piittii komentáře u knih
Chrise Cartera mám hodně ráda, všechny jeho předešlé knihy v čele s Robertem Hunterem byly skvělé. Ale Galerie mrtvých, to už je vaření z vody :(
Začátek byl docela dobrý. Střed divný (tarotové karty a policie), rozuzlení příliš rychlé a naivní. Dočetla jsem to jen proto, že nerada nechávám knížky nedočtené.
Literárně sice nevýrazné dílo, ale s nevyčíslitelnou dokumentární hodnotou, stejně jako podobné méně známé příběhy z holocaustu. Jsem ráda, že jsem knížku objevila a přečetla. Doporučuji všem, kteří nehledají tvrdá data, ale příběhy obyčejných lidí v šílené mašinerii. Přidané fotografie člověku berou dech...
Christ Carter ani v posledním díle série nezklamal! Jen ten překlad byl tentokrát opravdu hodně slabý.
Po Manželech odvedle jsem čekala pecku... A ona to taky pecka byla. Od začátku až do konce. Tahle autorka na to fakt má :)
Krátce: nic není takové, jak se zdá být. Od začátku až do konce.
Dobrý děj, od začátku přemýšlíte, co hlavní hrdina dělá a hlavně proč to dělá. Pak jste překvapení. Škoda jen toho slabého konce. I když uznávám, že je překvapivý...
Autorovy knížky mám ráda, ale tahle mě zklamala. Vzájemně po krku si jdoucí dvě strany, všechno průhledné, dost prostoru věnováno tomu, jestli jedna z policistek kdysi dávno zabila svého otce, nebo ne, a řešení jejích psychických potíží. Kniha bohužel nesahá ani po pomyslné kotníky třeba Ženě v kleci nebo Marcovi.
Není to "to pravé Milénium"... Ale je to super :)
Některé kousky opravdu nebyly úplně nejúžasnější, ale celkově mi přijde Kohoutův nápad geniální. :-)
Milenium je moje srdecni zalezitost, ale tenhle dil jsem uz bohuzel nedocetla. Puvodni trilogie byla naprosta pecka, od ctvrteho dilu uz to neni ono.
Člověk to musí číst, číst a číst, hltat a hltat a dočíst co nejdříve, aby Leviho "zachránil" .. neskutečně působivé vyprávění, díky kterému se snad aspoň trochu lze vcítit do těch, kteří takto trpěli ..
Četla jsem ho asi před čtyřmi pěti lety na gymplu a teď jsem se rozhodla ho oprášit do seznamu četby ke zkoušce z literatury .. a opět musím říct, že je to úžasné. :-))
Tak bohužel. Fakt jsem se snažila, už proto, že mám autora ráda... Ale nešlo to, odložila jsem.
Není to zrovna výkvět kvalitní literatury, ale líbila se mi ta myšlenka propojení hry a reality. Úplný konec mi přišel trochu přitažený za vlasy.
Hugh Laurie je určitě zajímavá osobnost, spousta věcí pro mě byla překvapivá. Ale forma a styl knihy, to je katastrofa, která mě 80 stránek před koncem zabila a už k tomu nevrátím.
Ze začátku čekáte, co z toho bude. Pak se začne něco dít. Pak se během chvilky dozvíte, proč se vlastně děje, co se děje. A konec je až moc idylický. Člověk to sice hlavní postavě ze srdce přeje, ale je to opravdu neuvěřitelný obrat k lepšímu. Na druhou stranu to může být pro dospívající hodně dobrá osvěta.
Příběh sám o sobě by byl dobrý, kdyby na něm autor trochu víc zapracoval. Celkově se mi nelíbil ani styl.
Hodne dobra kniha. Trochu jsem se obavala, ze nebude ctiva, podle komentaru tady, ale mne prisla zajimava od zacatku az do konce. Zhruba v polovine jsem se nemohla odtrhnout :) (Korektor tomu ale vazne mohl venovat vic pece, jak uz tu bylo psano.)
Začátek je rozvleklý a nevíte, co se děje. Když začne hlavní hrdinka vyprávět příběh, už je to zajímavější. Tak jako tak ale čtenář od počátku tuší, jak soudní proces dopadne. Oceňuji ale autorčin styl a vykreslení situací.