RadimWiniarski komentáře u knih
Další z Ládíkových knih mě utvrdila v tom, že před sebou máme jeden z největších spisovatelských klenotů naší malé republiky. Úžasně milé a vtipné popisování cestovatelských příhod, které jsou vhodně doplněny krásnými ilustracemi a stránkami které se detailněji zabývají nějakou památkou nebo událostí země, ve které se právě náš cestovatel nachází.
Je skoro až k neuvěření, jak zajímavé lidi dokáže během svého putování poznat, a k jakým příběhům se někdy přichomýtne. Knížka je perfektně čtivá a za sebe musím určitě vyzdvihnout cestu Polskem, kde co řidič, to naprostej klenot humoru.
Všem milovníkům dobrodružného a vtipného cestování můžu jedině doporučit. 100%
Hodně zvláštní počtení. Představena je nám široká škála postav, které namísto toho, aby nás nějak více uvedli do děje, jedou mistrovství světa v předhánění se o to, kdo vypustí do světa více prapodivných citoslovců a nahoty. Některé scény bych řekl, že jsou možná už trošičku za hranou, ale co si budem. Co je pro mě za hranou, je pro Japonce klasickej normál.
Jak bylo řečeno, první díl nabízí jen minimum informací a spíše si jede svou cestičkou plnou bizarností a úchylných dialogů. Pokud tím chtěl autor nalákat čtenáře ke koupi dalšího dílu, tak si myslím, že se mu to úplně nevydařilo a o dost potenciálních čtenářů tímto dílem přišel.
Já však zkusím věřit zdejším komentářům v tom, že se další díly postupně zlepšují, a tak si dříve či později další díl pořídím. Přeci jen, vyloženě zlý první díl to nebyl. 60%
Naprosto úžasný start této série, který Vás donutí okamžitě zakoupit další a další díly. I pro lidi, kteří s mangou teprve začínají, tak je kresba s vyprávěním přehledná a plynulá. Postavy jsou rozmanité a každý si tak najde svého oblíbence. Maličký problém bych viděl maximálně v poněkud dospělejším chování postav, které se nechovají úplně úměrně svému věku. Jinak ale můžu směle doporučit. V kombinaci se seriálem se jedná o naprosto geniální záležitost. 95%
Co se nemůže Malermanovi upřít je fakt, že umí perfektně natahovat děj, který by vystačil na poloviční porci stránek. Námět knihy je určitě zajímavý, když si odmyslíte pár věcí, které vzbuzují otázky(financování,naprosté utajení před celým světem,závěr).
Každopádně první polovina knihy je neskutečně zajímavá. Představí nám postupně všechny obyvatele věže, jejich osobnost a vize a také to, k jakému účelu byla věž/věže stvořeny. A pak nastává problém. Místo toho, aby kniha pokračovala trochu jiným směrem, tak nám představuje druhou věž a obyvatele v ní. A jelikož v obou věžích dodržují naprosto stejná pravidla, tak je jasné, že většina věcí bude probíhat úplně stejně jako ve věži první. Tudíž poté, co jste dočetli prvních 200 stránek příběhu o první věži, začínáte úplně od znova s věží druhou, která má ale naprosto stejný příběh. Paráda! Takže se louskáte podruhé tím stejným příběhem dalších 200 stránek, aby jste došli do vytouženého finále.
V něm se Malerman nejspíš snažil přiblížit Tarantinovi, ale nechtě nejspíš udělal z lidí, kterým bychom měli fandit naprosté psychopaty a blázny + si nejspíš neuvědomil, že šlo pořád o dvanáctileté děti.
