PrincaListicka komentáře u knih

Musím říct, že celá myšlenka světa napůl psů je opravdu originální, není podobná ničemu, co jsem dosud četla. Autorka má celý systém důkladně promyšlený. Proto mi bylo líto, že kniha není delší, spousta zajímavých myšlenek pak nedostala tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Věřím, že brzy dostaneme další příběh z tohoto úžasného světa.

Samozřejmě, jedná se o YA romantický příběh, ale není to ani žádná přehnaná slaďárna. Upřímně bych neřekla, že je to úplně feelgood příběh, často jsem si u něj totiž napětím "kousala nehty". Zároveň také nečekejte žádné explicitní sexuální scény - je to kniha spíše pro náctileté čtenáře. Takže pokud vám je "-náct", budete se moci ztotožnit s hlavními hrdiny a nejspíš s nimi také intenzivně prožívat všechny jejich pocity. Pokud vám je "-cet", jako mě, bude to pro vás taková milá, nostalgická připomínka toho, jaké byly vaše první, nevinné lásky.

Yasmin je taková ztřeštěná, drzá puberťačka, se kterou se člověk nikdy nenudí. Will mi na druhou stranu moc nesedl. Je to takový ten typický "good boy", který se sebou nechá často zametat a nedokáže z hlavy dostat svoji bývalou přítelkyni.

I ostatní postavy dostaly své vlastní, propracované charaktery a osobní motivy. Moc jsem si oblíbila Kierona a Lucy.

Příběh je vyprávěný svižně, pořád se v něm něco děje a dostane se nám spousty nečekaných zvratů. Musím říct, že do posledních pár stránek jsem netušila, jak to celé dopadne. S koncem jsem byla víceméně spokojená, i když jsem tak trochu fandila "druhé straně". Také se mi moc líbil epilog, který byl takovou pěknou, dospělou tečkou za příběhem. Myslím, že ten oceníme spíš právě my, starší čtenáři.

Doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst originální romantický příběh odehrávající se mimo naši dimenzi.

01.11.2020

Tahle nenápadná knížečka v sobě skrývá 26 básní s širokou paletou témat.
Všechny básně jsou rýmované, bez volného veršování.

Spousta básní se týká květin. Nejen růží, které nalezneme v názvu díla, ale také tulipánů nebo slunečnic. Opěvují jejich krásu, která je jistě nezměrná.

Nejen květiny jsou však tématem této knihy, také stromy, slunce, moře a další krásy naší přírody.

Některé básničky se zabývají životem samým, a tím, že bychom si ho měli užít dokud máme čas. Nalezneme zde i krásnou báseň věnovanou Mamince nebo Vánocům.
Najdeme tu však také varování před minulostí a tím, jak bychom přes špatné chvíle v životě neměli zapomínat na ty dobré.

V básni s názvem Kafi zdar! jsem se našla, konkrétně v téhle sloce:

Krušná bývají brzká rána,
Vždy přepadá mě velký splín.
A potom přijde další rána,
když do práce je čas jít.

V další básni se nás zase autorka ptá:

Zemřít hlady, ale krásná?
Být bez duše tělem?
Jsi takhle vážně šťastná?
Tohle je však cesta jasná,
a vede jen jedním směrem.

A pro milovníky nadpřirozených bytostí je tu taky jedna - Cesta k peklu, která dokazuje, že pomůžeš-li čertu býti šťastný, peklem se ti odmění.

Tahle sbírka se svými 50 stranami sice není nikterak dlouhá, ale myslím, že každý si v ní najde to své. Každý v ní najde něco, s čím sám bojuje, a tahle knížka mu poskytne útěchu nebo radu. Je to takový milý každodenní přítel do kapsy.

11.10.2020

Amerika, 30. léta 20. století… tedy alternativní. Ve světě Drsné magie je všechno úplně jinak než jsme se učili ve školách. Během 19. století se na Zemi objevila Moc, síla pramenící z neznáma. Moc propůjčuje některým lidem zvláštní schopnosti, které jsou závislé na tom jak silně a na jaký okruh moci je člověk napojen. Lidé, mágové, ovládající moc jsou označování jako Aktivní či Pasivní. Pasivní ovšem narozdíl od aktivního není schopen využít Moc dle vlastního uvážení. Lidé mají z mágů obavy, i když to byly právě mágové, kteří vyhráli velkou válku. Tedy k jejímu ukončení pomohl Nikola Tesla, který vynalezl super zbraň označenou jako Mírový paprsek. Nebyla to ovšem nejničivější zbraň, kterou vytvořil.

