Phyl komentáře u knih

Mám ideu. Ta idea je taková, že chci v životě něco dokázat. Zapsat se lidstvu do paměti, do tak vzdálené, budoucnosti, že si to ani sám nedovedu představit. Bohužel jsem méněcenné hovado, které zatím nic v životě nedokázalo. Pak se ale naskytla příležitost. Objevila se krize, lidé nadávají na kdeco, převážně pak pracující třída a chudší část obyvatelstva, kterých je většina. Začnu šířit názory o síle národa, která se dá dokázat pouze násilím a šířením nenávisti vůči jinak smýšlejícím jedincům. Lid zvládnu zfanatizovat lehce, jelikož stačí mluvit o věcech, které chtějí slyšet, a nabídnout jim lehké řešení, kterého dosáhnou lehce a ještě na tom budou dobře. Oni poslechnou. Stačí to jenom dobře předat. Slova mají moc, a já ji budu mít také. Každý se bude třást nad mou neskonalou velikostí a hřát se ve světle mé skvělosti. Budou oslavovat mnou vymyšlené kroky, k lepšímu životu a budou mě za to milovat. Já se stanu jejich vůdcem, který je povede, za velkými činy. Stanu se neporazitelným. Budu nejskvělejší a nejmilovanější osobou na světě. Lidé mne budou zbožňovat a já se stanu nesmrtelným hrdinou. Krása.

5 11.11.2016

Klasický příběh o lásce. Zaklínač potká dítě, dítě je jeho osud, osud se stává mladým zaklínačem, mladý zaklínač do toho ještě nechá promluvit čarodějky, které předtím vždy odzkoušel zaklínač, pomocí svých dovedností, které hrají důležitou roli v reprodukci potomstva, a mladý zaklínač se tak stává i čarodějnickým učněm. To je jednoduché jako, když Jose Armando miluje Josefinu, která se ovšem spokojí jedině s opětovanou láskou Antonia, který je ovšem násilník a vrah,zabivši Donu Merunu, první svého jména, která jediná mohla opětovat lásku Armandovi, neb jej hluboce milovala,což se nelibilo Antoniovi, který si zamluvil srdce Armandovo, jemuž se naopak Antoniova láska hnusila. Je nad slunce jasné, že vrah není určitě zahradník, nýbrž muž s černou helmou, zdobenou péry. Krásný opravdu nádherný úvod, ke knize Armando v lese.

5 05.08.2016

I přišel do svého pokoje a hleděl na knihu, jenž před ním ležela neslyšně, a čekala na přečtení. Znala to již z dřívějška. Nebyl prvním ani posledním. Nerozpakoval se. Otevřel jí a jeho smysly ihned uchvátila. Nemohl přestat kvíkat radostí. Zjistil, že líbí se mu to převelice a knihu svírá stále pevněji, až jej pohltila natolik, že si neuvědomoval co dělá. Věděl, že jej všeci odsoudí, stejně jako věděl, že si příště nedá opěr říct. Jediné co zůstalo mu pevně vryto v mysli, neb ostatní bylo zamlžené, a čekalo na rozuzlení, byla slova vyřčená výstižně a rychle: " A převracení stránek křupalo stejně závratnou rychlostí, jako nosy veškerých vagabundů a pitomců, kteří jezdí poršem, nosí rolák a bradu zastřiženou do úhledné špičky, vysedávají u krbu, u nějž kouří frajersky fajfku a s nenuceností a arogancí sobě vlastní si čtou denní tisk."
I propast se začala uzavírat, a on si uvědomil, že on stal se sám obětí. Byl přitlačen ke zdi a tak musel udeřit...

5 15.02.2016

Nedokonale dokonalá alkoholická troska fetující výpary vlastních zvratků. Knižní Bear Grylls, který přežije kdejakou těžkou životní či přírodní pohromu a veze se dál na svém drsném egu a vlně čehokoli ostře tekutého co se mu dostane pod ruku. A když k tomu všemu ještě přitluče vlastním xichtem hřebíček na hlavičku.... člověk snad dokáže pouze konstatovat, že je to frajer, kterým by ale nikdy nechtěl být. A úplně nejwítsz nejhozčinkatější je ta romantická zápletka.

