picris komentáře u knih
Krásné povídky, ve kterých se radost i smutek plně kloubí. Perfektně vykreslená atmosféra dnů příjemných i těch chmurných. Pohled dětskýma očima autora dodává příběhů tu správnou věrnost.
Já fakt nevím. Doufám, že za vše může český překlad (to snad ani nemohl překládat jeden člověk) a nekvalitní korektura, protože těch chyb je tam nasekáno vážně dost. Nápad velmi dobrý, fantasy chvílemi moc pěkně vykreslené, ale hrozně moc tomu chybí, a já vlastně nevím co. Chvíli jste v kvalitně napsaném příběhu a postavám jejich charaktery a chování plně věříte a o pár stránek dále si říkáte "sakra, to vážně čtu knihu pro malé děti?", protože jinak si chvílemi tak stupidně napsaný text nedokážu vysvětlit. Škoda, očekávala jsem vážně více, ten potenciál tam rozhodně byl.
Celkem slušně popsané zahradničení na vyvýšených záhonech. Některé informace jsou spíše teoretické, ale chápu, že je potřeba knihu něčím zaplnit. Líbily se mi osevní postupy a přehledy vhodných plodin. Každopádně po přečtení má člověk tak trochu pocit, že to až tak jednoduché není. A že by se mi do toho chtělo? No ani moc ne :)
Kniha se četla velmi dobře a rychle. Tak obrovské nadšení jako ostatní sice nesdílím, ale určitě bych ji doporučila. Za mne se děj trošku vlekl, byla jsem v polovině knihy a stále žádný velký adrenalin. Ve chvíli, kdy byl vrah odhalen, což sebou neslo zajímavé překvapení jsem příběh nechtěla opustit, ale trošku mne zklamal samotný závěr, asi jsem očekávala větší vzrůšo. Každopádně slušné.
Mezi prvním a druhým dílem jsem měla poměrně dlouhou prodlevu, takže jsem již pozapomněla, co se dělo v díle prvním. Navíc mi některé detaily splývají se Stříbrnými knihami snů. Každopádně je to čtivé, poměrně zábavné, ovšem nic, co by mne naprosto dostalo. Zkrátka příjemná knížka, která se mi však do paměti nijak významně nevryje.
Trošku zklamání, očekávala jsem asi více odborného textu zaměřeného na popis mechů a jejich rozdělení. Kniha je spíše populárně naučná a nakonec jsem se z ní nedozvěděla příliš mnoho. Úplně bych ji nedoporučila.
(SPOILER) Prvních asi 100 stránek se mi moc líbilo, dialogům jsem věřila, prostředí mělo tu správnou atmosféru, postavy se chovaly přirozeně. Posléze však došlo k nějakému zvratu a vše šlo do kopru. Rozhovory začaly být trapně dětské a naprosto mimo charakter starých známých postav, prostředí ztratilo atmosféru a příběh už jen tak nějak prostě plynul. Námět super, propracovanost nulová. Obávaná čarodějka zneškodněna během pár vteřin, a o tom byla vlastně celá ta omáčka kolem. Vím, že znovu si tuto knihu opravdu nepřečtu.
Tak a mám hotovo. Toto je poslední lanczovka, kterou jsem ještě nečetla. Respektive, měla jsem ji před pár lety rozečtenou, ale vzhledem k fádnosti, minimálnímu vzrušení a akci, na což jsem bývala u autorky zvyklá, jsem ji ponechala rozečtenou někde v první třetině. Nakonec se zadařilo, ale bohužel ani druhé čtení mne nepřesvědčilo o opaku. Kniha dostala konečně nějakou šťávu a spád až ve chvíli, kdy došlo k oné životní zkoušce a tzv. druhé šanci. Poslední třetina tedy velmi dobrá (klasicky i s poučením), ale i tak celkově nemohu knihu hodnotit moc kladně.
První díl super, druhý nudný (vlastně si z něj téměř nic nepamatuji) a třetí na rozmezí mezi těmito dvěma. Děj plynul, na konci zajímavé příjemné vyústění, ale na druhou stranu tak trochu víte, že takhle to asi nějak dopadne už od druhého dílu. Když už autorka nutně potřebovala napsat díly tři, měla se lépe zaměřit na nové fantazijní prvky, protože se omílalo stále to samé dokola. Jak už někdo přede mnou napsal, vše by se vešlo do jedné knížky. Škoda, po přečtení První Stříbrné jsem se na další díly nemohla dočkat, ale nakonec jsem byla nadšena akorát z těch úžasných obálek.
Po prvním dílu jsem se nemohla dočkat druhého (krásně zpracované fantasy a romantika v jednom), ale bohužel jsem zklamaná. Když nepočítám chyby, které byly ostatně i v první knize, absolutně mi nesedly dialogy mezi postavami, působilo to někdy až velmi dětsky. V podstatě nešlo o žádný zajímavý příběh, nic velkého se zde neudálo. Když už nic, očekávala jsem alespoň to romantické tokání mezi Henrym a Liv, které však bylo snad ještě méně elektřinou nabité, než v díle prvním. I když se kniha četla rychle a děj ubíhal, příběh byl nemastný-neslaný. Třetí díl si určitě přečtu, ale tak nějak už od něj moc neočekávám.
