Qadin komentáře u knih

Requiem za sen, Trainspotting, My děti ze stanice Zoo... drogová závislost, vždy lehce a stravitelně... aneb drogy jsou špatné, děti, ale to dnešní svět taky ...

1 02.10.2016

Hodně expresivní, vtahující a zábavné. Okouzlovaly mě rady a věštby z babiččiny bible, ale současně to bylo klišé a melodrama s happyendem pro všechny...

1 16.09.2016

Moje první setkání s Murakamim a láska na první počtení, miluju atmosféru té knížky, jistou mlhavě těžkou melancholii zakouřených barů, ztracených lásek a záhad podkreslených hudbou... pro mě zatím nejsilnější zážitek od pana M.

7 14.09.2016

Jak už bylo řečeno dřív, univerzální rada:
pokud ti to nedělá radost, tak to vyhoď,
pokud to nedokážeš, tak lpíš na minulosti nebo máš strach z budoucnosti, případně kombinaci obou.
Myslím, že musí být opravdu krásné být v prostoru, kde jsou jen věci, které člověku dělají radost :) Díkybohu, že věci nemají možnost stejné volby:)
čtivé, ač se hodně se opakuje... PS: nemám ráda, když lidé něco prostého a starého, mají potřebu přivlastnit si vlastním pojmenováním.

"Co se dá dělat, minula jste! Střílejte dál, čekám," řekl tiše Svidrigajlov a pořád ještě se usmíval, avšak nějak pochmurně. "Takhle vás chytnu dřív, než natáhnete kohoutek!"
Duněčka se zachvěla, chvatně natáhla kohoutek a znovu zamířila.
"Nechte mě!" zaúpěla zoufale. "Přísahám, že střelím znova... Zabiju Vás!"
"Pravda.. na tři kroky jistě. Ale jestli mě nezabijete.. tak..."
Oči mu zablýskaly. Udělal ještě dva kroky.
Duněčka stiskla kohoutek. Revolver selhal!
"Špatně jse nabila. To nevadí! Máte tam ještě kapsli. Dejte si to do pořádku, počkám."

...
Svidrigajlov vyndal revolver a natáhl kohoutek. Achilles zvedl obočí.
"Thak přece, na thakový žertíky thady není místo!"
"Pročpak by nebylo?"
"Prothože není!"
"Podívej kamaráde, to je mi fuk. Mně tohle místo vyhovuje. A kdyby se tě ptali tak jim řekni, že jsem odjel do Ameriky!"
Přiložil si revolver k pravému spánku.
"Ale thady ne, thady není místo!" polekal se Achilles a vytřeštil oči.

úžasné dialogy, dobrá psychologie postav, cynické a kritické, pořád nechápu, že Raskolnikovi bylo pouhých 23 let...

4 05.09.2016

Během první části svého života si štěstí uvědomujeme, teprve když o ně přijdeme. Pak nadejde druhé období, když už víme, že jakmile začneme nějaké štěstí prožívat, nakonec ho stejně ztratíme. Když jsem potkal Belle pochopil jsem, že jsem právě vstoupil do druhé etapy. Zároveň mi však také došlo, že jsem ještě nedosáhl období třetího, skutečného stáří, v němž ztrátu štěstí přejímáme, a proto si ho už nedokážeme užít.
O Belle řeknu jen to že mi bez přehánění či metafor vrátila život. V její společnosti jsem zažil chvíle intenzivního štěstí. A to v ní, anebo trochu i vedle ní; tedy když jsem byl v ní, anebo chvilku předtím, či chvilku potom. V tom stádiu byl čas ještě přítomný; po dlouhých chvílích dokonalého bezčasí se vše dalo označit pouhým "a potom". Později, pár týdnů po našem prvním setkání, se tyto šťastné chvíle slily a propojily; celý můj život v její přítomnosti se stal šťastným.
krize středního věku, touha stárnoucího muže, víra v lásku, cynismus...

2 14.08.2016

Dotkla se mě nesmírně, oslovila mě jako člověka pracujícího s lidmi v pomáhající profesi, který také překračuje hranice profesionality směrem k lidskosti, díkybohu zatím bez sebevražd a bez moci rozhodnout o životě a smrti...

3 30.07.2016

Proč jsem se nestal rybou? Proč jsem se nestal slunečnicí? Ryba nebo slunečnice by ještě dávaly smysl. Určitě větší smysl, než se stát Řehořem Samsou...
Z nějakého důvodu se po přečtení toužím stát mihulí potoční, rybou či slunečnicí.

10 17.05.2016