PrincaListicka komentáře u knih
Styl autorčina psaní je neuvěřitelně čtivý, stránky mizí pod rukama, ani nevíte jak.
Neustále se něco děje, v příběhu nejsou téměř žádná "hluchá" místa, ale zároveň to není ani neustálý běh za záchranou světa.
Některé kapitoly jsou psané z pohledu Sofie (hlavní hrdinky) v ich-formě, ostatní kapitoly o dalších postavách jsou psané v er-formě, což je zajímavé. Sofii se tak můžeme dostat mnohem víc pod kůži, víme, co se jí honí hlavou.
Tenhle příběh není žádná přeslazená romantika. Toho jsem se upřímně docela bála. O knize jsem si záměrně dopředu nic moc nezjišťovala a jsem za to ráda. Je to příběh, který nám dokáže, že ne všechno může být vždycky černobílé a že být na straně těch "dobrých" neznamená, že jsou automaticky všechna vaše rozhodnutí správná. Sofia je toho nejlepší ukázkou, jelikož ona sama je právě tou "šedou". Na jejím místě bych jednala stejně tak, jako ona. Nedělá hloupá rozhodnutí, nechová se naivně, nevěří každému, kdo se na ni hezky usměje. Dokáže jednat sama za sebe.
Ostatním postavám sice do hlavy moc nevidíme, ale i tak jsou nesmírně zajímavé. Každý z nich má svůj motiv, své cíle, kterých se snaží dosáhnout ať to stojí co to stojí. Taky nám ukážou, že každá mince má vždy dvě strany a pokud neznáme obě, pak bychom neměli vynášet předčasné soudy.
Valná většina příběhu se odehrává v překrásném Římě, který je opravdu detailně popsaný a člověk má hned chuť se do něj vypravit na dovolenou.
Konec knihy je trochu uspěchaný, bývala bych uvítala, kdyby byl delší a víc popsaný. Kdyby to byl jen jednodílný román, asi by mě to zklamalo, ale vzhledem k tomu, že je to jen první část trilogie, věřím, že se nám v druhém díle dostane pořádnému vysvětlení. Už se nemůžu dočkat. :)
Tom: Když jsem Nespasitelné začal číst neměl jsem nejmenší tušení o tom, co mne čeká. Nepřečetl jsem si jednou recenzi, ba ani samotnou anotaci. Jediné co jsem věděl, že se jedná o můj oblíbený žánr - fantasy. Bylo dobré nechat se překvapit?
V první řadě musím říci, že se mi velice líbil vybudovaný svět. Špína, nechutná odporná všudy přítomná špína, která vás obklopuje na každém kroku, ale to není ani zdaleka to nejhorší. Nepříčetnost, bludy, výmysly a víra, která nás provází na každé stránce je tím nejhorším co vás může potkat. S oblibou říkám, že jsme tím co o sobě tvrdíme. Svět Nespasitelných tuto myšlenku rozvádí mnohem, mnohem více. Svět nepříčetných bláznů čerpajících sílu ze své vlastní nepříčetnosti a nepříčetnosti jiných. Svět, kde víra utváří a posiluje vlastní zvrácené touhy. A právě díky pokřivenosti a nepředvídatelnosti všech postav, tedy i našich hrdinů, obracíte stránku za stránkou a když si říkáte „Aha, teď se stane určitě tohle“,tak s překvapením zjistíte, že se vývoj změnil zcela nečekaně.
Ale proč jsem zmiňoval nepříčetnost a bludy? Každá z postav je psychicky narušená - nepříčetná. Právě nepříčetnost je prvkem, který každému charakteru přináší jisté schopnosti. Malá poznámka, stačí oprášit němčinu nebo vzít slovník a přeložit si jména jednotlivých postav. Budete překvapeni a pobaveni.
Kdo jsou vlastně naši hrdinové? No, hrdinové není ten správný termín. Ústřední trojice je partička hrdlořezů, která by se s největší pravděpodobností okamžitě vyvraždila, kdyby nepotřebovali jeden druhého. Zjizvený válečník Bedeckt, který se nikdy nevzdává své sekyry. Násilnická kleptička Stehlen mající vždy dokonale nabroušené dýky. A největší šermíř světa Wichtig.
Co bych měl říci závěrem? Nespasitelní nejsou dokonalou knihou, nejsou bezchybní. Zajímavé akcí a humorem nabité pasáže střídají kapitoly, které chcete mít rychle za sebou. Naštěstí jsou krátké a jejich přečtení nezabere mnoho času. Ovšem to nejlepší na Nespasitelných je humor, zvrácený, brutální, sarkastický a nejčernější humor jaký jen může být. Vlastně ne, to nejlepší je, že se naše parta hrdlořezů vrátí v pokračování. A já je chci už teď!