5 04.01.2016

Po prvním díle, který se četl stejně jednoduše jako pomírali dětští otroci v aréně, a dokázal jsem si knihu dostatečně vychutnat, byl druhý pro mě nesnesitelnými muky, které představovaly hlavně myšlenkové pochody hlavní hrdinky, přes které jsem se musel přenést až do konce, jenom ze zvědavosti, jestli ta kráva třeba nepadne v aréně nějakým krutým způsobem. Bohuže se nekonalo nic takového. Sice je zraňována neustále, ale největší utrpení jsem odnášel já sám při představě, že může na světě existovat někdo tak retardovaný, jako je hlavní hrdinka, která dokáže zkazit jinak celkem zajímavý příběh, svou neustálou nerozhodností, jenom aby natahovala tímto způsobem děj kolem sebe. Jestli se nechá přefiknout Hurikánem, kterého nechce ranit a přitom by chtěla. Nebo jestli jí bude beznohý pekař, se kterým nemluví celý rok a pak se do něj zase bezhlavě zamiluje, ale valstně nezamiluje, a potom zamiluje a tak pořád dokola je celkem nepodstatné pro mě jakožto čtenáře, který se na dvojku obrátil hlavně z toho důvodu, že jej jednička oslnila a navnadila na dvojku, ve které jsem čekal nějaké důležité rozuzlení, které přišlo až na posledních pár stránkách, jinak to vlastně bylo naknap stejné jako jednička až na to, že jsou tam skoro všichni kamarádi. Jůůů.

5 11.02.2015

(SPOILER) Bába na poště roznáší malé drby ze života jiných, jelikož se nic moc neděje. Chlapíci ve skladu se bojí duchů a nadpřirozena, protože život je všední. Jeden člověk zcvokne a zahodí dosavadní život, další dva protiklady se spolu začnou odevzdávat zápasům v bahně. Každý o všem ví a předstírá, že nic neví. Vesnický život, jen trochu drsnější a depresivnější. Farmáři tvrdě dřou a jsou divní patroni. Život je stereotyp a těžko se to mění. Nakonec si zastřelím aspoň pár štěňátek na uklidnění.

4 08.09.2024

(SPOILER) Vlk se vrátil. A jaký sebejistý návrat to byl. Velká osina v zadku, opět nakrkne každého zloducha, kamaráda, staré přátele, kolegy, neznámé lidi, známé, ty co se jen mihnou životem, chlápka za volantem taxíku… dokud neshnijí staré rány až skoro k zoufalé smrti, aby se mohly začít celit. Trochu víc sympatií si Vlček v posledním díle zaslouží za to, že nikomu v afektu nerozflákal ksicht na kaši a zapomínal permanentně jméno jen jedné osoby.

4 08.02.2023

Papír v době vydání románu musel již nalézt levné suroviny ve výrobě, neboť se pisatel vskutku nebál jej použít. Nakonec i příběh o středobodu lidského vesmíru (vnímal se tak hlavní hrdina), prošel skrz brutální kritiku žurnalistických zmrdů, kteří se rozhodli nestrhat dílo a nechali jej projít s ovacemi. Nebo možná bylo všechno jinak a nejdřív dílo zničili, aby jej posléze vynesli do nebes, když se to hodilo. Čert ví, ale je krása sledovat úpadek zjištného uplakánka, který se nechá naivně drtit hladkými a promazanými koly falešné naděje v dobrotu a jeho iluse se tím rozplývají, aby jej další narafičená past opět zaslepila ilusí novou. Lakomec zemřel se strachem o svůj majetek a slepý snílek zaprodal duši. Takže vše dopadlo jak mělo.

4 07.03.2022

Ze začátku z toho neztrácet hlavu a po prozření si užívat každý další krok.

4 12.07.2020

Náboženství vs. Náboženství nepřineslo lidstvu nikdy nic pěkného. Vysledovat se to dá v minulosti a přítomnosti. Jak to bude v budoucnosti? Čert ví.

