postmoderna komentáře u knih

Zhltnul jsem za dva dny. Super kniha. Skvěle napsaná. Jazykově brilantní jako Velinský, vtipné a nápadité. Dávám max.

5 26.12.2024

Něco mi tam scházelo. Postavy jakoby zahnívaly. Moderní téma vyznívá spíš jako snaha o aktuálnost - ale tato snaha z toho příliš křičí (až trčí) a děj rozhodně neobohacuje. Ale bod za hromadu stránek.

5 26.11.2024

Cítil jsem se divně, když jsem při čtení ucítil vůni kávy ze stolu, pach morčete z klece, nebo odér nábytku, který který tiše stoupal z police v místě, kam dopadalo prudké slunce.
Hlavního hrdinu si nejde oblíbit, nepocítil jsem k němu ale ani prudkou nenávist. Velikášské touhy, nepochopení a sobectví jsou postřehnutelné i v běžném životě. Tady jsou jen bizarně zesílené. Užil jsem si příběh, i když nesliboval naději a všechno špatné pomalu směřovalo k horšímu. Užil jsem si ale i to nekonečné destilování a macerování, kde se vytrvale čeká v zahnívajícím stádiu na další kroky, které povedou neomylně zvoleným špatným směrem.

Této knize dávám trojnásobně vyšší hodnocení, než si zaslouží, jsa zajat v jakémsi denním snění. Dopřejte si požitek z četby braku. Oceňuji, že se stejnou vervou s jakou se autor vrhl na příběh, dedukci a chování postav se vrhl také na formální oblouk celé série povídek.
Všechny zápletky i postavy nelze soudit přísně a akademicky. Dívám se na toto dílko spíš jako na Art Brut

2 07.09.2024

Přečetl jsem jedním dechem. Je to opravdový poklad, spoustu informací, výborně napsané s patřičným zaujetím i prožitkem, ale naštěstí bez přehánění. Meziválečná avantgarda o sobě přehání a pozdější autory to svádí aby přeháněli také a leccos si domýšleli. Tady se to myslím neděje. Skvěle je tu popsané pozdní období 50-80. Surrealismus neskončil poslední chlastačkou za první republiky a stopy nemizí v protektorátu. Obrazy Toyen se mi nelíbí, ale už se na ně alespoň vydržím dívat s jakousi úctou. Soudruh Nezval u mě definitivně skončil.

3 28.08.2024

Dlouho mi trvalo než jsem se začetl.
Začalo mě to bavit až když jsem rozpoznal, že to není Jméno růže, ale random nekonečný dobrodružný román, které si kdysi kupovaly služky v sešitech na pokračování. Pak jsem to zhltnul a celé to profandil a probrečel. Ale hodně jsem přeskakoval - vždycky když se mě autor snažil poučovat o tom, že katedrála se stavěla z kamene a používalo se lešení.

9 20.07.2024

Nakročeno napůl. Jako by někde scházely historky v zábavné knize, nebo jako by přebývaly historky v encyklopedickém pojednání.

16.06.2024

Podle některých je Bondy velký filozof a vizionář, podle jiných egoistickej bezpáteřní z**d. Smiřme oba tábory. Proč by nemohlo platit jedno i druhé dohromady? Román jsem si užil, ale četl jsem legendárnější. Nějak jsem si celou dobu nemohl odmyslet, že to jsou slova ožralého komunisty.

16.06.2024

V postavách jsem netápal, protože všichni číňani jsou stejný. Četl jsem 28. října, v Albertu měli zavřeno, takže jsem nemohl zakoupit zelený čaj. Dělal jsem si tedy kopřivový a s rodinou jsem mluvil obřadně. Je to detektivka která běží svižně od samého začátku a řemen za celou dobu nespadne. Asi nejlepší soudce Ti co ti můžu doporučit.

