Pítrs85 komentáře u knih

Výborný komiks, bavil mě víc než knížky o DW, které u nás vyšly (teď nemyslím ty od maestra Adamse, s těmi jsem ještě tu čest neměl). Komiks má pěknou kresbu, ale hlavně má zajímavý a napínavý příběh (ten první) a zajímavý a poutavý příběh (ten druhý). A pro mě osobně velkým plusem ten fakt, že je to Doctor v pořadí desátý, tedy můj nejoblíbenější. (Jediná věc, která se mi nelíbila, byl popis zvuku Tardis od hlavní hrdinky... :-).

28.04.2022

Další ze skvělých fotbalových deníků komentátora Jaromíra Bosáka, tedy spousta informací nejen o samotných zápasech, ale i o městech, kde se šampionát konal, o jejich historii i o současnosti, o lidech, kterých se MS týkalo (ať už více nebo méně) a taky o práci komentátora (tedy část, kterou by si měli přečíst všichni ti, kdo si myslí, že komentovat zápasy je jako dovolená s benefitem koukání na zápasy přímo v dějišti- o tom to vážně není). A přestože souhlasím s Mírou, tedy, že se MS ve fotbale v Rusku konat nemělo (z iks důvodů), tak zápasy na něm hrané měly nadprůměrnou kvalitu, moje oblíbená Anglie skončila na pěkném čtvrtém místě, určitě jeden z těch lepších mundialů.

1 28.04.2022

Pokud se zajímáte o britskou královnu, nebo pokud vás svět aristokracie zajímá jako celek, určitě oceníte knížku Můj manžel a já. Ze začátku jsem se bál, jestli to autorka Ingrid Seward nepojme moc jako "červenou knihovnu", naštěstí po pár stranách se text usadí a vy se tak dozvíte spoustu informací o nejdéle sloužící královně a její pravé ruce, princi Philipovi, to vše navíc v úžasně zvoleném stylu, který není ani suchopárný, ani bulvární. Takhle má vypadat současná biografie.

3 28.04.2022

Děj už je hodně přitažený za vlasy (že by za to mohl ten fakt, že Welsh vyměnil 'skutečný' Skotsko za 'vyumělkovanou' Ameriku?), s původním Trainspottingem, nebo i s knížkama na něj navazujícíma (Porno, Heráci nebo i Slušná jízda) už to toho moc společného nemá, ale... ale je to tak zatraceně zábavný, strhující, nekompromisní a hlavně vtipný, že je to vlastně venkoncem jedno! A pokud máte z 'Trainspotting bandy', tak jako já, nejraději Begbiče, budete si při čtení jen vrnět...

28.04.2022

Každý kdo má, nebo někdy měl, kočičího kamaráda, ví moc dobře, jak vám tahle čtyřnohá stvoření dokáží změnit život, povznést jej o několik pater nahoru. Příběh Jamese Bowena je možná docela prostý, ale má velké srdce, stejně jako James sám. Zkrátka i cynik jako já musel uznaně pokývat, že tyhle dvě do té doby ztracené existence se musely najít a jejich životy protnout, aby našly nejen spřízněnou duši, ale i dům pro Boba a domov pro Jamese.

9 28.04.2022

Už o něco slabší než předešlé výtečné Deníky Adriana Mouly, ale pořád je to ta správná dávka ironie, sarkasmu, absurdity, maloměšťáctví a jedné nedoceněné literární duše. Minusem jsou načaté, ale nedovyprávěné storky, plusem... no vlastně všechno ostatní.

2 28.04.2022

Rok 1966 byl asi tím nejvíce zlomovým v kariéře nejpopulárnější kapely všech dob. A Steve Turner ho podrobil setsakramentsky důkladnému mikroskopu, vážně, takhle má vypadat poctivá novinařina. Jednotlivé události dávány do souvislostí, spousta více nebo méně zásadních lidí, co formovali Fab Four jak po hudební, tak po lidské stránce. Pro fanoušky hudby povinnost, pro fanoušky Beatles bible, vážně, takhle má vypadat biografie. (A to jsem si myslel, že už vím o liverpoolské čtyřce všechno...).

2 28.04.2022

Pokud už jste přesycení všemi těmi severskými detektivkami, zkuste to po skotsku, Peter May píše úplně jiným stylem než jeho skandinávští kolegové, a já musím říct, že se mi ta změna a jistá míra originality zamlouvá velice. Co už se mi zamlouvá méně, je ten jeho neustálý až patologicky košatý popis počasí, mraků, větrů, deště etc. etc., co zrovna na ostrově Lewis panuje. Kdyby toto zkrátil na polovinu, bylo by to krásně poetické, takhle mi ta častá opakovanost přišla až rušivě. Menší výtka pak směřuje ještě k úplnému závěru, ale do celkového obrazu tohoto jinak povedeného románu takový konec vlastně zapadá. Není to čtení pro každého, není to ložený mainstream, ale o to je to zajímavější. Tak, jak se dostat na ostrov Lewis? (Btw ten doslovný popis pitvy nebo lovu ptáků guga... auch :-).