4 13.06.2020

Kvůli autorově pověsti, kterou jsem neznal, ale nakonec, jsem si knihu pořídil i přesto. Ale obavy se naplnily mírou přetékající: tolik hnusu, vulgarit, odporností všeho druhu na postavách, jejich mluvě, konání a myšlení, mě tak neskutečně rozpálilo, vzrušilo, nenechalo spát, než můj žalud (a sebeúcta) neutrpěli dohromady tolik slastných šrámů, krvavých oděrek a nejedno silné vybrcholení. Hodnotit ale právě proto musím. A hodnotím tak vysoko, neb má buřinka, jest opravdu ve zchátralém stavu, díky prudkému, nekonečnému a krutému zacházení, které mi každou chvíli, díky čtení tohoto skvostu muselo být stále dopřáváno, a o to víc rozparádilo mé chotky, že jsem to posílal za čtyři prašivé dolary po kapitolách neustále a neustále, a každá kapitola končila v naprosté orgastické a nezastavitelné křeči, jako by to bylo stále poprvé. A také se nedalo s tímto přestat. A proto hodnotím tak jak hodnotí.

4 26.10.2019

Konec jak z Metrixu vystřižený přesně vystihl celé toto dílo. Kdy se mladý Želu plný lásky a jiných super prima kool vlastností, postaví hloupému a přesto mocnému černokněžníkovi, který je tak strašné mocný až je pitomý, nechá se pokaždé napálit. Poslední díl po kterém mi stále v uších rezonuje duté plácání se do hrudi, kdy hlavní postava neustále připomíná, že úkol který byl svěřen právě jemu není ničí věc pouze jeho vlastní. Hlavní ovšem je, že z každé patálie vyvázne Potter úplně nejwitz mrtě mazec v klidu, i když je pravda, že za sebou zanechává značné kvanta mrtvých jedinců, abychom si mohli i zabekat. Jsem nesmírně šťasten, že jsem se tímhle vším přebrodil a mohu tak konečně na toto "veledílo" kidat tolik špíny kolik se mi zachce, neboť jsem získal k tomu právo. Láska vždy zvítězí nad zlem a nenávistí a navíc se ukáže... Přesně tak.

4 16.10.2018

Uplakánek Harry Potter mě vlekl v řece svých frustrovaných slaných slz od samotného začátku až k nebývale vzdálenému konci, který byl při brodění se jeho ješitností, frajeřením a sebelítostí, opravdu za odměnu. Neustálý nářek, hlavního ufňukánka proudil tak mocnými peřejemi jeho zmateného, napadeného a nemocného mozku, až pohnojil vše co se dalo a tudíž na onom dlouho vyhlíženém konci, kdy si člověk myslí, že tu rozbouřenou řeku pomyslných ústrků má za sebou, musí opět zabrat, aby se neutopil v moři ještě větší sebelítosti než si kdy dokázal po tom všem představit.

4 19.09.2018

Lidský výkal, který při chůzi mává rukama až k nebesům, kolébá se při tom jako houpací koník, a jeho trup spolu s hlavou je skoro rovnoběžný s chodníkem, je stále jenom lidský výkal. Nikdy to nebude chudáček, který omylem zabřednul do hlubokého moře sraček. Udělal si do svého člunu, po kterém tímto mořem brázdil sám. A když se začíná potápět, ztratí pádla a jeho hlava už z těch sraček trčí opravdu jenom kousek, začne naříkat, jak je k němu moře nespravedlivé. Že on tu díru neudělal naschvál. On pouze chtěl vyzkoušet co se stane když jí udělá. Netušil přeci, že ty sračky začnou tou dírou protékat. I když viděl jiné čluny cestou se potápět, stále věřil tomu, že jemu se to nestane. Nemohl se přeci nechat poučit jinými lidmi, dokud to sám nezkusí. A zatímco jiní si do člunu díru neudělali a chtějí poklidně plout dál, musí přes neustálé naříkání a kloktání topícího se lidského výkalu ve sračkách světa, poslouchat jak jsou k němu slepí a zlí. Tak se odhodlá jeden, že jej v tom nenechá, připluje k němu a snaží se jej vytáhnout na svůj vlastní člun. Ale co se nestane, lidský výkal, člun převrhne a ve sračkách jsou oba. A tak to dělá dál nehledíc na to, že ten, který mu chtěl pomoct se topí a on chvíli pluje na jeho převráceném člunu. Dokud opět nespadne do sraček a tak to dělá pořád dál. Běduje nad svým osudem, napíše o tom knihu a ještě si stěžuje, že když vyplouval na širé moře sraček dostal menší člun s malou prasklinou a tak byl náchylnější a je tedy nad slunce jasné že se to muselo stát. Nakonec, i když tu díru udělal sám, uvěří, že mu ji tam udělal někdo jiný a přesvědčuje o tom i ostatní.

