Pítrs85 komentáře u knih

To, že se mi Deníky Adriana Molea budou líbit, mi bylo dáno už tak nějak osudem, ono když se narodíte ve stejný den (2. dubna) jako Adrian... tak to prostě nemůže být náhoda! :-) Ale hlavně miluju onen britský suchý a hlavně sarkastický humor Sue Townsend. Aby bilancování nad stavem Británie osmdesátých let v podání mouly, teda Molea (tohle ani Sue nevymyslela :-), tedy 13 a 3/4 let mladého kluka, bavilo i mě, komu je víc než jedenkrát tolik, už o něčem svědčí.

6 04.05.2022

Těžko říct, jestli si Hřbitovní hlína vydobude takovou celosvětovou oblibu, jakou jí v doslovu překladatel Radvan Markus přeje. Protože dílem tím, že se jedná o vskutku "regionální humor a folklor", tak dílem tím, že podobně černohumorné a až morbidní dílo asi není pro masy. Hřbitovní hlína toho v sobě samozřejmě obsahuje mnohem více, a, jak i p. Markus radí, zasluhuje si pro plnější pochopení a docenění více než jedno přečtení. Já hodnotím plným počtem hvězd jednak navzdory zdejšímu směšnýmu podhodnocení, jednak že něco takového jsem ještě nikdy nečetl a sotva kdy budu ještě číst. Samozřejmě je namístě poděkovat (a pochválit) český překlad a vůbec českou distribuci, byť pro plné pochopení a užití si Hřbitovní hlíny by člověk asi opravdu měl být Irem, nejlépe z oblasti Connemary :-) "Já puknu! Já puknu!"

3 04.05.2022

Pro mě, jako pro letitého Britofila, bylo pořízení této knížky od zahraničního zpravodaje Českého rozhlasu Jiřího Hoška, který ve Velké Británii několik let působil, jasnou povinností. Ze začátku mě pan Hošek trošku naštval, protože psal převážně o Češích, resp. středoevropanech, žijících v UK. Ale já jsem se chtěl něco dozvědět hlavně o rodilých a "čistokrevných" Britech! :-) Knížka je ale naštěstí natolik rozmanitá, že se v ní píše jak o české grafičce, co navrhla obal na album kapely Coldplay, tak o britských návrhářích tradičních obleků nebo bot. Zkrátka spousta mikropříběhů, kteří utvářejí dnešní tvář této ostrovní země. Jako červená niť se celou knihou táhne událost, která se v celé Británii (potažmo v celé Evropě, resp. po celém světě) řeší nejvíc- ano, Brexit. Každopádně velký dík Jiřímu Hoškovi, že nás, obdivovatele Spojeného království (a Irska) nechal nahlédnout, jak to v této krásné zemi funguje. Jiná Británie je to nejlepší pozvání k tomu Británii navštívit.

2 04.05.2022

V té knize je toho mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát, navíc pokud člověk čte mezi řádky, pochopí, že spousta Adrianových myšlenek jsou názory samotné Sue Townsend (a to nejen v otázce ke vztahu k Iron Lady). O něco méně vtipné než nepřekonatelný první díl, ale i tak plné toho správného suchého britského humoru. Adrian je pako všech pak.

2 04.05.2022

V porovnání se Slušnou jízdou je Porno nebo kultovní Trainspotting jak čtení pro děcka (no, skoro). Irvine Welsh nám nabízí další příběh člověka z jeho panoptika vedeném Rentonem nebo Begbiem, tentokráte postavu známou z románu Porno, Terry "Šťáva" Lawsona. A jak jsem se při prvních stranách obával, že tihle lidé, tahle spodina, patří do let devadesátých, resp., že tohle všechno je už prostě historie, co do světa smartphonů, facebooků nebo "Me Too" nepatří, tak mě naštěstí další stránky vyvedly v omyl- protože Slušná jízda (co je všechno možné, jen ne slušná) do tohoto světa patří! Patří do něj možná o to víc. A hlavně Welsh zase baví, baví tím svým nihilistickým ("sezvednutýmprostředníčkem") způsobem, kdy se vysmívá nejen těmhle ztroskotancům, ale i těm, co jim vládnou. Tenhle "Trainspotting" svět má pořád co nabídnout.

