petr_ komentáře u knih
Při četbě této knihy si čtenář uvědomí, že vznik Československa po první světové válce nebyl tak jednoduchý, jak se píše ve školních učebnicích a Karvinná je toho zářným příkladem.
Jestli něco nový stát zdědil po Rakousku-Uhersku tak to jsou národostní problémy, do kterých se různým způsobem přimíchávají osudy obyčejných lidí. Najednou je důležité, jestli mluví česky, polsky, německy, jestli chodí do té či oné školy a společnost si to dobře pamatuje.
Díky této knize si lze představit, jak vypadal život na Ostravsku, jak probíhal plebiscit a odtržení Českého Těšína.
To všechno na pozadí všedního života horníků a jejich rodin. To jsou věci, se kterými jsem se v učebnicích dějepisu (ale i v jiné literatuře) nesetkal a proto jsou pro mě velmi zajímavé, ačkoliv jsem se v této oblasti naší republiky pohyboval minimálně. Dostal jsem se na dva dny do Českého Těšína a pro mě osobně to byl zajímavý zážitek.
Nechci se opakovat, že kniha je skvělá, ale prostě musím.
Zaujalo mě z ostatních komentářů, že někoho udivily technické komentáře, ale já bych řekl, že ty byly nejlepší. Od fyzikálních jevů až po ty biologické, všechny měly svoje místo v ději. Přestože jsem měl pocit, že opravdoví astronauti, by v daných podmínkách nemohli uspět.
Přemýšlel jsem jak civilizace, která nezná světelné záření, mohla zjistit, že má problémy se sluncem a popřípadě, jak mohla navigovat loď ve vesmíru.
Díky této knize jsem zjistil, proč je na skle mikrovlnné trouby mřížka a proč.
Knihu jsem četl několikrát, je dobrá v tom, jak popisuje základy civilizace v době jejího přerodu. Je psaná v době studené války, a konec světa mohl přijít tak znenadání, jak bylo popsáno, mašinérie zbraní hromadného ničení byla v té době hodně vyspělá a obyčejný člověk neměl tušení, kdy může dojít k nějaké fatální chybě.
Autor se vlastně zamýšlí nad hodnotami, které tvoří naši civilizaci, a staví je do kontrastu s postapokalyptickým prostředím. Nutí čtenáře přemýšlet, o jejích atributech a o jejich trvanlivosti pro další vývoj.
Zároveň vytvořil krásný čtivý příběh, ke kterému se rád vracím.
Nerad bych se opakoval moje pocity z této knihy jsem popsal v prvním díle a nezměnily se ani v druhém. Jenom si říkám byl bych schopen snášet to co lidé v knize? Mohl bych se dostat do podobných událostí? Bohužel události na Ukrajině ukazují, že některé věci se neustále opakují, takže náš klidný život je pouze relativní a může se velmi rychle změnit v pravé peklo, pokud se budeme chybně a sobecky rozhodovat. Může se také stát, že pokud budeme věřit velkým ideálům, nezískáme nic a naopak toto peklo můžeme připravit svým blízkým, či dokonce potomkům.
Jediná opravdová pravda je nesobecký denní život obyčejných lidí, který může vykrystalizovat v přátelství a nesobeckou pomoc, což nakonec dokáže víc, než nějaká ideologie. Proto bychom si měli udržet zdravý selský rozum.
Přiznám se, že mi chvíli trvalo, než-li jsem se odhodlal k intenzivnější četbě, ale nakonec jsem se začetl a pak jsem knihu rychle přečetl.
I když se vlastně jedná o období do kterého jsem se narodil, a v kterém jsem žil, připadal mi tento díl nejdepresivnější. Snad proto, že co nezničili Němci, to dokončili komunisté, a ještě ve jménu pracujících, kteří také za to patřičně zaplatili. V Karviné o tom vědí své.
