Pítrs85 komentáře u knih

Nádhera. První kniha, kterou jsem od Petra Stančíka četl, a pokud jsou i jeho další díla takto... takto jiná, takto čtivá, takto jedním slovem krásná, určitě nebude poslední (v knihovně už na mě pokukuje Nulorožec, Pravomil a taky Mlýn na mumie). Takto o světových válkách ještě nikdy nikdo nevyprávěl, ten jazyk je tak krásně abstraktní, přesto reálný, ujetý, přesto pevný... Pan Stančík mi zase jednou ukázal, proč mě tak moc baví literatura.

11 28.04.2022

V poslední době se mi (díky jedné zainteresované osůbce /zdravím-helou :-)/) ty knižní perly nějak nakupily, Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel (btw ten švédský originální název, to je peklo :-) patří mezi vůbec ty nejlepší, originální a vpravdě suchý humor se mi naprosto trefil do noty, líbí se mi ta bezelstnost titulní postavy, kdy se mu všechno v životě přihodilo... prostě přihodilo :-) Knížka, přestože po nějaké chvilce přibývá jedna oběť za druhou, je ve své podstatě neskutečně optimistická a hlavně opravdu opravdu čtivá (druhou polovinu jsem přečetl za jednu noc). Nedivím se, že se Jonasson setkal s takovou odezvou, moc se těším na jeho příští román Analfabetka, která uměla počítat.

10 05.05.2022

Těžko se mi hledají slova, protože příběh v Osvětimské knihovnici je nejenom smutný, ale hlavně strhující, strhující v tom, jaké peklo dokáže přežít sotva odrostlá dívka, které ničivá mašinérie druhé světové války vezme nejenom její blízké, ale i celé dětství. Knížka vám nedá na chvíli vydechnout a přestože by se dala přečíst jedním dechem, přiznávám, že já jsem si musel dávat pokaždé povinné pauzy, málokterý příběh na mě zapůsobil tolik, jako ten o knihovnici z bloku 31 osvětimského koncentračního tábora. A jak píše sám autor, nikdy jsem moc nevěřil na hrdiny, ale Dita Adler (jenž byla inspirována skutečnou postavou) takovým hrdinou je.

10 05.05.2022

Tak já vám teda něco povim, vono estli tohlencto chcete srovnávat s tím slavným filmem, tak to teda hodně blbě děláte, páč knížka a film zase dvje různý vjeci jsou a nedají se teda jako vůbec srovnávat. Takhle můžete enom přemejšlet, jestli takovej Forrest mohl někdy někde vůbec eksistovat, páč když to byl teda ten idijot, tak jakto, že prožil život ne za dva, ale aspoň za tři lidi? Ono teda tahlencta knížka je jako dost ftipná, ale jako některý ty kapitoly už mi připadaly tak trochu přehnaný, třeba ten vesmír a tak. No a čtu a čtu a koho tam nevidím jako Johna Lennona (kterýho jsem tam, narozdíl od toho filmu, fakt neviděl, což mě teda jako dost naštvalo, a já se na něj tak těšil). No co bych vám k té knížce ještě jako povjeděl... No třeba ta opice, můžete si vsadit, že když se v literatuře objeví orangutan, bude to skoro vždycky ta nejsympatičtější postava. Ale co já můžu vjedět, když jsem ten ;-)

10 05.05.2022

Ze začátku se mi Adamsův styl zdál hrozně překotný, jako kdyby házel bez ladu a skladu na papír myšlenky, které ho zrovna napadly a ani moc nerozmýšlel, jestli se mu hodí do konceptu. Jenže po chvilce jsem tomu jeho bláznivému vesmíru přišel na chuť natolik, že zbytek knížky už jsem doslova zhltl a hlavně- se opravdu bavil. Samozřejmě vede depresivní robot Marvin, ale všechny postavičky jsou správné charaktery (čti jeden větší blázen než druhý). Zkrátka jak jsem nedávno v seriálovém světě propadl Doctor Who, tak v tom knižním si mě omotal kolem prstu Arthur a spol.

10 04.05.2022

Pokud už jste přesycení všemi těmi severskými detektivkami, zkuste to po skotsku, Peter May píše úplně jiným stylem než jeho skandinávští kolegové, a já musím říct, že se mi ta změna a jistá míra originality zamlouvá velice. Co už se mi zamlouvá méně, je ten jeho neustálý až patologicky košatý popis počasí, mraků, větrů, deště etc. etc., co zrovna na ostrově Lewis panuje. Kdyby toto zkrátil na polovinu, bylo by to krásně poetické, takhle mi ta častá opakovanost přišla až rušivě. Menší výtka pak směřuje ještě k úplnému závěru, ale do celkového obrazu tohoto jinak povedeného románu takový konec vlastně zapadá. Není to čtení pro každého, není to ložený mainstream, ale o to je to zajímavější. Tak, jak se dostat na ostrov Lewis? (Btw ten doslovný popis pitvy nebo lovu ptáků guga... auch :-).

