Pítrs85 komentáře u knih

Oddělení Q podruhé a opět výtečně. Je až neskutečné, jak Olsen dokáže mísit dramatické okamžiky s těmi odlehčenými, vtipnými (nezřídka kdy na jedné straně). Je pravda, že v Zabijácích toho humoru bylo možná až příliš, narušenej člověk jako já doufal v mrazivé drámo, pořádně vydrsněné vraždičky a hlavně v opravdu brutální vendetu... ale přestože jsem se toho tak úplně nedočkal, i druhý román od páně Olsena mě bavil převelice, Asad je miláček a Rose můj nový oblíbený literární charakter. Jen tak dál.

3 04.05.2022

Knížka na mě nezapůsobila tolik, kolik bych si byl býval přál, ale i tak je příběh Supertrampa (promiň, Chrisi, ale ta přezdívka byla supertrapná :-) inspirativní, alespoň v tom, že by se měl každej z nás někdy zastavit a popřemýšlet si, co je a co není v životě relevantní. A jsem dalek toho McCandlesse jakkoliv soudit nebo kritizovat, byť asi sotva přemýšlel o tom, že tady nechá minimálně tři zdrchané duše... A Krakaureovi plus za to, že do Chrisova příběhu zapracoval i podobné storky od dobrodruhů, co podobnou cestu podnikli před ním, navíc přímo Krakauerův příběh patřil vůbec k tomu nejlepšímu z knížky.

3 04.05.2022

Standardní Harry Hole, ani nejlepší ani nejhorší. Příběh opět zamotaný (pro někoho možná malinko překombinovaný, podle mě si Jo i tentokrát se čtenářem hraje tak, jak on to umí) a závěr klasicky "nesbøovský". Co na sérii o Harrym Holeovi vyloženě kvituju, je provázání děje nejen od poslední knížky, ale napříč sérií, tu se vracíme do Austrálie (Netopýr), tu k odstřelovací pušce na slony (nebo spíš na stromy) (Červenka). Harry zase o něco zdevastovanější (Nesbø ho teda rozhodně nešetří), a to jak na těle tak na duši. Zkrátka čím dál tím stejný Harry Hole. A je to tak dobře.

3 04.05.2022

Standardní Nesbø, což znamená, že jsou v sérii HH horší kousky, ale i lepší. Přízrak se od svých předchůdců liší především v tom, že tu Harry vystupuje pomalu jako vedlejší postava, navíc už nepracuje u policie a celkově mi přijde takovej "mouchy, sežerte mě", i když už moc nechlastá, tak je tím životem už natolik zdrchanej, že už mu je tak nějak všechno jedno. V předešlých dílech byla tahle jeho tvář zábavná, tady mi to přišlo už maličko přes čáru. Ale jestli to pro něj má být něco jako nový začátek, katarze, tak proč ne. Jinak jako krimi thriller funguje i Přízrak parádně, zamotaný děj, spousta postav (ve kterých se ale nebudete ztrácet- velká přednost páně Nesbøho), jen ta Ráchel... ne, tahle postava mi k srdci opravdu nepřiroste. A nevím proč, ale hrozně jsem si oblíbil postavu leváka Beavise.

3 04.05.2022

Především první, seznamovací, polovina knížky je strhující, hlavně ten chlad, odtažitost (nejen) hlavního hrdiny způsobuje mrazení v zádech (a nejen tam :-). Druhá polovina už je pak typický Jo s jeho přednostmi i nedostatky- postavy se začnou chovat, že by i Chuck Norris s Macgyverem čuměli, příběh je přitažený za vlasy, ale! Přesně tohle mám na románech od Nesbøho rád. Závěrečné rozuzlení sice nepřinese onu dávku spravedlnosti, ale na to Jo nikdy nehrál. (Je to jiné a přesto stejné jako knížky o Harry Holeovi).

