pinussilv komentáře u knih

Chtěúajsem si uknížky odpočinout a vypnout. To se také podařilo. Žádné hluboké myšlenky, zkrátka docela dobře napsaná "červená knihovna".

2 22.01.2018

Když jsem tuto knihu otvírala, domnívalajsem se, že budu číst detektivku. Nakonec jsem četla duchařský horor. Musím však přiznat, že i když tento žánr nepatří k mým nejoblíbenějším, nemohla jsem se odtrhnout. Napětí opravdu nechybělo, skvělě napsáno.

2 08.01.2018

Monika Peetzová mě nezklamala, knížka přinesla všechno to, co jsem očekávala. Zajímavé bylo, že průvodcem a hlavní postavou je muž. Přsto pohled na vztahy mezi oběma pohlavími zůstává obdobný jako v Úterních ženách. Komu se předešlé knížky Moniky Peetzové líbily, mohu jen doporučit. Příjemné oddechové čtní.

1 03.01.2018

Zpočátku jsem si myslela, že čtu nápodobu J.Bonda v ženské podobě. Postupně jsem se ale začetla. Nakonec mohu říci, že knížka byla odpočinková a čtivá a to je to, co jsem v podstatě od S. Meyerové očekávala.

1 03.01.2018

Výborný příběh, skvělé pokračování serie. Obdivuji, jak Robert Brynza, muž, dokáže skvěle psát příběhy, jejichž ústřední postavou je žena, Erika, a přitom je opravdu přesvědčivý. Doufám, že budou následovat další knihy.

3 03.12.2017

Po Světlech, která nevidíme ani o Dívce Grace nezapře výjimečnost autora. Skvěle napsaná kniha, skvělý příběh k zamyšlení o osudovosti, pomíjivosti a zároveň předávání života stejně tak, jak je hlavní hrdina zaujat pomíjívou krásou sněhových vloček, jejich zánikek a pokračováním eistence v různých formách koloběhu vody, stejně tak, jak obětuje celý svůj život tomu, aby změnil osud, kterému chce zabránit v naplnění. Krásně napsáno, člověk vnímá každou větu svojí obsažností a barvitostí.

2 24.11.2017

Osm hor je knížka, která na mě silně zapůsobila. Pietro a Bruno se setkávají v horách, jejichž magie ovlivňuje životy lidí, kteří jsou zde mlčenliví a zdají se na rvní pohled nepřístupní, uzavření do sebe, ale v jejich nitru se skrývají touhy, úzkost, nezměrná láska, v neposlední řadě odhodlání a oddanost. Vztah mezi synem a otcem, přátelství, které pomůže odkrýt nikdy nevyslovená tajemství rodinných vztahů. To všechno spolu s jazykovou a stylistickou formou, která čtenáři přináší opravdový hluboký zážitek.

6 23.11.2017

Román o životě, jaký ve své době opravdu byl. Pravdivý příběh, typický vypravěčský styl ,zachycení dlouhé životní etapy. l přesto Hotýlek není tak alarmující knihou jako jsou Slepá mapa a Hana. Každopádně však doporučuji všem příznivcům Aleny Mornštajnové.

2 13.09.2017

Jste-li maminky nebo babičky, třeba i dědečkové malých ratolestí a hledáte milou knížku na večerní uspávání, mohu doporučit. Vedle pohádek s nenásilně výchovnými prvky o tom, jak je dobré ostatním pomáhat a že být ohleduplní, citliví a snaživí se vyplácí, potěší i krásné ilustrace Vlasty Švejdové.

07.08.2017

Skvěle napsaná kniha o hrůzách, které si dnešní generace nedovede představit. Dala bych přečíst všem, kteří si myslí, že válka je dobrodružství. Je to už druhá kniha, kterou jsem od této autorky přečetla. Prní byla V šedých ténech. I ta byla skvěle napsána a patří k dílům, které se snaží, aby lidstvo nezapomnělo, co vše se opravdu stalo.

4 06.08.2017

Od Melanie Gideon se mi líbila Manželka 22. Zařadila jsem si ji do kategorie knih "pro inteligentní ženy". Proto jsem neváhala a rozhodla přečíst si i Měsíční údolí. Začátek mě trochu zarazil, připadalo mi , že začínám číst knihu podobnou romantické komedii Kate a Leopold. Byla jsem trochu zklamaná. Musím však přiznat, že čím déle jsem četla, tím více se mi knížka líbila. Je to takový prázdninový román, ale pravdou je i to, že rodinné a vlatně veškeré mezilidské vztahy jsou popsány se skutečnou hloubkou a opravdovostí, není v tom jen sladkost "ženského románu". Láska v čase je sice fixe, ale opravdovost vztahů mezi rodiči a dětmi je skutečná. Proto znovu zařazuji mezi "knihy pro inteligentní ženy" a Melanii Gideon mezi čtivé autory

1 25.07.2017

Hana je po Slepé mapě druhou knihou Aleny Mornštajnové, kterou jsem přečetla. Opět se setkáváme s příběhem, který v různých odstínech prožilo nepředstavitelné množství lidí. Hodnota tématu je obrovská stejně tak jako v Slepé mapě, má velmi hlubokou výpovědní sílu..Hana však, podle mého neumělého názoru, je ukázkou autorského růstu zcela zřetelného ve způsobu líčení . Vyprávění nabylo mnohem vyššího emotivního rozměru, je to skvělá kniha, která by si stejně jako Slepá mapa zasloužila i filmové ztvárnění, aby příběhy mohly promluvit k širšímu spektru populace. V těch osudech je paměť našeho národa, která by nikdy neměla být zapomenuta.

