RADOST komentáře u knih
Kniha plná myšlenek. Kniha o ztrátě myšlení. O nechtěném a nezadržitelném odcházení. O tom, jak to je, když mozek odchází rychleji než tělo. Smutné, empatické. Konejšivé pro ty, kdo toho byli svědkem.
Tak krásné, líbezné, milé i poučné. Četla jsem jako dítě, jako maminka i jako babička. A kolikrát viděla jako film! Před více jak šedesáti lety v našem malém místním kině, poté v televizi s rodiči, pak několikrát s vlastní rodinou a nyní i na you tube s nejmladšími vnoučaty. Příběh a kresby, které okouzlí každou generaci.
Brilantně napsaná kniha o lidskosti v období nelidskosti. Musím souhlasit s vypravěčkou, přepracovanou smrtí: Lidstvo mě děsí. Je třeba se bát jeho schopnosti zneužívat slova. Děje se tak všude kolem nás, v každé době...
"Bůh mi dal ramena, dává mi i břemena.
Jsem soběstačný."
Soběstačnost. Slovo mnoha významů podle toho, o jakou úroveň soběstačnosti usilujeme. Hrdinové této knihy tu svou soběstačnost z různých důvodů nezvládali. Jen ten nejslabší z nich si stanovil program a usilovně o ni bojoval. A nejen o tu soběstačnost základní, existenční, ale i duchovní, citovou. Potřeboval radost a lásku a uměl ji neokázale dávat.
Výborná kniha, v myšlenkách se k ní stále vracím.
Tento díl se mi moc líbil, i když byl smutný a bolestivý. Stáří už takové je samo o sobě. A když zklamou a chovají se necitelně ti, kteří by ho měli dělat veselejším a příjemnějším, je to velmi zlé. Neomluvitelné. Ale obávám se, že ne ojedinělé.
Druhá dějová linie, týkající se pomsty za Petřino zranění, neměla v kontextu s vyšetřováním smrtí klientů ústavu pro mě až takovou váhu. Možná si zasloužila samostatný příběh.
Kniha, ke které se budu vracet. Nejen pro tu lehkost , vtipnost a samotný děj. To sice bylo skvělé, ale daleko větší požitek mi přináší ta životní moudrost, sdělovaná přímo i skrytě mezi řádky. Tolik pochopení pro naše slabosti a traumata, hluboká lidskost!
Mé nadšení umocnila i skvělá interpretace audioknihy Otakarem Brouskem ml. . Doporučuji k četbě nebo poslechu.
V každé době způsobuje lidstvo samo sobě nepochopitelná příkoří a hrůzy. Ve jménu čehokoliv. A lidé v tom musejí žít. Žít tak, aby sami sebou nemuseli pohrdat. Slavík je krásná a kniha o tom, jak to zvládli či nezvládli obyčejní lidé z jednoho městečka ve Francii za druhé světové války. Kniha k zamyšlení. Díky za ni.
Skvělý nápad, výborné zpracování! Málomluvná výstižná výpověď nejen o dětství prožitém v období normalizace, ale i politickém pozadí, o školství, životě na vesnici, módních trendech, mezilidských vztazích, životní úrovni, o zahořknutí matky, agresivitě a alkoholismu otce, o moudrosti dědečka - posla starých časů. A jak pravdivé - ano, v tom jsme žili. Na rodinné poměry a vztahy měli možná mnozí větší štěstí, ale politické a společenské klima působilo neúprosně všude a na všechny.
Je velké umění vylíčit to tak dokonale několika padesátislovnými kapitolami. Knihu považuji za svěží a výrazné české literární dílo roku 2013.
Dobrá kniha. Nutila mě neustále utvářet a měnit názor na hlavní hrdinku. Odhadovat, co je skutečné, co její fantazie, co bylo kdysi a co bude dál. A všechno to bylo docela překvapivé. Zákonitě pak vyústilo v její jednání v poslední čtvrtině knihy. Poutavé čtení, doporučuji.