Pamatuji si, když jsme museli chodit zpívat budovatelské písně na stranické akce i jinam a přestože jsem zpíval rád, tak jsem vybraný repertoár z hloubi duše nenáviděl.
I když to byla doba mého dětství, kterou jsem měl rád, tak po přečtení této knihy si uvědomuji, jak to byla divná doba a ta další léta taky.
Velmi se mi líbily životopisy, některých aktérů děje na konci knihy, protože dokreslují, jak úžasní to byli lidé, čeho všeho dosáhli a mnoho toho dokázali. Určitě tam žilo takových zajímavých lidí více.
Také tuto knihu doma mám a doporučuji ji dětem. Je to vlastně o tom, jak je civilizace složitá a křehká. Když se něco pokazí, tak to může mít nedozírné následky,. Dějově je tato knížka zajímavá až do konce a happy end je jenom naznačen.
Tuhle knížku lze těžko srovnávat s Orvelem, nebo s nějakým hororem, protože je právě o návratu lidských emocí a zvídavosti. Ukazuje jakou zbraní je psané slovo, a pokud se budeme spoléhat na techniku, může se stát, že přestaneme být schopni vyjadřovat své city, touhy a nápady. A co víc nebude nám to chybět. Kniha není akční, ale je zajímavá. Vymýšlíme čím dál dokonalejší techniku, která může být příčinou konce civilizace. Lidstvo stvoří nesmrtelného robota, který kontrojuje populaci lidí, a aby obešel svůj program, který mu brání zemřít, tak je rozhodnut lidstvo nechat vyhynout. Což je dosti otřesné.
Jsem přesvědčen, že jsem již psal komentář na tuto knihu, kterou považuji za dílo, ke kterému se rád vracím, když si chci zlepšit náladu.Tuto knihu jsem četl nesčítlněkrát. Pohodový způsob, jakým autor popsal postapokalyptický svět, který stále dává naději na to, že se objeví moudří lidé, kterým bude stát za to, svět přeměnit na místo kde se dá žít.
Že i v době, kdy jsou lidé obsluhováni roboty, je potřeba dbát na to, a by lidé byli vzdělaní a měli životní cíl, což za ně žádná umělá inteligence neudělá.
Osobnosti hlavních postav jsou dobře popsány a snad nesympaticky tam vyzní pouze omezení roboti nižší kategorie, které lze přirovnat k úředníkům s omezenými pravomocemi a kompetncemi, kteří jsou necitliví k potřebám lidí.
Lion Feuchtwanger mě nezklamal,ačkoliv četba jeho knížek je náročná a pokud vydržíte až do konce, víte že to stálo za to. Realisticky popsal problémy Španělska v době kdy zde vládly dvě (až tři) náboženství a neustálé kulturní i politické kontakty.
Děj je popisování z hlediska Kastilie, kdy se židovský ministr snažil udržet celé království v míru a tak docílit jeho hospodářský vzestup. Zde působí kontrast jeho moudré politiky a živelnost kastilského krále, který často svými projevy mařil diplomatického úsilí svého okolí.
V knize je dobře popsán vztah Kastilie a Aragonie. Není popsán stav kalífátu, ale ani tam nebylo vše ideální.
Smrt ministra a jeho dcery jako by byla předobrazem pozdějších dějin Španělska, kdy byli židé násilně křtěni, nebo upáleni a maurové násilně asimilování do španělské společnosti.
Příběh má velmi zajímavé prostředí i postavy. Přečetl jsem ho jedním dechem a těším se na další části, ačkoliv nemám rád vícedílné fantasy, protože mám dojem, že všichni autoři, kteří píší tento žánr mají ambice napsat dlouhou sérii.
Na příběhu se mi také líbí, že není černobílý, ale snaží se vysvětlit pohled jednotlivých protichůdných stran a tím je zbližovat. Nemám ve zvyku plýtvat hvězdičkami, ale tento příběh hodnotím na plný počet. Doufám, že to vydrží až do posledního dílu.