3 04.05.2022

Absurdita protkaná absurditou na druhou, inu tak, jak to umí snad opravdu jen Douglas Adams. Nutno však zmínit, že druhý díl Dirka Gentlyho mi už nejednou přišel jaksi překombinovaný, ti bohové z Valhally, nevím, tohle už tak trochu "smrdělo" Pratchettem, což je humor, který já osobně moc nemusím. Ale jinak samozřejmě, jako vždy, Adams skáče od jednoho tématu ke druhému, a to častokrát třeba jen v jedné větě. Jenže je to Douglas, takže o zábavu je zkrátka postaráno. Pokud se vám líbil Stopařův průvodce, bude vás bavit i Dirk Gently. "Chm no."

3 04.05.2022

Tak já vám teda něco povim on už ten první díl byl jako fakt divnej ono jak o mně natočili ten film s tím hercem tak každej teda čekal kdovíco a nakonec jsem tam byl teda jenom já co si o mně každej myslí že jsem úplnej idijot. Což teda asi jsem protože když nedovedu pohlídat ani prasečí sračky aby jako nevybouchly a nezasvinily tak celej ten zapadákov tak to je jako teda skorem na medajli. Kterou jsem teda už dřív dostal za tu válku proti těm malejm lidem. A co bych vám jako eště povjeděl. Mám syna, na kterýho teda nemám vůbec čas protože musím zajmout Sa Dáma Hu Sejna kterýho teda zasejc musíme hned pustit. Ono s válkama je to na hlavu. A to že na různých částech světa pořád potkávám svýho starýho kámoše (jako poručíka Dana) a dokonce i toho opičáka Sue to teda jako vůbec není divný. A i toho herce co mě teda hrál jako v tom filmu jsem potkal. Ale bonboniéru teda neměl. A pak kdo je tu idijot...

Tajný deník někoho, kdo si říká Hendrik Groen (nebo je to opravdu skutečná postava?), je natolik lidský a tak krásně "obyčejný", že vám na tváři přistane úsměv a zůstane tam až do poslední, třistadevadesáté strany. Úsměv přes slzu v oku, protože Tajný deník Hendrika Groena je stejnou měrou vtipný jako smutný. Inu jako sám život :-)

3 04.05.2022

Ke knížkám, jako je To, těžko něco dodávat, páč je To svým způsobem vlajková loď nejen svého žánru, ale i beletrie jako takové. Hned na začátek musím napsat, že je To zbytečně dlouhé. Prostě je. Jsou knížky, které mají podobný počet stran, ale každá věta, každé slovo v ní má své opodstatnění a knížka by bez nich nebyla úplná. No o tomto To určitě neplatí, někdy je nejen text, ale celý úsek příběhu jaksi navíc, zbytečně rozvláčný a až moc popisný, vím, že je King doslovný, ale tady už toho bylo jaksi moc. Ale! Ale To je tak čtivá a hlavně zábavná knížka, že mu To pro tentokráte odpustím :-) Nevím, jestli ještě To dokáže někoho vyděsit, no minimálně pár scén mi na mojí fantazii zahrálo slušně. A ten (skoro) konec? Ano, přidávám se do tábora těch, kteří tvrdí, že toto si mohl Stephen odpustit... Naopak závěrečný epilog byl výborný a celý tento dlouhý příběh krásně uzavírající. Postava Billa aspiruje na jednoho z nejsympatičtějších literárních hrdinů. A postava Bena vlastně také. No a Pennywise? Peklo je mu malé, synkovi! :-)

3 04.05.2022

Nevím, jak to ten Ken Bruen dělá, ale i když píše po sedmé prakticky to samé, tak zase baví (tím zvráceným způsobem, samozřejmě, protože Bruenovi hrdinové toho moc optimistického nezažívají). A možná jsem to už u nějaké jeho předešlé knížky psal, ale tahle série fakt není pro každého, aby jste ji patřičně docenili, musíte být na Kenův způsob vyprávění vyloženě naladěni, páč jestli se dá o nějaké krimi knižní sérii říct, že rozhodně není klasická, tak je to série Jacka Taylora, kde samotné vyšetřování případů, jak bývá zvykem u jiných autorů, není to nejpodstatnější.

