Piškotek11 komentáře u knih

Možná by to ještě byla supr knížka, ale já už nemám chuť to zjišťovat. Na stránce 55 jsem to vzdala. Mě prostě nudí mnohastránkové vzdychání nad úžasným exteriérem hlavního hrdiny - už se nedivím, že si tolik kluků hodiny huntuje tělo v posilovně , když si myslí, že tohle všechny ženy chtějí. Některé ano, ale ty samé pak budou nejvíc nadávat, že ten jejich chlap je sebestředný a tráví všechen čas v posilovně (a pak ho pustí k vodě kvůli oduševnělému hubenému intelektuálovi).
Těšila jsem se na emocionálně i mentálně vyzrálou hlavní hrdinku. Tak nic.
A měla to být pohodová romance. Ani to se nekonalo. Hned zkraje smrt její maminky, hnusné kopačky od partnera, rakovina prsu maminky hlavního hrdiny a smrt jeho mladšího bratra.
Ani styl psaní mi nesedl. Nehodnotím počtem hvězd, protože to nechci číst dál.

Knížka má krásnou obálku v jásavých teplých barvách. Ta mě bavila nejvíc.
Obsah... no souhlasím s některými komentáři. První půlka knihy na mě působila jako slohová práce na téma Praha a tradice Čechů. Autorka se tam toho snažila nacpat co nejvíc, až to uškodilo příběhu. Křestní jména už se tu řešila, také mi vadila absence domáckých verzí jmen. Dále mě na stránce 241 dojalo, když Leo za Annou přišel do práce, seděl ve vstupní hale pivovaru (byl chladný podzimní večer), ale Anna zírala na Leův obnažený hrudník... Jako... to si autorka dala pár skleniček alkoholu a spletla si, jakou to zrovna píše knížku a přenesla se na prosluněnou pláž? Také podzimní výlet do Mikulova v letních šatech...i Anna byla otužilá :-).
To byly detaily, nad kterými bych normálně mávla rukou. Ale mně se nelíbila ani romantická linka. Když ženatý chlap flirtuje s holkama, zastává se jich proti své ženě a ona se ani nesmí ozvat, protože on od ní chce bezvýhradnou slepou stoprocentní důvěru, a pak se ještě cítí poškozený, když ho po takovém chování ona opustí, to mě fakt nebavilo číst. Znám tyhle typy mužských... Zkuste jim tohle chování vrátit a flirtovat jako oni...to se pánům ovšem velice nelíbí.
Takže prosluněného bohéma, kterého ona potřebuje k tomu, aby svítila? Ne, díky, rozsvítím si v sobě sama a od manžela neočekávám nic víc a nic míň, než rovnocenné partnerství. Byl to divný příběh....

15 10.01.2025

Nejdříve jsem chtěla dát jen tři hvězdičky - hlavní hrdinka jednokolejná (myslící jen na sex), hlavní hrdina klasický nasvalený hezoun (proč proboha skoro ve všech knížkách musí mít hlavní hrdina tento exteriér, jak psaný přes kopírák...) Pak jsem přidala jednu hvězdičku za skvělou Sonju a ten úžasný ostrov. A nakonec jsem dala pět hvězdiček, protože jsem si postupně oblíbila i Tess, a Andrasova povaha a laskavost byly přesně to pravé, o čem jsem chtěla číst. Vlastně mě tam bavila i celá jeho bláznivá rodina, včetně jeho matky.
Možný spoiler:
Líbilo se mi, jak Tess celou tu situaci s Isadorou skvěle zvládla a nedala se zastrašit. Isadora mi zas tak moc nevadila. Byla sice neskutečně dominantní, ale doopravdy nikomu neublížila. Byla jak velký vrčící starý pes, od kterého člověk nečeká nic dobrého, ale nakonec může být daleko horší přátelsky ocasem mávající chlupáč, co se během vteřiny rozhodne, že se mu něco nelíbí, a k nekonečnému údivu páníčka někoho kousne. Isadora doopravdy nekousla, jen svým vlastním způsobem chránila svého potomka, kterého už dávno měla nechat žít si po svém. Ale ony i matky mají své city a skutečně dospělý syn si s tím poradí. Zachová matce úctu a lásku, ale zároveň se umí vymezit proti jednání, které už přesahuje zdravou mez, nenechá se manipulovat.
I ve skutečném životě jsem často narazila na takové hlučné Isadory, kterých jsem se dřív fakt bála. Nakonec jsem se naučila dávat si mnohem větší pozor na tiché nenápadné lidi v pozadí. (Nemyslím tím posvátné, nádherné ticho. Ale lidi, kteří si neví rady s emocemi, a jsou tiché povahy, a vše to v nich potichu narůstá. Když jim potom chytnou saze v komíně....)
Knížka se mi moc líbila.

