Pett komentáře u knih

Akorát dočteno, nedá mi a jdu s velkým doporučením- stále ještě zírám, ani nedýchám a.... díky osobnímu doslovu autora je mi sakra ouzko. Chvíli si jí zatraceně užíváte a pak jí zase chcete strčit do mrazáku a už nikdy nevyndat, aby vás po nocích nestrašila..... Stojí za přečtení...je úžasná!!!

7 27.07.2014

Taková příjemná jednohubka... jemně naťuknuté radosti a strasti člověčího bytí... rodiče a planeta a sociální sítě... uvítala bych silnější rezonanci všeho zmíněného... ale já už dávno nejsem cílovka... pro dětskou duši je tohle možná tak akorát nezahlcující... velká vděčnost za tyhle témata... já bych ráda myšlenky dál rozvíjela... nestačily mi pouhé náznaky... víc mi asi rozvířil emoce předešlý Žralok... každopádně absolutně a úplně nejvíc miluju to zpracování... největší čarokrásnost... každá stránka vyňuchňaná k totální dokonalosti... ach!

6 05.10.2024

Tuhle pohozená ruka... támhle noha... zpočátku jsem se skutečně rochnila v cévku drásajícím napětí... potřebovala jsem výmaz svého posledního fungujícího neuronu a tohle vypadalo sakra slibně... jenže... pak jsem se v tom nekonečném běsnění Croty tak trošku poztrácela a Ďáblova bota nakonec začala moji pozornost dost nepříjemně tlačit... škoda... těšila jsem se zase jednou na strachy zcepenělé útroby ;)

6 15.07.2024

Strávila jsem na této včelí cestě necelý měsíc... což asi příběhu ku prospěchu moc nebylo... nicméně bohužel... já se tentokrát uklouzala po tom povrchu až k téměř takové jakési podivně šedé lhostejnosti... možná jsem příliš očekávala alespoň jedno to sakra nepříjemné žihadlo... půjdu tedy tak trochu proti úlu... nepodlehla jsem prozaickému kouzlu Sergejova výletu... něco mi na tom všem zkrátka hrozně moc nesedlo... nevadí... třeba zase někdy jindy.

6 14.07.2024

Přehlcená záložka si zase jednou vyprosila nekompromisní zběsilou jízdu... tak tumáš a nech si... krutopřísná akce naservírovaná na zaprášeným asfaltovým podnose... může být... řezala jsem ty zmatený Bugovo křižovatky života doslova a do písmene do plnejch... moje tepovka mi nedovolila zpomalit... emoce lítaly... voko za diamant a zub za pomstu... tak nějak prostě slovy klasika... geny nevycikáš, kámo.

6 28.06.2024

To skvostné zpracování je prostě krása nebeská, ale bohužel samotné vyprávění si mojí maličkost neochočilo... ač mi připomenutí mého milovaného prince tak krásně pošimralo srdeční chlopeň... něco mi neustále bránilo nechat se vyvézt do výšin a mysl mojí duše se umíněně držela při zemi... ale i tak všechna čest všem těm, kteří v oblacích bojovali s osudem až do samotného konce...

6 06.03.2019

Ehm, kápnu božskou... ta obálka mě naprosto a úplně nejvíc okouzlila... musela jsem s ní strávit nějaký čas... já prostě musela ;) ale popočteme... ty dvě podivné duše mi trochu podrásaly záložku... bohužel ne v dobrém smyslu písmenka... na Allis by byl jistě hrdý i sám Přemet Prkenná Podlaha... já jsem bohužel v jejím jednání postrádala jakoukoli fatalitu té ztracenosti... nepřekvapil mě ani jediný den jejich bytí... a konec mě maximálně nakrknul svojí zbytečností... ano, do určité doby ta atmosféra má slušně našlápnuto, ale pak jak kdyby to celé dopsal někdo jiný... bez konceptu a hodně horkým perem... škoda!

