petrn komentáře u knih

To byla pecka, co si budeme povídat!
Nejdřív jsem si říkal "ok, zajímavý námět, rozvzpomínání se na minulost ve vesmírné lodi, co ale bude dělat zbylé čtyři pětiny knihy?", ale pak přišel ten zásadní a úplně nečekaný zvrat!
Celý příběh je mimořádně čtivý a napínavý, jak již je u Andyho Weira standartem. Opět, to, že se (do jisté míry) opírá o fyziku a tvrdá fakta posazuje knihu o laťku výš. Moc mě bavila autorova představivost a pojetí živého organismu, zejména ta rozmanitost a vysvětlení fyziologie.
Mimochodem ten závěr by mě nenapadl asi ani za milion let!
Až to půjde někdy do kin, určitě si tu jízdu nenechám ujít.

21 22.07.2024

Na to, že to byl v době vydání světový bestseller, tak je to pro mě trochu zklamání. Příběh se četl lehce, to jo, ale kromě začátku, kdy jsem se fakt bavil, už byl příběh takový na jedno brdo. Ne nudný, ale nenadchne. Stále opakující se humor na téma alkoholu, kořaly a drinků s paraplíčkem brzy přestal být vtipný.
Společnost "kamarádů", všichni s pochybnou historií, zejména zbytečně sprostá zrzka mi prostě neseděla. A konečné završení případu státním zástupcem na mě prostě dělalo dojem filmu se skvělým rozjedem a trapným, jakoby unáhleným koncem filmu, protože prostě dramaturgům už se prostě nechtělo psát.
Ale jak jsem již psal, kdyby to nebyl všude oslavovaný bestseller, možná bych měl menší očekávání a knihu bych hodnotil lépe. Takhle to je za mě tak trochu nafouknutá bublina.

15 09.03.2024

Úplně si dovedu představit, že někdo, kdo viděl zfilmovanou verzi, bude nadšen. Já tedy film neviděl, pouze jsem četl knihu. Příběh sám o sobě je dobrý a pro film určitě i poutavý.
Bohužel v knižní podobě je ale tolik věcí, které mě kazili celkový zážitek. Nejvíc mě vadily dvě věci: nejapná přirovnání a rádoby umělecké popsání situace a prostředí (citronové vlasy, hlučné oči, vlasy jako větvičky jsou jen tři z mnoha příkladů, co mě zrovna napadly. Někdy jsem jen kroutil hlavou nad tím, proč se autor snaží být originální za každou cenu.)
Druhá pro mě rušivá věc byl (zde často velmi pochvalovaný) vypravěč - smrt. Když jsem četl popis a recenze na knihu, považoval jsem to za zajímavé pojetí. Ale ve skutečnosti, všechny ty polemiky mimo mísu a popisy událostí na základě barvy nebe, byly pro mě vyloženě rušivé.
Asi jako následek toho všeho jsem si vytvořil pramálo sympatií k postavám příběhu a až posledních dvacet třicet stran pro mě bylo poněkud intenzivnějších, ale i tak žádná velká sláva.
Jak jsem tedy psal na začátku, předpokládám, že film by v tomto případě u mě sklidil mnohem větší ovace, než původní, psaná verze. A to je škoda.

13 11.12.2022

Absolutně nechápu relativně nízké hodnocení knížky. Zásadní chyba je porovnávat Artemis s ostatními počiny Andyho Weira - on totiž nasazuje nadstandardní laťku. Pokud by byl Artemis hodnocen bez předsudků, prostě jako kniha sama o sobě, musela by mít z principu mnohem vyšší hodnocení. Navzdory výše napsanému, i pokud porovnám s Marťanem, jsem byl z příběhu nadšený.
Perfektní kombinace akce, napětí, sci-fi podloženého reálnými, nebo reálně proveditelnými technologiemi a chemickými procesy (ty popisy pro mě dělají knihu ještě uvěřitelnější a proto i čtivější), a prostě faktor "Andy Weir". Co víc dodat.

11 04.07.2024

Tak na rozdíl od většiny zdejších čtenářů jsem měl to štěstí, že jsem nikdy neviděl film (až na jednu bláznivou adaptaci s Jackie Chanem kdysi před snad dvaceti lety) ani neslyšel žádnou mluvenou verzi, takže celý příběh byl pro mě nový a neotřelý. A musím říct, že tak napínavou knihu jsem už dlouho nečetl! Doslova od první stránky až do poslední věty! Jediná trochu slabší pasáž byla první polovina Ameriky (jen pár stránek), pak to ale zase jelo jako blázen.

Vyprávění o cestě v Suezu, Indii, Číně a Japonsku - ten barvitý popis těchto vzdálených míst a jejich kultur posazených v devatenáctém století - mě naprosto pohltilo, to byla taková třešnička na dortu.