7 03.01.2025

Líbilo se mi prostředí městečka u Severního moře, bylo to pro mě zase něco nového. S Mel jsem problém neměla. Znám dost introvertů, kterým jejich start do života rodiče neulehčili. Stejně jako v knížce, i v životě může člověk pro chyby rodičů často najít v dospělosti po vlastních zkušenostech pochopení, že všichni děláme to nejlepší, co umíme. A každému rodiči, alespoň trochu soudnému, je někdy líto hlavně těch chyb, za které platily děti. Někdy nemusí jít o nějaké na první pohled hrozné věci, které vyformují uzavřeného strohého člověka, který si sám se sebou neví rady a neumí se změnit. Tak to bylo i v této knížce.
Na Mel jsem se chvíli zlobila, že už za pratetou nikdy nepřijela, ale i to bylo v knížce vlastně moc hezky a pochopitelně vysvětleno. Po dva roky - o prázdninách, když jí bylo devět, deset let, byla s maminkou u pratety. Předtím a potom už se nevídaly. Je úplně pochopitelné, že dítě něco takového pustí z hlavy, a když vyroste, samo od sebe nějakou takovou paní těžko vyhledá. Smutné bylo, že prateta v to dvacet let doufala... V tom se mi knížka líbila - ta empatie se stárnoucí bezdětnou ženou, která se upnula na dítě, které se mihlo jejím životem, a nikdy na něj nezapomněla. A zároveň pohled z druhé strany. Empatie je to, co dělá lidi skutečně lidmi. Nejenom láska. Umět pochopit (nebo se o to alespoň pokusit) druhého člověka. A také být schopen nazírat dopad svých skutků na druhé. Dokázat se omluvit a zkusit napravit, co jsme pokazili, pokud to jde. V tom všem autorka píše vyspěle a lidsky.
V Alexovi chtěla spisovatelka čtenářky potěšit dokonalým prototypem muže, abychom si zasnily. U mě se to trochu minulo účinkem, ale byla jsem ráda, že je to vlastně takový milý normální příběh lásky bez nechutností a úchylek, jen se zbytečně podrobným manuálem na sex. Čtenářky, které mají rády zevrubně popisované sexuální scény si přijdou na své, autorka se toho nebála. Není na tom ostatně nic špatného, jen jsem to zrovna v této knížce úplně nečekala (úmyslně jsem předem nečetla komentáře), a zas až tak moc se mi to v takovém rozsahu do tohoto konkrétního příběhu nehodilo.
Alexe mi líto nebylo, že to s Mel neměl lehké. Jak už to i v životě někdy bývá, muž si rád zaloví krásnou, přitažlivou a odtažitou ženu, která ho stále udržuje ve střehu. Když se kolem něj po první noci ovíjí a vyznává mu nehynoucí lásku, tak bere nohy na ramena. Taky proto byl Alex stále svobodný - ty láskyplné ženy ho dost nezaujaly. Bohužel. Je to smutné, ale myslím si, že často dost pravdivé.
Psů tam bylo tak akorát, aby to bylo milé, ale nikoliv fanatické.
Zasloužené čtyři hvězdičky.