3 28.10.2023

Drákulu jsem si nezamiloval. Ale zamiloval jsem si vedení deníků, třídění zápisků, přepisování válečků z fonografu na psacím stroji, archivování korespondence a učení se jízdním řádům. Naivita knihy na mě působila kladně. Potěšilo mě, jak se rozebíralo kdo komu napsal, kdo s kým jak konverzoval a pak - fik - hlavu snoubence - vampce - ufiknou jen tak mimochodem. O kreslení rituálního kruhu a boji s úchylnými čarodějkami se toho nedozvíme mnoho - ale je to vyváženo tím, že se dozvíme kolik koní si zakoupili na cestu, kolik služebnictva najali, kolik jídla vezli a jaké oděvy zvolili na cestu.

6 27.10.2023

Žádné kladné postavy, jen úchylové a zoufalci.
Aspoň není komu nadržovat. Že, Pottře?
Tarantule lepší než film....už zase. Skoro jako by spisovatel byl skutečný umělec a režisér látač snobské podívané.
Uvězněná paměť taky skvělá, zatím nezfilmovaná. Producenti nějak neslyší na obsahy, za které by vás google roboti zabanovali nadosmrti + vaši rodinu a region.
Výborný pohled na vybočení z normality. A vybočení z normality je tak lidské! A tak časté! Řekl bych skoro: normální.

28.02.2023

Za tuhle knihu velmi díky. Je jako inzulín pro diabetika. Legendu potřebujeme a proč ji nemít v někom kdo je sám od sebe ochoten a schopen tento úkol zastat. Ale že jde o hru, společenskou dohodu a skvěle provedenou masáž bychom si měli ve střízlivých chvilkách připomínat, abychom nezapomněli o jaký druh popkulturního odkazu jde.

12 25.02.2023

Vdechl jsem to jako mluvené slovo. Čtyři herci + rozpoznatelná režie v roce 2021 a není to Rozhlas? Velkej PALEC nahoru. Román super - sebeironie, nadsázka, dokonce bych řekl, že celá konstrukce zápletek a postav je trochu parodie na parodie.
Užil jsem si honičku v nejdivnějším dopravním prostředku pro honičku.
Závěr v mluveném slovu působí výborně.
Ústřední topení jako pomsta.

2 30.11.2022

Užil jsem si to. Nečekal jsem nic než prapodivnou knihu. Dostala se mi prapodivná kniha. Řekl bych, že to je dílo sarkastické, bezohledné a umazané a správně zvrhlé. Nikdo tu není moc sympatický. Autor se docela vyžívá v rozkladu, zániku, marnosti, zatuchlosti, ohnilosti, slabosti, lenosti. Nikdo zde není normální, ani se o to nesnaží, všichni jsou vězni sami sebe, nebo okolností - a kdo není, je na útěku. Úchylky a fetiše nepřináší radost, ale jsou slabostí, nástrojem vydírání atd. Má to béčkový děj napsaný áčkově. Za některé pasáže by se nemusel stydět ani Thomas Mann.
Co se týče jazyka, ono "cák" a "nýčko" (níže zmíněné jako otravné) je věnováno důsledně jen přímé řeči jedné postavy, aby byl vyjádřen její poněkud otravný a zabedněný charakter - kdo tohle nerozpozná, bude opravdu o lecos ochuzen. Přímé řeči ostatních jsou jiné, kus od kusu a vyprávění je takové německé romanticko-analytické s trochou poetiky a trochou naivity.

4 06.10.2022

Přistihl jsem se že mě kniha bavila jen v momentech, když jsem optimisticky čekal, že přijde něco super. Ale nepřišlo.

26.07.2022

Když je na první stránce obrat ..."ruce jsem měl různě po kapsách..." a na druhé stránce "...v kanceláři jsem seděl jen proto, že se tam pro rozbitá kamna sedět nedalo, kdyby se tam sedět dalo, seděl bych doma..." tak je myslím skvěle odstartováno. Navíc to vydrží po celou knihu. Fink zde dokonce nejen klabosí, ale dokonce i vyšetřuje, dopajdá se i do zajímavého prostředí, setká s poutavými postavami a zazáří v uspokojivé pointě. Takže jedna z nejlepších porevolučních Finkovek je tu. Někdy Velinský navléká své dokonalé literární šatstvo na modelky s rozpadlými kostrami, ale tento zvlášť zdařilý model obepíná modelku bezchybných křivek.