Hlavní hrdina, Jake Sullivan je vlastenec, bývalý voják a trestanec. Z vězení jej dostane jen dohoda s J. Edgarem Hoover, jejímž předmětem je lovení Aktivních, tedy těch na špatné straně zákona. Když se na seznamu objeví jméno Delilah Jonesová, Jake netuší jaké problémy na něj čekají.

Nebudu lhát, urban fatasy mám velice rád, protože je zasazena do našeho světa, tedy aspoň částečně. Larry Correia ovládá žánr naprosto bravurně, neb jeho tvorbě nechybí humor, akce, ano i romantická linka a brutalita. Přestože je úvod poněkud nejasný a můžete mít dojem, že se lehce ztrácíte, nemusíte se ničeho bát, vše bude postupem času vysvětleno. Alternativní realita je představována s naprostou přirození, místy máte pocit jako by se jednalo o skutečnost. Charakterům je věnován dostatek péče a prostoru, díky tomu nepůsobí nikterak ploše či prvoplánově. Drsná magie není výplň mezi dalším dílem Lovců monster, ale z každé stránky čiší „Jsem Grimnoirská kronika, pamatuj si to a nezapomeň“. Larry je milovníkem akce, proto ani tady nechybí, ale jako vždy nemá negativní vliv na zápletku.

Podtrženo sečteno… Drsná magie je skvělý příběh odehrávající se v alternativní realitě. Některé postavy budete milovat, jiné nenávidět. Jisté je však to, že od první stránky vás bude bavit! A je to tu zase, netrpělivě očekávám pokračování, které je již na cestě.

4 08.10.2020

Pro začátek chci říci, že jsem už dlouho nečetla takhle obsáhlé fantasy. Svět, který nám je představen v Císařových čepelích je obrovský a komplexní, má neskutečně propracovaná pravidla.

Příběh vypráví o třech potomcích samotného Annurského císaře Sanlituna - jmenovitě o Kadenovi, Valynovi a Adare.
Kadena poslal otec do dalekých hor, aby se učil od Shinských mnichů. Valyna na vzdálených ostrovech trénují jako elitního zabijáka - kettrala. A Adare je, jako jediná ze sourozenců žijící v hlavním městě, přítomna vraždě jejich otce. Spolu s vraždou se však objevuje také spiknutí proti zbylým členům rodiny.

Co se týče Shinských mnichů, jejich teorie jsou tak propracované, že bych neměla ten nejmenší problém uvěřit, že takové náboženství je reálné. Výcvik i mise kettralů jsou naprosto originální. Věřte mi, o ničem takovém jste ještě nečetli.

První třetina knihy byla hodně o poznávání principů fungování světa a hlavních postav. V druhé třetině přichází první akce, a že jí teda není vůbec málo. No a ve třetí třetině jsem si už kousala nehty napětím. Dočkala jsem se několika zvratů, že kterých jsem měla husí kůži, a to už se mi u knihy dlouho nestalo.
Zatím mohu tuhle sérii jen a jen doporučit. Jsem z ní nadšená a doufám, že tomu tak bude i u dalších dílů. :)

3 05.10.2020

Musím s ostudou říct, že když jsem tuhle knihu nějaký čas zpátky zahlédla, aniž bych si ji pořádně prohlédla, myslela jsem si, že je to zase jen další kniha plná "rad do života" od nějaké rádoby influencerky. Jak jsem se ale zmýlila!

Tuhle knihu by si měl přečíst každý, kdo je nespokojený se svým životem. Kdo každý den prožívá stres, nervuje se, odbývá se nezdravými jídly a nezabývá se svým vlastním zdravím. A proč? Protože tahle kniha vám:
1. Ukáže, jak můžete dopadnout, pokud se s tím vším nepokusite něco udělat.
2. Ukáže vám, že existuje taky jiná cesta.