3 04.05.2022

Naprosto chápu čtenáře, kteří tyto Poeovi povídky odmávnou- ony jsou si totiž dost podobné, navíc nečekejte kdovíjaký dramatický oblouk, nebo strhující děj (na to, pravda, v povídce o pár stránkách ani není místo), Poe se zaměřuje na hrdinovu mysl, jeho psychické rozpoložení, většinou následované osobnostním rozkladem a končící smrtí. Každá povídka si žádá vaší stoprocentní pozornost, jinak budete jen přejíždět očima po stránkách, ale pod kůži se vám nedostane... Nejlepší, aspoň pro mě, jsou poslední dvě- Jáma a kyvadlo (totální psycho- to se ani jinak napsat nedá) a potom Černý kocour, při které nemrazí o nic méně. A už si chci zase nechat vytetovat Havrana...

3 04.05.2022

Sympatie k hlavní postavě (k hlavním postavám) si budete hledat asi těžko, ale já Davida Zajíce bral jako takový prototyp současného muže, který, i když má všechno, všechno podstatné, stejně pořád hledá a loví. A hlavně ho tíží ta nejtěžší otázka- jaký je vlastně ten smysl života? A jak už to tak bývá, přes to hledání nemá čas na to, co je opravdu podstatné. Protože hledat smysl života je naprosto zbytečné, smyslem života je sám smysl- narození, radování se z dneška a smrt. Zajímavá knížka, u které se člověk i nejednou zamyslí, jaké je na této planetě vlastně to jeho místo. Formánka si budu muset načíst víc.

3 04.05.2022

V první třetině (ať použiji symbolicky hokejovou terminologii) knihy jsem byl docela zklamán, zklamán z toho, že jsem se bál, že Backman svoji sestupnou tendenci Medvědínem jen potvrdí (protože po výtečném Muž jménem Ove jsem se vyloženě protrápil hroznou Babička pozdravuje a omlouvá se). Naštěstí knížka od jistého okamžiku chytne celkem lauf a udrží si ho až do konce, víceméně. Tedy takhle- pořád je to klasický Backman, tedy spisovatel, který se, očividně, snaží být hodně současný a hodně cool. Vážně, na začátku knihy jsem jej podezříval, že si jednoho dne otevřel na jedné kartě Twitter (protože je to moderní člověk a má účet na sociální síti) a tam se dočetl o #MeToo. No a na druhé kartě se díval přes stream (protože je to moderní člověk, co se nedívá na televizi) na NHL... Nejvíce patetický spisovatel dneška, brrr.

3 04.05.2022

Těžko říct, jestli si Hřbitovní hlína vydobude takovou celosvětovou oblibu, jakou jí v doslovu překladatel Radvan Markus přeje. Protože dílem tím, že se jedná o vskutku "regionální humor a folklor", tak dílem tím, že podobně černohumorné a až morbidní dílo asi není pro masy. Hřbitovní hlína toho v sobě samozřejmě obsahuje mnohem více, a, jak i p. Markus radí, zasluhuje si pro plnější pochopení a docenění více než jedno přečtení. Já hodnotím plným počtem hvězd jednak navzdory zdejšímu směšnýmu podhodnocení, jednak že něco takového jsem ještě nikdy nečetl a sotva kdy budu ještě číst. Samozřejmě je namístě poděkovat (a pochválit) český překlad a vůbec českou distribuci, byť pro plné pochopení a užití si Hřbitovní hlíny by člověk asi opravdu měl být Irem, nejlépe z oblasti Connemary :-) "Já puknu! Já puknu!"