6 17.07.2022

Velmi zdařilé. Dobrodružství i prostředí zůstalo zachováno. Líbilo se mi jak hoši dospívají a berou rozum. Jak se jim rozšiřují obzory, rozšiřují se i Stínadla náhle jsou vidět i dívky a dospělí a stávají se také lidmi. Tím že chlapecké klubové kratochvíle přestávají k životu stačit, stává se dořešení této největší záhady o to důležitější - končí se tak přirozeně jedna etapa, byla bohatá, skvělá - ale nemohla vydržet věčně.
Děkuju Velinskému, že černé na bílém potvrdil mé vlastní celoživotní dohady o funkčnosti létacího kola a skládání plánku to bříška ježka.

12 17.07.2022

Zaujalo, aby ne, je to atraktivní téma (co nabízí šablona, to se i splní) i atraktivní koncept. Ale je tu velké ALE. Pochybnostmi o autenticitě, které prosakují spárami mezi komentáři, jsem nasákl i já. A tím jsem si vlastně uvědomil, že jsou pro mě významnější jednak odbornější kazuistiky, jednak přímá komunikace s úchyláky, jednak mimoděk projevená úchylka v jinak nesexuálním úkonu...třeba v uměleckém díle. Nicméně jako volná tvorba - jo, napínavé, zajímavé, úchylné, vydatné.

A teď vám řeknu příběh já:
Pan J. byl již jako malý chlapec nadprůměrně zvídavý. A pak přišla doba, kdy se ostatní chlapci začali zajímat o děvčata. Pan J. zjistil, že se mu děvčata také líbí, ale nestačí mu to. Nikdy nebyl úplně spokojen. Zážitek, který mu otevřel oči a určil celý jeho další život mohl probíhat snad nějak takto: Mezi chlapci se probíralo vše možné a přišlo i na sexuální zážitky, z nichž některé byly neobyčejně peprné, snad si je vypravěči i trochu domýšleli, aby nezůstali pozadu za kamarády. Pan J. si příběhy snadno zapamatoval a zjistil, že když si je doma zapisuje, cítí zvláštní naplnění. Později si vytrénoval svou trpělivost a zdrženlivost do té míry, že se mu lidé rádi svěřovali a považovali ho za dobrého posluchače. Popsaných stránek přibývalo. Inteligence pana J. je lehce nadprůměrná a není tedy překvapivé, že se rozhodl spojit příjemné s užitečným, naslouchat a publikovat i v profesním životě. Stal se novinářem. Když mu k ukojení jeho záliby nestačil pracovní den, vysedával na internetu, nebo vyrazil do míst, kde se dal očekávat zakázaný sexuální život a trpělivě čekal, připraven naslouchat. A připraven publikovat. Jako čerpadlo, které poctivě pohltí a vydá vše, čistou vodu i tajemný kal.

Názor psychomága: Myslím, že pokud si pan J. našel partnerku se kterou má hromadu dětí a pokud má v úctě své rodiče a pokud má dostastečný přísun vitaminu C, nevidím překážek aby neprožil alespoň průměrně hodnotný lidský život.

Názor právníka: Novinářská práce podléhá dost specifické legislativě a také zvyklostem syndykátu novinářů. Zákon je minimum morálky a zde vidím případné problémy spíš v rovině etické. Z pohledu právníka by bylo snažší pana J. zavřít za něco jiného, než za naslouchání.

6 14.07.2022

Na knize mi vadily vsuvky, propašované se záměrem děti poučit o všem možném.

1 14.07.2022

Audiokniha je vážně skvělá. Tenhle Lábus je opravdový génius. Příběh fajn, trochu předvídatelný. Kdyby to nepsal King, řekl bych si, hele ten člověk píše jako King, akorát nemá ty nápady, jakože co by se mohlo stát nejhoršího a ono se to stane, akorát s horšími dusledky, které mě nenapadly.

8 14.07.2022