Petrasuvicka
komentáře u knih
Pozlacená klec
Hana Marie Körnerová (p)
Milé, čtivé a i když Körnerová píše jednoduše a děj je hodně předvídatelný, nevadí. Bavila jsem se. Na knížku se musím těšit, a to bylo splněno. (Ovšem asi si za pár týdnů nebudu pamatovat, o čem že to vlasně bylo :))
Modlitba za mlčení
Linda Castillo
Případ jako takový je dobrý. Začátek navnadí neotřelou a brutální vraždou. Jenže později se tam začne objevovat řada klišé, která se opakují až do poslední stránky. Nevyřešené tajemství vyšetřovatelky, psychické trauma a jak by rozsápala pachatele, který je ztělesněné a nejčerjěnšjí zlo. To se tam opakuje neustále a snad každá druhá stránka obsahuje připomínku "Vím to, protože jsem byla amiška". Víc mi ale vadila naivita vyšetřování. Jako čtenář, který už má pár thrillerů za sebou, jsem nechápala, proč některé kroky a prověření neudělali hned na začátku a trvalo to X kapitol, než se k tomu vůbec propracovali. Řada věcí mě jako čtenáře napadla hned, takže výsledek pro mě vůbec nebyl žádným překvapením. Nakonec samotná brutalita a mučení obětí nemělo pro děj smysl. To v průběhu pátrání ztratilo význam. Za mě průměr. Čtivé ano, ale iritujících věcí tam bylo dost.
Laco Deczi – totálně vytroubený mozek
Tomáš Poláček
Svéráz. S ničím se nemaže. Mluví jak kanál a skoro u každýho odstavce si řeknete - cože?! Ale má pravdu. Svatou.
Divočina
Cheryl Strayed
Přemýšlela jsem, jestli dát dvě nebo tři, ale ve srovnání s jinými tříhvězdami by to nebylo tak moc fér. Autorka se s dějem nijak moc nepáře, protože tam ani tak moc není. Alespoň já nepokládám za strhující pochod prokládaný různými retrospektivními výjevy, přičemž pořád v duchu uvažuje nad tím, jak je prázdná a jestli se s někým vyspat nebo ne. Ano je to autobiografie autorčina těžkého životního období, ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že přikládala velký a důležitý význam naprosto bezvýznamným věcem, viz to s tím sexem a neustálým rozebíráním stejných věcí stále dokola. Jistě by se takový příběh dal sepsat mnohem lépe, akčněji, napínavěji... kdo ví.
Loď plná nevěst
Jojo Moyes
Asi jsem čekala trochu něco jiného, než poválečnou plavbu šesti set nanynek. Na můj vkus moc limonadove a stylem naivní pubertální spisovatelky, co se zápletek týče. Druhá polovina už ale byla lepší, nicméně jsem od Moyesove četla lepší.
Ty chladné oči
Scarlett Wilková
Každá mince má prostě své strany. Je snadné odsoudit, když člověk nezná pozadí,.okolností nebo to, čím si někdo prošel. Tenhle román je mnohdy drsné a depresivní čtení, ačkoli čteno a asi i psáno jedním dechem. Nespí se po něm dobře, ale odložit se ta kniha zkrátka nedá!
Pokojská
Nita Prose
Na můj vkus příliš naivní, čitelné. Zápletka vytvořena a vyřešena de facto mávnutím kouzelného proutku. A co mě vysloveně vytacelo, tak "napaditost" v příjmeních. Samé barvičky. Gray, Green, Black, Rosso. Detektivka sice barvu ve jméně neměla, nicméně Starkova taky nebyl hit kreativity.
Bretaňský příboj
Jean-Luc Bannalec (p)
Miluji Bretaň, a to ještě dlouho před tím, než jsem četla tuhle knihu. Setkávám se s Dupinem poprvé, a popravdě, jsem z něj jakožto postavy na rozpacích. Co jsem.na knize zbožňovala, byly popisy Finistere. Je to skutečně nádherný kout země. Znovu jsem si připomněla některá navštívená místa a mnoho nového se dozvěděla. Legendy, mýty, povídačky, něco nového o moři nebo samotné Glenan.
Trvalo mi ale se začíst, musela jsem si na prostou detektivku sestavenou z výslechů a klasického patranj znovu zvyknout.
Zatím průměr, ale dám Dupinovj šanci znovu, už jen kvůli Bretani!
Dům na Riviéře
Natasha Lester
Vlastně jsou to takoví Památkáři před tim, než do Paříže prijela skutečná skupina Památkářu zachránit umění. Rose je pak v tomto případě taková Cate Blanchet.
Pasáže z minulosti mě bavily. Ovšem přitomnost jak kde. Místy z toho byla preslazena romance a nechtělo se mi do toho. Dokonce mi to kazilo celkový dojem. Tudiz... Dior mi sedl víc. Ale i tak velmi slušné a čtivé a vhodné k doporučení.
Francouzský manžel
Klára Janečková
Mně se to líbilo. Divím se, že má knížka málo hodnocení a je v modrém. Inu každému sedne něco jiného. Co mi vadilo, tak občasné chování Kamily. Protože pak nebylo divu, že i manžel reagoval tak, jak reagoval. Ale jen v pár místech. Na druhou stranu, takhle to taky dopadá, když da člověk přednost materialismu a nechá se jim zaslepit, nebo neumí žít sám bez chlapa, protože Kamila zkrátka litala od vztahu ke vztahu.