10 28.04.2022

Zvláštní knížka, jsem rád za každou originalitu, ale v tomto případě úplně nevím, jak jí uchopit, resp. co tím chtěl autor přesně říct. Byla anebo nebyla v tom nějaká symbolika? Kritika konzumní společnosti? No to už je venkoncem jedno, s příběhy, kde jsou létající auta, létající lidi a podobné radosti, mám trochu problém, pač většinou jsou hloupé nebo ještě hloupější. To ale není případ Blade Runnera, příběhu, který ve vás bude po přečtení ještě nějakou chvilku rezonovat. A ano, jasně- zapomeňte na ten neónový film s Harrisonem Fordem, filmaři si propůjčili jenom zrnko z Dickova románu. A je to možná škoda.

10 28.04.2022

Knih přímo či nepřímo se dotýkajících operace Anthropoid jsem přečetl už více, ale až s Čurdou z Hlíny jsem se konečně dozvěděl, jak to bylo s tímto zrádcem dál, tudíž vrchol knihy není ani atentát na Řezníka z Prahy, ani "souboj o kostel v Resslově ulici", ale poprava Karla Čurdy. Neméně zajímavé jsou i další dva osudy kolaborantů, kterým se tu autor věnuje. Tudíž za mě spokojenost, včetně moc pěkného designu knihy.

9 10.05.2022

Analfabetka je vlastně svým způsobem to samé v bleděmodrém, co byl Stařík, její předchůdce z pera (nebo spíš z klávesnice :-) Jonase Jonassona, avšak i díky tomu, že je Nombeko (analfabetka) snad ještě větší sympaťačka než byl Alan (stařík), je její příběh ještě zábavnější (a možná i šílenější). I tady vystupuje spousta absurdních postav dělající ještě absurdnější věci, i tady se seznamujeme se švédskou, resp. celosvětovou politikou a i tady (a to hlavně) se zase pořádně zasmějeme, Jonassův výklad vše(ne)možných situací je zkrátka bezkonkurenční. !Spoiler! Jen ten sladkobolný, happy-endový konec už byl na mě maličko moc. !Konec spoileru! Ale to nic nemění na tom, že ode dneška budu každé další Jonasovo dílo vyhlížet s velkým očekáváním, ideální knížka pro relaxaci, nejlépe v lese, u tůní a v přítomnosti samých kačen ;-)

9 05.05.2022

Přestože je mi svět showbusinessu, ve kterém se děj Volání Kukačky odehrává, krajně nesympatický (přesněji řečeno se mi z něj dělá šoufl), JK to zase dokázala- opět píše neskutečně poutavě, tak, jak to u ní známe, že se jeden nenaděje a padesát stránek má schlamsnutých během chvilky. Rowlingová i tentokrát zvolila jazyk, kterému prostě musí porozumět každý čtenář a který se musí líbit. Stejně tak jako její hrdinové, ať už záporní nebo kladní, s Cormoranem Strikem v čele, velice zajímavý charakter. Závěr je pak možná nešokující, přesto si jeden musí říct, že vlastně ano, tohle fakt dává smysl :-)

9 05.05.2022

Markus Zusak se po Zlodějce knih a teď i po Poslovi stává jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Ne, že by byly jeho knížky něčím extra výjimečným, ale je to hlavně jeho jazyk, způsob, jakým píše (protože kdybych byl spisovatel, tak bych psal přesně takhle, hehe :-). Má prostě dar psát neskutečně poutavě, zábavně, smutně a vesele zároveň. A to někdy, spolu s nosným nápadem, stačí k tomu, aby se jeho díla stala nezapomenutelnými, něčím, k čemu se budu kdykoliv rád vracet. Posel je opět naplněn neskutečně pozitivní energií, byť je jeho děj svým způsobem vlastně hrozně smutnej (stejný případ jako u Zlodějky knih). A hlavní hrdina, Ed Kennedy, aspiruje na největšího literárního sympaťáka ever. A když se tu v závěru píše o mé milované Audrey Hepburn, nemám daleko k tomu označit Posla k tomu nejlepšímu, co jsem zatím četl... A i tady z úplně poslední věty v knížce příjemně zamrazí.

