Qadin komentáře u knih
Tak nějak plytké a poměrně nezáživné. Jediný nápad, který se mi opravdu líbil, byla grafická práce s cenzorskou černí. Zjevné, že autorka zažila režim jen do roku 89. Srovnání s knihami autorů ze zemí, kde se tohle opravdu žije, mi přijde jako cukrová vata vs vata skelná.
Miluji knihy, které mají rytmus. Miluji knihy, které si hrají s jazykem. Mám ráda blázny a Morany. A nehledě na to, jak miluji pana Rochestra, tak špatně snaším, když přijde pan R. a s ním slunce, jednorožci a velké třesky.
P.S.: Jedna paní se rozhodla utopit a rozhodla se vzít si s sebou své psy (pinče), a tak je k sobě přivázala, psi se však rozhodli žít a milou paní vytahli na břeh.
Co říct, když bylo vše řečeno. Jak přeportrétovat člověka?
Je to destilovaná krutost (ale i to je stránka lidskosti), a ke všemu ještě páchaná převážně civilisty. Palec hore za náhled do pohanského vnímání světa, popisy přírody a fakt, že konec války není happy end.
Kniha, která těží z toho, co kritizuje, tedy bulvárního zájmu měšťáků o blázny... dost ploché a ještě to málo, co bylo řečeno, se aspoň jednou opakuje. Mám z toho pocit, jako by veškerý zdroj rešerší byl článek na Wiki a návštěva bývalého špitálu.
Snad všechny klišé romantických komedií (nejlepší kamarád gay, porod a zoufalá honička s vlakem i taxíkem, aby se stihlo ono magické vyznání...), taková Bridget Jones bez pana Darcyho.
Groteska a nadsázka jsou mi blízké, ale zabít to tím, že to pro jistotu čtenáři na třech stránkách vysvětlíte... suma sumárum Irving sdílí s Garpem minimálně fakt, že Penzion Grillparzer je nejlepší část knihy.
Příliš telegraficky napsané, velmi laxní práce s citacemi. Pokud někdo chce rychlý informační přehled a výtah z propracovanějších
titulů na toto téma, tak doporučuji, jinak jde spíš o ztrátu času.
Při srovnání s americkými publikacemi mnohem skromnější způsob podání tématu, rady a doporučení jsou více mezi řádky. Rozhodně dobré pro zamyšlení.
Poměrně útlá kniha vybízející spíše k zamyšlení, než poskytující rady. Vše důležité se vešlo na dvě stránky v závěru. Rozhodně byly zajímavé výpovědi rodičů, které silně vybočují z české normy.
Při pročítání komentářů mám pocit, že většina komentujících "nezabila" svého boha... Velmi důstojná dospělá verze "Jako zabít ptáčka".
Milá knížka, která může pomoci rodičům připravit jejich dítě na příchod sourozence. Vhodné pro děti od tří let, myslím, že ideálně tak 5 až 8 :)
Krásná kniha, obdivuhodná práce překladatelky, akorát na mě trošku přeslazený závěr.
Hodnocení notně ovlivněno tím, že jsem předtím četla Sto roků samoty. Slabší odvar s jávským kořením, ale pořád dost dobré.
Působivě podané téma i bez potoků krve či drásavého melodramatu, elegantní a lehké, jen podání některých mouder bylo na mě až moc "hloubavě sluníčkařské".
Má to být asi hřejivě milé a dle komentářů to tak hodně lidí má, ale pro mě to bylo spíš naivně neohrabané a plující po povrchu.
Přijde mi to jak pořad na neděli ve 20:00 na čt1, nenadchne, neurazí, hvězda nahoru za téma, které vybočuje z konvenčního židovského utrpení za 2. světové války.