Radovan_R komentáře u knih
Opět slušná porce zábavy. Tento díl tak trochu připomíná detektivku, a je to trochu lepší, než předchozí díly. Dešťoleti se ukazují opravdu jako těžcí pohodáři a solární energetici - nic moc nedělají, dohromady o nic se nestarají a pak to tak dopadá. Souboj o post královny je docela boží. Celkově dobrý dojem kazí jen chos ve jménech - evidentně se tu plete Žhava s Plamenou, ale když si s tím nebudete moc lámat hlavu, dá se to přežít. Navíc v mapě je palác královny Sežehy, které ale nikde nekraluje - další renonc a už od prvního dílu.
Další díl už mám na stole, tuhle sérii stojí za to číst.
Tak tohle nebylo vůbec špatné, kniha o dracích z jiné strany. Podle anotace to napřed vypadlo na hrdinský epos, ale po pár stránkách je jasné, že to bude trochu jinak a místy to zavání až humoristickým románem. Při čtení jsem se bavil a rozhodně si seženu další díly.
Mimo jiné je dobré, že je kniha tištěná velkým písmem, takže nemusím luštit blešky s brýlema. Na druhou stranu to ale znamená, že se rychle přečte a to třeba teď na dovolené vadí, protože knihovna je daleko.
Líbí se mi neotřelá jména, zajímalo by mě, jaká jsou v originále. Za mě skvělé dílo.
Kniha, kterou stojí za to si přečíst. Hlavně asi doktoři, ale i my potenciální pacoši. Nechtěl bych něco podobného zažít na vlastní kůži, ale jeden neví, co ho v životě potká.
Oproti prvnímu dílu (který bych k podkládání stolů doporučil spíše) byl tento mnohem lepší, mělo to docela šmrnc. Ale stále mi není jasné, co autoři touto knihou/sérií chtěli říct. Konec byl poněkud hůř stravitelný, skoro bych řekl, že ještě jeden díl přijde - ale možná se mýlím. Kniha se mi četla skvěle, v zásadě si nelze na nic stěžovat, tedy kromě podivného závěru. Ale uznávám, že Lukjaněnko umí být lepší. Do knihovny bych si Pohraničí nezařadil.
Někde jsem narazil na jeden z vyšších dílů v této sérii, ale protože se má začít od nuly, sehnal jsem si první díl. No, upřímně, moc nevím, co si o tom myslet - dáma se na jednu stranu tváří jako drsňačka, na druhou tak úplně drsňačka není. Upíři jsou tu jiná liga než ti o kterých píše Kotleta, kdekdo se snaží zabít kdekoho, i když mi není jasné proč...
Je to trochu zmatek, ale na druhou stranu - když jsem knihu otevřel, strašně těžko jsem se od ní odtrhoval a to se neděje úplně často. Takže nějaké kvality to má, minimálně je to dobrá oddychovka bez nutnosti moc přemýšlet (možná raději vůbec). Není tu nouze o sarkasmy od hlavní postavy k sobě samé a sem tam se najde i dobrá hláška, pobavila mě třeba: ".... vyhodili ho od policie jen proto, že je mrtvý". Myšleno je sice nemrtvý, ale i tak mě to dostalo.
Na další díly se možná taky kouknu, na dovolenou to nemusí být špatné.
Vida, Ch.P. přešel od fantasy ke scifi, ale proč ne? Příběh docela zvláštní, avšak čtivý. Tedy ne že by to místy trochu nedřelo, když se Kira nimrá v minulosti nebo ve vzpomínkách Měkkého Ostří, ale nepřesahuje to únosnou míru.
Délka se hodnotí těžko - je to první část a v elektronické knize čísla stránek nejsou, ale necelý měsíc na přečtení stačí. Ke konci jsem se ale už v ději poněkud ztrácel a tak jsem ukončení prvního dílu uvítal.
Druhý si určitě přečtu taky, doufám, že bude brzo.
První kniha od Lukjaněnka, která mě až tak nebavila. Začátek mi přišel trochu rozvleklý a nebylo jasné, o co vlastně půjde. Taky mi dost vadilo přeskakování mezi více dějovými linkami - naštěstí kolem půlky knihy to přestane, ale občas jsem se ztrácel. Pak se ale děj rozvinul a až značně na konci nastala akce a souboj dobrých a zlých. Jak řada jiných čtenářů píše - takový jiný Lukjaněnko. S Hlídkami bych to ale nesrovnával. Jak se píše v doslovu - některé knihy autora jsou povedenější, jiné méně (tohle je myslím první z druhé kategorie), ale celkově nikdy neurazí, a s tím plně souhlasím.
Na další díly se určitě kouknu, třeba to bude lepší.
Pěkná kniha. Vzhledem k filmu mi přišla značně útlá, ale nijak to nevadí. Jako oddychovka je skvělý kousek, film, který se mi velmi líbil, to krásně připomene.
Jak píše any37 - série není žádná sláva, ale holt je zajímavé sledovat, jak se z toho autorka vykroutí, když už si to tak komplikuje. No, tenhle díl mě zrovna neoslovil, už už to vypadalo, že příběh nějak rozumně skončí, ale zas se to na konci zkomplikuje. No nevím, jestli mám shánět poslední díl nebo to radši nechat být.
Dobrá oddychovka, ale působí to dost popisně, cosi tomu chybí. Ubránit se srovnání s Herriottem nelze, je to dost podobné - ale Herriott by u mě vyhrál.