8 29.12.2024

Viděla jsem stejnojmenný film Úžasný pan Darcy (slovenský dabing) z roku 2016. Nebyl nijak ohromující, přesto jsem byla zvědavá na knížku. Dalo mi zabrat to dočíst. Čím dále jsem v příběhu byla, tím víc jsem si říkala: "Jako... jako.... fakt?" Knížka měla svá světlá místa (mně osobně se moc líbila chvilka, když Elizabeth seděla první noc v Londýně úplně nahoře v okně - za tmy - a dívala se ven a... něco se dělo... a to bylo moc pěkně popsáno), ale jinak jsem jen často nevěřícně vrtěla hlavou. Některá místa byla tak divná. Na mě tam bylo až moc peněz a majetku, až moc dokonale nádherný chlap, nepochopitelná reakce hlavní hrdinky v jisté chvíli v parku na plese. Nechci psát spoiler, proto tak oklikou.
Na konci tedy budiž, asi chápu, o co autorce šlo, ale zítra si honem musím pustit svou oblíbenou Pýchu a předsudek s Matthewem Macfadyenem a Keirou Knightley, a spravit si náladu.

5 23.12.2024

Opět jsem se netrefila, další nedočtená knížka. Tolik popisů výzdoby.... Nebudu k tomu víc psát, je to prostě individuální, někomu se to určitě líbit bude.

Nedočteno, proto nehodnotím počtem hvězdiček.
Po 111 stránkách jsem to vzdala. Je to takové nějaké .... zasmušilé. Nesedl mi obsah, ani styl psaní.
Možná by se to zlepšilo, ale zjišťovat to nebudu.

Tohle bylo skvostné... Kdyby si autorka odpustila do krásného příběhu nacpat smrt sestřičky a matky Matta (co s tím furt všechny mají, jakoby toho nebylo v životě i tak dost...), a obrovské množství kávy, tak by to byla jedna z nejkrásnějších romantických knížek, co jsem kdy četla. Přesto si ji budu přát pod stromeček a ráda se k ní vracet.
Nádherná atmosféra. Ať už autorka popisovala kouzlo zimy a sněhu nebo cokoliv jiného, jednotlivé okamžiky uměla slovy zachytit podmanivě. Teprve po dočtení jsem zjistila, že má literaturu vystudovanou - pustila se do studia skoro ve čtyřiceti. Tušila jsem to celou knížku, tohle normálně člověk neumí.
Každý den jsem si přečetla jednu z dvanácti kapitol a každou si požitkářsky vychutnávala. Občas jsem nějaký odstavec četla víckrát, když se má mysl začala nudit třeba při popisu místnosti nebo přírody. Tak jsem se vrátila a přečetla to znovu, protože tahle knížka za to stojí.... neprolétat hltavě zběžně stránky, ale opravdu se zastavit a vychutnat si to, dovolila jsem příběhu mě vtáhnout. Tempo knížky se mi skvěle hodilo do mého už několik týdnů trvajícího útlumu. S příchodem zimního slunovratu se energie většinou pomalu změní.
Období zklidnění mám moc ráda. Nelpím na jednom konkrétním vánočním dnu, spíš mě naplňují ty týdny, možná měsíce před tím. Tma, nebo to, jak když nasněží, vše je tiché a krásné. Autorka, jakoby mi z duše mluvila, ale ona věděla, jak to zachytit slovy.
Takže moc děkuji za tento knižní poklad. I romantická linka byla pro mě awwww.
Už jsem od této spisovatelky četla Sejdeme se pod jmelím (i do té knížky nacpala svou oblíbenou dramatickou vsuvku). Její prvotina s dvanácti schůzkami se mi líbila víc.
(Já tedy tyto knížky čtu přesně pro to, že od nich dostanu, co jsem od nich čekala, a je mi v tom dobře. A pokud ne, po pár kapitolách ji odložím.
Baví mě ta cesta, jak se autorka propracuje k tomu, aby dala hlavní hrdiny dohromady. Neočekávám něco, co není podstatou tohoto druhu knih, není to detektivka, kde je pachatel neznámý až do konce...)