6 06.04.2018

Indie, která mi sebrala všechny barvy mého nebe... ten emoční řetízák se od první stránky ne a ne zastavit... krásně odvyprávěno... Muktin osud mi zahýbal nejednou srdeční komorou... a nejen její... při představě, že je někde opravdu takto barbarsky kradeno dětství se řetízák mění v nemilosrdnou centrifugu... duše se mi z toho točí...
Jinak souhlasím s Jizi... také mi to připomnělo mého milovaného Lovce draků... silný a osudový příběh... a... ehm... miluju tu úplně nejvíc nejskvostnější obálku...

6 13.01.2018

Tenhle roadtrip mi trochu zadřel motor... cca v polovině jsem sjela z cesty, poté zavařila a dál už to nejelo ;) na můj vkus to až moc zavánělo Gumpovinou... chvíli jsme tu a pak zas onde... hlavní hrdina beznadějně zamilovaný natvrdlík... nevím... nebyl to zrovna můj šálek Jemči... ač natvrdlíka Gumpojc miluju!

6 16.11.2017

Bohémská svoboda kontra dusivá duchna československého komunismu... silné momenty, které vám vezmou dech a zastaví nejednu srdeční chlopeň... možná bych se obešla bez načervenalé knihovny s Ernestem, ale ve finále má vše své místo k dokreslení té stísněnosti, kterou z hlavy jen tak nevyklepete... skvostně odvyprávěno!

6 25.01.2017

Hodně divný příběh... neustále jen čekáte, že se něco stane a říkáte si... tak teď... teď už se to musí zvrhnout... teď... teď... prosím teeeeď... dokonce se přichytíte při modlitbě, ať se to celé někam posune... nechcete číst ty zbytečný písmenka, bylo vám přeci slíbeno napětí alá King... a najednou je konec.... a ono se vlastně vůbec nic nestalo... tedy krom skutečnosti, že si připadáte ošizení a tak trochu hloupí... ehm... jak jsem řekla, hodně divný příběh...

6 20.09.2016

Pocity při prvních stránkách byly značně rozpačité... při popisu prvotních sexuálních scén jsem si říkala... WTF? Autorka se svezla s dobou a chce se zalíbit? Ale zatla jsem zuby a vydržela... a z padesáti odstínů čehosi ulepeného se stalo krásných padesát odstínů každičkého zákoutí ženské duše... je to příběh o křehkých dětských duších, rodinných strastech a vlastně i o tom, jak při nekonečném hledání pana Božského se dá najít podstata sebe samé... a ten jazyk... ach, mé čtenářské srdce zaplesalo!
Najdete tam snad úplně všechno... vyrovnávání se s úspěchem, s neúspěchem, s dětmi, s rodiči, se stárnutím, s osudem, s muži, se ženami, se smrtí... a nic z toho tam neruší... nemáte pocit násilné zpatlaniny- ať si každý vybere to své... zkrátka... bylo mi to blízké vzhledem k mým stínům na duši, takže možná ani nejsem objektivní, ale... i když těch negací bylo mnohdy už příliš a bylo mi nejednou ouzko, tak jsem dočítala více než spokojená... však takový je život, není to vždy růžovka a asi díky bohu za to...
Ale musím podotknout, že i tak se mi Člověk Gabriel líbil víc svojí čistotou a poetičností...

6 13.01.2016

Z mého pohledu tentokrát bohužel... působilo to těžkopádně... slova mě míjely, myšlenky obcházely... snažila jsem se, jelikož jeho Domov na konci světa je moje srdcovka... jenže... zde mi bylo nějak jedno, co s kým bude či nebude... nikdo si nezískal mé sympatie a měla jsem pocit jen opakované trudnomyslnosti... jenže... venku infarktové čtyřicítky... mozek naprostá zavařenina... takže vločky tály dřív než jsem je stačila zachytit... škoda!

