Ramiel
komentáře u knih

Atmosféra knih s komisařem Dupinem je pohlazení pro smysly. Ačkoliv vyšetřuje vcelku hrůzné vraždy, tak popis nádherné bretaňské krajiny, historie, výletních a kulinářských zážitků tuto hrůznost jednoznačně přebíjí. Kniha se bohužel čte tak dobře, že za jeden nebo dva večery je přečtená.


Zajímavý začátek se postupně zvrhnul do eroticko-sado-maso-nemaso-okultně-přisprostlého konce. Takže jako takový úlet od reality dobré počtení, ale není důvod se ke knize vracet.


Vcelku povedená detektivka. Veškeré stopy jsou čtenáři předkládány hned. Stejně jako myšlenkové pochody vyšetřovatele. Což je dle mého velké plus (nemám rád detektivky, kde autorův hrdina něco odhalí, ale čtenáři zůstane zatajeno co). Prostředí Bretaně znám a za popis krajiny dávám také plus. Úplně se zase vidím v kavárničce na pláži. Mínusem pak pro mě je chování komisaře Dupina, který na mě nepůsobil zrovna sympaticky. Nesnáší chování svých nadřízených, ale k podřízeným a kolegům se nechová dvakrát dobře. Celkově ale za mě patří tato kniha k povedenějším v detektivním žánru.


Na rozdíl od předešlých dílů mě tento příběh vůbec nechytl, nemohl jsem se začíst. Lars možná mele maso, ale tak nějak bez šťávy. Nakonec jsem byl rád, když jsem dočetl, že to mám já i Lars zdárně za sebou.


Doufám, že už se intenzivně pracuje na překladu dalšího dílu.


Moje první setkání s tímto autorem a určitě ne poslední. Zajímavý nápad s katastrofou, která změnila svět a rozložení států a jejich vojenských sil. Děj je jednoduchý a přímočarý. Jednotlivé postavy nejsou zpracovány kdovíjak do hloubky ani originálně. Setkáváme se u nich spíše s klasickými klišé o pilotech, námořnících, slavných otcích a "nezvedených" synech. Ale vzhledem k celkovému vyznění knihy to vůbec nevadí. A rozhodně zde platí, že v jednoduchosti je síla.


Erikson je (pro mě) čtenářsky nepřívětivý. Celá anabáze nějak nemá jiskru. Chování postav dost často nelogické. Rozhovory mezi nimi vedeny hodně často jen v náznacích. Až příliš autor užívá zvratů ve stylu "Deus Ex Machina". Nereaguji na ostatní komentáře, ale teď si neodpustím výjimku. Moc nechápu hodnocení ve stylu: "V dalších dílech do sebe všechno zapadne.", nebo: "Ve čtvrtém díle pochopíte, vydržte.", anebo: "Knihu jsem poprvé nedočetl, ale teď dávám 5*." Tohle neberu. Přece jde o pocit z přečtení tohoto dílu. 700 stran, které ne úplně nudily, ale zase ani nijak nesputily nutkání sáhnout po knize v každé volné chvilce. A jelikož je to už druhý díl, tak mám za sebou nějakých 1300 stran. To je přece ohromné množství textu, kde by autor měl zaujmout. A to hned, ne až ve čtvrtém, šestém, x-tém díle. Každopádně je dobře, pokud se kniha líbí. Mě bohužel nijak zvlášť.


Knížka dobrá, ale ne výborná jako předešlé dva díly. Těším se na pokračování. Ale doufám, že v něm nebude na každé druhé stránce vepřový zadek. Tohle působilo rušivě a trapně.


Tahle série s Harrym je jedna z mých nejoblíbenějších. I přes značný počet dílů si pořád drží velmi vysokou úroveň. Jen ten závěr byl na mě možná až příliš v kovbojském duchu, ale bylo to příjemné čtení a těším se na další díl.


Lovci monster zaznamenali u čtenářů velký úspěch, a tak je potřeba na značce pořádně vyrejžovat. Tahle kniha je víceméně jen prázdnou vatou. Málokterá z minipovídek mě bavila. A u některých povídek jsem si již od prvních řádků přál, aby jí byl už konec. Navíc povídku od Ringa prachsprostě zkopírovali z již dříve vydané knihy Paměti lovce monster. To jako nemohl napsat něco nového?


Na mě to bylo až příliš patetické. Nějak se mi nedařilo do knihy začíst. Několikrát jsem ji odložil. (Bohužel pro mě patřím k těm, co už jednou rozečtenou knihu musí dočíst.)


Jednohubka, kterou pan Niedl dokázal, že má smysl pro nesmysl.