12 27.11.2024

Moc pěkná knížečka, zasněžené město, krásné ilustrace, milý vánoční příběh, který bavil nejenom mě, ale i našeho mladšího synka.
Ten ještě většinou nevydrží poslouchat čtený příběh, ale tady jsme to dali na jeden zátah, jen s malou zastávkou u obrázku tramvaje. Jezdil prstíkem po tom kousku kolejí, co na obrázku byly, a rozehrál u toho na chvilku vlastní pohádku :-).

13 19.11.2024

Nebudu hodnotit počtem hvězd, protože jsem to po páté kapitole odložila. Nechci knížce zbytečně srážet procenta jen pro to, že mě to nechytlo.
SPOILER: nechtělo se mi číst příběh o ženě, které dá přítel kopačky a ona si myslí, že je to jen pauza. Chlápek jí po telefonu sdělí, že si musí promyslet, jestli ji ještě miluje, a že jede na dovču s jinou. A ta žena si myslí, že se to nějak spraví a chtěla by tohle "zlatíčko" zpátky? Možná před dvaceti lety bych zkusila číst dál, tehdy mé sebevědomí a sebeúcta byly téměř v mínusových hodnotách. Knížka má krásnou obálku i název. Mně nesedl ani styl psaní, ale své čtenářky si to určitě najde, zvlášť když v prvních kapitolách přimhouří obě oči.

Občas mám krásná období vnitřního ticha. V tu dobu nechci číst žádné delší příběhy, jen se vypnout, schoulit se do sebe, zklidnit se a odpočívat, kreslit, zajít si na smyčcový koncert, přečíst si básničku nebo úryvek z čítanky, pomalu se courat spadaným listím a dívat se, jak si naše děti hrají, jak padá mlha, stmívá se a prostě jen tak být.

Do této nálady se mi pěkně trefila tato knížka. Na chvilku si ji otevřít. Dívat se na obrázek kocourka, který fouká na pampelišku, chmýříčka letí pryč... Na další stránce je radostný pejsek, vyskakuje do výšky a chmýříčka (ano, pokračovala z jedné stránky na další) mu letí nad hlavou. U toho jedna věta, jejíž moudrost všichni známe a je fajn si ji připomínat: "Opravdové štěstí se ukrývá v jednoduchých, zdánlivě nezajímavých věcech."
Otáčím stránku, další známá perlička: " Ale uvědomovat si malé tiché chvíle, na to potřebuješ být potichu uvnitř."
Na straně 26 sedí na bílé pláni pejsek, dívá se na zářící hvězdu na černém nebi, vedle je text: "Oddej se plně naslouchání. Za zvukem je něco víc: tajemná svátost, kterou nelze uchopit pomocí myšlenek."
Strana 34: "Je úžasné pozorovat živé zvíře, protože zvíře na sebe nemá žádný názor. Prostě je." Pokračuje to na další straně: "Právě proto je se psem taková psina."
Strana 52: " Ztrácíme se v konání, přemýšlení, vzpomínání, očekávání - bloudíme labyrintem překážek a světem problémů. Příroda nám ukazuje cestu k sobě domů, cestu z vězení vlastních myslí."

15 05.11.2024

Knížku mi doporučila kolegyňka, která při čtení přibrala dvě kila a upozornila mě na nutnost zásobit se čokoládou. Tak na mě knížka nefungovala, 'horší' v tomto ohledu pro mě bylo Doktore, šťastný a veselý, tam jsem se sice necpala čokoládou, ale u čtení jsem začala pít alkohol :-), po dočtení trvalo měsíc, než ten probuzený alkoholik ve mně zase usnul :-).
Z knížky Čokoláda jsem rozpačitá. Kolegyni jsem každopádně vděčná, že mě takto zprostředkovaně dovedla k filmu, který jsem kupodivu neznala, a narozdíl od knížky se mi opravdu líbil. Hlavně ten konec.

10 17.10.2024

Knížka pěkná, jen mi při čtení bylo spíš stále tak nějak smutno.

11 16.10.2024

Překrásné...
Ať si kdo chce, co chce říká, tenhle poklad fyzicky v ruce... to žádná e-kniha nikdy nenahradí.
Kvalitní papír a na něm natištěné tyto srdcové obrázky našeho dětství, k tomu povídání pana Lady a vše je vhodně doplněno milými lidovými básničkami a říkadly.