04.05.2022

Třetí díl je o něco slabší než skvělé předchozí dva, ale pořád je to prostě náš tragický Adrian, u jehož světonázorů se budete zase skvěle bavit. 'Pravdivou zpověď' beru jako jakési přemostění mezi Adrianovým dětstvím a dospělostí, léta sladkého nicnedělání a zevlování pomalu končí a Adrian se bude muset vydat do divočiny světa, aby si mohl užít svá léta u kapučína. Užít svým vlastním způsobem. Srdcovka.

2 04.05.2022

Říkal jsem si, že do divočiny jdou zešílet lidi na kraji společnosti, bývalý alkáčové, fetky, pacoši z pavilonu 17B apod., jenže pak narazíte na rozhovor s paní, co založila úspěšnou společnost Natural, a celá tahle teze jde do kopru. Takže kdo dokáže ukázat záda dnešní společnosti a odebere se do lůna přírody? Lidi, co maj koule. To každopádně. A lidé, co jim sotva sejde na tom, co si o nich druzí myslí. Lidé, co jsou bohu (ať už je tím bohem kdokoliv/cokoliv), magii přírody a vůbec tomu, co nemáme my, městské děti, šanci vidět/slyšet/cítit, tak nějak blíž. Oba palce nahoru Aleši Palánovi za to, že se nesnažil tyhle člověky nijak soudit, nebo z nich tahat nějaké šokující bulvární příběhy, ale naladil se na jejich frekvenci a vyšlo z toho nadmíru zajímavé povídání, co přinutí jednoho si zapřemýšlet. No možná se tam jednou sejdeme všichni.

16 04.05.2022

Osmý díl, Ďábel, se předcházejícím částem v lecčems odlišuje, Bruen tu používá celkem dost metafor a celkový děj je... těžko popisovat, hrozně mě bavil ten fakt, že ač je knížka na první pohled děsně povrchní, skrývá toho v sobě mnohem mnohem víc. Ne, nečekejte nějaká filozofická poselství, na to je Bruen až moc inteligentní. Ale zkrátka děj, ze kterého si může vzít každý něco. Tedy v případě, když se dokáže naladit na autorovu, irskou, notu. Já mám sérii o Jacku Taylorovi konečně přečtenou komplet a musím říct, že v tomto žánru neznám nic lepšího. Ken Bruen je jak ten panák výborné whiskey, samozřejmě irské. Tak tedy sláinte.

4 04.05.2022

Řekněme, že knížka je, v porovnání s legendárním seriálem, dobrá tak na 70 %, ale pokud jste fanoušek Reného a dalších, nejednou se u čtení zasmějete a vzpomenete si na všechny ty skvělé scénky tohoto britského seroše. Františkánština polucisty Crabtreeho skoro tak dobrá jako ta origo, ale překladateli- chudobky? Really? Není, jen tak náhodou, nejslavnější van Goghův obraz se slunečnicemi? A Padlá Madona měla vždycky velké balonky, ne plíce, to jen tak pro forma. Jinak dobré, graficky, na tu dobu, výborné.

04.05.2022

Dokážu pochopit, že má někdo k Bruenovu stylu psaní výhrady- už jen kvůli (ne)délce jeho knížek je jasné, že se se svými postavami nemůže dostat nějak moc do hloubky, že jeho příběhy nejsou propracované do posledního detailu atd., ale mně se jeho styl prostě líbí, neštve se s tím, dává nám jednu ránu mezi oči za druhou a ty, čtenáři, se s tím popasuj, jak chceš. London Boulevard možná ještě lepší než vynikající série o Jacku Taylorovi, ten příběh krásně odsýpá, konec pak správně (ne)očekávatelný. Bruen je prostě pán. A jelikož ho mám načteného komplet, mohu jen doufat, že se čeští distributoři pochlapí a vydají tu další a další Kenovi knížky.

04.05.2022

Dnes, v roce 2018, už samozřejmě ne moc aktuální (kniha končí před nástupem Iron Lady k moci), ale jako seznámení s dějinami nejúžasnější země postačí naprosto. Ač hledám dějiny Anglie psané více "románovým stylem", kde se budou popisovat na příkladech konkrétních lidí, a "nejenom" povšechně na politice, náboženství a dobovém uspořádání (ale chápu, že taková kniha by pak neměla stran 500, ale 5000), tak jsem s knihou spokojen, přestože je psaná Francouzem (to neustálé srovnávání Anglie s Francií mi ale posléze začalo lézt trochu krkem). Možná mi ještě trošku chyběla obrazová příloha, ale od toho už jsou jiné publikace. Každopádně se budu ke knize opakovaně vracet, ano, i v době wikipedie :-)

