Phorbo komentáře u knih

Knihu jsem výjimečně přečetl dvakrát. Kdysi před deseti lety mi připadala úchvatná a okouzlující. Příběh Endera Wiggina mě dostal do sebe a nepustil až do poslední stránky. Teď, když jsem přečetl už něco málo scifi románů a antologií, mi už první kniha série tak dobrá. Je jasné, že Card se snaží něco sdělit, hlavně poslední kapitolou (hodně mi to připomíná Glukhovskeho Metro 2033, třeba se tu inspiroval). Děti jsou ovlivnitelné a dospělí mají nad nimi nadvládu ať už jsou mladí nebo staří... Starší vždy vládnou těm mladším... Ale každý ať si v tom najde co chce. Možná se jen opakuju. Určitě to už někdo napsal. Budu hodně zvažovat, jestli si přečtu další díl, i když ho v kindlu nosím už delší dobu spolu s dalšími dvěma základní série... Možná tomu dám šanci.

2 17.12.2015

Já jsem teda poctivě zmaten. Netuším, jestli je to tím, že jsem nepochopil původní Bacigalupiho myšlenku tohoto románu, nebo jsem tam nenašel to, co jsem tam měl najít. Nebo ten román opravdu není až tak dobrý, jak většina říká. O čem to jako bylo? Co jako tím chtěl básník říci? Asi si budu muset najít nějakou recenzi, protože z toho, co jsem četl, jsem si nevzal vůbec nic. První polovina je brutálně nudná. Konkrétně Emiko je hrozná. Nejde ani pořádně popsat, co všechno si o ní myslím, ale to jak se chová, si myslím, že by se nechoval ani Novočlověk. Spíš je to problém autora, který od poloviny píše velmi krátké kapitoly, které ničím nezaujmou. Vůbec ničím. Hlavně teda ty kapitoly o Emiko. No vlastně o Andersonovi je to nuda, o Kanye je to nuda, jediný možná HockSeng je zajímavý... možná trochu. Jediné velké PLUS, které kniha má je úplně konec. Tedy začátek epilogu (který je jinak psaný o Emiko a je nudný jako parapet), kde se hráz konečně protrhne a alespoň něco se stane s Kung Threpem nebo jak se to jmenovalo. A vlastně s těmi cizími názvy jsem se ztrácel. Brutálně. Nevěděl jsem, co který výraz znamená (tedy kromě těch japonských od Emiko, jelikož jsem byl kdysi fanoušek Anime), ale jang kuej'c v čínštině (mandarínštině?), nebo samotný farang? Co to proboha je? Čekal bych alespoň nějaký slovníček na konci knihy, ale ono nikde nic. Kniha mě hrozně zklamala, vlastně ani nevím, proč jsem jí nakonec dočetl, ale vlastně toho nelituju... Aspoň vím, že od Bacigalupiho nic nečíst. Možná je čerpadlo 6 lepší, ale do toho už se nepustím.

2 17.12.2015

Jedna z mála knih, která mě opravdu nesedla. Ze začátku mě celá myšlenka filosofie docela zaujímala. Přišla mi rozumná a zkoušel jsem ji v praktickém životě. Jenže ona se tak ani nedá užívat permanentně. Kor jestli na to opravdu nemáte předpoklady - jste flegmatičtí, jste nucení změnit postoj k životu na totální zeleninu, která si nechá sr*t na hlavu a neřeší to. Asertivita je pěkná ale todle je moc. Todle nění pro každého. Ať se každý rozhodně zda to je pro něj nebo ne. Už u první dohody se můžete rozhodnout jestli budete pokračovat nebo ne. Ono to je stěejně všechno na jedno brdo. Slohovou stránku neřeším. Ruíz se stejně snaží narvat to do hlavy každému, kdo je potencionální obět jeho filosofie.