10 18.04.2024

Moc silný příběh, který kromě samotného odsunů Němců a toho, co tomu předcházelo, popisuje celkovou atmosféru poválečné doby, okrajově i období před a během války. Moc se mi líbilo citlivé popsání všech situací, kterým čtenář cítil vnitřní pohnutky daných osob. To, jak a proč se chovali a měnili lidé, jak se někteří snažili o neutralitu, nebo bojovali proti fašismu a stejně s nimi doba zametla úplně nespravedlivě a naopak, jak někteří páchali svinstva a prošlo jim to, stačilo jen šikovně změnit plášť. Zajímavé bylo popsání situace na vesnici, kde statkáři, kteří přežili válku, byli buď odsunuti za to, že byli Němci, nebo o něco později zavřeni do dolů za to, že, ač Češi, mohli by být na obtíž režimu). Musím přiznat, že po dobu čtení mě přepadal pocit beznaděje, hlavně pro to vědomí, že po válce, kdy by člověk čekal, že bude konečně optimismus a síla posunout se vpřed, přicházely jedna rána za druhou pro celý národ - další totalita, další vyvolávání strachu atd..
Ještě nesmím zapomenout vyzdvihnout tu perfektní zpracovanost knihy, co se týče reálií, i popisu Brna před válkou a jak se Brno postupně měnilo.

10 02.05.2017

Kniha, u které mi místy mrazilo v zádech, když jsem viděl společné rysy našeho světa a světa z roku 1984. Celou dobu mi fascinovala promyšlenost knihy a dokonalý popis totalitního světa a jeho fungování. Goldstainova Kniha byla ale hotovou třešničkou na dortu. Nestačil jsem se divit, jak dokonale a prozřetelně dokázal Orwel popsat mechanismus vlády nad masami, i nad jedincem. Jen mi mrzí, že Winston nestačil přečíst knihu celou dřív, než je lapili.

9 03.05.2012

Příběh byl hodně poutavý a četl se neuvěřitelně rychle. Vůbec bych se nezlobil, kdyby knížka byla ještě jednou tak tlustá a popisovala by o to víc oblast zóny (a její artefakty), nebo třeba výzkumy artefaktů ve výzkumných centrech (ale chápu, že by to vlastně se samotným dějem nemělo až tolik co dočinění)
Trochu mi mrzí ten konec, přišel mi takový najednou utnutý. Opět, pár desítek stránek navíc by nebylo na škodu.

8 06.11.2023

Úžasná kniha. Děj napínavý od začátku až do konce a snad bez jediného hluchého místa. Nejvíce mě dostávaly všechny ty zdánlivě bezvýchodné situace, kdy jsem si říkal, sakra, teď už to prostě nemůže přežít, a nakonec stejně vždycky našel řešení! A nejlepší na tom bylo, že to nepřekonal jen nějakými nevysvětlitelnými zázraky, nebo náhodami, ne, všechno bylo přesně vědecké a podrobně vysvětlené, aby si čtenář náhodou nemohl říct, že Mark podváděl :) Někdo by si mohl říct, že to, na čem kniha stojí, je blbost, proč by vůbec někdo investoval tolik prostředků a peněz na záchranu jednoho člověka. Ale i to je dobře obhajitelné, přecejen takový člověk by se stal (nedobrovolným) obrovským projektem pro průzkum Marsu a všech možných i nemožných aspektů k tomu, navíc obrovský zdroj informací pro rozvoj astronautiky a technických znalostí.
Opravdu vymakaná a originální kniha, co stojí za přečtení

8 06.02.2016

Taková opravdu jednohubka na jeden večer (až mi to překvapilo, jak malé to je dílko).
Příběhy to jsou hezké, dýchá z nich krásná atmosféra meziválečných let a života obyčejných lidí z té doby, podobně jako u Saturnina, mého oblíbence. Některé povídky jsou vtipné, (zejména ty předválečné), jiné smutnější (ty za války). Ale žádné velké drama (naštěstí členové rodiny těžkosti války vydrželi až do konce, takže nic srdceryvného se nedělo), spíše takové pohlazení po duši.