Námět knihy je určitě velmi zajímavý a nedivil bych se, kdyby jsme se v následujících letech dočkali stejnojmenného seriálu. Jediným problémem je tak jeho zbytečné natahování a opakování příběhu, které by mohlo spoustě lidí vadit. 60%
Tato kniha byla opravdu o nervy. Dokázala mi totiž ukázat, jak se nejspíš cítí učitel první školní den, když mu ve třídě najednou sedí třicet úplně nových děcek, a on se během chvilky musí co nejrychleji pokusit naučit alespoň částečně zorientovat v tom, kdo je kdo. To samé totiž platí u této knihy. Během prvních stránek na nás je vypálena početná plejáda jmen, které se střídají jak na běžícím páse. Během čtení pak přibývají další a další jména a Vám začíná být jasné, že tu nejspíš hrozí jeden velkej knižní průser.
Početná plejáda postav by nevadila za předpokladu, že by každá měla alespoň nějaký nástin osobnosti a vývoj, který by nějak posouval příběh kupředu. A to je problém. Minimálně polovina postav nic takového nemá, a tak jsou pro příběh naprosto postradatelní a zbyteční.
Druhým problémem je postava naší hlavní aktérky Joanny. Postavy, která svým chováním a jednáním opravdu perlí. Hysterka, která si neumí dát do pořádku vlastní život, ale velmi ráda by se vměšovala do života jiných lidí. Tomu prostě chceš fandit!
Závěr víceméně lze vytušit už cca od poloviny knihy, takže nějaký twist, který by Vám mozek po tom učení jmen kompletně odboural fakticky nečekejte.
Hvězdu navíc dávám za to, že ač je kniha sebevíc plytká, a co se příběhových zvratů týče nudná, tak je relativně čtivá a nestrávíte nad ní tedy zbytečně mnoho času. 40%
Je složitý nějak hodnotit něco, co se Vám četlo dobře a víceméně i líbilo, ale na konci si říkáte, že to vlastně o ničem nebylo. Tento stav mysli mi připomíná filmy Garryho Marshalla ( Na. sv. Valentýna, Svátek Matek, nebo třeba Šťastný Nový rok). Baví Vás to, nenudíte se u toho, ale přesto by jste od toho filmu(knihy) čekali více. A tak je to i u knihy Opravář osudů. Nenadchne a ani nepřekvapí, nicméně na takové to odpolední počtení u čaje se hodí perfektně. 50%
Jsem hodně zmatený. Nejsem si totiž jistý, pro jakou věkovou skupinku lidí je tato knížka určena. Pro děcka to není a dospělým se bude z té spousty nelogičností chtít do nějakého blázince taky. Kniha navíc postrádá efekt překvapení, kdy během prvních pár stránek víte kdo je tím zákeřným padouchem. Když k tomu přidám naprosto mizernou chemii mezi ústřední trojicí, tak by výsledkem měla být naprosto nečitelná kravina. Je tomu ale tak? Nemyslím si. Když se oprostíte od té spousty kravin, co vaši hrdinové vypouští z pusy a nebude vám vadit, když budete padoucha znát dopředu, můžete se nakonec skvěle bavit. Není totiž větší srandy, když pozorujete vaše hrdiny a sledujete jak by jim i po prásknutí kladivem po hlavě nedošlo, kdo to kolem nich bubákuje. Velké plus dávám obrázkové dokumentaci, která se k této knize naprosto hodí. Ve výsledku tak budete z této knihy buď naprosto unešení, nebo hodíte šavli po pár stránkách a půjdete dělat něco užitečnějšího a zábavnějšího, např. nechat si udělat lobotomii. 60%
Normálně mi knihy ve kterých se nějakým způsobem vyskytuje, či zmiňuje bůh nevadí. Jsem dokonce i člověk, který souhlasí s tím že něco dobrého či zlého atd. je kolem nás. Ale abych musel skoro 300 stránek poslouchat dokola ave kristus, vylez satane, bůh mi pomáhej + dalších několik podobných hovadin na to fakt nejsem . Beru že se panu Sarchiemu mohlo stát spoustu špatných věcí, ale knižní svět nefunguje tak, že napíšu hned přesně to co jsem řekl a udělal(nejspíš) a jak jsem to udělal. Kniha je určena hlavně pro čtenáře a tím tato kniha určitě není. Je kouskovaná, nečitelná a pocity ve mě vyvolala možná takové, že většina těch démonů, či jiných breberek utekla, protože ty kecy už prostě nemohla poslouchat. Film špatný není, takže možná proto takové zklamání. 10%