2 17.12.2015

Druhá část je proti té první totální odpal. Já si nemůžu pomoct, todle je prostě masakr na eňtou. TO jak Martin píše, jak připravuje hrdiny o život, jak je naopak vyvíjí... je to skvělý prostě. Konspirace na každé stránce vás nutí nejen to číst, ale prožívat životy postav. Kolikrát jsem se přistihl že mám vytřeštěný oči na text, který čtu, že zhluboka a rychle dýchám, že mám otevřenou pusu a v některých momentech mam zatnutou pěst a totálně hoduju to čtivo které mi autor nabízí. Bude-li to takto pokračovat, nemám v nejmenším chuť čekat na šestý díl...

2 17.12.2015

Jelikož jsem staříka i analfabetku poslouchal jako audioknihu, mám už plné zuby hlasu Martina Stránského a začínám intonovat téměř jako on. Kdybych analfabetku neposlouchal jako audioknihu, určitě bych ji nedočetl. To co dělalo Staříka skvělým a vtipným dílem, se u Analfabetky tak moc nedaří. Jistě, je to vtipné, místy i zajímavé, ale hodně a to jako fakt hodně pasáží je tak uměle vykonstruovaných, že by se ani v knize snad neměly vyskytovat. Beru, knihy jsou od toho, aby šly z extrému do extrému, ale v Analfabetce je to posunuto ještě o level výše. za mě jen 6/10

2 17.12.2015

Audiokniha...
Každý říká, jak velká je to kniha. Každý říká, že předpověděla budoucnost a není ani možné jak to všechno sedí. Inu, možná ano, když přivřeme všechny čtyři oči a přitom ještě nebudeme dýchat. Velký bratr nás jistě sleduje všude, ale možná taky ne... Přece jenom je to konspirační teorie. Já je rád, rád o nich spekuluji, ale moc v ně nevěřím, takže bůhví jak v realitě Velký bratr opravdu funguje. Každopádně Orwell je geniální šílenec, který se nechal unést a napsal vesměs skvělé dílo. Winston je zajímavá postava (ačkoliv jsem se neubránil toho, abych knihu nesrovnával s Bradburyho 451stupni Fahrenheita), ale je naivní, což je škoda. Velká škoda. Do té doby než se nechá chytit, je kniha opravdu výjimečná, skvělá a nechce vás pustit. Ale následná rozmluva Winstona a O'Briana mě moc nebrala. Samotný konec ovšem dovršil knihu a bylo to výborný...

2 17.12.2015

Začal jsem nejsříve Stručnou historí času, ale to na mě bylo moc, nebyly predispozice a ne, že by Astrofyzika pro lidi ve spěchu v tom pomohla úplně, ale pomohla dostatečně na to, abych si to pospojoval.
Člověk, který nemá alespoň základy z internetů, bude mít, si myslím, trochu problém všemu porozumnět a chápat, ale třeba vám to do sebe zapadne do sebe taky ;)
Bavilo mě to!

1 18.07.2023

A byla jistě škoda věnovat se nejdříve filmu a poté knize. Dělal jsem to vícekrát a vždy, podotýkám, že vždy mě bavila více kniha. Bohužel v té barevné a floristické imaginaci mi pomohl o dost více film, než kniha.
Je to napsané pro mě moc nezajímavým způsobem. Je to rozvleklé, moc popisoidní a semtam nudné. Ve výsledku příjemný průměr, ke kterému se ale nevrátím, k filmu však ano.