Kniha, která se rychle a příjemně čte, děj ubíhá. Příběh je inteligentní a na úrovni. Já osobě mám raději fantasy s prvky nadpřirozena, ale zde mi to až tak nechybělo. Po přečtení se nadšení nekoná, ale další díl si určitě přelouskám též.
Opět velmi specificky napsané, takový už Marcel Vanek je. Z knihy je cítit vřelost a chuť předat ostatním lidem své vlastní zkušenosti a tipy ohledně sběratelství minerálů. První díl se mi líbil více, autor tam popisoval začátky svého sbírání a situace, do kterých se kolikrát dostal. Na této knize mne trochu otravovaly chyby v gramatice. Kniha je pro všechny čtenáře, kteří milují přírodu, nejen pro sběratele.
Opět moc pěkně a originálně vymyšlené fantasy téma. Příběh utíkal a kniha se rychle a dobře četla. Přesto za mne První stříbrná kniha snů byla zajímavější. Chybělo mi zde více interakcí s Gideonem, milostný příběh se v podstatě rozjíždí až na samém konci, ale uvidíme, co bude dál...
U této knihy mne zaujal název, proto jsem si ji půjčila. Je to již druhá kniha od těchto autorů a musím říct, že jejich styl mne baví. Velmi rychle plynoucí děj a text opravdu odsýpá, až se člověk musí krotit, aby si knihu alespoň drobet užil. Já střídání linek naopak vítám, děj pak nepůsobí unyle a čtenář se nepachtí s nudnými pasážemi v rámci celých kapitol. Kupodivu mne příběh bavil tím méně, čím jsem se více blížila ke konci. Celkově zajímavá krimi, ale těch náhod a štěstí je v tomto díle až přespříliš a proto bohužel jen tři hvězdy. Konec mi přišel jak z červené knihovny, ale je to první díl a nějak se s postavami seznámit musíme.
Tuhle knihu jsem četla dohromady snad 4x. Vždy mi přišla jedna z těch nej od autorky. Nyní (možná proto, že už ji znám) mne až tak neuchvátila, děj mi přišel trochu nudnější a táhlý. Každopádně jako všechny knihy od Lenky Lanczové, i tato skrývá ponaučení a rozhodně má čtenářce co říct.
Bohužel jsem si nevšimla, že se jedná o sérii a toto bylo mé první setkání s Lesem Mytág. Nemohu proto hodnotit moc pozitivně. Velmi nepřehledné čtení, které chvílemi nadchne úžasně vymodelovaným fantasy světem a poté dokáže plně znechutit svým někdy až trapným patosem. Kniha není hloupá, ale něco (bohužel nevím přesně čím to je) mi zde nesedí. Zkrátka toto není čtení pro mne, ale úplně ho zatracovat nechci, své příznivce si jistě najde.
Extrémně čtivé a zábavné, přitom příjemně oddechové. Bohužel mne trochu zklamal závěr, zde jsem očekávala nějaké zajímavější rozuzlení a větší preciznost. Poměrně brzy jsem odhalila zločince, což mne u "Agathy" prostě mrzí.
Velmi zvláštní příběh, který čtenáře naplní očekáváním díky tajemstvím opředenému ostrovu. Autorka perfektně popisuje myšlení lidí v různých situacích a o tom je vlastně tato kniha. O pochopení, že neexistuje jeden a ten samý pohled na svět, každý má svůj vlastní mozek a myšlenkové pochody, které ho vedou tím či oním směrem. Příběh je o kompromisu a respektu k druhým. To vše navíc humorně a mile napsané.
I já se nemohla do příběhu začíst a dlouho jsem nechala knihu odloženou po přečtení několika prvních kapitol. Nakonec jsem se odhodlala a nebylo to špatné. Jedná se o příběh, který nejspíše nepobaví čtenáře, jež mají rádi klasické krimi s vyšetřováním a výslechy. Příběh je popsán z pohledu několika hlavních osob, přičemž hlavní hrdinka trpící psychickou poruchou ne vždy zaujme. Nápad dobrý, ale stále je zde omíláno to samé dokola, za mne v podstatě zbytečná vata, která má zaplnit stránky. Za polovinou knihy se začne příběh zajímavě rozjíždět a na konci celkem překvapí. Já osobně jsem tipovala jinak, takže nakonec zajímavé rozuzlení, i když některé věci byly jasné již dávno.
Jedna z mých nejoblíbenějších lanczovek, kterou jsem četla vícekrát. Nebudu psát, co se mi na knížce líbilo a co ne. Spíše bych chtěla vyzdvihnout autorčin um napsat něco pro náctileté i dospělé čtenářky, přičemž obě skupiny se dokážou nad knihou bavit. Umí navodit správnou atmosféru, a i když jsou všechny knihy podobné, každá je jiná. Je jedinou českou autorkou píšící romány, které to vše věříte, byť se jedná svým způsobem o červenou knihovnu.