Opět jeden z mých návratů do dětství. Něco na způsob čtení Před (na začátku života) a Potom (po prožití mnoha desetiletí). Porovnání: V dětství mě ty verše děsily, byly náročné, přesto mi mnohé utkvěly v paměti. Nyní dovedu ocenit autorovu dovednost, nacházím v nich hodnotu, ale stále mě děsí. První dojem prostě zůstává a brání dát nejvyšší hodnocení.
Skvělá série! Po přečtení dvou dílů jsem nadšená myšlením Zoe , Tatumovým usměrňováním, ztřeštěnosti Marvina. Ale hlavně mě baví to uvažování nad profilem a možnými kroky pachatele. Nad tím, proč a jak činí to, co činí. V tomto díle jsou vražedné důvody, cíl i způsob, jak ho dosáhnout, opravdu nezvyklé.
Ani desátý díl nezklamal. Opět dobrý příběh i náhled do myšlení amišské komunity. Zabývá se otázkou, zda je správné či alespoň omluvitelné vzít spravedlnost do vlastních rukou.
To tedy byla pořádná dávka adrenalinu. Šokující, neuvěřitelné, šílené! Nebo ne? Nebo se skutečně něco takového děje? Raději se budu držet představy, že je to "jen" skvěle vymyšlený další Carterův příběh, který stojí za to přečíst.
Uběhl celý dlouhý život, co jsem se prostřednictvím této knihy vydala hluboko do časů minulých a prožívala dobrodružství Havraního Pírka a Veveřice. Díky, pane Štorchu, za vaše knihy. V dětství na mě velmi zapůsobily.
Probírám se obrázky dávných vydání Babičky a rázem se objevila VZPOMÍNKA. Je mi asi devět let, jsem nemocná, ležím a už opravdu nemám co číst. Z nouze vytáhnu z rodičovské knihovny Babičku (rok vydání 1940) a čtu. Nelíbí se mi, ale nečíst se mi nelíbí více. Tyrl! Co je to za pitomé jméno! Tolik dětí a všichni se mají rádi! To jen já s bráchou se stále zlobíme a bijeme? Ale pak najednou je tam kněžna a návštěva na zámku. Jak v pohádce. A co teprve Viktorka u splavu a uhrančivé oči! Do těch bych se také zakoukala, na ty věřím. No dočetla jsem, vyléčila jsem se, ale vzpomínka přetrvala přes šedesát let. Nebyla jsem Babičkou nadšená. Stejně jako pak mé děti při povinné četbě. Ale určité kouzlo ta kniha má, když vzpomínka na ni je věčná.
Tato série je prostě dokonalá! Přeji dokonalý čtenářský zážitek.
Зулейха, Zulejka - oběť vlastní rodiny i nové sovětské společnosti. Příběh její poroby i jejího zrání. S každým novým prozřením nabývá větší víru ve své schopnosti, vidí dál a hlouběji a stává se hrdou a silnou ženou. Příběh mnoha dalších. Hluboce se mě dotkl. Myslím, že každému čtenáři také otvírá oči.
Příběh, který si mě získával postupně a teprve v polovině jsem se plně ponořila i do autorových sdělení nad rámec hlavní dějové linky. Je to nejen thriller o záhadném únosci malých chlapců, ale i o otcovství, boji se závislostí a různých našeptávačích, kteří provázejí naše životy. Právě za toto poselství dávám pátou hvězdičku.
Četla jsem kdysi dávno, v době své rané dospělosti. Mnohem dříve, než literární i filmovou tvorbu zahltily thrillery, horrory a scifi. O to více zapůsobila na mou představivost i psychiku. Těžko uvěřit, že tato novela už sto let nese své poselství a stále je působivá.
Poetický a tragický příběh první lásky studenta a židovské dívky, která se vzepře osudu. Již při prvním čtení v mém mládí jsem silně prožívala s Pavlem a Ester jejich lásku i bezvýchodnost situace. Při nynějším čtení po padesáti letech jsem jejich příběhem opět zasažena. Kolik mladých lidí bylo tehdy zbaveno úžasných prožitků probouzející se lásky a dokonce i života samého? Jen proto, že se ocitli na nesprávném místě, v nesprávné situaci, v nesprávném čase. A jejich snaha bránit se a vyváznout neměla šanci.