radus komentáře u knih
Mě se knížky od Pittnerové moc líbí. I když jsou její romány naší době na hony vzdálené, dokáže dobře popsat charaktery jednotlivých postav a dobu, ve které se děj odehrává tak, že se okamžitě přenesete o desítky let nazpátek.
Knížka se moc nelíbila, ale na ukrácení času v letadle posloužila dobře. Myslím, že autorka napsala i lepší kousky
Úsměvná knížka o dvou střelených důchodkyních, které se snaží užívat života, co to jen jde. Zábavné a odpočinkové čtení, za mě doporučuji.
Knížka mi přišla taková neslaná nemastná. Děj byl dost depresivní a nevyvážil ho ani happyend, nejhezčí byly popisy francouzské krajiny. Autorka možná mohla více nahlédnout do života otce, abychom se něco více dozvěděli o jeho mimomanželském svazku, takhle mi to přišlo takové nedotažené...
Knížka se mi líbila, úplně mě pohltila a já jsem se těšila na každou další stránku. Už se těším na další pokračování.
Už jsem pár knížek o koncentračním táboře přečetla, ale tahle mě tak nějak nepohltila. Dívky při své naivitě měly vlastně hodně štěstí, občas se nad nimi slitoval esesák/čka, až mi to celé přijde nereálné. Také jejich útěk (spíš odchod) z koncentračního tábora zvláštní, poklidný, ještě stihly všude pohřbívat mrtvé... Hodnotím jako průměr.
Bylo to takové zajímavé, nenáročné čtení o tom, co se Markovi honí v hlavě. A jak tímto úsměvným čtením procházím, vidím, že tam mám občas stejné blbosti jako on :-D Určitě žádné stránky nebudu vytrhávat, každý ten fejeton má nějakou myšlenku...
Povídka Loučení se Šabachem se mi nelíbila, ostatní nebyly špatné, nejvíce se mi líbil Sněhulák a Černá karavela.
I když jsem předchozí díl četla už před nějakým časem, na některé postavy jsem si rychle vzpomněla. Román se mi moc líbil, musím ale říci, že se mi druhý díl líbil trošku více.
Moc pěkný příběh otcích, kteří oba milovali "svou" dceru. Knížka je dobře napsána, pěkně se čte a líbil se mi i dojemný konec.
Docela dobrý příběh, který se pěkně četl, i když hlavní padouch byl lehce předvídatelný. Akorát mě moc nebavil děj kolem Agly.
Autorka opět nezklamala, knížka se čte sama, úplně z ní dýchá pohoda a vy si u ní krásně odpočinete.
Kartičky hodnotím jako dobrý nápad, začátek knížky měl taky slušný rozjezd, ale pak mě to trošku přestalo bavit. Hodnotím jako průměr.
Přečetla jsem pouze Časožrouty a myslím, že to nebylo špatné. Pak jsem si pustila filmové zpracování a musím říci, že tam jsem bála více než u knížky, ale hlavně mě zajímalo jak budou vypadat ty příšerky :-) Knížka je pro mě vždycky lepší než film.
Začátek dost nudný, všechno takové povrchní, nedotažené, myslela jsem, že ve čtení ani nebudu pokračovat. Pak mě to docela začalo zajímat, ale stejně to byl takový podivně ponurý příběh.
Knížku jsem četla nyní poprvé, jako dítěti se mi do ruky nedostala. Začátek byl výborný, ale jak nastoupili novináři a ministři, tak mě to přestalo bavit. Závěr byl napsán dobře. Dávám čtyři hvězdičky, ale nevím, jestli by knížka ještě něco říkala dnešním dětem.
Knížka se mi líbila, dobře se četla a bylo zajímavé sledovat stejnou situaci z pohledu matky i dcery. Všichni mi byli sympatičtí, chvíli mě štvali, pak zase pobavili a občas i dojali. Doporučuji přečíst, je to takové nenáročné, trochu předvídatelné, ale zajímavě napsané čtení.
Přečteno znovu cca po třiceti letech a musím uznat, že mě knížka nezklamala. Styl psaní je proti dnešnímu samozřejmě odlišný a trochu krkolomný, ale obdivuju autorovu fantazii a musím uznat, že Verne byl na tehdejší dobu dost pokrokový.
Mě přijde, že se v knížce pořád opakuje to samé dokola, a proto ji odkládám....
Je zajímavé, jak autorka z pár postav na malé odlehlé vesničce dokáže vymyslet tak zašmodrchaný případ. Klevisová mě opět nezklamala, její detektivky jsou vždycky čtivé, napínavé a s překvapivými závěry.