Kniha určitě v mnoha ohledech předčila má očekávání. Jako znalec obou seriálů jsem si nemyslel, že by se mohlo přijít po té spoustě záporáků na někoho, kdo by mě ještě dokázal takhle okouzlit a ohromit. O to víc se klaním před postavou Ghasiho, která ač nedostala tolik prostoru a víceméně nic převratného během celé knihy neudělala dokázala držet mé oči neustále na stránkách knihy. Tím však přichází i hlavní problém knihy. I když má Ghasi charismatu na rozdávání, není žádnou extra výraznou zápornou postavou např. typu Promethea. A pan hrabě Wallenstein ať se na mě nezlobí, ale z těch pár vět co pronesl opravdu vím kulový jaký je. Čímž nám zbývá jako hlavní téma knihy pokus o Flashovu záchranu což na 344 stránek opravdu natáhnout nejde. Tím pádem sledujeme několik stránek Oliverova bádání v mysli, případně jeho flashbacky a Barryho pokusy o uklidnění mysli. Nicméně si určitě tuto knihu dokážu představit i v televizním světě a myslím si, že právě na castingu postavy Ghasiho by celý případný crossover stál. Tak snad se ho někdy v budoucnu dočkáme. 70%
Většinou upřednostňuji knihy, které jsou co do počtu stránek kratší, protože v 90% případů nám tvůrci servírují jenom instantní nudu a mistrně zdlouhavé natahování děje. Proto jsem k této knížce přistupoval opatrně. Jaké bylo moje překvapení, když jsem po dočtení knihy zjistil, že jsem se ani na minutu nenudil. Keplerovic famílie nám totiž servíruje neustálou akci a záporáka tak brutálního, že je vám místy až zle. Joona i Saga zde překvapivě nedostávají tolik prostoru, naopak kuchaříček Rex a jeho synáček Sammy se dle mého nemuseli objevovat na každé druhé stránce. Co bych možná vytkl je velmi brzké odhalení našeho „králíkáře“. Odhalit ho totiž není zrovna složité a tudíž může někoho nakrknout, že 70% knížky víceméně ví co bude následovat a jak děj nejspíš skončí. Mě to však nevadilo a už teď se těším, co si na nás manželé Ahndorilové připraví příště!
Když už Winiarski čumíš na ten seroš, mohl by ses konečně dokopat k tomu, přečíst si i jeho knižní předlohu. A tak se stalo! Kniha je neskutečně čtivá a je velmi zábavné sledovat to, jak si postavy představoval spisovatel, jak jste si je ve své myslí představovali vy, a jak nakonec dopadli v seriálové verzi. I výplň, kterou je zde představování bohů nepůsobí vůbec nuceně, ba naopak posouvá příběh ještě více do hloubky. Problém nastává v okamžiku, kdy je vám všemožných bohů představen takovej ranec, že chvilkama absolutně netušíte kdo je kdo. A to je pak v momentě, kdy máte jednoho boha za toho druhého, a při jeho konání si říkáte proč by to zrovna tendle bůh kurva dělal velkej problém. Pokud vás však ani tadle šlamastika nerozhodí a nevadí vám, že konec příběhu budete vědět už prakticky od samého počátku určitě knihu doporučuji!
Tato kniha lidi rozdělí na dvě skupiny. Na tu, které se budou líbit části ze života a na tu druhou, která bude fandit příběhům v počítačové hře. Já se určitě přikláním na stranu klasiky. Části z počítačové hry se totiž šíleně vlekly a i když se Nick často snažil děj vysvětlovat, musím říct, že jsem několikrát četl stránku dvakrát, abych ty různý jména a kraviny okolo hry pochopil. A to je pak peklo, číst něco, co vás absolutně nebaví, jen aby jste se dostali k částem co pro vás budou zase zajímavé. Nicméně dějová linka se závislostí na hře, kdy vám hlavní hrdina leze neskutečně na nervy je zase napsaná úžasně, takže pořádně ani nemůžu hodnotit jinak než 50%. Co mě možná ještě trochu zklamalo je uspěchaný a tak trochu i nijaký konec, kdy nepřijde žádný zásadní zvrat. Na posledních deseti stránkách to narychlo nějak šmiknem a budem doufat, že tím lidi moc nenaserem. Mrzí mě to, protože po úžasné Pětce jsem od Uršulky čekal podobnou pecičku. Hold jsem na podobné věci asi už starý.
