postmoderna
komentáře u knih
Sága rodu Forsytů
John Galsworthy
Může odradit svou rozlehlostí a zdáním zatuchlého společenského románu. Děj se odehrává v rodině a je poutavý. Poutavější jsou ale propracované postavy, které nejen mluví a pohybují se, ale také uvažují a cítí - kromě Ireny, kterou hodnotí a luší ti ostatní. Hlavní Forsyte je Soames, který aktivně jedná, je v kontaktu se svými city, a se svým "stínem", nese za své činy odpovědnost, uvědomuje si své limity, vášně a pošetilosti a stává se tím jakýmsi záporákem v kontextu. Ostatní totiž spíš posedávají, hodnotí sherry, klobouky, vedou humorné klepy, zamilovávají se do prvního, koho spatří, obávají se o procenta, podléhají impulzům, básní, malují, cestují, trápí se a jezdí na koni a protože jich je hodně, co chvíli umírají. Lze nalézt i humor (teta Anna nebyla schopna přijmout od služky paruku a tak byl zavolán lékař, který konstatoval, že teta Anna v noci zemřela) Neshledal jsem na románě závady. Obavy, že je to jen scénář buržoasně kritického seriálu se naštěstí nenaplnily. Ostatně nemusela by to být kritika doby, ale obecně nesmyslného, zvykového, hmotně orientovaného a vprostřed předsudků a návyků blahobytně vystrašeného života.
Vévodkyně a kuchařka
Ladislav Fuks
Román dekadentní, či surreálný. Dovolím si prozradit hlavní dějový oblouk: Vévodkyně chce postavit hotel a postaví hotel. Na tento oblouk autor zavěšuje síť setkání, úvah, odboček, náznaků, pochyb, zdání, domněnek, dohadů, odhadů, tušení, soudů, odsudků, a mínění. Očekávatelná funerální tématika se objeví v míře vrchovaté. Dojde i na knihu v knize "O čištění zrcadel" což je dle citací spis skoro tak bizarní, jako např. román Vévodkyně a kuchařka - což je kniha velmi tlustá, ale čte se překvapivě dobře, je zábavná a pošahaná velmi vytříbeným způsobem.
Hra na smrt
Václav Rabský (p)
Trochu závažnější než autorova řada s mladým detektivem Otou Finkem. Což není na škodu. Humor ale nechybí ani tak. Výborný děj i prostředí. Postavy místy parodické (zvlášť vedlejší) ale lze poznat, že jde o záměr. Závěrečná scéna v poirotovském stylu, dedukce a hypotézy se vrší terasovitě, přes to běží vodopád psychické manipulace...bezva.
Čenž se smrtí
Jaroslav Velinský
Opět jsem překvapený, jak se vtipné a barvité tlachání s dělníkama po hospodách nenápadně promění v napínavý příběh, který hospodaří s dechem, takže může přibrat na rychlosti při finiši.
Tmavá studnice
Jaroslav Velinský
Nejdříve jsem byl překvapen stylem a vyděšen, že se proud domnělé vtipnosti neudrží a dojde na trapnost. Nakonec mě vyprávění bavilo celou dobu, včetně hlášek, rozhovorů a myšlenkových pochodů. S detektivní prací jsem moc nepočítal a tak mě zápletka zejména v druhé povídce velmi mile překvapila. Hlavní hrdina Ota Fink, dílem správný kluk, dílem hrdina, dílem svazák, dílem seladon, dílem blbeček si mě získal.
P.S.: Hádám, že nejde o záznamy lidové mluvy, ale o autorovy variace. Soudružství a pracovní zodpovědnost je snad úlitba, ale na druhou stranu, vyznívá spíš parodicky.
P.P.S.: Autor je písničkář s pseudonymem Kapitán Kid, má mnoho písní nevýrazných kvalit (český kotlíkářism) ale většinou s lepšími texty, než "konkurence". Vyniká jeho deska No to se ví, kde jsou výtečné texty a Velinského neznělé zpívání obaleny do zručných aranží a skvělého soundu, za který by se místy nemusel stydět ani Reinhardt s Grappellim.
