petr_
komentáře u knih
Ve službách Meče
Ann Leckie
Zvláštní kniha se složitou společností, což je směs lidí a UI a dokonce i UI se dělí na frakce, které spolu bojují a co si o tom občané mají myslet, natož jednat jinak. Bohužel jsem zase začal číst od nesprávného dílu ( třeba je to dobře, protože jsem nezaujatý) a to se mi začíná stávat čím dále častěji. Co se mi na příběhu líbí, že je psán jako detektivka, že význam popisovaných událostí se později vyjeví, jako zásadní, pro další vývoj děje.
Zajímalo by mě, kam se poděli chlapi. Buďto společnost dospěla do stádia, že se muži poženštili, a protože genetika se vyvinula tak, že chlapi nejsou potřeba i když povědomí o penisech v knize zůstává. Možná proběhla nějaká dívčí válka, jako ve starých pověstech českých (nebo v polském filmu Sexmise). Možná je tato otázka zodpovězena v předchozím díle, ale to já nevím. A možná je to nezřízeným popíjením čaje, které je zde popisováno téměř na každé stránce. Alespoň mám opět o čem přemýšlet. A to je dobře.
Feromon: Cítí tě
Rainer Wekwerth
Kniha zdaleka nedosahuje úrovně jakou bych si u takového žánru představoval. Děj je kostrbatý, místy nesrozumitelný a dosti násilně vykonstruovaný, pro komiks by byl možná dobrý, ale já komiksy nečtu.
Má to být thriller s prvky konspirace do které se přidají mimozemšťané. Problém je, že text je psaný dosti primitivně (což může také být českým překladem, což nedokážu posoudit).
Na úplném konci má být pointa, která má vysvětlit proč měl mít Jake svoje schopnosti, ale vlastně nevysvětluje nic. Pouze konstatuje, že je lovec. Takže tři hvězdy je maximum, které mohu dát.
Kroniky Západního pobřeží
Ursula K. Le Guin
Pro mě je Ursula K. Le Guin další objevený zajímavý autor. Takže jsem objevil knihy, které budu dále shánět. Kniha mi svou konstrukcí děje připomněla "Atlas mraků", kdy postavy v jedné části ovlivňují děj v těch následujících a jsou jakýmsi katalyzátorem popsaných událostí.
Když si vybírám knihy k četbě, tak se orientuji informacemi na přebalu, a protože je tam zmínka o knihách, nebylo o čem přemýšlet. Mám rád knihy o knihách.
Ústředním tématem všech částí jsou texty, knihy, básně, příběhy a touha po svobodě. Vlastně je o tom, že bez vzdělanosti, žádná svoboda není, i když je relativní, protože si ani nemusíme uvědomovat, že něco není v pořádku, jako je tomu v části "Síly".
Na západním pobřeží existují různé národy a kultury. Jejich identita je dána tradicemi a životním stylem. V těch to společenstvech se však nacházejí jedinci, kteří tyto tradice narušují, nebo zneužívají, nebo svoji moc rozšiřují na úkor jiných společností.
Líbí se mi, že příběhy nejsou odtržené od dnešního světa, kolik je dnes lidí, kteří v době dnešního technického rozvoje , věří různým pověrám a falešným zprávám a nesnaží se porozumět tomu co se kolem nich děje, jsou profesně úzce zaměření, nesnaží se více vzdělávat v širším kontextu a vzdělanost zaměňují za jakési pseudointelekuálství. Přitom nevzdělanost je to co nahrává špatným vládcům a vůdcům, kteří mohou způsobit vážné krize společnosti.
Další zajímavou věcí, na kterou jsem v knize narazil je znalost básní a eposů. Tady bych řekl že to je moje slabá stránka, protože jsem se nikdy nenaučil tuto literaturu poznávat a je svět, který je pro mě neznámý (to je moje nevzdělanost). Přitom se v minulosti Homérovy eposy a verše se dlouhou dobu předávaly pouze ústně, než byly sepsány. Jak dlouho se je pěvci učili, si raději ani nepředstavuji.
Na závěr citát z knihy:"Tři věci, jichž růstem duše sílí: láska,vědomosti, svoboda."