Musím přiznat, že jsem čekal trochu víc (hlavně od Mužů ve člunu, ale to způsobeno asi tím, že jsem četl Proč bychom se netopili). Zajímavých míst se dá přesto najít dost, zejména v druhém díle, kde autor značně tepe do Němců :-)
Od Lukjaněnka se dá číst všechno. Tahle kosmická detektivka byla výborná, i když konec byl takový nějaký zvláštní. KGB mi tam taky úplně neseděla, ale do ruských reálií to zapadá. Za sebe doporučuji a těším se na další jeho knihy.
Není to úplný propadák, nápad docela zajímavý, a kniha se čte dobře - stačí otevřít a najednou je půlka pryč. Ale děj mi přijde dost uspěchaný a jestli je hlavní hrdinka klaďas nebo záporák - toť otázka, na kterou nedokážu odpovědět. Navíc nejsem cílová skupina, takže hodnotit nebudu, ale na dovolenou nebo oddych se kniha celkem hodí.
Začátek vypadal nadějně - souboj dvou speciálních oddělení tajných služeb, ale velice rychle se z toho stala nebetyčná nuda. Chvílemi jsem se v ději ztrácel a chtěl skončit a jen zvědavost mi bránila to udělat. Trochu zajímavé to začalo být tak 100 stran před koncem, ale pak zase zvítězila nuda.
A prý horor? Nenechte se mýlit a sáhněte raději po Kingovi - ten píše horory. Lepších knih s upíry také existuje víc. Jediné pozitivum knihy je, že zvítězil kladný hrdina a to je dost málo. Další díly číst nebudu.
Na knihu jsem narazil náhodou a s překvapením jsem zjistil, že Tíha vesmíru, kterou jsem nedávno četl, pochází od stejné autorky. Podle popisu jsem očekával něco jako Hvězdy nám nepřály a velmi vzdáleně to tak je, ale stejně jako u Tíhy vesmíru musím konstatovat, že Hvězdy jsou o třídu až dvě výše.
Čte se to docela dobře a po většinu knihy se Finch jeví jako víceméně normální (mimochodem, zajímalo by mě, proč tato jediná postava je pojmenovaná příjmením, zatímco ostatní jménem??). Konec je smutný, snad smutnější než ve Hvězdách a připoměl mi Martina Edena. Závěrečné pátrání Violet po místech, která Finch navštívil bez ní, má lehce detektivní nádech.
Proč autorka tuto knihu napsala, je vysvětleno v doslovu a za přečtení určitě stojí. Jen je dobré počítat s tím, že se nemusí úplně líbit nebo vás rozesmutní.
Lukjaněnko se dá číst vždycky, a a bylo tak i tentokrát. Zajímavý příběh, který se dokonce rozdělí na dvě roviny, i když ta pozemská byla trochu slabší. Dost mi to připomělo Ready Player One, i když tahle kniha vznikla dřív (aspoň myslím). Konec byl takový nijaký, ale celkově jsme byl spokojen, Lukjaněnko prostě umí.
Přečetl jsem to už kdysi dávno a podle mě celá série patří k tomu nejlepšímu, co bylo ve fantasy oblasti napsáno. Vždycky tvrdím, že skvělé knihy se dají číst pořád dokola a toto je jeden z příkladů. Kdysi mi první díl půjčil kolega s tím, že má i další. Ale když jsem skončil, měl druhý stále rozečtený, tak si říkám - nebudu čekat, koupím se celou sérii. A když ten velký balík došel, chtěl jsem si první díl pro osvěžení prolistovat. No a nakonec jsem ho začal číst znova. To, myslím, hovoří za vše. A od té doby jsem celou sérii přečetl několikrát.
Zajímavé je, že v sériích mi skoro vždycky přijde první díl nejlepší a tak je to i tady - snad proto, že v tomto díle se nejvíc cestuje, zatímco v ostatních se značná část odehrává na jednom místě.
Osobně nejradši mám začátek knihy a speciálně kapitolu o zrození Safiry.
Knihy tohoto typu normálně nečtu, nicméně někde jsem četl příznivé hodnocení a proto jsem se rozhodl jí dát šanci.
No, musím přiznat, že to byl krok vedle. Hlavní hrdinka je sympatická a to, jak zápasí s nepřízní svého okolí je úžasné a nelze jí nedržet palce, nicméně pro dobrý dojem z knihy je to málo. Příběh Jacka naproti tomu působí přitaženě za vlasy a příliš neuvěřitelně. Možná je to psané opravdu spíš pro teenagery a já jsem na to už moc starý.
Vzdáleně příběh připomíná Hvězdy nám nepřály od Johna Greena, ale srovnávat tyto dvě je deset a jedna (ve prospěch Hvězd, samozřejmě).
Líbilo se mi členění na krátké kapitoly, takže při přerušení se člověk neztrácí a některé citáty, kterými nepochybně stojí za to se řídit v životě.
Velmi dobrá kniha, podle mě v sérii zatím nejlepší. Magie tu najdeme asi nejméně, ale zase je to slušná detektivka se vším všudy (hlavně ta Felixova aktovka za čtyři tácy). Dokonce i Vincenc se stává snesitelným.
Oproti prvnímu dílu, který mě až tak moc nenadchl, byla kniha mnohem lepší a stálo za to si ji přečíst. Propojení zaklínačů a vampýrů má docela šmrnc, až si člověk říká, že nějakého potkat by bylo zajímavé. Sexu je tu pořád dost (a lepší to asi nebude), ale je to snesitelnější.
A číst tuhle knihu v zimě - to místy až běhá mráz po zádech.
Se Sapkowskim bych ale toto dílo nesrovnával, Geralt a Lota jsou každý jiná kategorie. U mě osobně tedy vede Geralt.