16 11.07.2017

Slepá mapa vypráví hluboký příběh, popisuje životní drama a navíc je zcela pravdivá. Trochu mě jen zklamalo, že tak hluboce emotivní příběh je vyprávěn "ploše", čtenář by měl prožívat mnohem hlubší emoce, ne pouze naslouchat poněkud nevzrušené vyprávění. Líbivě šťasný konec vyznívá nepřesvědčivě v kontrastu s předešlými událostmi. Závěrem musím velmi ocenit, že takových příběhů by mělo být víc, protože lidská paměť je krátká a mladá generace by měla vědět, jak se skutečně žilo v naší zemi.

6 26.06.2017

Úžasná kniha, taková, na kterou se nezapomíná. Měli by ji přečíst všichni ti, kteří si myslí, že válka je něco jako dobrodružství. Příběh a osudy jakých mohly být tisíce. Skutečný. Skvěle napsáno.

6 21.02.2017

K téhle dojímavé knížce bych řekla asi toto: Máte rádi psy a berete je jako členy své rodiny a spřízněné duše?
Jestliže odpovíte "ano, jistě!", pak tuto knížku nevynechte a přečtěte si ji, bude se Vám líbit a budete dojatí a mezi řádky s jistotou najdete něco z toho vašeho psího kamaráda.
Jestliže však odpovíte ne, jestliže máte k psíkům jisté výhrady a současně jste nároční čtenáři,
pak si nejspíš vyberte jinou knihu.
Já svého zlatého retrívra mám, proto dávám 4 hvězdičky

Poslední rituál mě zauja a přečetla jsem ho s chutí. Trošku bych řekla, že se jedná o detektivku pro ženy a v tomto svém názoru nehledejte nic negativního. Zkrátka advokátka Tora je matka a žije i svůj obyčejný ženský život. Proto snad je příběh zdánlivě pomalejší a trochu jiný než mnohé drsné severské detektivky. Ten, kdo má rád atmosferu severských zemí, určitě sáhne i po další knížce, dalším detektivním příběhu a současně bude sledovat i Tořiny osudové cesty.

1 23.01.2017

Knížka, kterou bych bez váhání zařadila do skupiny "románů pro inteligentní ženy". Vypravěčsky velmi pěkně napsaná, čtivá, připomíná mi styl, kterým se psalo v druhé polovině 20. století. Výrazové prostředky jsou bohaté, děj se odvíjí v několika liniích, které se prolínají, což se dá ale zejména v závěru předem odhadnout. Atmosféra doby a prostředí je zachycena bravurně.
Láska je hybnou silou osudů, aT už je to cit milenecký, mateřský či otcovský, proto si myslím, že khiha si najde spíše své ženské čtenáře.

2 04.12.2016

Knihu jsem začala číst se zvědavostí, zda bude opravdu tak přelomovým a zásadním dílem, jak se o ní kritiky vyjadřují. Zpočátku jsem byla poněkud rozčarovaná, přesto jsem se ke čtení stále rychle vracela a musím přiznat, že od poloviny mě příběh pohltil. Dle mého názoru skvěle napsáno, procítila jsem i jazykovou bohatost textu. Určitě to bude jedna z knih, které se člověku budou vybavovat i po dlouhé době.

5 16.11.2016

Postel, hospoda, kostel je knížka, která překvapí svým názvem i svým obsahem. Myslím, že ji mohou otevřít čtenáři, kteří hledají odpovědi na své otázky týkající se víry a duchovna, ale i přesvědčení ateisté. Přináší zákulisní pohled do života neobyčejného člověka, katolického kněze, který svými názory jistě zbourá mnohé vžité představy o kněžích , víře a lidství jako takovém. Možná se zamyslíte, ale určitě se i zasmějete. A možná uvidíte najednou žívot trochu jinak.

10 29.10.2016

Kniha je podle mého názoru jakousi sondou do života jedné rodiny, kdy se o dění dozvídáme zprostředkovaně myšlenkami jednotlivých postav. Neočekávejte velké napětí nebo překvapivé rozuzlení. Je to příběh, jakých je dnes, domnívám se, mnoho. Je to obraz ze života dnešní doby se vším, co přináší. Vedle sebe tu vypráví o svých pocitech zástupci všech generací, které spojuje rodinné a vztahové pouto. Některé kapitoly mi připadaly trošku zdlouhavé. Překvapil mě závěr a to v souvislosti s tím, jak snadno se dítě smířilo s rozpadem manželství svých rodičů. Na rozdíl od celé knihy mi toto vyústění připadalo poněkud idealisticky přibarvené.

1 18.02.2016