petrpospa komentáře u knih
Každý thriller, jehož autorkou je žena, otevírám s lehkou nedůvěrou. A silně zasažen MeToo tyto knihy beru do ruky hlavně proto, aby mě nikdo nemohl obvinit z genderově nevyvážené četby. Po tom, kdy Always už nemají na obalu holčičího bubáka, už totiž přestávám věřit všemu a nevěřím ničemu....:-))
O to větším překvapením pro mě pak tyto knihy jsou a nestydím se za své vysoké hodnocení jako v tomto případě. Zprvu se zdá, že v tomto příběhu není jediného šťastného človíčka, všichni s sebou vláčí nějaké břemeno. Naštěstí temné pedofilní mraky se v závěru roztrhnou a objeví se i kousek slunce. Neodvážím se kritizovat, je-li chování aktérů nereálné, dějové zvraty pochybné a koncepce zmatená. To už tady zvládli jiní, abych byl přesný, jiné. Mužských komentářů je tady opět minimum, zřejmě všichni chlapi slintají u dětských hřišť a pískovišť. Já se naštěstí v pedofilním prostředí nepohybuji a tak věřím všemu tak, jak mi autorka předkládá. Velmi silný příběh se stále aktuální tématikou se čte jedním dechem a na hledání slabých míst moc času není. Nezbývá než jen doporučit k přečtení...
James je skvělý! Děj, akce, logika, reálnost, téměř jako filmový scénář. Už jsem jednou Petera Jamese chválil a mohl bych znovu, protože si to zaslouží.
Knihy této série nečtu v časové lajně, není to nutné. Každý příběh je dostatečně silný sám o sobě a mám pocit, že jediné, co jednotlivé díly spojuje a to nikoliv silným lodním lanem, ale spíše tenkou černou lehce zatuchlou nití, je Sandy. Už teď tu babu nemám rád a možná to tak autor chtěl. V mnoha případech může i toto být impulsem pro čtení dalších dílů z anglického Brightonu. Třebaže už vím, co Sandy v budoucnosti vymamlasí, rád si přečtu i to, co se odehrálo dávno dávno před.....
Takový je James
Morrellů jsem četl hodně, ale nikdy jsem žádného nekomentoval. Dokonce bych si dokázal vzpomenout na názvy některých románů. Že si nevzpomenu na název této knihy a že k tomu nebudu potřebovat ani moc uplynulého času, je nad slunce jasné... Opakuje se mi to dost často, sáhnu po autorovi, kterého jsem deset let nečetl. A protože "tenkrát" to nemělo chybu, čekám to samé i dnes. Bohužel, včera bylo včera a dnes je dnes a zase tak veliká bomba to není. Možná zraji v náročnějšího čtenáře, možná autor píše hůře, možná kombinace obojího. Každopádně Morrell pořád píše dobře, napínavě, barvitě. Hltám stránku za stránkou, ale když je těch stránek moc, začne ve mně hlodat pocit, že už je toho vážně moc. Moc akce, moc konspirace, nečekaných zvratů, orgánů a organizací, hrdinů, hrdinek, mrtvol a raněných..... A závěru už prostě odmítám věřit, což je velká škoda. Aspoň pro mě.
Strašné! Trápil jsem se dva měsíce, ale nakonec jsem knihu dočetl až do konce. A to považuji za mnohem větší hrdinství, než předvádí Bourne v této slátanině. Nemá ani smysl detailněji rozebirat, co bylo špatně, protože špatně je úplně všechno. Uvěřitelnost příběhu je na úrovni pohádky O červené Karkulce a stavba děje zase připomíná Pejska a kočičku Jak pekli dort. Zatímco tyto pohádky dokážete vyprávět dětem, Bourneův rébus ani sobě samému. Je to takový fičák a zmatek, že ani "nebyl čas přemýšlet kdo je kdo, a rozkaz zněl jasně... "
...dvě dávky...
Jednu pro Bournea a druhou pro Lustbadera...