1 30.11.2021

Začátek další série, která mi byla doporučena. Říkám si fantasi, zabijáci, svým způsoběm i Battle Royale (což jsem tak pochopil z anotace)? Ale jo, to si nechám líbit.
Příběh Celeany, nebo jak se ta Selena píše, je ze začátku fajn. Otrok, osvobozený, má se utkat o svobodu. Jenže slibovaný souboj všech se neuskuteční. Je to jen nějaká soutěz, kde berou hrozně ohledy na hlavní asasínku, která je jen kost a kůže. Podpříběh zakázané magie a znamení sudby, zajímavého Caina a Chaola? Jo to jde. Ale zamilované princátko (a možná i ten Chaol, i když to na sobě nedává znátú do hlavní hrdinky, to už je tak moc zbytečné... ale chápu. Je to young adult, tak to tam asi být musí. Selena smaotná je a jednu stranu zajímavá postavička, ale pak jak křehne pod Dorianovými polibky a prstíky, začíná být jen tucková frajerka a je poněkud nudná.
Autorka je sama o sobě velmi dobrá vypravěčka. Příběh jsem četl rád a příjemně utíkal. Ze samotné náplně příběhu až tak odvařený nejsem. Chyběla mi tam nějaká řádná akce, psychický výbuch nebo něco, co by mě posadilo na zadek. Nic z toho se ale nestalo.
Původně jsem měl v plánu pokračovat dalším dílem, ale zdá se, že to bude jen další první díl ságy, kterou nikdy nedokončím.

1 06.03.2019

A tak jsem zase jednou dostal chuť na audioknihu. Nebylo to ale nic extra. Pan Kapitančik na jednu stranu skvěle hraje, ale mnohdy špatně frázuje.
Samotná kniha taky už není takový odvar jako Spad. Je tam více smrti, zbraní, sexu, krve, čubek, opět je tu Žolík, ale hold, není to prostě už ono. Na druhou stranu, super konec.
Žádnej doják, žádnej happy end. Normální japonská genocida. Zachraňuje to jen Kotletovo humor.

1 06.03.2019

Asi se mi ještě nestalo, že bych knihu zhltnul najednou a tak rychle. Pět hodin čistého času... i když taky normálně nečtu takový krátký knížečky, že...
Elsie je normální ukecaná kráva. Pak se jednou přichomejtne k televizi a dozví se, co se stalo s její mámou. Začátek je zmatečný, rozvleký, ale potom to dohání jakžtakž forma psaní a kniha rychle utíká. Je to ulítlá kniha, teda spíš povídka. Kniha má sice stoosmdesát stránek, ale textu čistého je tak na osmdesát.
Velmi příjemné postavy Karla a Šaloma...teda Jerryho.

1 06.03.2019

Po dlouhé době space opera. Po Úsvitu smrti od Hamiltona shledám málo co zábavnější a s tím úsilím jsem i Reynoldse zkusil několikrát a odložil. A teď se ho nemůžu nabažit. Sice to trvá 4/5 knihy, ale nakonec se to zdá jako hodně zapeklitý příběh. Sám jsem zvědav co za peklo z toho vznikne.
Tři čtvrtiny knihy jsem četl stejně dlouho, jako tu poslední. Jakožto první díl série je jasné, že je třeba trochu člověka zasvětit, o co jde.
Těší mě, že poslední čtvrtina zasvěcuje v duchu nepřestávající akce. Finální bitva v trénovací Hale 2 je strhující.

1 11.01.2017

Ačkoliv dá hned v prvních větách King najevo, o čem kniha bude (a mě to teda jako nějaký echt námět nepřišlo), čte se to kupodivu samo. Je to po Pistolníkovi a polovině Tří vyvolených jeho první kniha, kde dávám pořádně pozor a užívám si to "kingovské vyprávění". Nedivím se už nikomu, kdo tvrdí, že King je jeden z nejlepších vypravěčů. Ve třetině knihy se více méně nic nestane (Trisha se ztratí a je třináct kilometrů od místa, kde se ztratila matce a bráchovi), ale i přesto je to tak nějak neskutečně čtivé až to bolí.
I ve dvou třetinách knihy je Trishin příběh zajímavý a čtivý. Vlastně se v něm nic extra neděje, ale čtenář je prostě jen zvědavý, co bude.
Když budu hodně kritický, kniha je jenom o tom, jak holčička Trisha putuje lesem, ve kterém se ztratí. Nemá jídlo, má žízeň, je devět dnů mimo, má halucinace, sama neví, co je realia a co výmisl a King z toho napíše naprosto perfektní knihu. Buďme rádi, že je tak krátká, jak moc krátká je, jelikož být tam toho jen o pár stránek víc, je to už víc rušivé a poněkud zbytečné, ale možná, že se pletu. Třeba by to bylo ještě lepší.
Jakožto druhý román od Kinga, co jsem četl, je to pro mě lepší vstupenka než Pistolník (ale už jsem tolikrát slyšel, že je to spíše intro k jedné velké sáze, tak tomu dám možná ještě šanci...)
9/10