4 04.05.2022

Kniha mi připomněla takové ty knížky, co se kdysi prodávaly na novinových stáncích anebo jako příloha denního tisku. Bohužel, autorce sice nelze upřít zanícenost, zájem a obdiv ke královně Alžbětě II., ale to k tomu, napsat o ní seriózní, zajímavou a vůbec kvalitní knížku nestačí. Plusem je, že se Michaela Košťálová vystříhala bulvárnímu tónu, na druhou stranu aspoň trochu kritický pohled by taky neškodil. Perličkou jsou vše(ne)možné zdroje, ze kterých autorka čerpala, tu z Blesku, tu z lifestylových (ano, píšeme lifestylový, ne livestylový, jak je uvedeno v knížce :-) magazínů pro ženy, jindy zase z videí na YT, takový přístup se dá očekávat na webových blozích, ne v knížce, co se snaží tvářit seriózně. Korunu tomu pak dávají doprovodné soukromé fotografie Londýna, jenž dodala jedna z autorčiných známých (paradoxně její kapitolka o tom, kterak žije v Londýně a jak se "setkala" s Jejím Veličenstvem, je z celé knížky nejzajímavější). Ale abych jen nekritizoval, pár zajímavých informací se o Alžbětě II. z knížky dozvíte, ale pokud chcete opravdový životopis této výjimečné osobnosti, musíte hledat jinde.

Slib trpí typickými příklady literární prvotiny- krátké kapitoly, spousta přímé řeči, jistá povrchnost. Na druhou stranu se možná i kvůli tomu čte velice rychle (někteří by to jistě zvládli za jediný den), ale čte se rychle (dobře) i díky jazyku a způsobu, který Magee použila- svižný, čtivý, zajímavý a (a v rámci okolností, které druhá světová válka nabízí) i zábavný, přestože autorka svoje hlavní hrdiny rozhodně nešetří. Červenou knihovnu nečekejte, Magee nezapře svoji irskou krev a tak je román neúprosný na všechny, kdo se v něm byť jen mihnou. Inu WWII, ruská fronta, Stalingrad... Líbila se mi nejednoznačnost hlavní hrdinky Kathariny, kterou na jednu stranu litujete, na stranu druhou jí opovrhujete stejně jako ona svými německými spoluobčany, jenž nebyli "vyvolení". Určitě jedna z těch lepších beletrií o druhé světové.

2 04.05.2022

Áchich ouvej, tak tohle bolelo. Od biografie mého nejoblíbenějšího Beatla (samozřejmě po Lennonovi, ale Lennon je nad vším) jsem si sliboval hodně, navíc mě už na první pohled zaujala pěkná obálka a taky krásná (a kvalitní) vazba. Pouze černobílé fotky uvnitř knížky už naznačily, že všechno tak úplně košer asi nebude, ale to by byl ten nejmenší problém. Ten největší problém je, že to Graeme Thomson naprosto a úplně zmršil. Takhle špatnou biografii jsem už dlouho nečetl (minimálně se "vyrovná" životopisu "Mick" od Christophera Andersona, ale ani ten nebyl až takhle kritický a negativistický). Celá knížka na mě působí dojmem, jako kdyby autor na Harrisonův bohatý život jednoduše žárlil, a tak mu to dal ve své knížce pořádně sežrat. Jasně, George Harrison nebyl nejzásadnějším hudebníkem naší historie, ale minimálně respekt a úctu ke všemu, co tu po sobě zanechal, si určitě zaslouží. Thomson jej však vykreslil jako náboženskou arogantní trosku, která se šťastnou shodou náhod dostala do nejlepší kapely všech dob a jen se vezla. Fuck you, Thomson!! Takže pokud si chcete přečíst životopis o "nejkomplikovanějším Beatlovi", hledejte jinde (samozřejmě nejlépe autobiografii I, Me, Mine, kterou tu btw autor zkritizoval taky). A ještě jedna věc se Thomsonovi "povedla"- tím, jak na každé druhé stránce adoruje Boba Dylana (vážně, jeho jméno je tu zmíněno min. ve stejné kadenci jako to Harrisonovo), mi tohoto imho přeceňovaného zpěváka slušně zprotivil. Brrr, never more (jedna hvězda za -fyzickou- kvalitu knížky, druhá pak speciálně pro George, víc dát opravdu nemůžu).