Slabé, velmi slabé... K Nižnanskemu se kvalitou ani nepřibližuje. Do podzemí a zase zpátky a pořád dokola. Archaické výrazy a kletby, neustálé a zbytečné oslovování v dialozích dvou postav a nepravděpodobné dějové zvraty. Autor asi ani neví, jak výpadá kůň, protože jinak si ani nedovedu představit, jak by se dostal během pár dnů s Čachtic do Fuzeru (400km)a to ještě v zimě a na saních... Dialogy samotné ve mně vyvolávají pocit, že jsem na velmi amatérském představení ochotnického divadla... Škoda. Ale zároveň důkaz, že i tak zajímavé a vděčné téma, kterým čachtická paní bezesporu je, se dá snadno zmršit...
Chudák Sára. Jen 43%. Víc jí čtenářky nedaly. To má za to, že píše. To má za to, že fotí. To má za to, že byla v televizi, že žila se Saudkem, že píše příběh chlapa, že to mohlo být kratší, že používá vulgarismy, že je to jen o šukání a o chlastu, o penězích, které čtenářky nemají a tolik by potřebovaly.....
Příběh, řekl bych normální, jazyk hodně bohatý, děj stále se opakující jako život naprosté většiny čtenářů a čtenářek, práce - domov - zábava, jen to pořadí má každý jiné. I proto vypadá reálně. Dávám 4 hvězdy abych Sáře zvedl průměr, abych ji ochránil před všemi kritizujícími harpyjemi, které do světa mužů nikdy nenahlédly, nejraději by jej úplně zakázaly a udělaly z něj to, v čem žil David na začátku příběhu...
Ale to by pak žádný příběh nebyl....
Strašné. Nic nedávalo smysl, jedná dějová zkrátka za druhou, řešení vycucaná z prstu, pravděpodobně z palce levé nohy... Ale proč ne, každému co jeho jest. Možná je to psáno jako parodie a já jsem to nepochopil...
Pendergast. Vysoký, štíhlý, jezdící s osobním řidičem v Rollsu po New Yorku...a ujede všem místním policajtům. Tak trochu James Bond. Jenže posledního Pendergasta znám z Volného pádu a tam ho hrál (a dobře) Robert Duwall. Tady mi moje obrazotvornost prostě nepomohla.
Diogenes. Magor skákající mezi laserovými paprsky se zubařskými zrcátky. A vlastně současně antiJamesBond. Všude byl, všechno zvládne, logika není třeba, proto ji ani nehledejte...
A pak všichni ostatní. Oběti, kamarádi (žádné jsem nenašel), policie versus FBI, bezdomovci i krásky s IQ vysoko nad 200... Příště bych hrdinům doporučil ukradnout třeba raketoplán. Je to v podstatě totéž jako něco mezi přísně hlidaným diamantem a 59 let starým autem odpočívajícím v garáži na špalcích. Stačí jen vhodný převlek, namontovat kola a frnk....a už se nevracet
Hodně dobré! Mistrně napsaný pohled do světa neviditelných velkých bratrů. A je úplně jedno, na které straně stojíte, pod kontrolou jste všude. Ve velké Číně i v "demokratických" USA. Až mám strach, že budu do práce jezdit každý den jinou trasou a pravidelně demontovat svůj mobil po každém příchodu na pracoviště. A samozřejmě i po každém příchodu domů!
Jeden nikdy neví... ????