1 10.06.2016

Chvíle před vydáním Budoucnosti jsem si krátil čtením Soumraku, který jsem po dočtení považoval na jednu z nejlépe napsaných knih. Nebyla ani tak akční jako velmi dramatická a momenty s černou postavou u dveří byly naprosto excelentní.
A pak přišla Budoucnost. Začátek mě kompletně strhl svou akčností, kdy se téměř dvě stovky stran pořád něco dělo a mělo to tak rychlý spád, že mě až přímo zaráží, že jsem knihu měl rozečtenou celé tři měsíce. Je to asi nejlepší Glukhovského kniha, co si budeme vykládat. Popsat tak skvěle postavu Jana Nachtigalla 2T, který se z poslušné loutky stane během celého příběhu takovým obětavým a zamilovaným člověkem, do kterého měl na začátku příběhu tak daleko, že by člověk zpětně ani neřekl, že to byl stejný člověk, to je kumšt. Smekám pane G. Smekám.

1 11.03.2016

Jak jsem se dlouho odvažoval do Obrazu či Lady, tak jsem si vybral něco kratšího. Čekal jsem nějakou velmi seriózní četbu, jelikož na klasiku si moc nepotrpím, ale byl jsem velmi mile překvapen. Je to krátká povídka, ale není to na škodu, všechno důležité se v povídce řeklo a událo. Za mě velká spokojenost.

1 09.03.2016

Naštěstí jsem knihu četl relativně brzo po druhém dílu (nějaké čtyři měsíce), takže jsem v tom neměl takový zmatek jako při čtení Hladového ohně po Vraní dívce.
Už od začátku se chytám a velmi rychle mě kniha pohlcuje, že ji musím číst pořád.
Vesměs mám po dočtení třídílné ságy pocit, že je opět druhý díl ten nejslabší jako u Milenia (byť jsem knihy nečetl, ale viděl jsem filmové zpracování). ale to je pochopitelné.
Možná mi uniká větší spojitost mezi Sofií a Viggem, ale je spojuje pomstychtivá Madeleine.
Jeanette trochu utře, ale pro příběh to vůbec není na škodu. Lepší než všudypřítomné hollywoodské happyendy. Lidi už asi pochopili, že je zajímavější, když příběh skončí špatně, než dobře. Na to už jsme si tak nějak zvykli, že na plátnech kin a obrazovkách televizí končí filmy pozitivně. Realita je jiná a tak úmrtí a prohra jsou to správné, co teď lidi bere.
Poslední díl je nejspíše nejbrutálnější. Popsané pedofilní porno, souboje bratrů kazachů či Viggova "socha" a chlapecké údy...
Konec je rychlý, možná až moc a to mi docela vadí. Proto si neodpustím strhnout deset procent z plného počtu.