SPOILER SPOILER SPOILER: (pěkný detail)
...jedna z postav má malé nohy, ale má na nich velké papuče, u mrtvoly se najdou velké stopy. Jako čtenář zpozorníte, ale je to chyták, vrahem je stejně někdo jiný...
Bílá velryba
Herman Melville
Bílá velryba má vlastně stále tutéž nevýhodu, jakou trpěla odzačátku. Nikdo nevěděl, jestli ji zařadit do regálku s rybářstvím nebo snad s cestopisy. Nyní je v regálku s dobrodružnou literaturou a čtenáři mohou být zase zklamáni, a právem, protože už četli napínavější romány. Na knize si lze vychutnat:
Nekonečný proud přirovnání, podobenství a filozofických úvah naroubovaných na naklánění lodi a na výrobu dřevěných náhrad.
Symbolické a záhadné monology a rozhovory. (pochybuju že by běžní námořníci měli tak vysoce abstraktní myšlení)
Celé to na mě dělá dojem, jako by se autorovi vymkla z rukou popisná novela, protože náhle objevil, že když píše, nečekaně sděluje celou svou lidskou zkušenost (a pravděpodobně taky kolektivní). Zdá se mi, že jakmile objevil takový katalizátor, vědomě ho využil. Hádám, že to nebyl žádný prosťáček.
Knize dávám plný počet s tím, že to je jedna asi z pěti knih, které bych si chtěl přečíst znova. A kterou chci mít doma.
Osvícení
Stephen King
Bohužel. Zjistil jsem, že si budu muset přečíst vše na co narazím od tohoto spisovatele. A budu jej musit zařadit mezi své nejoblíbenější autory a tím se rozplynout v bezhlavém davu.
Buddenbrookovi
Thomas Mann
Je to nepřikrášlené, monstrózní, varující, humorné a takové opravdové. Bez hanby se o tomto spisku diskutuje na filozofických fakultách. Kdo čekal Forsajtovy, nebo Darcyho, bude nutně zklamán. Když jsem to četl v patnácti, úplně mě to minulo. Pomohlo mi toto: "Pozor to není zábavný román, chlapče, to je zásadní kniha 20tého věku, pokud něčemu nerozumíš, je chyba na tvé straně. Najdi v tom, co tam je, nežehrej, že tam není to co chceš"
Pozor Mannův humor se často nedá odhalit jako humor :-D
Pro mě vrcholné místo: Tomáš Buddenbrook a jeho zážitek s knihou.
Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga
Carl Gustav Jung
Čte se to jako fantasy a přitom je to obraz skutečného života a to vlastními slovy. Nedosti na tom, a ještě ke všemu, je to život velikána první ligy myšlení. Vše je sveřepě upřeno na vlastní vnitřní život, jeho smysl, či význam a to tak náročně a upřimně, až to je pro mě, pivního typa, zcela zahambující a strhující. Dávám tisíc procent. Pro běžného člověka je tato kniha a Jungovy Přednášky asi nejvýmluvnější. Ostatní spisy jsou trochu tužší.
Muž, který se směje
Victor Hugo
Člověk by ani nehádal, že něco takového lze dnes přečíst. Ale pravdou je, že kdo se začte, bude odměněn. Za ten konec bych sice autora nakopal do toho, čemu snad i v 19tém století říkali p...., ale také to, co se mi u tohoto mistrovského díla nelíbí přijímám jako jeho součást. Se současnou litereturou nelze srovnávat pro úplně odlišné pojetí - a měřítka. Autor se rohodl tesat universální kameny jako je láska, chudoba, sebeúcta a pokora s vážností a opravdovostí. Lze přečíst jedním dechem. Příběh a postavy jsou poutavé - ale veliký Hugo by dokázal napsat literárně bravurně i postup výroby švestkového kompotu. Za to, že se k tomu nerozhodl může fakt, že bylo nejdříve potřeba geniálně zpracovat hluboká a výsostně lidská témata.
Vynález profesora Van Troffa
Janusz Andrzej Zajdel
Podle mého soudu brilantní. Autora jsem neznal, knihu jsem sebral z bedny zdarma v knihovně náhodou.