Knížka je moc pěkná a proto (ač to není mým zvykem dávám plný počet bodů). Je to kniha o válce. O té první i druhé světové. Vypráví o lidech, kteří bojovali na frontě i za ní a i o postižených civilistech. Všichni mají společný problém a to je, jak se vyrovnat s válečnými zážitky.
Román je však také o přátelství, které lze najít všude a vždy, jen je třeba být na něj připraven.
Nechci rozebírat děj knihy, ale doporučuji si ji přečíst. Je možné, že se k tomuto dílu někdy ještě vrátím.
Dovolím si oponovat, není to román, je to jenom suchý popis pseudohistorie západozemí. Asi to muselo dát fušku něco takového napsat (lituji překladatele).
Děj je nahuštěný, nevytváří žádný příběh, který by spěl k nějakému cíli, nebo nedej bože k nějaké pointě. Pracně jsem knihu přečetl a marně hledal místa, kde by děj nějak gradoval, protože se odehrával stejným ubíjejícím tempem od začátku až do konce knihy. Navíc autor do textu vkládá poznámky pod čarou, které se tváří, jako odkazy na historické prameny. Proboha proč ?! Je to historická publikace, nebo fantasy? Poznámky pod čarou používal také Terry Prachet (i překladatel), ale jsou vtipné a patří tam, kdežto v této knize se tváří jako seriózní poznámky k historickým pramenům.
Takže popisuje královskou dynastii jako partu mizerů,zahleděných do sebe, kteří si libovali v incestních vztazích a to co v západozemí fungovalo špatně ještě víc zničili. Takže to co se odehravalo ve "Hře o trůny" je jenom slabý čajíček proti tomu co bylo dříve. Prakticky se v knize nachází jenom pár postav, které by šlo označit za kladné (možná dvě).
Autor se zaměřil na dění v západozemí, jako by se nikde jinde nic nedělo. Přitom jestli jsem to dobře pochopil se některé události děly v době konce Valýrie o kterém nenapsal vůbec nic.
Pokud byla kniha napsána aby doplnila děj Hry o trůny, tak by bylo zajímavější popsat vznik Zdi, nebo konec Valýrie a podobné události. Možná že by vhodnější dopsat konečně Hry o trůny.
Ne pane Martine, obávám se, že si od vás už nic nepřečtu.
Velmi zajímavé dílo, vidět události 2.světové války a holokaustu očima důstoníka SS je velmi zajímavé a poučné. Každý musí zaplatit svou cenu. Shodou okolností jsem v době čtení této knihy zhlédl film Konference ve Vansee, což je vhodný doplněk této knihy, aby si čtenář uvědomil jakou mašinérii nacisté spustili aby spustili vraždění lidí a v knize lze najít jaké "humánní" důvody si pro to našli.
Kolik bezvýznamných úředníčků bylo do celé akce zapojeno, aby poslali hlášení svým nadřízeným a to se nezmiňuji a o dozorcích v táborech, nebo o vojácích, kteří přímo vykonávali popravy.
Čtení to bylo hrozné, ale také poučné. Poučí se konečně lidé?
Nevím, který název je výstižnější, jestli "Krásný nový svět", nebo "Konec civilizace", který je použit pro tento překlad. Svět který se snaží společnosti vnutit jakýsi pocit štěstí ve jménu stabilizace a neměnnosti i za cenu toho, že obyvatelstvo rozdělí do kast s jejími předem danými povinnostmi. V době, kdy autor toto dílo psal, dokázal předpovědět čeho všeho bude lidstvo schopno v oblasti reprodukce a eugeniky, ale i společenské debilizace (jak o ní dnes mluví pan profesor Koukolík) a tento vědecký vývoj je vlastně naší současností.
