raduškamoluška
komentáře u knih
Mlýn
Michal Vaněček
Opravdu krásná kniha, čte se sama. Začíná scénou, kde na smrt nemocný mladší z obou bratrů, Karel, obléká sváteční oblek a klobouk a uléhá na smrtelnou postel. Zároveň si přehrává celý svůj dosavadní život, celé 20. století, kdy společně se svým bratrem Františkem bojovali proti komukoli, kdo jim chtěl zabavit nebo jakkoli jinak zcizit jejich zděděný majetek: mlýn. Mnohdy to bylo za cenu neskutečného sebezapření, kdy si oba bratři prošli peklem: několik let nuceně sloužili jako PTPci, vyslýchali je v pověstném Domečku a komunistická zvůle z nich udělala nesvéprávné občany. Jejich trápení však nekončí ani rokem 1989. Strhující příběh.
Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval
Torey L. Hayden (p)
Krásné, právě se chystám na pokračování. Od prvního okamžiku vás kniha vtáhne do děje.
Liščí tanec
Lenka Chalupová
Moc zajímavá kniha, nečekané zvraty, nevyhraněná žánrově. Stojí za přečtení.
Jediné pravé lásky
Taylor Jenkins Reid
De facto nevyřčené pokračování filmu Trosečník s Tomem Hankesem. Postavy pěkně prokreslené, čte se jedním dechem, ale pro mě prostě celkově málo uvěřitelné, přeslazené, prostě pro ženy, no :-)
Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši
Petra Dvořáková
Silná kniha, to bezesporu. Jak píší i ostatní, autorka se obnažila až na kost. Přečtená za jeden podvečer, ale není to můj šálek kávy: sama jsem měla šťastné dětství, neznám psychicky narušenou matku, která by mě bezdůvodně bila a to v autorčině případě i téměř v dospělosti (tady mi chybí vyjádření protistrany,co je k tomu vedlo). S autorkou jsem stejného věku a též jsem těsně po revoluci začala hledat boha,ale nakonec s církví jako institucí poměrně rychle skončila. Poměry, jaké tam popisuje, mě šokovaly. Zároveň cítím jakousi Petřinu zmatenost a tápání celým životem, což zřejmě zapříčinila neutěšená situace v dětství. Možná právě proto, že jsem nic tak zlého nezažila a nebo mám možná plošší myšlení, přijde mi popis jejích vnitřních stavů tak trochu jako známka šílenství. Z knihy jsem si odnesla jediné: v průběhu čtení jsem se musela dvakrát potulit a poobjímat se svou dcerou.
Můj dědeček by mě popravil
Nikola Sellmair
Pěkně napsaná kniha, i když trochu amatérsky (ale to má právě své kouzlo), sama jsem po ní začala přemýšlet nad možností nějakého předurčení našeho osudu, případně nad tím, jestli si stres a deprese předešlých generací našich předků neseme geneticky dál (i když jsme oné předky nikdy nepotkali). Jennifer podvědomě tíhne k židovské kultuře, k Izraeli, učí se hebrejsky, studuje v Tel Avivu a bum: zjistí, že její dědeček byl plaszowský řezník Amon Goth. Co s tím?