9 05.05.2022

Klobouk dolů, velmi vyspělý a hlavně čtivý debut, z toho, kolik to muselo dát práce, napsat knížku, která je sice fikcí, ale opírá se o skutečné události, jde až hlava kolem. Příběh Zvuku slunečních hodin (už jen ten název je krásně poetický a co teprv pak knížka samotná) pojednává především o holocaustu za druhé světové války, a taky o tom, jakým způsobem ovlivnil nejen ty, co zažili peklo koncentračního tábora na vlastní kůži, ale i jejich nejbližší. Knížka přeskakuje z různých charakterů i po různých dobách, tudíž vyžaduje vaši naprostou pozornost, odmění se vám však krásnými větami a taky tím, že zase jednou budete muset u knížky přemýšlet. Mně dal Zvuk slunečních hodin spoustu podnětů k zamyšlení, už třeba jen o tom, co je v životě důležité a co není. Nádherná kniha.

9 05.05.2022

Každý kdo má, nebo někdy měl, kočičího kamaráda, ví moc dobře, jak vám tahle čtyřnohá stvoření dokáží změnit život, povznést jej o několik pater nahoru. Příběh Jamese Bowena je možná docela prostý, ale má velké srdce, stejně jako James sám. Zkrátka i cynik jako já musel uznaně pokývat, že tyhle dvě do té doby ztracené existence se musely najít a jejich životy protnout, aby našly nejen spřízněnou duši, ale i dům pro Boba a domov pro Jamese.

9 28.04.2022

Kniha, vzhledem k tomu, jaké zaměstnání vykonávám, samozřejmě srdcovka, v nejedné situaci jsem se v Shaunovi poznal :-) Forma, deník den za dnem, mi sedla, přestože je chvílemi repetitivní. Každopádně Shaun je sympaťák, taková light verze Bernarda Blacka :-)
Takže lidi, kašlete na Amazon, Alzu, whatever a pokud máte ve svém okolí nějaké malé klasické knihkupectví, podpořte ho. A pokud máte ve svém okolí nějaký antikvariát, podpořte ho dvojnásob.
Ve svém životě knihkupce jsem si už taky pojmenoval naše stálé zákazníky. Tak třeba tu máme pana P., kterému přezdívám Eugenika (podle toho, že si v devíti případů z deseti kupuje knihy právě z tohoto nakladatelství), pan B. je starej kořen, jenž se směje vlastním vtipům (já se většinou nesměju), pana D. bych nejraději adoptoval za vlastního dědečka (pač já jsem to štěstí, mít dědečka, nepoznal, oba dva umřeli, když jsem ještě nebyl na světě, respektive byl malý mimino), paní K. si přeje hůře sehnatelné tituly, pouze ve stoprocentním stavu (které si pak většinou stejně nekoupí), pan J. mě lehce děsí (má zájem o knihy o východním učení, ale i o černé magii apod.).
Kapitolou samou pro sebe jsou maminky s kočárkem (náš obchod je jen o málo větší než váš obývák), které se s ním sotva vytočí (mě vytáčí kvalitně), jejich děti ohmatají všechna leporela, na která dosáhnou, a samozřejmě většinou odcházejí, aniž by si ty ohmatané (nebo jakékoliv jiné) knihy koupily.
Kolik přijde zákazníků, kteří chtějí knížku, u které neznají název, autora, ani o čem přesně je (ale samozřejmě očekávají, že vy to budete, že vy to musíte(!), vědět), jsem přestal počítat, když jsem se dostal k číslu dvacet. A mělo by být uzákoněno, tak jako u lékaře, že posledního pacienta, totiž posledního zákazníka bereme půl hodiny před zavíračkou (sic!).
A prosím, nesvěřujte se nám, my, knihkupci (stejně jako knihovníci), jsme naturelem introvertní lidé, tudíž nás vaše životní strasti a slasti vážně nezajímají...
Plusem knihy pak ještě její grafická stránka, klasicky hravý Dybbuk.

9 28.04.2022

Prostě Ozzy. Miluju biografie hudebníků, hlavně tedy ty, kde se píše především o muzice. To v tomto případě neplatí, Ozzy popisuje hlavně svoje alkoholové a drogové eskapády, což je svým škodolibým způsobem děsná prča (než si člověk uvědomí, že šlo Ozzymu často o život a že byl pro svoje nejbližší okolí fakt těžkej voser). Podobné čtení jako biografie Lemmyho, bez servítků, bez cenzury, ale o to víc upřímná, Ozzy se za nic neschovává a pere to do nás od první do poslední stránky. A i když se mi životopis leadera Motörhead líbil víc (pač Ozzy fakt není zrovna nejostřejší tužka v penálu), i životopis tohohle madmana mě těžce pobavil.

9 28.04.2022

Po třetí knížce od Bellové, co jsem přečetl, už je to jasné- mám dalšího autora, na jehož knížkách jsem závislý! I Tyhle fragmenty jsou totiž zatraceně dobré čtení, soubor povídek, kde není jedna jediná, která by mě nebavila, naopak, těžko vybírat, která mě zaujala nejvíc. Tentokráte ne tolik poetické (avšak depka je to zase solidní), o to víc s nadhledem a lehkým perem. Zase jednou kniha, ke které se budu vracet opakovaně.

