Plážovýbarman komentáře u knih
Knihu jsem četla dlouho a potřebovala jsem četné pauzy abych ji dokázala strávit, byla jsem pokaždé přesvědčena, že už se nic horšího stát nemůže, a i přesto k horšímu vždy došlo. Pro mě to byl zajímavý pohled na válečné období úplně z jiné strany ale budu asi ještě dlouho otřesena při vzpomínce na tohle čtení.
Konec knížky mě naprosto rozsekal, jedna z knih kterou jsem neuvěřitelně obrečela.
Výborné příběhy které vtáhnout do děje. Během každého příběhu jsem přemýšlela jak se asi bude žít dalším generacím v budoucnu a jaký z těchto příběhu bude nejblíže skutečnosti.
Hodně jsem přemýšlela, co bych napsala ke knize, protože obsah je asi všem jasný. Ve stejném věku jsem si psala svůj deník, během čtení Zadního domu jsem se k němu vrátila, četla a listovala jsem v něm a to jediné co musím říct. Klobouk dolu! Když porovnáme začátek a konec, tak zajímavé bylo rozhodně pozorovat vývoj osobnosti Anne a ostatních členů rodiny. V tomto období je pro nás asi více představitelné, jak těžké chvíle zažívali lidé zavřeni na tak dlouhou dobu.
Kniha zachycuje nečekané okamžiky života, který je doprovázen smrtí na každém rohu. Člověk si prostě nemůže nic naplánovat a to ani smrt.
Tuto knihu jsem četla dvakrát, poprvé jsem neměla srdce na to jí dočíst a až teď jsem jí celou zvládla. Je to naprosto neuvěřitelné co lidi prožívaly v dobách války, člověk žijící v této době si to neumí představit i když se hodně snaží a knihy od Remaqua to nastiňují velmi dobře....
Během čtení člověk začne milovat podmořský svět a chce chránit velryby stejně jako hlavní postavy knížky.
Kniha se snaží co nejjednodušeji vysvětlit většinu otázek, které si asi každý nefyzikář za život položil. Někde se mi povedlo pochopit a někde ne. Tato kniha nelze tedy aspoň podle mě, přečíst za večer a člověk se musí u ní pekelně soustředit ale stojí to za to. Myslím že až si ji přečtu po druhé, bude to ještě lepší.
Brown prostě nedokáže ani zklamat, super kniha a s obrázky se četlo ještě mnohem lépe.
Neuvěřitelně vtipná kniha plná skvělých příběhů.
Velmi poutavá knížka, která se krásně čte a člověk ani neví, že ji už přečetl do konce. Dvě dějové linie, které se prolínají vzájemně o ženách které nemají jednoduchý život.
Čtenář čeká stejně skvělou knížku jako první díl, nemůžu říct že by byla zklamání ale už to prostě není ono.
Ať člověk tuto knížku čte nebo poslouchá tak v ní najde vždy něco nového. Ráda se k ní vracím.
Buckowski se snad ani nedá popisovat, jeho způsob psaní člověk buď miluje nebo nesnáší. Spousta příběhů které ale nejsou pro slabé natury.
Musím říct že mě volný verš překvapil, knížka se četla pěkně ale je náročné vystihnout slovy tohle dílo protože v sobě toho nese tolik. Nejlepší bude na pomoc použít slova samotného autora.
"Každé mé došlapnutí na zem prýští tisíci pocitů lásky,
A když se je snažím sebelíp popsat, jen se mi posmívají."
"Vzkažte každému, kdo neleží ve své rakvi a v temném hrobě, že má vše, co potřebuje."
První kniha kterou jsem asi po roce odložila za necitelnou. Jsem ráda že nejsem sama, jak jsem zjistila po přečtení několika komentářů. Doufám ze najdu odhodlání a třeba ji jednou taky doctu, předpokládám ze to nastane až se budu chtít řádně vytrestat.
V této knize se pro mě střídaly pasáže, které jsem četla na jeden nádech a druhé které mi trvalý týdny než jsem se je donutila precist. Ale o humorné části neni nouze asi stále mám na paměti příhodu se slonem.
Ze začátku mi trvalo než jsem knize přišla na chuť asi 80 stránek, pak se to zlomilo a kniha byla přečtena jedním dechem.
Nejlepší příběhy u kterých jsem měla po celou dobu husí kůži byly Vyšší princip a Až vstanou mrtví...
Poštovní úřad je ukázka nejenom života kde se převážně pije, vsází a užívá ale i debilních vedoucí, které snad každý z nás někdy v práci zažil.