Naprostá oddechovka. Napsáno jednoduše a bez příkras. Žádné vymýšlení, žádné těžko uvěřitelné situace, žádná z prstu vycucaná řešení. Příběh lůzra, který se pravděpodobně nikdy nestal, přitom se podobných životních peripetiích děje kolem nás spousty. Příběh odehrávající se na malém kousku Kalifornie, ale mohl se stát kdekoli jinde. Vtipné konverzace, věrohodně popsané životní situace, reálné prostředí. Kdybych tuto knihu náhodou nevzal do ruky, nic by se nestalo. Jen by byla škoda, že mě minula.... Jdu se mrknout po dalším literárním počinu C. D. Paynea
Dobrý. A to bývala a snad ještě stále je trojka. Crichton vždy musí nastudovat spousty materiálu a pak se teprve může pustit do psaní. Klobouk dolů. Další jeho kniha, která se hemží odbornými výrazy, z nich o většině z nich už v životě neuslyším. Ale to vůbec nevadí, je to spousta nových informací, které bych s největší pravděpodobností nikdy nehledal a je příjemné a jednoduché naservírovat si je Crichtonem až pod nos. Spousta postav a dějových linek může někoho zmást, ale na druhou stranu je to potřebné pro lepší pochopení příběhu, v tomto případě spíše problému. A pokud si v postavách nejsem zcela jistý nebo se přímo ztratím, stačí nalistovat pár stránek zpět.
Proč tedy jen tři hvězdičky? Protože je to Crichton a já ho nikdy neumím přečíst jedním dechem. Tedy čtení balancující na hraně mezi zábavou a dřinou. Já se chci spíše bavit. A taky možná to téma, kdy si nejsem moc jistý, zda se jedná o sci-fi nebo americkou realitu. A přiznávám, já ty amíky moc nemusím...
Pike a Cole se s tím opět nepárají. Záporáci ovšem taky ne a tak je tentokrát krve a mrtvol více než obvykle. Ale to nám vůbec nevadí, protože USA jsou daleko. Crais pochopil, že 300 stran v tomto žánru úplně stačí, aby to čtenáře chytilo a nepustilo, a dokáže naservírovat hodně velkou porci zábavy a napětí. A stihl to tak tak, protože Donaldova (Trumpova) zeď se už chystá....
Dva roky bez Smitha se mi zdály dostatečně dlouhé k tomu, abych zcela namátkou sáhl po jeho další knize. Už ten pompézní akčněthrillerovský přebal knihy mě měl varovat. Když něco začnu, snažím se to dotáhnout až do konce. Tady se to povedlo snadno. Děj nestojí ani nepřešlapuje na jednom místě ba naopak. Jsou to takový fofry, že se občas musím držet (čaje, vína, rumu... cokoli je po ruce), abych z toho tobogánu nevypadl. A jak je známo, každý tobogánu míří dolů. Bohužel i mistr Smith. Ty tam jsou příběhy z povodí Nilu, v nichž se barvitě vyprávěly, detailně popisovaly a poutavě líčily doba, místa i osoby. Tady na to není čas. Jsme v 21.století, létáme po celém světě, telefonuje, mailujeme, máme to nejlepší vybavení, nejvlivnější přátele a tolik majetku, že pro nás nic není nemožné. Možná i tím je mi tento příběh ze současnosti vzdálený mnohem víc, ne tři tisíce let mrtví faraoni.
Ostatně, až mi bude 85 let jako Smithovi, taky se budu snažit psát rychle, abych stihl konec... Přesný den, hodinu a už vůbec ne minutu, nezná nikdo z nás...
Delaware nestřílí, neskáče, neběhá, nehoní se v autě. Ani nechlastá. A přesto všechno je zajímavý a stojí za to se k němu vracet. Nikdy to nebude jednoduché čtení. Je třeba zvýšit pozornost při rozlišování jednotlivých postav, které tentokrát obsáhly několik generací, živých i mrtvých. Naopak zcela vypnout svou bdělost bych doporučil při odborném popisování většiny psycho stavů. To zřejmě oblast, kde se Kellermann cítí jako ryba ve vodě, nicméně pro průměrného smrtelníka se to může smrsknout na palbu cizích slov, která v kontextu knihy svůj obsah mají, ale když se ho za dva dny zeptáte, co daný výraz znamená, bude na vás hledět jako péro z gauče. Příběh není špatný, občas zamrzí, že vás na některé z popisovaných večírků nepozvali, ale závěr trochu překombinovaný. Totiž, už i dvě baby jsou někdy až až. Věřte mi, vím, o čem mluvím...;-)
Ne vždy se remake podaří. Stovky let stará klasika v moderním pojetí možná zaujme někoho, kdo originál nezná a podle příspěvků takových čtenářů moc není. Zapomeňte na Harryho, toto je krimi z úplně jiné bečky. Ne, že by Nesbo neuměl psát skvělé knihy mimo HH sérii, Lovci hlav, Syn, ale třeba i Proktor nemají chybu, ale Macbeth se moc nepovedl. Těžko uvěřitelné, hodně uspěchané, konec jak z westernu. A motiv dešťové kapky beru jen jako špatnou parodii na peříčko Forresta Gumpa. Nesbo ode mě téměř vždy dostal plný počet bodů, ale tentokrát je to přesně naopak, bohužel...