Konec civilizace vlastně začíná tím, že se lidé dobrovolně vzdají kritického myšlení a pro své pohodlí přestanou produkovat nové myšlenky, což nahradí spotřební společností. Myšlení je nahrazeno infantilními veršovánky, které radí jak konzumovat Somu, drogu, která má všechny udržet v určených mezích. Lidstvo lehkovážně odhodí to nejcennější co má a to jsou přátelské a rodinné vztahy, které jediné dávají lidskému životu smysl a nahradí je prázdnou sounáležitostí s celkem.
Jakmile se objeví jediný jedinec, který je ochoten se ptát a zajímat o své okolí, stává se zrníčkem písku, které je schopno narušit celou společnost.
Viděl jsem i zfilmovanou verzi, ale ta je odlišná od literární předlohy i když je také zajímavě zpracovaná.
Jak už jsem uváděl tak mám rád jižanské příběhy, ale to není tento příběh, protože je úplně jiný. Příběh o tom, jak se mají lidé k sobě chovat, ať už jsou to přátelé, rodina a nebo i sousedé. V dnešním uspěchaném světě často zapomínáme na to, že to nejcennější co můžeme mít jsou upřímné vztahy mezi lidmi, protože pak nejsme nikdy sami, pak pro nás úspěch není nutně potřebný, ale pokud se dostaví dokáže potěšit i naše přátele, tak jako nás potěší úspěchy jejich.
Co mě na knize fascinovalo, jsou popisy kardiochirurgických zákroků, které daly celému příběhu spád.
Jednotlivé díly na sebe bezprostředně a těsně navazují což je hlavně vidět na konci této knihy. Líbí se mi, že děj je propracovaný, že se v něm neopakují fakta a že se zase vyvíjí.
Takže nějaké větší hodnocení si nechám na dobu, až přečtu třetí díl.
Kromě toho, že se jedná o rozpustilý příběh, jak komentuje Tyet tak tato knížka konstatuje , že totalita je totalita (ať v nebi, nebo v pekle) a že dobré věci vznikají v myslích obyčejných lidií, andělů, či démonů. Spasitelé mohou chtít to nejlepší pro svět, ale ono se to vždycky nějak zvrhne a náprava zůstane na těch, kterých se to týká a chtějí ten prostý obyčejný svět bez absolutních ideálů, nebo nedej bože absolutní pravdy.
Můžete si myslet, že víte jaké jsou boží plány, ale to si můžete jenom myslet.
Kniha se sice jmenuje "Tyll", ale není o Enšpíglovi, ale o době třicetileté války. Představe si, že se vám blíží třicítka a nic jiného jste nepoznali, než-li válku. Jak Evropa mohla něco takového přežít, zemědělci byli připravování o úrodu, obchodovat se asi moc nedalo a jenom jste čekali, kdy vás která armáda vybrakuje, nebo vám vše zrekvíruje. Jak v té době mohly vůbec fungovat armády, které musel někdo vyzbrojit a nakrmit (na úkor ostatních). Tyll byl jenom průvodce touto dobou, která byla zlá a tak i některé jeho žerty byly kruté.
Zajímavý je i příběh Fridricha Falckého, který byl zvolen králem, a najednou neměl nic , ztratil spojence. V táboře švédského krále najednou zjistí, že ho nikdo nebere vážně.
Kniha je nádhernou freskou, doby o které moc nevíme a ani jí nerozumíme. Kdy díky náboženskému fanatismu a bezzásadovosti vypukla válka, která trvala 30 let.
Bohužel jedná se o blízkou budoucnost, hmyz ( a ne jenom ten) mizí a lidé v honbě za zvýšením HDP ničí vše kolem sebe. A nejedná se o to, že by nevěděli co dělají, oni to vědí velmi dobře, ale nemyslí na to co po nich zůstane. V knize je popsán stav, kdy včelař zjistí, že úly jsou prázdné, ale v praxi to probíhá tak, že včelař pozoruje, jak se pod česnem hromadí mrtvé včely a vidí agónii celého včelstva zasaženého jedovatými látkami. Jakou agónií bude muset projít lidstvo, aby začalo rázně a cíleně jednat, pokud to ještě půjde.