1 04.05.2022

Čekal jsem od toho trošku víc břitkého humoru (vzhledem k té nekonečné lásce, co mezi Francouzi a Angličany panuje, tedy oni to tady Frantíci (ano, kopu v anglickém týmu) dostávají zleva zprava, ale přesto), ale jako odpočinková četba proč ne. Když si tady tak projíždím komentáře, udivuje mě, kolik je tu nadšených čtenářek- tahle knížka je totiž docela slušně šovinistická a pokud jste úzkoprsá žena, co ji jen kradmý pohled do jejího výstřihu zvedá ze židle, desetkrát se pokřižujte a knížce se velkým obloukem vyhněte. V opačném případě (nebo pokud jste muž, co se rád dívá do dámských výstřihů (a nejen tam :-) vás knížka zaručeně pobaví.

1 28.04.2022

Jestliže byly deníky Adriana Molea čtením pro všechny, Inkognito docení určitě užší okruh čtenářů. I mně trvalo, než jsem se do tohoto na první pohled bláznivého, ale přitom velice inteligentního příběhu začetl. Pravý suchý humor, takový, jaký umí jen Britové. Sue Townsend se nebrání kritice společnosti a vůbec všemu, co otáčí touto zemí. A přestože ona sama byla zarytý levičák, dostává tu za uši i levicově orientovaná politika (ano, Inkognito by se dalo nazvat i lehce politickým románem). Každopádně mě knížka namlsala a rozhodně se budu po dílu Townsendové pídit dál, velká škoda, že toho tato originální a správně sarkastická spisovatelka nestihla napsat víc...

3 28.04.2022

Musel jsem se usmát nad tím "překladatelským oříškem" (a hlavně jsem si tu situaci musel hned vybavit, kterak Mick Jagger na koncertě Stones brnká na harfičku a Keith Richards ho obdivně pozoruje- just imagine it! :-), takže tohle se překladateli/vydavateli opravdu moc nepovedlo (harp- foukací harmonika, máte to tam na fotce ve velkém formátu, gosh...), stejně jako to, že se tam pár fotek na po sobě následujících stranách opakuje (s tím jsem se tedy taky ještě nesetkal), ale jinak bych až tak kritický nebyl, knížka jako takový fanouškovský artefakt poslouží obstojně (fotky jsou v dobré kvalitě, navíc vše na kvalitním papíře, velký formát + doprovodný text- za mě dobrý). Ale pokud chcete serióznější biografii o Stones, musíte hledat jinde.

2 28.04.2022

Kniha od cestovatele pro cestovatele. Jestli taky rádi nahodíte batoh a vydáváte se do míst oblíbených nebo neprobádaných, v Tonym Hawksovi se poznáte, a ani za sebou nemusíte tahat ledničku. Knížka psaná lehkým perem, zábavná, záživná, někdy dojemná, knížka, která mě zas a znova utvrdila v tom, že Irové jsou lidé s největším srdcem na světě.

28.04.2022

Klasický Nesbo, přehnaný, akční, nekompromisní, nepřekvapivý, twistů až na půdu, ale zároveň čtivý a zábavný, byť se vám tento Macbeth nijak zvlášť pod kůži asi nedostane a za pár týdnu už si ani nevzpomenete. Dnešní Nesbo už je samozřejmě mainstream jako prase, ale pokud hledáte něco, co vás na pár pošmourných podzimních večerů pobaví, zkuste moderního Macbetha. Ale logiku nechte pro tentokráte spát. (Zmínka o Česku, v Nesboho románech ne poprvé, potěšila).

5 28.04.2022

Těžko se mi toto hodnotí, z Lennona totiž v té době pořád mluvila frustrace z předcházejících měsíců a tak na spoustu věcí (samozřejmě hlavně těch ohledně Beatles) má názory jaksi neobjektivní, alespoň imho. Škoda, že už nebyla možnost udělat podobně rozsáhlý rozhovor o dalších deset let později (tedy v roce 1980), věřím, že by na spoustu věcí nahlížel John už s větším nadhledem a odstupem. Avšak v tom roce '70 to bylo všechno ještě jaksi živé a bolavé. Jinak samozřejmě knížka zajímavá, ač útlá, má rozhodně co říct, především tedy těm, co se o Beatles zajímají podrobněji. (A ta Yoko byla asi opravdu máklá).

4 28.04.2022