Při čtení téhle knihy si člověk uvědomí, jak to, že je naše zdraví to nejdůležitější, není jen otřepaná fráze. Je to fakt.
Taky si uvědomí, že i na tom, že doktoři léčí důsledky a ne příčiny, asi něco bude.
Člověk se sám o sebe musí starat, mít se rád, pečovat o sebe. Necpat do svého těla jedy. Dovolit mu odpočívat, ne být pořád jen ve stresu.
A taky nám ukáže, jak je důležité za to všechno bojovat. Nesmířit se s tím, že to nejde, ale bojovat za to, aby to šlo!

Plus je v knize spousta fotek a taky hromada zdravých receptů!

2 23.09.2020

Tahle milá knížka vypráví o partě více či méně malých dětí, které si říkají Zrůdičky. Tak trochu nezapadají mezi ostatní děti, ať už svými vlastnostmi, nebo svým nadprůměrným intelektem. Jsou opravdu roztomilé a jako celek jsem si je moc oblíbila, každopádně z kraje mi dalo hodně zabrat, než jsem si je všechny zapamatovala, neboť jich je +-10 (parta průběžně roste) a často jsou v příběhu zmiňovány příjmením. Po chvíli jsem si ale na všechny zvykla, musím říct, že každá Zrůdička měla svou osobnost.

Hlavní zápletka knihy poté spočívá ve faktu, že pod Klášterkem (variace na Žďár nad Sázavou) jsou podzemní chodby plné radonu, který má na starousedlíky pozitivní vliv, co se zdraví týče. Takže třeba člověk, který je na vozíku, díky radonu může zase začít chodit.

Zrůdičky se zapletou do záležitostí místního mafiána, který sužuje obyvatele Klášterka, vyžaduje po nich výpalné, a který si chce katakomby přivlastnit. Není však jediný.
Zrůdičky, které už mají dost neustálého vydírání jejich rodičů se rozhodnou vymahače pana Tomana tak trochu postrašit a zavést je právě do oněch podzemních chodeb. To ale ještě netuší, že ve tmě na ně čeká něco daleko horšího, než pár krys a stará plíseň...

Kniha je členěna do spousty kapitol, v jejich názvu se obvykle dozvíme, které části skupiny se týkají. Některé jsou dokonce i z pohledu protistrany, což děj výborně oživuje.

Jak už jsem říkala, postav je tam opravdu kvantum, když připočítám i rodiče všech dětí, takže není vždy úplně snadné se zorientovat kdo je kdo a kde se zrovna nachází.

Příběh ubíhá rychle, celý děj se vlastně odehraje během pouhých pár dnů. Po jeho přečtení jsem dostala chuť prozkoumat, zda Žďár skutečně má takové podzemí, protože je v knize opravdu moc hezky vykreslené.

1 16.09.2020

Šerochodec nás zavede do doby pomalého internetu, pagerů, telefonních záznamníků. Do doby kdy vyhledat něco v archivu znamenalo přehrabovat se v zaprášených krabicích. Do doby, kdy vše bylo...pomalejší a klidnější. Hlavní hrdinkou je soukromé očko Harper Blainová. Její obvyklou náplní práce je sledování, pátrání po pohřešovaných předmětech a osobách. Při jedné rutinní práci dostane Harper pořádnou nakládačku a probudí se v nemocnici. Postupem času začíná tušit, že je něco jinak. Stíny se stávají skutečnější, hranice mezi světem živých a mrtvých se pomalu prolíná v Šero...

Mám velice rád urban fantasy, neboť se mi líbí zasazení právě do skutečného světa, do světa, ve kterém žijeme. Šerochodec není napěchován akcí, je fantasy detektivkou, která je sice místy trošku nelogická a zkušenému detektivovi by mohl děj připadat až příliš průhledný. Ale, a to je hlavní, výborně jsem se bavil. Poklidné tempo je v závěru knihy vystřídáno akcí hodnou nejednoho fantasy!