6 01.12.2024

Úžasné, úžasné!! Tato kniha se pro mě stala tak trochu biblí a neuvěřitelným motivátorem, co se týče nejen běhání, ale snad i chuti k životu. Knihu si chystám i koupit pro budoucí pročítání a to se mi moc často nestává :) Je sice fakt, že na mě kniha působila trochu chaoticky, protože po každé, když se objevila nová osoba, objevil se hned několika stránkový medailonek o dané osobě a najednou jsem nevěděl, kde jsme skončili v hlavní linii příběhu. Samozřejmě na mě udělal veliký dojem i fakt, že je v knize medailonek o Emilu Zátopkovi (v první řadě jsem si říkal, že to je něco, když o něm píše americký spisovatel/novinář - vzhledem k faktu, že mnoho američanů neví, kde je ČR, ale sám jsem byl překvapen, jaký silný příběh Emil Zátopek měl). Celkově kniha dodává obrovské kvantum užitečných informací i informací k zamyšlení nejen o běhání. Pro mě každopádně hrála roli v tom, že jsem opět začal běhat, a to hned v sandálech a ještě k tomu chci běhat víc a víc a víc (a mým cílem, jakkoliv momentálně nepravděpodobným je i ultramaraton). Zajímavé, jak naučí člověka vnímat běh jako takový úplně jinak. Jako radost a denní chléb, ne jako utrpení :)
Mimochodem, když jsem knihu dočetl, byl jsem překvapen, když jsem na wikipedii zjistil, že opravdu existují rarámurové, Caballo Bianco, Scott Jurek, Badwater, Mědědé kaňony, Leadville a další. To proto, protože je to psané takovým způsobem, že to všechno zní skoro jako pohádka :)
Vřele doporučuji i tět kdo se nezajímají o běhání - a kdo ví, třeba po přečtení svůj názor přehodnotí.

6 26.08.2013

Je vidět, že začátky lékařů byly a jsou všude asi peklo - o kterém se náramně dobře čte. Kromě posledních dvou povídek, které jsou spíš ponuré a méně dynamické, byly všechny povídky mladého a zoufale nezkušeného lékaře - čerstvého absolventa medicíny, hozeného do vody dokonale zábavné a čtivé. Upřímně jsem ani nečekal, že kniha na lékařské téma z počátku dvacátého století, kdesi v Bohem zapomenuté vesničce uprostřed Ruska bude tolik zábavná a chytlavá.
Na podobné téma, jen ze současné Anglie mohu doporučit knihu od Adama Kaye, 'Bude to bolet, doktore?'

5 24.09.2020

Kdo čte Vinnetou až v dospělosti, musí ho totálně bít do očí nabubřelost dialogů, černobílé postavy a naivita mnohých postav, ač v příběhu vysoce postavených. Naprosto si ale uvědomuji, že kdybych to četl jako malý kluk, tak mi nic z toho vadit nebude a jízdu po divokém západě si užiji na sto procent.

5 15.09.2020

No, jak už zde mnozí psali, je to zvrhlost, čím dál, tím víc.. Ta nechutnost, absurdita a později i oplzlost prostě vytéká každým řádkem. Zároveň ale chápu, že to byl záměr autora, šokovat a znechutit.
Ke konci mě asi nejvíc dobíjelo pokrytectví samotného Vlka, nejvyšší autority na škole.
Mimochodem, ten moment, kdy byl objeven pan Vonásek se svojí Maximařenkou (záměrně nebudu vyzrazovat detaily, kdo knihu četl, ví, o čem mluvím) mě totálně připomněl atmosféru Kafkova Procesu - soudci a jinak vlivní lidé, tahající za nitky osudu nevinných lidí, poschovávaní a soudící dotyčné oběti těch procesů kdesi v zaprášených a klaustrofobicky malých podkrovích nějakých paneláků na předměstí. Na jednu stranu děsně absurdní, ale zároveň ve čtenáři (alespoň ve mě) vyvolávající pocit úzkosti kdesi na nejhlubší úrovni, co se nedá ani pořádně uchopit.

Co se týče stylu psaní, ten mě hrozně rozčiloval - jednak skákání z po časové linii tam a zpět, ale jakože skoro uprostřed věty, bez jakéhokoliv upozornění ve formě nějakých teček nebo oddělených odstavců; ale zejména forma psaní přímé řeči - to, že se uprostřed věty dá pomlčka, aby tam byl vložen odstavec o myšlenkových pochodech dotyčného, jen proto, aby se teprve pak dokončila věta, to je prostě fušerství jako prase. Kvůli tomu jsem kolikrát chtěl knížku odložit a měl jsem nutkání nasadit mnohem nižší hodnocení, než jsem nakonec dal (holt, obsah vítězí nad formou)...

4 06.06.2024

Nevím, jestli je to mým současným rozpoložením, ale kniha a styl psaní mi vůbec nesedly. Příběh víceméně o ničem a až na poslední pětinu knihy spíš iritující - čtenář bude vědět), hlavní postava nesympatická a přihlouplá, některé pasáže strašně rozvláklé a otravné (popisování toho, jaké bude mít kravaty, nebo jak si vyskládává peníze po podlaze). Stále opakující se "obsluhoval jsem habešského císaře" a návlékání šerpy bez jakékoliv souvislosti, nebo různé jiné výlevy (potomstvo zlé, blbé a zločinné) byly jen posledním hřebíčkem do rakve.