Půl světa
Joe Abercrombie
Postava Trnky je přesně to, co očekávám od knih autora. Na rozdíl od prvního dílu se Joe Abercrombie přece jen trochu rozjel a i když knihu psal pro mladé (třeba pro skautíky, jejichž vzorem by měl být Brand) tak drsné scény trochu gradují a to se mi líbilo.
Doufám, že autor ještě pár takových pěkných knížek napíše.
Půl krále
Joe Abercrombie
Autor sám přiznává, že se snažil napsat knihu pro mládež a proto se snažil držet trochu zpátky, i když já si myslím, že mládež si přečte ráda všechny jeho knihy. Příběh se mi líbil a nechci ho více rozebírat a tím kazit požitek z četby ostatním zájemcům. Věřím že se líbí všem čtenářům. Kniha obsahuje méně drsných bojových scén, ale její hrdinové jsou svérázní a dovedou si vybudovat svoje společenství a svůj svět, i když si o nich ostatní mohou myslet, že jsou vyvrhelové. Konec jsem tušil, protože jsem si jako první přečetl třetí díl trilogie.
Co se mi však nelíbí, je když si autoři vzájemně chválí knihy, konkrétně zde je to R.R.Martin. Někoho to může pohnout k tomu, aby si tuto knihu přečetl, protože ji chválil autor "Hry o trůny" (který by ji měl konečně dopsat). Kdyby mi však Joe Abercrombie doporučil nějakou knihu od R.R.Martina, tak bych se možná nechal přemluvit.
Vlk a lev - Válka tří Jindřichů
Denis Lépée
Pro mě to byla osvěžující četba, protože se snaží popisovat události z dějin Francie, které znám i z jiné literatury. Ale pěkné je, že popisují události z pohledu Katolické ligy. Vzhledem k tomu, že tyto události znám z knih Merleho (Dědictví otců - doporučuji !), tak to pro mě opravdu bylo osvěžující. V této knize mi připadal děj dosti zhuštěný, jako by se odvíjel během několika dní, což není pravda. Právě díky zhuštění děje, si čtenář uvědomí, že se jedná o historickou fikci.
Zajímavou postavou je zde Kateřina Medicejská, která vlastně byla katalyzátorem veškerých události, byla to vlastně stará žena, která se snažila na trůně udržet posledního ze svých potomků a přitom měla za sebou velkou část Hugenotských válek. Nejdříve vlastně krále ohrožoval Gaspard de Coligny, jehož kariéra skončila Bartolomějskou nocí (králem byl tenkrát Jindřichův bratr Karel) a následně královský majestát ohrožoval představitel ligy Jindřich Guise.
Zajímalo by mě, jestli tělo vévody bylo zhanobeno, jak je to popisováno v této knize, protože král nemohl dobře vládnout bez bez členů takových rodů, jako byli Guisové.
Lilie z Palerma
Charlotte Lyne
Autorčiny romány mám rád. Když jsem knihu četl, měl jsem trochu obtíže děj zařadit do správného období a to jenom proto že jsem si nedbale četl úvody kapitol a knihy. A období 13.stol. je pro mě osobně docela nečitelné, což mě asi přinutí k tomu, si ho lépe prostudovat. Kdybych měl hodnotit děj, tak bych ho označil jako tragédii, všechny postavy byly dějově provázané a hromadily jednu chybu za druhou, čímž řetězili jednotlivé události, ke konečné katarzi, která se však nekonala. Což je škoda. V dnešní době se už tragédie nepíšou, ale pouze dějí, což je škoda, protože jsou velmi poučné.
Písky času
Karel Cubeca (p)
Začátek knihy sliboval zajímavý děj, ale postupně (asi tak v poslední čtvrtině) se text stal snůškou filosofických a sentimentálních (a hlavně zbytečných) řečí. Přišlo mi, že se autor snažil napsat počet stránek domluvených s nakladatelem a tak například asi ne pěti stránkách popisuje rozhovor při uvedení do hypnózy. Často se v knize opakují, některé texty (asi proto aby si čtenář zapamatoval jejich genialitu). To samé je i v ději, kde jsou některé skutečnosti nejdříve naznačeny a pak dvakrát i vícekrát převyprávěny.