Spadla mi čelist. Za těch pár let ve mě spousta knih vyvolávala hromady emocí, jak kladných, tak i záporných. Tato kniha však všechny ostatní může směle nakopnout do prdele. Emoce z této knihy sálají už od první stránky a vy se tak stejně jako Conor bojíte přiznat si to jediné a nevyhnutelné, pravdu. Kniha je napsána bravurně a celý pocit stísněnosti a pohled do duše šikanovaného chlapce, kterému umírá rodič výborně doplňuje obrázková ilustrace. Co možná trochu nechápu je zaškatulkování knihy do kategorie pro děti a mládež. Tato kniha mi totiž právě svou ponurou atmoškou absolutně do této kategorie nezapadá a viděl bych ji spíše pro starší publikum(číst todle nějaký děcko okolo 10-13 let, fakt nevím co by s ním ta knížka udělala). V celkovém hodnocení nemám žádné další věci, které bych zdůraznil, protože tato kniha je celá naprosto jedinečná a rozhodně patří do toho nejlepšího co jsem kdy četl.
Jak už bylo v některých komentářích zmíněno, příběh o pejskovi, který sem tam kousne není poutavý natolik, aby dokázal být zajímavý celých 250 stránek. Kniha jako taková je rozdělena na dvě části, tu lepší, ve které svádí matka se synem velmi depresivní boj o přežití s chladnokrevným pejskem a tu horší, ve které řešíme ne ani tak nudné, jako spíš naprosto zbytečné osudy a problémy ostatních postav. Těmi je vlastně kniha vyplňována, protože námět jako takový je naprosto jednoduchý, a tak by nebyl problém z knihy udělat cca 60stránkovou hororovější povídku, ve které řešíte pouze a jenom souboj člověka proti zvířeti. Upřímně jsem zklamán, protože za těch několik let co Kinga čtu, jsem se ještě nesetkal s jeho knihou, u které bych se místy skoro až nudil. No co, není možné aby mě pohltily úplně všechny jeho knihy.
Tohle se současné generaci věřících lidí může číst snad i lépe než Bible samotná. Jde totiž o její novodobější verzi. I tak by se tato kniha dala nazvat. Mrzí mě, že kniha začala velmi dobře, kdy postupně budovala napětí, až dospěla k onomu zlému konci. Bohužel následné pokecy s černošským Taťkou odstartovaly pro mě jako pro silně nevěřícího člověka hotové peklo. Netvrdím, že kniha je napsána nějak zle, to určitě né, ale pro mě, jako pro člověka, který není tou vírou obdařen až tak moc je to průser. Určitě zkusím letos jeho filmové zpracování, které by podle traileru mohlo nabídnout pěkné vizuální představení podobné třeba snímku Pí a jeho život. Uvidíme. Třeba si s Taťkou k sobě najdeme společnou cestu.