Možná trochu rozvláčnější, občas lehce se opakující dialogy mezi postavami, přesto vcelku příjemné čtení, jak jsem od autora zvyklý. A navíc s dějepisným přesahem.


Není to špatné, ale kvalit Šóguna od Clavella nedosahuje. Kniha je psána stylem deníků otce Velasca a samuraje. Názorně ukazuje smýšlení Japonců. Bohužel stále dokola čteme o tom samém. Z pohledu Velasca, jak nejlépe využít Japonce jako cvičené opice při návštěvách v Mexiku a později Madridu a Římě. Z pohledu samuraje o stesku po domově a splnění mise za každou cenu, aby rodina neupadla v hanbu. V obou pohledech pak přemítání o křesťanství. A tak pořád dokola.


V knize hraje opět větší roli politika. A dle mého je to jen dobře, protože kvalitativně řadím tuto knihu kousíček pod Mokrou rybu, zato vysoko nad Tichého zabijáka a Goldsteina. Vyšetřování vraždy zavede Gereona do Východního Pruska. Seznámíme se tak se vzestupem nacismu, který má v těchto končinách velkou podporu, jakož i s nenávistí, kterou cítí Němci k Polákům. Gereon je stále stejným sólistou. Jen nechápu, jak přes množství vypitého alkoholu mohl vůbec fungovat (jen doufám, že s ním má autor další plány a nenechá ho umřít na otravu krve nebo rakovinu plic). Charly to s ním nemá a nebude mít lehké. Ostatně v jejím případě je názorně ukázáno, jak těžké to měly ženy dříve, pokud se chtěly prosadit v práci a nebýt "jen" Hausfrau.
Rozuzlení případu u jezera bylo z mého pohledu asi nejslabší částí knihy. Takové až příliš "romantické". I tak to bylo skvělé čtení. A bohužel teď opět nastává čas čekání na další díl.


Juraj Červenák nás opět bere na projížďku s kapitánem Báthorym, který je znovu v sedle a ve formě. Mohamedánské hlavy odlétají od jeho meče po tuctech, zrádci ve vlastních řadách jsou koseni jeho pistolí a ani pekelné mocnosti si na něj nepřijdou. Tato kniha je opravdu ďábelská jízda, která slibuje zajímavé pokračování,


Obsahuje SPOILER!
Oproti předchozím dílům mi to přišlo méně dějově nápadité a spousta rozhovorů prvoplánově pouze vtipných bez většího přínosu pro děj. Minule na zabití Thora bylo zapotřebí spolupráce mnoha hrdinů a velkého plánování. Teď na zabití Fenriho, s kterým se nemůže skoro nikdo měřit, stačí pár chvil házení nožů a sekání mečem dvou druidů. To by jako nikdo ze severských bohů nezvládl?


Já ty příběhy Connellymu o Harrym neskutečně baštím. To se čte úplně samo. I když se mi některé věci nezdají, tak to autorovi odpustím. Jako třeba vybavovat si věci po 33 letech do detailu, u vraha bych tomu věřil, u vyšetřovatele už méně, ale u reportéra, který o tom jen píše do novin, vůbec ne. Nebo že s těžkým otřesem mozku sundat dva chlapy. A to nebudu zmiňovat vyšetřovací postupy... Ale papír snese všechno. A Harry je fajn, takže vzhůru na další jeho dobrodružství.


Harry zabil Panenkáře a vdova chce odškodnění, takže se tentokráte budeme spolu s Harrym účastnit soudního přelíčení. A aby toho nebylo málo, vkrádá se otázka, zda zabil skutečného vraha, nebo jen nevinnou oběť. Aby toho nebylo málo, rozjíždí se další vyšetřování vražd žen... Zajímavé je, že v roli poručíka je vždy s prominutím blbec. Nejprve Pounds, teď Rollenberger. Jako už je Connellyho zvykem, celkem dost popisuje trasu, kterou postavy projíždějí nebo procházejí. Nejprve jsem si říkal, že by mohl ubrat, nebo je kolikrát úplně vynechat. A pak mi došlo, že to je jen kvůli tomu, že neznám L.A., takže si u těch tras nemám co představit. Ale když třeba Vítězslav Jareš popisuje cestování Karla Krola po Praze, nebo František Niedl jízdu Michaela Daberta v okolí Lipna, tak mi to nevadí, protože přesně vím, o jaká místa se jedná, a naopak mi to pomáhá utvářet atmosféru místa. Takže předpokládám, že čtenáři znající reálie L.A. tuto popisnost uvítají.