10 28.04.2022

V porovnání s prvním dílem velký kvalitativní sešup, mlácení prázdné slámy, zkrátka něco, co kdyby nevzniklo, asi by to (literární) svět prodýchal lehce. Ono už třetí Jonassonova knížka, Zabiják Anders, bylo opakování téhož (v horším balení), ale Stojednaletý stařík je ještě tak o třídu dvě horší. Nad vodou to tak drží jen poslední část, zhruba tak poslední čtvrtina, knížky. Ale za Analfabetku pořád velký dík. A teď už, pane Jonasson, přijďte, prosím, s něčím úplně novým. I daňové zákony by od vás byly zábavnější než toto.

7 28.04.2022

Karel Čapek popisuje Anglii z dob, kdy byla ještě anglická. A popisuje ji stylem, se kterým můžu z vlastní zkušenosti, ač o víc jak devadesáti letech později, jen a jen souhlasit. Na Anglii (a Angličanech) mám rád přesně to, co Čapek, a stejně to samé na ní (na nich) rád nemám. Styl a užitý jazyk pohlazení po cestovatelově duši.

11 28.04.2022

Tak se mi zdá, že se nějaké aspoň trochu seriózní biografie o dost možná nejlepším frontmanovi populární hudby nikdy nedočkám (asi si jí bude muset Mick napsat sám). Protože po ryze bulvární "Mick" od Christophera Andersena tu máme životopis "Mick Jagger", co je to samé v bleděmodrém (ano, i tady se řeší velikost Jaggerova přirození... asi by se bez toho ta pravá biografie o Mickovi neobešla...). No abych Normanovi nekřivdil, na knížce se dá (nejen díky počtu stran) poznat, že jí věnoval velkou, ale opravdu velkou péči, snaží se jít opravdu hodně do hloubky, bohužel ani on se bulvárnímu tónu nevystříhal. Takže o muzice se tu píše tak na 10 % knihy, zbytek zabírá sex, drogy... a pak tedy i ta troška rock'n'rollu. Ale co já vím, třeba je to takhle správně...

1 28.04.2022

Aneb jak si ta potrefená Japonka nechala od svých větších či menších kamarádů "postavit pomníček". Ano, tahle knížka je hlavně o Yoko Ono, o tom, jak je jako undergroundová (nebo chcete-li alternativní) umělkyně děsně nedoceněná a jak by byl bez ní John Lennon úplná nicka. Samozřejmě vím, že Yoko měla na Johna neoddiskutovatelný vliv, ale... ale :-) Hezké vzpomínání od Klause Voormanna, zbytek tu větší tu menší literární onanie. Ale jako celek to docela jde.

2 28.04.2022

Senzitivní dušinky by se tomuto měly vyhnout velkým obloukem. Vážně, jestli se dá na Heráky použít jediné slovo, pak je to NEKOMPROMISNÍ, román, vedle kterého i slavný Trainspotting vypadá jak Pohádky ovčí babičky. Heráci jsou punk říznutej fetem, chlastem, sexem, hnusem, whitetrashem... Prostě Viva La Irvine Welsh, Viva, že má někdo i v této době koule psát něco takového.

3 28.04.2022

Vítkovi Formánkovi bych vyčetl jedinou věc- že rozhovory, resp. odpovědi od jednotlivých zpovídajících dál nerozvedl a místo toho dál sekal předem připravené otázky. Na druhou stranu chápu, že pokrýt v jedné knížce hned 44 legendárních punkových kapel není žádná sranda. Jinak čtení pro lidi, co hudbu snídají, obědvají i večeří, čtení pro hudební nadšence, co nezastavili svoje hudební hledání rádiem Impuls. A co mi knížka hlavně dala? Jednak poznání, že punks jsou slušní a féroví lidi, co razí heslo "chovej se ke druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě". A pak taky několik dodnes nepoznaných punkových legend. Takže pamatujte: fuck the system, viva la revolution a punk's not dead, vy volové :-)

2 28.04.2022

Claysonova biografie trpí tradičními neduhy neautorizovaných životopisů, informace čerpal od kamarádů kamarádů známých známých někoho ze vzdálených "příbuzných" Harrisona. Hluchá místa pak vyplnil svými znalostmi z dobové, ale i ze současné muziky (ty jsou vážně chvályhodné, kdyby už nic jiného, funguje Georgova biografie jako jakási encyklopedie tu známějších, tu méně známých rock'n'rollových kapel). Samozřejmě se nabízí srovnání s profláklejší "Za zamčenými dveřmi", která mně osobně připadá (nejen tu na databázi) silně nadhodnocená a nad kterou Clayson jasně vítězí. Ani on se sice nevystříhal lacinější kritice (skoro až posměchu), což asi patří ke koloritu věci, ale v porovnání s Thomsonem je to nebe a dudy. Možná výtka pak ještě míří k faktu, že v knížce nenajdete žádné fotografie. Ale takových publikací jsou o Beatles "miliony", takže to zas až tak nevadí. Za sebe určitě doporučuji, stokrát víc než Za zamčenými dveřmi.