Kniha je velmi pěkně napsaná a vlastně sleduje několik linií děje, první linií je vlastně vývoj poškozeného prostředí, ve kterém včely nemohou žít a krize zemědělství a hlavně civilizace. V druhé linii popisuje život lidí, kteří čelí těmto změnám, to jsou Wiliam a George, které by uživatelka betička asi zabila, ale byli to chlapi, kteří se snažili vyřešit nějaký problém, který pro ně byl důležitý a nacházeli více, či méně pochopení z řad rodiny. Mohu jen podotknout, že Tao se od nich vůbec neodlišovala, pouze měla trochu jiné priority.
A tím se dostáváme k třetí linii příběhu, která představuje období postižené nepřítomností včel, zničeným přírodním i civilizačním prostředí. Popis opuštěného Pekingu mi připomínal ty opuštěné úly. Ale tím, že se najde řešení problému nemusí být vyhráno. To si Tao včas uvědomí a snaží se, aby lidstvo neopakovalo ty samé chyby jako předtím.
Ještě se mi vybavuje čtvrtá linie příběhu. Že některé naše úsilí se může zdát bezcílné a bez dosažitelných výsledků, ale jeho význam může být rozhodující někdy v budoucnu, pokud to následovníci správně pochopí. Gregor Mendel také zkoumal pomocí matematiky biologické objekty a chvíli to trvalo, než-li to přineslo své ovoce a vznikla genetika.
Proto Tom syn Georgeho, třebaže se zdánlivě neúčastní snažení svého otce(i když se snaží mu pomoci), se stane důležitým kamínkem, pro předání poselství do budoucnosti.
V knize se mi také líbí sice ne podrobný popis včelího superorbanismu, ale dosti názorný. Jednotlivé články včelstva jsou na sobě vzájemě závislé. Královna, třebaže je označována za královnu je vlastně otrokyně společenstva, která je nucena do smrti klást vajíčka a když přestane klást oplozená vajíčka (protože jí došla zásoba nashromážděného spermatu), je nemilosrdně vypuzena a nahrazena novou matkou. Její vláda nad včelstvem spočívá v tom, že šíří kolem sebe feromony, které drží včelstvo pohromadě. Všecho, co se ve včelstvu děje, je závislé na kondici matky a velikosti včelstva, popř. na jeho kondici, jinak hlavními vykonavatelkami včelstva jsou dělnice. Doporučuji všem si něco přečíst o biologii včel i včelstva, protože je to fascinující čtení.
Na rozdíl od civilizace, která má daleko složitější principy fungování, do kterých vstupují lidé, kteří konají činy dobré pro vlastní užitek, nikoliv pro užitek společnosti.
Typický příklad příběhu s otázkou "Kdo hlídá hlídače?" Požárník, který má vyhledávat knihy a pálit je, neodolá a podívá se co v nich je.
A opět tu máme úvahu o síle lidského slova, které může změnit svět a tak se stane, že se společnost změnám brání otupováním obyvatelstva, bezduchými seriály v televizi. Takže myšlenka knihy je skvělá.
Pokud bych měl vyzdvihnou některou scénu z knihy, tak nejlepší je část, kdy hrdina v přímém přenosu uniká mechanickým ohařům.
Přátelé, zkuste méně sledovat televizi a čas věnujte četbě. Nikdy nevíte kdy se vám bude hodit. Ani vás nenapadne udávat své bližní, až je budou ohaři v přímém přenosu honit. Ale to uživatelům databáze knih asi nemusím zdůrazňovat. Určitě bych se přimlouval za zařazení této knihy do klasiky o které se učí ve škole, ale možná by to nebyla pak taková zábava.