8 05.05.2022

Vůbec první setkání s Jo Nesboeho, resp. s jeho hlavní postavou Harry Holem a po přečtení Netopýřího muže můžu prohlásit jediné- je to dobré, je to tak dobré, jak jdou legendy o tomto slavném norském spisovateli. Pokud po mírně pomalejším rozjezdu přistoupíte na jeho hru, dočkáte se nejen napínavého krimi thrilleru, ale i menšího průvodce po krásném kontinentu, co se Austrálie zove (všechny ty legendy o domorodých obyvatelích příběh dobře osvěžují, byť někdy jsou našroubované krapet na sílu). Pořád jsem si říkal, kdy to začne být drsné a temné, jak mě o příbězích Holea vyprávěli známí, no stačila první sklenička whiskey a už to jelo šupem dolů... s Harrym. Konec je správně přitaženej za vlasy, já se při čtení ale velmi bavil, druhá polovina přečtená víceméně na jeden nádech, což je vždycky známka dobrého příběhu. Těším se na další (a další a další) příběhy norského detektiva.

8 05.05.2022

Tenhle Irvine, to je jako fakt kocour, jak řikam no né, jestli byl Trainspotting takovou nevinou jízdou jakože pro takový ty mladý esa, tak tohle Porno, jako to už je fakt jízda, vlastně stejná jako ten Trainspotting, ale musite si ktomu přidat ještě to porno. Jako já v tom jinak nejedu, já nejsem jak ten kočkodan Renton, to je jako fakt číslo, protože obrat o prachy kocoura Šoufla, to je zlý, ale obrat ho i podruhý, tak to už se jako fakt nedělá, jako jak řikam ty vole no ne. Ale já se mezi tyhle týpky nepletu a to nemluvím o starým Begbičovi, protože vedle něho by i sám Satan sral maggi v kostkách. Ale jako prokousejte se tím 'soft' začátkem, protože jako fakt, v půlce se to zlomí a je to teda dokonale 'hard'. A má to super, jak řikam, jako ten konec no né. (Příště žádnej Spud, další koment k Welshovi, ten půjde pěkně od Begbieho... p**o vole ;-).

8 04.05.2022

Stieg Larsson, to je prostě jiná liga (včetně výborného a dnes asi nejslavnějšího autora severských detektivek Joa Nesbøho), když se vám po rozečtené knížce začne stýskat sotva pět minut, co jste ji odložili, pak víte, že čtete něco nadprůměrného. A to je přesně případ druhého dílu trilogie Milénium. Možná že už není tak strhující jako první část (to je prostě široko daleko nejlepší krimi román ever, aspoň pro mě), ale i tak si vás hned první stránky obtočí okolo prstu a pustí vás až u posledního slova. Nebudu tu popisovat děj, ten je, i díky filmovému zpracování, dnes už jasně profláklý, každopádně způsob, kterým Stieg pohlížel na dnešní společnost (především pak na tu západní), je naprosto trefný. A jestli se v prvním dílu děj věnoval především Mikaelu Blomkvistovi, dvojka už je (konečně) víceméně jen o Lisbeth- a to je nejlepší (ne)hrdinka, jakou si jen dokážu představit. Je to zkrátka žena, která nenávidí muže, kteří nenávidí ženy. Za oknem bouřka, v uších soundtrack od Trenta Reznora a na klíně Dívku, která si hrála s ohněm- literární nirvána (ano, pokud jste to z mého komentáře ještě nezachytili, z druhé části jsem vysloveně nadšen, těším se na závěrečný díl a těším se (a mám obavy) na díl čtvrtý).

8 04.05.2022

Třetí a závěrečný díl trilogie Milénium je už spíše politicko-soudní drama než krimi, ale funguje to stejně (stejně famózně) jako předešlé dva díly. Lisbeth je tady spíše divák, všechno podstatné se spíš děje kolem ní (ale samozřejmě za nitky tahá hlavně tahle dívka s tetováním draka (distributore, ten nepřesnej název prvního dílu ti stejně neodpustím :-), víc než kdy předtím mě bavila linie s Mikaelem Blomkvistem, naopak Erika Bergerová mi tady byla neskutečně nesympatická. Ale jinak to ženy v Larrsonových románech válcujou, naopak mužské charaktery jsou tu zobrazeny buď jako neschopní blbci, nebo jako kurevníci, popř. jako pěkní hajzlové. Ale já to Stiegovi nemám za zlé, však má (měl) pravdu... :-) Milénium řadím ve svém book listu někam hodně vysoko (ne-li rovnou na piedestal), věčná škoda, že zůstalo jen u třech částí...

8 04.05.2022