28.04.2022

Knížka svojí šířkou očividně spíše pro hc fanoušky Beatles, potažmo Paula McCartneyho, protože Phil Norman jde se svojí studií dost možná nejtalentovanějšího hudebníka všech dob opravdu do hloubky. Bohužel, stejně jako u biografie Jaggera, se ani tady nedokázal vystříhat bulvárnímu tónu (na který jsem opravdu alergický), především pak v kapitolách věnovaných Paulově ex-manželce Heather Mills. Na druhou stranu druhá takto obšírná biografie kohokoliv z Beatles tu nebyla ani předtím a zatím ani potom. Škoda jen, že vedle zajímavých informací z Paulova mládí a z jeho hudební kariéry tu máme i spoustu omáčky ve stylu "jedna paní povídala". Což jinak dobrou a (hlavně svou délkou) poctivou biografii, údajně posvěcenou i samotným Maccou, tak trochu sráží. Ale pokud žijete Beatles 24/7, pak budete spokojeni, byť já osobně dávám přednost stejnojmenné knize od Paula Du Noyera.

28.04.2022

Pokud jste posledního půl století žili v jeskyni a tudíž vám fenoméne Beatles nic neříká, a přesto by jste se o něm chtěli "něco" dozvědět (a výtečná biografie od Huntera Daviese by na vás byla moc obšírná), tohoto průvodce beatlovským životem od Terryho Burrowse bych vám s lehkým srdcem doporučil. Autor to teda vzal rázným šmahem, píše zkratkovitě, ale srozumitelně a zaujatě (byť sem tam s lehkými nepřesnostmi). Velkým plusem je pak grafická stránka, knížka je plná různých beatlovských memorabilií, hlavně reprodukcí dobových plakátů nebo vstupenek na koncerty kapely. Nechybí přehledná diskografie nebo co dělali jednotlivý Brouci po konci skupiny. Pro fanoušky a znalce spíš jen taková haluzovinka, pro ty z vně rodiny Beatles zajímavý (i když povšechní) průvodce kariérou nejlepší kapely všech dob.

2 28.04.2022

Knížka, resp. to, co je v ní popisováno, samozřejmě zestárlo, ale jako náhled na dobovou techniku a inovace je tenhle životopis muže, jenž stvořil Beatles, víc než zajímavá. Navíc psána tak, jaký byl George Martin sám- vkusně, profesionálně, s lehkým humorem a nadhledem. George byl velký člověk a to nejen v tom, co za sebou na poli hudební produkce zanechal, pravý anglický gentleman. A knížka mi ukázala dvě věci- Beatles byli banda nevděčných spratků (ale zatraceně talentovaných) a prostředí hudebního průmyslu je jedna velká žumpa, o nic menší než třeba svět právníků nebo bankéřů.

2 28.04.2022

Vše, co mě na předešlém díle (Skála) lehce iritovalo, mi tu připadá, že má v příběhu přesně své místo. Flashbacky do minulosti poutavé, současnost nekompromisní, přesto svým způsobem okouzlující, stejně jako ostrovy, na kterých se děj odehrává. Peter May je mistr jazyka a jeho trilogie jednou z nejlepších knižních krimi, co jsem doposud četl.

14 28.04.2022

Moje první setkání s Rankinem. Na knize jde znát, že je to autorova prvotina, ale zároveň jde i poznat, že se Ian vypsal už ve své novinářské kariéře. Na Uzlech a křížích se mi líbilo, jakým způsobem bylo policejní vyšetřování Rebuse a spol. pojato- žádné akční scény jak s Harry Holem, ale mravenčí práce, krok po kroku. Pokud mě měl tento první díl navnadit na díly další, tak se mu to rozhodně povedlo. Čtvrtá hvězda pak speciálně za to, že jsem si mohl Edinburgh po pár týdnech projít znovu, i když tentokrát "už" jenom na stránkách knížky. A ještě doporučení- knížka rozhodně není pro ty, kdo se snaží odnaučit kouřit. Věřte mi, i ten nejzapřísáhlejší nekuřák dostane během čtení chuť si zapálit :-)

2 28.04.2022