Také mi přijde neuvěřitelné, umístit do Austrálie civilizaci, která zná písmo a pokročilé technologie, a navíc písmo převzaté z Afriky.
Vůbec mi chybí rozvedení důvodu, proč byly artefakty zničeny, a jestli měly nějakou souvislost s Vatikánem, a popř. jakou.
Motýl
Katarzyna Puzyńska
Řekl bych že se jedná o klasickou detektivku, která od ostatních nijak nevybočuje. Detektivky moc nečtu, ale občas, podle komentáře si nějakou vypůjčím. Řekl bych, že komentář k této detektivce je zavádějící. Jako hlavní postavu určuje psycholožku Weroniku Nowakowskou, která se přestěhuje na venkov. Ale stejně by to mohla být tanečnice, obchodnice, malířka, či kadeřnice, protože psychologii vůbec nepoužívá a během děje, použije pouze jednou a to ještě špatně. Hlavním hrdinou v této knize může být kdokoliv. Jednotlivé místní postavy jsou zajímavě popsané se svojí charakteristikou. Děj má spád a graduje ke konci knihy. Co se mi nelíbilo je také to, že se autorka snaží vyřešit na konci knihy problémy všech postav ve stylu pohádky, kdy se měli dobře až do smrti.
Překlad nekomentuji, protože originál neznám.
Půl války
Joe Abercrombie
Autora mám rád a vždy se u jeho knížek dobře pobavím. Zde jsem udělal jednu chybu, a to, že netuše, že se jedná o celou sérii, začal jsem posledním dílem. Ale to se mi nestalo poprvé a určitě seženu ty ostatní a dočtu je.
Jako intrikán tu vystupuje otec Jarvi. Líbí se mi bohatost postav od krvelačných tupců až po chytré politiky, diplomaty a intrikány.
Longinovo kopí
Louis de Wohl
Příběh se mi líbil, připomínal mi knihu "Quo Vadis", popisuje rané křesťanství a to z pohledu římanů, židů i farizejů. Jedná se o velmi zajímavou sondu do tohoto období.
Objevování starého Egypta
Miroslav Verner
Zase jeden z příkladů, kdy mohou být Češi patrioti a hrdí na to co lze dokázat. Na knize je vidět, že lidé z Egyptologického ústavu vynaložili mnoho odborného i diplomatického úsilí, aby docílili těchto skvělých úspěchů. Názorný příklad toho, že se nelze pouze vymezovat, ale díky meziodborové a mezinárodní spolupráci vykonat velké dílo. Bylo by skvělé, kdyby se takováto spolupráce stala zvykem i v naší vnitropolitické scéně.
Jenom si zkouším představit to ohromné množství archivních pramenů, které egytologové museli prostudovat.
Město plné oken
Robert Pobi
Knihu jsem rychle přečetl a líbila se mi. Je akční a napínavá a nechtěl bych více prozrazovat její děj pro ostatní čtenáře. Co mě však také zaujalo, byl popis některých jevů společnosti v USA, jako např. zmíňka o generaci lidí, kteří jsou on-line, ale nejsou vzdělaní, dále popisuje (a je o tom vlastně celá knížka) syndrom bílého muže, který se dostává ze svého výsadního místa na okraj společnosti, což vede k problémům vlastnictví velkého množství zbraní mezi obyvatelstvem, ke vzniku různých pololegálních organizací a radikalizaci postojů mnoha lidí, což je smrtelná kombinace v souvislosti s řešením problémů se zbraněmi v osobním vlastnictví. Jsou to jevy, které se projevují všude na světě a kniha popisuje, kam až mohou vést.
Jsou to však problémy, které krystalizují již v minulosti.
Předveďte mrtvé
Hilary Mantel
Je to kniha, kterou jsem se velmi pracně prokousával, takže moje hodnocení je velmi individuální. Vlastně dvě třetiny knihy obsahují různé poznámky a plky příslušníků dvora Jindřicha VIII.