Sázka na jistotu, další temný londýnský příběh, který se dobře čte. Přestože se jedná o další díl s Ruizzem v hlavní roli, nemusíte se trápit tím, co hlavní hrdina dělal v předcházejících dílech. Autor Vás tím nezatěžuje a pro úplné pochopeni Vás nenutí přečíst posloupně celou sérii. Ale Vy si ji stejně přečtete! Dobrovolně a rádi!
A tak to dopadne, když Tarzan z ňújorku neví jestli má volit Bidena nebo Trumpa! A navíc má tu smůlu, že mu v tu chvíli neporadí ani jeho skoro vlastní babička, protože se jí na prahu osmdesátých narozenin zapalují lejtka.... Tentokrát Hatlan Patlan trochu mimo mísu, čte se to spíš jako béčkovým, pardon, céčkový scénář, ve kterém nemůžou chybět opulentní milionáři se svými umělo i přírodo kozaticovými krasavicemi, výhledy z rezidencí na menhetn, vysloužilí žoldáci i milenky, které se mění dle nálady. Naštěstí díky tomu, že Tarzan kromě zavírací rybičky s sebou vždycky nosí i pár kousků sledovací GPS, neunikne ani myš. V závěru autor ještě všechno shrne a vysvětlí (asi aby pochopili i ti méně chápaví) a my už se slzou v oku na obloze pozorujeme odlétající letadlo. Skoro mám chuť zamávat...
Vysoká hodnocení = velké očekávání. Určitě dobrý pohled do Berlína před sto lety, příběh zajímavý, ale pro mě až moc neuvěřitelný. Hlavní hrdina sebestředně kráčí (všemi) ulicemi Berlína, dělá jeden kopanec za druhým aniž by mu to nějak ublížilo, aby ve finale s kouřící hlavní revolveru zvítězil nad několika skupinami po zlatě dychtících padouchů... Proč ne, papír to unese...
Jsou témata, o nichž se dá psát různými způsoby. Popisně, akčně, vesele, ironicky... A pak jsou témata, k nichž by se mělo psát jen a jen vážně. Válka na Balkáně je bezesporu jednom z nich. Většina z nás díky dostupným informacím zhruba ví, co se tam asi stalo, ale kam až sahají kořeny tohoto konfliktu částečně ukazuje tento fiktivní příběh...
Dobře napsáno, citlivě vedeno, mrazivé a syrové, nic pro hltače akcí, ale naopak hodně prostoru pro přemýšlení...
Doporučuji přečíst
Jinak, než obvykle. A přesto zase dobře. Než akční soudní krimi thriller, který zhltnete na jeden zátah, protože se od něj nemůžete odtrhnout, je to spíše příběh novináře, popisující deset let života na jihu USA. Pro mě pohodové a klidné čtení (na jeden zátah) o přátelství, o životě na malém městě, o vývoji rasové otázky, o komplikovanosti státního aparátu a další skutečnostech, které můžeme v různých paralelách vidět kolem sebe i tady u nás...
Už dlouho jsem Pattersona nečetl a toto byl velmi příjemný návrat osvědčeného autora. Opět velmi dobrá detektivka.