1 17.12.2015

Zda-li mám vůbec hodnotit na čtyři hvězdy, nevím. Wells díky knize v rádiu udělal velký poprask, ale teďka by to nikomu nepřišlo. A přesto při čtení určitých pasáží jsem se převtělil do někoho v té době a věděl jsem že to muselo být pořádné terno. Mám knihu z vydavatelství Trifid, je to hrozná vazba, ale i tak jsem to prokousal i když mě z neustálého držení stránek bolela ruka. Samotný příběh je loudavý, bez větší gradace. Má několik momentů kdy by člověk nejraději držel dech a nedýchal do té doby něž je hlavní hrdina v pořádku. Ale ty okamžiky trvají jen pár sekund... na tu dobu ale určitě terno
70%

1 17.12.2015

Spin je složitější dílo, než jsem si původně představoval. Dal jsem na doporučení goodreads a knihu si sehnal s tím, že pořádně nevím, o čem kniha je. Věděl jsem jenom to, že na Zemi je uvalena jakási barikáda a v okolním vesmíru utíká čas poněkud rychleji než na samotné Zemi.
A tak se dozvídáme o Tylerovi a o dvojčatech Lawtonových a Spinu. A v postupných asi čtyřiceti letech vývoje jejich životů. I přes to, jak je příběh rozvleklý a s hromadou omáčky, tak není Spin jako takový důležitý pro vývoj příběhu hlavních hrdinů, potažmo jenom samotného Tylera. Ale to si musí čtenář vyzkoušet sám, protože popisovat složitost unikání času mimo Spinem obalenou zemi. Jak to všechno funguje třeba na Marsu, nebo na Slunci... No já jsem u toho prostě slintal jako blázen. Pro mě to byla jako procházka rajskou zahradou.
Ten konec mi po nedávném přečtení Hamiltonovy antologie Úsvitu noci připadal lehce podobný. Nemluvě o Simmonsově Kantosu Hyperionu, kde se díky portálům, respektive Obloukům, cestuje z planety na planetu... Ale ve výsledku vlastně proč ne. Kniha mě bavila zřejmě víc, než ostatní, ale já se za to nestydím...

1 17.12.2015

Úchvatné a strhující. Hodně dlouho jsem se do toho pouštěl a pak jednou jsem Katce přečetl úvod, jako text k usínání. To samozřejmě nedopadlo dobře a i ona jen tak neusla. A mě to nakonec vtáhlo do příběhu tak rychle a zhurta, že jsem četl co mi oči stačily.
Pochybuju, jestli by se sám Halliday v Honu nezamotal, ale nebudu o tom hned pochybovat.
Román mi hodně připomíná Erebos od Ursuly Poznanski, jelikož se obě díla věnují hráčskému prostředí, tak mě to baví. Ale Ready Player One je přece jenom o něco lepší.

1 17.12.2015

S první polovinou jsem se trošku trápil. S Hamiltonem jsem se tady setkal poprvé (ono taky nebylo zatím kdy, kdybych nechtěl držet posloupnost ságy Úsvitu noci), takže mě docela překvapilo, s čím se setkávám. Jelikož jsem přečetl téměř polovinu děl od Simmonse, tak jsem byl rád, že jsem našel kvalitní space operu, za kterou je Úsvit noci považován. Simmonse jsem zbožňoval. Byl to skvělý vypravěč s šíleným vesmírem a paralelama, u kterých jsem jihnul. Mezitím jsem přečetl jeden a půl dílu Temné věže od Kinga a to mě kupodivu tak moc nechytlo. Na to jaké jsou na to recenze, jsem byl trochu zklamaný. Každopádně je King i přes to všechno považován za jednoho z největších spisovatelů a hlavně vypravěčů dnešní doby. Podle mě (po dvou dílech od Hamiltona) se podle mě může jít King zahrabat. Nebo ne přímo zahrabat, ale na to, že byl Úsvit noci napsán vlastně podle pár povídek, které jsou spřízněny hlavně Spřízněností, je to prostě masakr. Ale jak říkám, na začátku recenze. Hamilton napsal první polovinu Zjevení chaoticky. Aspoň mi to tak připadalo. Seznamujeme se postupně s příběhy hlavních postav, které nás provází nejspíše celou ságou. Ke každému si člověk vytvoří vlastní citovou vazbu a po dočtení Zjevení je prostě nutnost si přečíst Expanzi. To vám prostě nedá!

1 17.12.2015