3 04.05.2022

Jestliže byly deníky Adriana Molea čtením pro všechny, Inkognito docení určitě užší okruh čtenářů. I mně trvalo, než jsem se do tohoto na první pohled bláznivého, ale přitom velice inteligentního příběhu začetl. Pravý suchý humor, takový, jaký umí jen Britové. Sue Townsend se nebrání kritice společnosti a vůbec všemu, co otáčí touto zemí. A přestože ona sama byla zarytý levičák, dostává tu za uši i levicově orientovaná politika (ano, Inkognito by se dalo nazvat i lehce politickým románem). Každopádně mě knížka namlsala a rozhodně se budu po dílu Townsendové pídit dál, velká škoda, že toho tato originální a správně sarkastická spisovatelka nestihla napsat víc...

3 28.04.2022

Pokud se zajímáte o britskou královnu, nebo pokud vás svět aristokracie zajímá jako celek, určitě oceníte knížku Můj manžel a já. Ze začátku jsem se bál, jestli to autorka Ingrid Seward nepojme moc jako "červenou knihovnu", naštěstí po pár stranách se text usadí a vy se tak dozvíte spoustu informací o nejdéle sloužící královně a její pravé ruce, princi Philipovi, to vše navíc v úžasně zvoleném stylu, který není ani suchopárný, ani bulvární. Takhle má vypadat současná biografie.

3 28.04.2022

Senzitivní dušinky by se tomuto měly vyhnout velkým obloukem. Vážně, jestli se dá na Heráky použít jediné slovo, pak je to NEKOMPROMISNÍ, román, vedle kterého i slavný Trainspotting vypadá jak Pohádky ovčí babičky. Heráci jsou punk říznutej fetem, chlastem, sexem, hnusem, whitetrashem... Prostě Viva La Irvine Welsh, Viva, že má někdo i v této době koule psát něco takového.

3 28.04.2022

Boris Johnson je díky událostem poslední doby osobou jaksi kontroverzní, tudíž mi zpočátku dalo docela zabrat oprostit se od jakýchkoliv předsudků a vzít životopis dost možná nejzásadnějšího politika všech dob tak, jak byl napsán, ať už byl napsán kýmkoliv. V momentě, kdy se mi to povedlo (a díky faktu, že tahle biografie je sakra čtivá, se mi to povedlo po pár stránkách), jsem si už jen užíval styl, kterým to celé Boris pojal. Zábavně, čtivě, pokud bulvárně, tak jen zlehoučka. Co oceňuji velice, je, že ač autor Churchilla adoruje, adoruje ho v jistých mezích a ke každé adoraci nabízí i druhý, kritický úhel pohledu. Ale i tak, díky tomu, že pro Borise je Winston Churchill (nedostižným) vzorem, vychází z toho muž s doutníkem v ústech a s whisky po ruce jako největší hrdina všech dob. A on jím dost možná i je. Pro mě, jako pro Čecha, kniha o to zajímavější, že v ní Boris Ćeskoslovensko často zmiňuje.

3 28.04.2022

Ty nejlepší díly už má Harry asi nadobro za sebou, navíc mě vždycky bavil víc Hole-samotář, než Hole-taťka od rodiny, ale i podvanácté to tomu bláznivýmu Norovi vyšlo. Příběh, včetně závěrečného rozuzlení, je opět patřičně přestřelený (přesto pořád dává jakýs takýs smysl), Nesboho styl psaní pořád zábavný. Prostě na některé jistoty je i v dnešním světě stále spoleh. Těším se na díl třináctý.

3 28.04.2022

Pro každého fanouška Beatles nebo Johna Lennona jasná povinnost, ani ne tak kvůli textu (pač v něm se toho moc nového nedozvíte), ale hlavně pro doprovodný materiál, a ten je vskutku luxusní, včetně takových kravinek jako je vlajka Utopie, imaginární země Lennona a Yoko (tou vlajkou je btw bílý kapesník, který je v knize taktéž :-). Všechny ty dobové vstupenky, plakáty, samolepky, texty Johnových písní... z tohoto se hnedle stane fetiš :-)

3 28.04.2022