17 07.10.2024

Chápu snahu autora dát dětem okouzleným Santa Clausem, o kterém je spousta filmů a pohádek, takže vědí, jak si ho představit, taky našeho českého Ježíška (i když jsem nedávno zjistila, že Ježíšek, co naděluje dárky, je vlastně německý od Martina Luthera). Ilustrace jsou krásné, ale...
Za sebe mám neviditelného a tajemného Ježíška raději, nechat to na dětské fantazii. Já sice dětem nikdy nelhala, vždy věděly, jak to je. Ale zároveň jsem jim vypravovala, že Ježíšek sice není vidět, ale dává lidem do srdcí lásku, vánoční kouzlo a touhu dělat radost. Takže, i když dárky koupí táta s mámou, to vánoční tajemství je skutečné. A děti se na Vánoce vždy těšily a těší i bez té lži. Já jako dítě strašně těžko nesla, když jsem zjistila, jak mi všichni přesvědčivě lhali. Od té doby už jsem dospělým nikdy nevěřila a rozhodla se, že tohle já svým dětem neudělám. Přesto jsem je nechtěla úplně připravit o tu nádhernou atmosféru a myslím, že se mi to povedlo. Manžel se na to naštěstí dívá stejně.
Knížku nebudu hodnotit počtem hvězd, jen jsem se tak nějak rozepsala se svým osobním pocitem ohledně Ježíška.

Tak u některých jsem se zasmála.
Třeba:

Sedí vyhladovělí studenti na koleji a fantazírují: "Co takhle začít chovat prase?"
"Ti hrabe, ne? Co ta špína? A ten smrad?"
"Si zvykne..."

Telefonuje chlapík hasičům: "Rychle, okamžitě přijeďte k nám, hoříme!"
"Dobře pane, jak se k vám dostaneme?"
"Šmarjá, to už nemáte ty velký červený auta...?!?"

Dva rybáři stojí hodiny u řeky. Jeden z nich už necítí prsty na noze, a tak přešlápne na druhou.
Ten druhý se na něj zle podívá a říká: "Tak budeme stepovat, nebo rybařit?"

V saloonu
Při sklence whisky se vytahuje kovboj: "Mám nejrychlejší pravačku na celým Západě!"
V rohu saloonu se ozve: "To já dávám přednost ženské!"

10 02.10.2024

Máme doma vydání s obrázky od pana Smetany. Je to moje srdcovka z dětství. Našemu mladšímu synkovi se knížka ani večerníček moc nelíbí, ale dnes jsem mu vyprávěla vlastními slovy své nejoblíbenější části: například o kaštanáři, o dívce s papírovými růžemi, o sněhulákovi, o babičkách na klestí v lese,... a jen jsem mu u toho obrázky ukazovala. A ejhle, bavilo ho to.
Krásné pohádky s velmi podařeným finišem.

15 26.09.2024

To je matroš...
On už i jen život autora by vydal na pořádně dobrodružnou filmovou podívanou ve stylu Třech mušketýrů.
Skvělé a úderné citáty, samozřejmě stále aktuální i po těch staletích.

"Starci rádi udílejí dobrá ponaučení, aby se utěšili nad tím, že už nemohou dávat špatné příklady."

7 26.09.2024

Pět hvězd hlavně za všechny šťastné chvíle u, pro naši rodinu vysoce ceněných, komedií s Vlastou Burianem. Knížečka se nám líbila, legrační byla panem Burianem napsaná pohádka o tom, jak přišel na svět.
Čím jsem starší, tím víc si vážím humoru a jednoduchosti, ve které snadněji vnímám esenci štěstí.

7 25.09.2024

Tahle knížka mě velmi překvapila. Je milá, kouzelná, překvapivá a strávili jsme při jejím čtení celá rodina moc pěkné chvíle. Na zkoušku jsme ji jen půjčili, ale je tak povedená, že ji zakoupíme do rodinné knihovny.

7 25.09.2024