4 03.05.2017

V popředí toho ohně šel Glaurung, otec draků, v celé své síle; v jeho průvodu byli balrogové... Jestli jsem dal sérii Pán prstenů 168 bodů z 10, tak Silmarillion jich dostane dvakrát tolik, a přesto to není dost, na to abych dokázal vystihnout jeho výjimečnost, skvost, krásu...

4 03.05.2017

Paráda, člověk perverzně rozdováděl fantazii, při mučících scénách, a k tomu dostal, čtivě pěknou zápletku, o perverzním katovi, nebojácně neohroženém Steinovi a připosraném svůdníku Barbaričovi, kteří řeší strašidelný případ plný strašidel a hlavně o tom, jak již několik staletí stará otázka, nenávisti různě smýšlejících kultur, je stále aktuální.

4 27.10.2016

V šeru svého děsivého pokoje, jsem lačně hltal, pouze ve svitu lampičky, každou stránku, jako by to mělo být to poslední co udělám.

4 26.08.2016

Krásný start, hned jsem musel běžet do krámu, vyřídit si kartičku, která mi zaručí slevy, neb jsem člověk velice šetřivý (mám to v povaze neboť jsem Čech a také skoro prajz), a kupoval další díl této ságy, která přivedla k orgasmu veškeré mé smysly, hned několikrát za večer s touto knihou. Jsem dojat a ukáplo mnoho slz štěstí.

4 21.06.2016

Začneme příběh o hodném, přestárlém pánovi, který venčí svou chodící klobásu vždy směrem k pekárně, kde se láduje něčím co upekla škaredá židovka. Musíme se přelouskat, přes vnitřní monology a nejistoty této "odporné bytosti", jak sebe samu vidí, jaká je to uličnice, když svedla ženatého muže. Naprostá nadbytečnost, která zdržuje od hlavního příběhu, i když chápu, že v příběhu musí být nějaká zubožená lidská troska dnešní doby, která hledá samu sebe a běduje nad sebou, aby mohla kontrastovat s problémy, které měla hlavní vypravěčka. Člověk si pak řekne, aby tak mohl pisatel ukázat, že problémy nás obyčejných lidí, kteří se hemží světem jsou nicotné oproti tomu co zažívali lidé za vlády nacizmu, a uvažuje, že by to nejraději přeskočil, hlavně ve chvíli, kdy se začne příběh zamotávat, a starý mírumilovný pán se stává zrůdou, která se podílela na největších sviňárnách v lidských dějinách. Ano výborně. Je to dosti nadané. Asi jako nadaný žák. A máme hlavní zápletku jupí. Ovšem pak se konečně dostáváme do fáze, kvůli které 98,69874% procenta lidí uchopila tento příběh a začala se jím přes útrpné vnitřní monology Sage, přelouskavat k fázi, která nikoho nenechá nestranným. Ocitneme se v hlavě osoby, jenž zažila Holocaust a to se vším všudy. A nejenom v hlavě jedné osoby, ale osob z obou stran táborů. V téhle části je to silný příběh, který nezasluhuje žádný komentář. A vo tom to je. Je to silný příběh, který ve mne zanechal v neklidném podřimování, během kterého jsem dumal nad tím jak je možné, že ještě existuje tolik vymatlanců, kteří tuhle pomatenou ideologii mohou následovat i v této době.

4 24.02.2016

Tichý, vražedný, smyšlený a o to víc nebezpečnější peze dvatišonce, pokouše abstinující životní trosku, která zapadá do klubu seržanta pípra a jeho klubu osamělých srdcí, a navíc honí chorvatského terminátora třitišonce, kterému byl v jeho životě velkým guru Dj Bobo. Do toho se zapojí armáda. Armáda spásy. Armáda spásy a fetky. Ano fetky. A všichni to jsou chudáci a nikdo vlastně neví kdo je ten hodný a kdo zlý. A co říct v tomto sporém a krátkém komentáři závěrem? Snad jen to, že jsem si musel opravdu pustit seržanta pípra a zjistit, že kvalitativně je to skoro totožné.

4 04.10.2015