6 08.07.2015

Napadá mě snad jen... tady se nikdo s ničím a s nikým nemazal! A byla to fakt síla... i přes zdánlivě mnohdy "absurdní" a drsnější notu příběhu jsem se nemohla od čtení odtrhnout... nejde o veselé čtení, ale koutky mi ujížděly snad na každé druhé stránce... trefné nadávky, osobitost postav a hra se slovy se mnou udělala své a párkrát mi ujelo i hlasité uchechtnutí... ale jinak... budete je všechny nenávidět, kroutit hlavou a pořád dokola si říkat... proboha, proč tohle a proč tamto? Budete chtít tu knížku téměř po každém odstavci pověsit za stránky do průvanu... nepochopíte... ale stejně je ani na chvilku nepustíte z hlavy...
Příběh Lu Achátky vám doslova vezme dech a dokonale uzavře celé vyprávění...neuvěřitelná "oslava" ženské síly a hrdosti...

6 10.06.2015

Moc se mi líbí jeho styl psaní... vyprávěno v náznacích a neuvěřitelně lidsky.... navíc i přesto, že nejde o lehké čtení, tak vás příběh tak nějak pohladí po duši... a navíc podruhé... nejde jen o plytké sázení slov, je tam toho tolik schovaného mezi řádky...
Claudela jsem objevila díky jeho Brodeckovi, který mě rozebral na kousíčky... určitě také doporučuji k přečtení!

6 16.04.2015

Asi jsi jedna z mála, která se s Fráňou prala a ten Tě bez mrknutí oka položil na lopatky... a to navzdory krásnému jazyku, nezvyklému vypravěčskému stylu... dokonce jsi byla před přečtením i na příbramské výstavě, která je skvělá... Svatou horu prochodila křížem krážem... tím Ti to bylo vše bližší, autentičtější... ale po dočtení v Tobě přeci jen zůstalo pouhé příšeří...
Docházelo u Tebe k občasnému ztrácení se v textu, v čase... marně jsi mnohdy hledala světlo, které Tě vyvede z té temnoty písmen... pocity jsou hodně rozporuplné, ale i tak čtyřhvězda... musíš si hýčkat vše, co je propracované, chytré a navíc české... i když u Tebe si to na ten správný čas musí ještě pár let počkat...

6 31.01.2015

Propadla jsem mu... už mi žádná detektivka není dost dobrá po objevení stylu Monse... další děsivý případ, kdy nevíte do poslední chvíle co, jak a proč... a opět naservírováno s lehkou každodenní poetičností... tentokrát jde o problematiku adopcí... morální aspekty... chudoba kontra bohatství... úžasně vykreslené rodičovské emoce a to předesílám, že si tímto "obdobím" zatím neprocházím a ani neprocházela...
No, a pak tu jde především o další milé setkání se starými známými... sledovat boj Malin s alkoholovou posedlostí je naprosto dech beroucí a jako, že vás drahý Mons nešetří... nevěříte, nechápete... je to silné... je to dokonalé!

6 27.01.2015

A já byla nadšená! Konečně zase něco originálního a lehce nadzvedávajícího :) běhá vám mráz po zádech už jen z věku obou "hrdinů" , jste znechucení z tohohle a z tamtoho a přitom se tím vším dokáže prolínat taková zvláštní čistota a....jooo, snad i něha se dá říct...neuvěřitelný propojení emocí...Líbila se mi moc!

6 25.08.2014

... taktéž jsem se bála "Jara" z důvodu kritiky a značného rozčarování...ale byla jsem opět spokojena a už se nemůžu dočkat dalších osudů Malin...jde vždy o fajn setkání starých přátel...rozpracovávání jejich osudů, kdy vraždy se dostávají už téměř na druhou kolej...proto asi chápu to rozčarování...styl psaní je stále okouzlující

6 25.08.2014

Budu se opakovat se silným příběhem... na konci jsem nedýchala s nimi... vykresleno bez zbytečných kudrlinek a o to skutečněji to vše vyznělo... nešlo si oblíbit ani jednoho z nich a přesto přečteno jedním dechem... myšlenky lítaly ještě dlouho po dočtení a o tom to přeci je!

6 25.08.2014