Styl ala Milý deníčku verze 50 Shades of Grey s hlubším myšlenkovým pojetím. Tak by se tato kniha dala nazvat ve zkratce. S většinou lidí zde však moc nesouhlasím. Nejen, že k hlavní hrdince jsem si nevypěstoval skoro žádný vztah, ale i závěrečný Happy End, který naší Márii všichni tak moc přáli, protože proč by laciná šlapečka nemohla najít taky trochu té lásky mě vůbec neoslovil. Né že bych nebyl přející, jen mám prostě s podobnými tématy jako třeba Pretty Woman apod problém. Co se týče různých hlubokomyslných úvah, je jich zde požehnaně , takže se určitě na několika stránkách přistihnete, jak dumáte co tím chtěl autor asi říct. Takže pro zasněné romantické držtičky je todle jasných 100%, za mě však průměr, který neurazí, ale určitě ani nenadchne. 50%
Kniha určitě není napsána zle, jen těch faktů a zajímavostí je zde opravdu po skromnu. Ono to totiž vypadá,že když každá herečka dostane na papíře 20-25 stránek, mohli by jsme se o nich dozvědět docela dost zajímavých věcí. Pravda je však taková, že se zde šíleně moc věcí opakuje, takže suma sumárum se nedozvíme prakticky nic. Ano chápu, že některé herečky jsou jak se říká herečkami jedné role, ale aby jsme se k tomu každou druhou větou vraceli? To jako vážně? Pokud se tedy chcete o svých oblíbených herečkách dozvědět něco více, než jen ty základní informace, knížku asi raději nekupujte. 35%
Jak se vlastně hodnotí takové nic ? Po knížce jsem sáhl, protože jsem znal několik filmových zpracování na stejné či podobné téma + jako bonus stála ve slevě pár korun. Nečekal jsem tedy žádnou knižní lahůdku, ale od knihy, která dostane filmové zpracování bych teda čekal více. V knize se totiž za těch 200 stránek nestane absolutně, ale absolutně nic. Toto nic potom vyvrcholí koncem, který k nám prapodivně a rychle přiletí, ale taky prapodivně a rychle zase odletí. Pan spisovatel na čtenáře vyloženě sere a tak na nějaké přibližování hlavních postav vůbec nedojde. Při čtení zadní obálky, kde stojí titulek, že se budeme třást strachy jsem to už nevydržel a vyprskl smíchy. Ano třást strachy se budete, ale spíše při pomyšlení na to, že budete v budoucnosti číst věc podobnou této. 10%
Ani nevím jak začít. V první řadě jsem si knihu našel díky blížícímu se filmovému zpracování, a tak jsem chtěl i částečně vědět, co mohu od filmu očekávat. Kniha začíná vcelku nevinným nástupem do jedné obrovité internetové firmy. Postupem času se vše dramatizuje až do takové míry, kdy vám Big Brother a podobné blbiny přijdou neskutečně primitivní. Opravdu by jsme chtěli zajít až tak daleko? Vědět o každém vše? To jsou hlavní otázky celé této knihy. Co je však pro mě hlavním trnem v oku (a modlím se, aby tak nedopadl i film s mou oblíbenou Emmou Watson) je chování hlavní představitelky. Opravdu jsem místy pociťoval tak šílenou nenávist a nechuť, až se sám divím tomu, že jsem knihu dočetl. Takže v celkovém hodnocení pořádně nevím co na to říct. Námět toho, kam až jsou schopny moderní technologie zajít je úžasný, ale stále nedokážu přemoci ten odpor, který jsem k hlavní hrdince po celou dobu měl. 65%
Určitě velmi zajímavé postapokalyptické drama s jemným, ale syrovým nádechem romantiky. Už u Metra mě Glukhovsky svým stylem psaní velmi zaujal , a tak jsem si řekl, že by nebylo na škodu zkusit další jeho(žánrově velmi podobnou) chuťovku. Výsledné hodnocení je vesměs pozitivní. Kniha člověka minimálně donutí se zamyslet nad tím, zdali něco takového může v nedaleké budoucnosti nastat i u nás. Menší problém vidím v někdy až moc zbytečném natahování děje(kniha mohla mít i o cca 200 stran méně) a různým kombinováním minulosti s přítomností. Flashbacky rozhodně nejsou špatné, jen hlavně v začátcích, kdy se člověk s příběhem seznamuje působí poněkud matoucím dojmem. Důležité je však vydržet a postupem času uvidíte, jak do sebe jednotlivé části skládačky pěkně zapadají a vygradují perfektním finále. Nedivil bych se tedy, kdyby se této knihy v budoucnu chopil třeba Hollywood. 80%