Ale až když se tím čtenář prokouše, pak teprve zjistí, že tyto drby, poznámky tvoří ucelenou mozaiku, která spojuje celý děj. Takže můžeme sledovat změny názorů na osud a konec Kateřiny Aragonské, vliv Anny Boleynové v království, konec jejího vlivu, až po konstrukci její obžaloby. Šlechta na královském dvoře posuzovala a komentovala jednotlivé události a nic nebylo zapomenuto. V závěru knihy naopak jsou tyto různé komentáře použity proti šlechticům, kteří byli obžalováni (nebo obětováni) z velezrady v souvislosti s popravou Anny Boleynové.
Líbil se mi také popis událostí, které vedly ke zranění Jindřicha VIII. na turnaji a které mělo pro něj trvalé následky. Tato kniha je vlastně názornou ukázkou, jakými způsoby byla uplatňována politika ve své době.
Podvrženec
Roger Zelazny
Námět je zajímavý, ale nějak mi nedával smysl. Trochu mě to připomnělo televizní seriál "Američtí bohové" a dokonce bych to jako jeden díl takového celku bral. Řekl bych, že na povídku by to stačilo, ale jako román je to slabé.
Michelangelova inkvizice
Matteo Strukul
Zpočátku mi kniha přišla trochu vykonstruovaná, nelíbily se mi erotické scény, některé scény mi přišly jako z červené knihovny a přišlo mi přitažené za vlasy, že by Michelangelo například sympatizoval s protestanty. Postupně jsem si při četbě uvědomil, že to byl vzdělaný muž, který si dovedl vytvořit osobitý názor na dění kolem sebe a byl mu tolerován právě proto, že byl známým umělcem. Ale vydržel jsem knihu dočíst, přičemž jsem přišel na to, že vlastně není tolik o Michelangelovi ale o době kdy mohutnělo protestantské hnutí a jak se to odrazilo na dění v Římě a v okolí papeže. Je to vlastně od době, kdy sílila moc lidí, kteří chtěli za každou cenu zničit protestanství v Evropě. A všichni víme jak to pokračovalo dál, a kolik lidských životů si to vyžádalo.
Řezenské ortely
František Neužil
Knihu jsem nedočetl, nemusí být špatná, ale asi jsem nebyl na tento text dobře rozpoložený. Třeba se k ní někdy vrátím a proto ji nehodnotím.
Zmatení
Neal Stephenson
Kniha ve mě vzbudila přání si přečíst další autorova díla. Koho zajímají světové dějiny, měl by si ji přečíst, protože ukazuje, že ačkoliv existovaly bariéry mezi turky a křesťany, tak tyto bariéry byly překonávány ekonomickými zájmy. Elisu nemůže nic zastavit v získávání kontaktů a uplatňování vlivu v Evropě, kde všude má žhavá želízka. Její první problémy s nákupem dřeva ukazují fakt, že systém cechů a středověké ekonomiky končí a začíná nová éra podnikání, které je založeno na důvěře ve schopnosti obchodních partnerů a zároveň je o to nebezpečnější. Jinak to ani být nemůže, protože le roi dostal Francii na ekonomický na kolena, vzácných kovů je málo a tak se obchoduje jinými způsoby.
Jack ať bude kdekoliv bude stále vagabundem a pohybuje se od maléru do dalších ,malérů, ze kterých je však schopen se (i když s odřenýma ušima) vyhrabat. A stačí maličkost, jako zabitý komár, aby způsobil velkou pohromu. Jeho život v Orientu ukazuje tuto dobu na druhé straně světa. My jsme zvyklí historii vnímat z hlediska Evropy, ale dějiny probíhaly na celém světě.
V knize lze najít spoustu aktualit z té doby, ale je třeba trochu znát kontext těchto událostí, a nebo možná čtenáře donutí tyto souvislosti hledat v jiných literárních zdrojích.
Záludný vesmír Johna Wyndhama
John Wyndham (p)
Povídky jsou poplatné době ve které vznikly. Jejich čtení mi přišlo trochu jednotvárné. Toto určitě nepatří mezi nejlepší díla autora, kterého mám rád.