Jediné co mj vysloveně vadilo bylo slovo detektivka, měl bych to uvést na pravou míru a v kontextu. Harper se představuje jako detektivka... no nevím, ale kdyby překlad zněl soukromý detektiv/vyšetřovatel/očko tak by mne to možná neudeřilo tak do očí.

Co mě naprosto potěšilo bylo použití pár odkazů na Bonda, hlavně při popisu jedné z postav – Edwarda. Stejně tak jsem se musel pousmát ve chvíli, kdy si hlavní hrdinka vychutnávala whiskey Bushmills. Ano, hádáte správně, jedna z mých oblíbených.

Suma sumárum máme tu příjemnou nenáročnou detektivku s prvky fantasy, která pobaví, sice nepřekvapí, ale neurazí.

Hodnocení: 70%

15.09.2020

Tahle knížka je taková roztomilá sonda do světa mužů a toho, jak narozdíl od nás žen nic až tak moc neřeší.

Dostanou se nám dva příběhy - první je o cestě na Balkánský poloostrov a druhý o cestě po západní Evropě. Na obě dvě se vypraví 5 kamarádů, přičemž obou se účastní také samotný autor knihy Tadeáš.
Musím říct, že ve jménech cestovatelů jsem se trochu ztrácela, protože jsem se o nich moc informací nedozvěděla.

Kluci si pronajmou devítimístnou dodávku a prostě vyrazí, bez nějakých větších plánů, jen s hrubým obrysem cesty a časovým rozvrhem. A hlavně s velkou zásobou piva, vína, potažmo jiného alkoholu. :D

Asi jsem čekala, že se dozvím víc zajímavostí nebo reálií z navštívených zemí, ale kluci spíš obráželi pláže nebo kavárny. To už je však jen otázka osobní preference.

Každopádně v knize je spousta vtipných scén - Ať už když kluci už po tisící vaří k obědu špagety a nebo hledají vhodný plac na zaparkování přes noc, sotva projdou u celní kontroly či stráví dvě hodiny v obchoďáku při výběru vína. :D

Zajímavé je, že i když je autor sám součástí příběhů, nejsou psány v ich formě, ale v er formě, takže do nich nevkládá žádné své myšlenkové pochody nebo pocity.

Kniha je doplněna překrásnými fotografiemi. :)

2 09.09.2020

Kniha Google poezie mě zaujala od první chvíle, kdy jsem se o její existenci dozvěděla. Já mám totiž moc ráda moderní umění a poezii, která není úplně typická.

Na knize se mi především moc líbí, že to není jen soubor básniček, ale obsahuje i rozhovor s původním finským autorem, který Google poezii "objevil" a taky dodatečné informace o tom, proč může být GP klasifikována jako poezie.

Četli jsme si básničky společně s rodinou nahlas, a dost jsme se pobavili. Člověk by si myslel, že je to celé jen o náhodě, ale ono není. Algoritmy pracují poctivě a našeptávač nám pak podle našich získaných charakteristik nabízí to, co by se nám mohlo hodit. A navíc je to taková zajímavá sonda do společnosti. Ukazuje, co lidé vyhledávají, s čím potřebují pomoci, jaké mají (ne)všední problémy a co se třeba boji svěřit komukoliv jinému než anonymnímu vyhledávači.

Našla a založila jsem si několik mých oblíbených básniček, které ráda ukazuji známým.

Knihu bych doporučila všem, kterým nevadí tak trochu alternativní poezie a rádi se pobaví nad každodenními problémy (ne)obyčejných lidí.

4 09.09.2020

Styl autorčina psaní je neuvěřitelně čtivý, stránky mizí pod rukama, ani nevíte jak.
Neustále se něco děje, v příběhu nejsou téměř žádná "hluchá" místa, ale zároveň to není ani neustálý běh za záchranou světa.

Některé kapitoly jsou psané z pohledu Sofie (hlavní hrdinky) v ich-formě, ostatní kapitoly o dalších postavách jsou psané v er-formě, což je zajímavé. Sofii se tak můžeme dostat mnohem víc pod kůži, víme, co se jí honí hlavou.