Jako psycho thriller od české autorky se mi ale dílo líbilo. Janečkové dám rozhodně ještě šanci.
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
Klobouk dolů, že vše zvládla. Obdivuhodný výkon. Hezká hra se slovy při popisu přírody, ačkoli někdy jich bylo až moc a trochu mne uspávaly :)
...a naposled konvalinky
Jarmila Pospíšilová
Snaha napodobit Heřmánkové údolí těžce selhala. Pospíšilove sloh na mě dělá dojem slohu středoškolské, nevypsane studentky. Na to jak je příběh tenký, jsem se s ním prala pěkně dlouho.
Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice
Lenka Požárová
Souhlasím s Libi.livres. Tohle vážně Ne. Opravdu jsem čekala víc a jak jsem tak četla, tak i něco úplně jiného. O Panamě a kávě jsem se dozvěděla zlomek. Za to o sexu s Fernandem tunu, a o to mi opravdu nešlo. Nemohla jsem se začíst, všechno bylo jaksi pořád dokola dokolečka. Takže zklamání a nedoporučuji.
Katova dcera a prokletí moru
Oliver Pötzsch
Povedené, napínavé a zamotané jako vždycky. Opět se ukázala skvělá práce autora na reáliích a podkladech. Vždycky se dozvím něco nového. A pak je super, že s každým dílem zapojuje další členy rodiny a vždycky nechává prostor pro nějaké pokračování. Jen jsem tentokrát nedala plný počet, ale spíše vlastní čtenářskou chybou, protože jsem se s knížkou párala déle než obvykle. S Kuislovic rodinou jsem v podstatě strávila půl roku, úplně vkuse na jeden zátah jsem sérii sice nedala, přesto jsem ráda, že jsem se dobrala prozatimního konce a na chvíli, tedy do devátého dílu? :) :D, si od nich odpočinu.
Den, kdy jsem zahlídla lásku
Josie Silver
Anotace je zajímavější než obsah. Po pár stránkách jsem okamžitě začala přeskakovat dál. Nemastné, neslané a plné klišé. Spolubydlící nej kamarádky, hlavní hrdinka je ta neprůbojná, kamarádka ta skvělá, nádherná. Všichni chtějí dělat samozřejmě v magazínech a televizi, jako by na ně čekali s otevřenou náručí ve všech velkých značkách. Zbytečné rozpatlávání okolí do podrobností - jako o madam s lupy se tam toho píše tolik, že jsem ztratila chut pokračovat.
Takových románů podle stejné šablony už mám dost.
Levandulový pokoj
Nina George
Krásné, pestré, vrstevnaté. Je v tom tolik lyriky, popisů Francie a spousta neotřelých slovních spojení. Ovšem - chybně tuto knihu knihovnice zařazují do romantických regálů. Tohle je úplně něco jiného! Je to vtipné, filozofické... těžko popsatelné a uchopitelné. Nečte se to snadno, na každé stránce máte tolik polemiky a úvah, že se to jen těžko stráví. Ale stojí za to.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Popravdě jsem docela zklamaná. Dánsko jako takové bylo popsáno hezky. Vadily mi ale chyby! Stylistické, ve větných stavbách a obratech, které někdo použil špatně nebo nepřesně. Pominu-li však gramatiku, je to kýč jak bič se všemi romantickými náhodičkami, bez špatného konce a s dávkou kosmického štěstí a happy endu pro všechny postavy.
Císařská vyhlídka
Hana Marie Körnerová (p)
Uzavření životní cesty Hermíny je tak na 4,5*. Z posledního dílu je totiž cítit jakýsi úpadek, jako kdyby skončilo mládí a i románu najednou bylo 60 let stejně, jako si připadala Hermína. Komu se nechce číst poslední díl, může skončit u čtvrtého. Líbí se mi, že Dlouhá cesta nabízí možnost skončit se čtením, pokud toho někdo má už dost. Körnerová ale chtěla zakončit životy svých postav, a že jich bylo požehnaně. Palec nahoru si zaslouží i to, že k nim přistupovala jako k reálným osobnostem dějin, tudíž epilog obsahuje zajímavé dovětky a doplňky k těm, na které už nebylo místo.
Třetí přístav
Hana Marie Körnerová (p)
Nějak se nemůžu ubránit dojmu, že do toho Kórnerová vrazila už kdeco :D, ale baví mě to. Příběh má stále spád, čte se dobře, rychle. A co se týká postav - Stefanie už mě vysloveně vytáčí, madame by už potřebovala spíš proplesknout, aby se začala chovat pořádně zodpovědně a přestala s tím věčným Ach och...
Daleko od hlučícího davu
Thomas Hardy
Je to zkrátka nadčasová zápletka, nadčasová, a na svou dobu to opravdu bylo dost, je i povaha ženské hrdinky. Možná právě proto, že jsme od hlučícího davu, tak je děj a popis rozvleklý. Někde až příliš podrobný. To by mi ani tak nevadilo, mám moc ráda filmovou verzi z roku 2015 a Gabriel je zkrátka zamilováníhodný. Vadí mi ale ty někdy příliš komplikované a šroubované věty. Někdy v polovině nevím, o čem že Hardy vlastně píše.