4 20.10.2023

Teda, to byla pecka. Na to, že mě detektivky tolik nebaví, na ostatní příběhy Sherlocka Holmese se už teď těším, o to víc, že jsem žádné filmy, ani seriály o Sherlocku Holmesovi neviděl, takže vůbec nevím, co mě čeká. Není divu, že je to takový kult. Ne jen samotné rozuzlení případu, ale hlavně příběh, odehrávající se v Salt Lake City mě dostal.
A o krásném jazyku a humoru A. C. Doyla snad ani třeba psát.

4 02.12.2020

S mnoha komentáři ke knize zde napsanými se naprosto ztotožňuji: kniha je prostě brilantní - jak styl vyprávění, tak příběhy (poznámky pod čarou nevyjímaje), bohužel vědomí toho, že je vše založeno na skutečnosti, nechává ve čtenáři hořkou pachuť. V Čechách koneckonců situace bude asi obdobná - iniciativa 'Děkujeme, odcházíme' asi nebyla jen tak, z rozmaru lékařů, a zrovna tak, když slyšíme v novinách, jaké lékaři mají platy, tak se novináři nějak zapomínají zmínit o těch přesčasech, které jsou dobrovolně nedobrovolné a o té zodpovědnosti začínajících lékařů, kteří kolikrát ani nemají žádného supervizora, který by kontroloval jejich chyby.
Rozhodně jsem rád, že se kniha ke mě dostala a rád jí budu doporučovat i ostatním.

4 18.05.2019

Svět podle Garpa je román plný komedie i tragédie, která je ale kolikrát (zejména v období Garpova mládí) popsána takovou lehkostí a humorným podtextem, že se člověk prostě příběhem veze. Příběh samotný i styl psaní mi opravdu sedl, už se těším, až otevřu další knihy od Irvinga!

4 05.02.2019

Tak jsem se nakonec tím Procesem prokousal. A že to nebylo lehké! Ani po stránce obsahové, ani stylem psaní - vlastně jsem si sám chvílemi připadal jako v procesu, frustrovaný, knížku odkládající, a to jen proto, abych jí nakonec zase vzal do ruky, že to musím dokončit. Naštěstí jsem ale dospěl do zdárného konce a byl jsem osvobozen ☺️ teď ale k obsahu knížky. Prostředí doopravdy ponuré, a myslím, že i bez samotného procesu bylo prostoru pro ponurost dost - čmuchaví sousedé, rivalující náměstek ředitele. Ale samotný proces byl něco děsného - tak absurdní, že by se tomu člověk vysmál (kanceláře v podkrovích, jejich úředníci a soudci a jejich chování), tak neurčitý, že byl přímo neuchopitelný, a přesto byl tak neúprosně dotěrný vysávající energii, radost a pocit svobody člověka. Zajímavé pozorovat, jak ze svobodného člověka udělali člověka vystrašeného, který nebyl schopen přemýšlet o ničem jiném, než o procesu a tím pádem byl tak paralizován, že nakonec sebe sama vyřadil z normálního života. A to jej činitelé procesu ani nemuseli fyzicky omezovat.
Podle mě je to zajímavá alegorie k psychické šikaně obecně - ačkoliv oběť šikany není fyzicky omezována a je svodobná, začne sama jednat jako otrok a sama se vyřadí ze společenského života. A i východisko z takové situace se zdá být oběti šikany nedosažitelné, až nakonec půjde bez odporu na vlastní porážku.

4 09.02.2018

Co na to říct. Knížka mě zpočátku bavila, s počátkem plavby (což je dost brzy) už nadšení začalo opadat. Jak zde už pár lidí psalo, humorné příběhy a vzpomínky hrdinů jsou často opravdu vtipné, škoda, že jsou tolik protkány nudnými pasážemi, které naprosto převládají. Nejvíce mě nudily věčné (a vlastně nezáživné) popisy míst, kudy proplouvali - každá vesnice byla popisována až do hluboké historie, o to hůř, že se ta historie příliš neměnila. Snad ještě horší byla občasná zamyšlení autora, například o tom, jak noc je jako matka, která ve svém náručí objímá své stonavé dítě a podobně. Takové pasáže byly dost dlouhé a kvůli nim jsem se knihou musel prokousávat a nakonec jsem byl rád, že jsem knihu dočetl. Hrdinové, coby věční povaleči, mi nebyli nijak zvlášť sympatičtí, ale dalo se s nimi nějaký ten čas žít.
Jak jsem ale říkal na začátku, humorné příběhy byly opravdu dobré. Kdyby je někdo vytáhl a hodil na papír, rád bych je ohodnotil pěti hvězdičkami.

4 23.08.2016