Tenhle příběh není žádná přeslazená romantika. Toho jsem se upřímně docela bála. O knize jsem si záměrně dopředu nic moc nezjišťovala a jsem za to ráda. Je to příběh, který nám dokáže, že ne všechno může být vždycky černobílé a že být na straně těch "dobrých" neznamená, že jsou automaticky všechna vaše rozhodnutí správná. Sofia je toho nejlepší ukázkou, jelikož ona sama je právě tou "šedou". Na jejím místě bych jednala stejně tak, jako ona. Nedělá hloupá rozhodnutí, nechová se naivně, nevěří každému, kdo se na ni hezky usměje. Dokáže jednat sama za sebe.

Ostatním postavám sice do hlavy moc nevidíme, ale i tak jsou nesmírně zajímavé. Každý z nich má svůj motiv, své cíle, kterých se snaží dosáhnout ať to stojí co to stojí. Taky nám ukážou, že každá mince má vždy dvě strany a pokud neznáme obě, pak bychom neměli vynášet předčasné soudy.

Valná většina příběhu se odehrává v překrásném Římě, který je opravdu detailně popsaný a člověk má hned chuť se do něj vypravit na dovolenou.

Konec knihy je trochu uspěchaný, bývala bych uvítala, kdyby byl delší a víc popsaný. Kdyby to byl jen jednodílný román, asi by mě to zklamalo, ale vzhledem k tomu, že je to jen první část trilogie, věřím, že se nám v druhém díle dostane pořádnému vysvětlení. Už se nemůžu dočkat. :)

24.08.2020

Tom: Když jsem Nespasitelné začal číst neměl jsem nejmenší tušení o tom, co mne čeká. Nepřečetl jsem si jednou recenzi, ba ani samotnou anotaci. Jediné co jsem věděl, že se jedná o můj oblíbený žánr - fantasy. Bylo dobré nechat se překvapit?

V první řadě musím říci, že se mi velice líbil vybudovaný svět. Špína, nechutná odporná všudy přítomná špína, která vás obklopuje na každém kroku, ale to není ani zdaleka to nejhorší. Nepříčetnost, bludy, výmysly a víra, která nás provází na každé stránce je tím nejhorším co vás může potkat. S oblibou říkám, že jsme tím co o sobě tvrdíme. Svět Nespasitelných tuto myšlenku rozvádí mnohem, mnohem více. Svět nepříčetných bláznů čerpajících sílu ze své vlastní nepříčetnosti a nepříčetnosti jiných. Svět, kde víra utváří a posiluje vlastní zvrácené touhy. A právě díky pokřivenosti a nepředvídatelnosti všech postav, tedy i našich hrdinů, obracíte stránku za stránkou a když si říkáte „Aha, teď se stane určitě tohle“,tak s překvapením zjistíte, že se vývoj změnil zcela nečekaně.

Ale proč jsem zmiňoval nepříčetnost a bludy? Každá z postav je psychicky narušená - nepříčetná. Právě nepříčetnost je prvkem, který každému charakteru přináší jisté schopnosti. Malá poznámka, stačí oprášit němčinu nebo vzít slovník a přeložit si jména jednotlivých postav. Budete překvapeni a pobaveni.

Kdo jsou vlastně naši hrdinové? No, hrdinové není ten správný termín. Ústřední trojice je partička hrdlořezů, která by se s největší pravděpodobností okamžitě vyvraždila, kdyby nepotřebovali jeden druhého. Zjizvený válečník Bedeckt, který se nikdy nevzdává své sekyry. Násilnická kleptička Stehlen mající vždy dokonale nabroušené dýky. A největší šermíř světa Wichtig.

Co bych měl říci závěrem? Nespasitelní nejsou dokonalou knihou, nejsou bezchybní. Zajímavé akcí a humorem nabité pasáže střídají kapitoly, které chcete mít rychle za sebou. Naštěstí jsou krátké a jejich přečtení nezabere mnoho času. Ovšem to nejlepší na Nespasitelných je humor, zvrácený, brutální, sarkastický a nejčernější humor jaký jen může být. Vlastně ne, to nejlepší je, že se naše parta hrdlořezů vrátí v pokračování. A já je chci už teď!

5 18.08.2020