Ramiel komentáře u knih
(SPOILER) Zjevná inspirace samuraji a terakotovou armádou... Nebylo to špatné, ale nebyl to úplně můj šálek čaje. Oproti předchozím dvěma dílům mě tento nevtáhl tolik do děje.
P.S. v tomto díle nejspíš čerpal Červenák, protože závěrečné sežrání mocného čaroděje jím vyvolaným démonem mi hned připomnělo Rogana.
Jen se divím, že Kutscherovy knihy se začaly překládat do češtiny až teď s úspěchem seriálu. Ale lépe pozdě, než nikdy. Už se nemůžu dočkat dalších dílů (zatím napsal sedm příběhů). Tento díl je opět velmi dobrý. A opět úplně jiný, než předchozí dva. Italská domácnost Gereona a Charly, americko-židovský gangster s dobrým srdcem, policisté beroucí "spravedlnost" do vlastních rukou, SA-mani vystrkující růžky, berlínská galérka a děti ulice živící se krádežemi. Spousta postav a všechny vykresleny barvitě a uvěřitelně.
Druhý díl této hrdinské fantasy se mi líbil více než první. Tulák se zde možná zase o trochu více polidštil, ale pořád zůstává pěkně tvrdým zabijákem, jehož obranou je útok. Děj má spád, nejsou tu žádná hluchá místa.
Tulák se u mě zařadil mezi oblíbené hrdiny jako Geralt a Černý Rogan.
Příběh je fajn, odvíjí se tak nějak dle očekávání bez nějakých velkých překvapení. Jen konec mi přišel velmi useknutý, možná by si zasloužil trochu větší propracování, než jen rychlé shrnutí na dvě tři stránky.
Kniha se rozbíhá velmi, velmi pomalu (asi prvních 350 stran)... Pořád jen výcvik a s tím spojené selhání a bolest v různých obměnách. Chvílemi je to až nudné. Postavy pro mě všechny stejně nesympatické. Jediná postava, co vypadá zajímavěji, je Tan. Vypadá to, že autor chce psát taky stovky stran jako G.R.R.Martin, a bohužel jako Martin tam má taky spoustu stran jen jako vycpávkové vaty.
A to jsem si myslel, že v rámci fantasy už jsem viděl a četl všechno... Ale gang trpaslíků mě vyvedl z omylu.
Jinak prostě klasika žánru. Stejně dobré jako první díl, jen s obměnou hlavního padoucha.
Tenhle typ oddychových knížek, kde se to řeže hlava nehlava, používají se všechny myslitelné i nemyslitelné zbraně a tečou proudy krve, mám rád. Nebylo to špatné, ale Kulhánkův Noční klub je lepší :-)
Takhle kniha ve mně při čtení vyvolala spoustu emocí, jako už dlouho žádná jiná. Je to až nepředstavitelné, čím si musel Pino projít jako 17./18.letý kluk.
P.S. Autor si mohl odpustit předmluvu k románu. Přece jen se příliš nehodí, když autor hned v předmluvě prozradí, že mu příběh z války vyprávěl sám hlavní hrdina knihy. Jelikož se tím úplně stírá napětí o jeho život, což je škoda.
Český detektivní thriller ze současnosti. Perfektní. Asi jsem ještě nečetl knihu tohoto ražení od českého autora. A líbí se mi to víc než Brown nebo Nesbo. Protože je to postavené na více než uvěřitelných základech z prostředí, ve kterém žiju. Hlavní hrdina Karel Krol je (sice) žánrovým klišé, tedy kovboj, který se s nikým a ničím nese*e, opustila ho manželka a problémy řeší chlastem a drogama... Přesto má v práci ty nejlepší výsledky... (Ale) prostě mu musím fandit. Rozkrývání pozadí a pátrání po hlavním loutkáři, který tahá za nitky, graduje s blížícím se koncem, kdy do mozaiky postupně zapadnou poslední kamínky, a výsledné dílo je mistrovské.
Autor nám touto knihou nabízí jeden z možných pohledů na vznik nejstarší české kroniky. Z pohledu samotného Kosmy se tak účastníme pátrání po zakladateli přemyslovské dynastie. Nejvíce se mi líbí, jak je nenásilnou formou zobrazen způsob, kterým vznikaly kroniky. Tedy často na základě kusých informací, svědectvích z druhé ruky, "vypůjčením" si příběhu od jiných národů i s velkou fantazií a přikrášlením skutečnosti samotným kronikářem.
Český Sherlock Holmes, který doslova do všeho strká svůj nos, spolu s doktorem Watsonem řeší případ vydírání a následné vraždy úspěšného továrníka.
Pomalejší tempo děje, který se v podstatě ani příliš nerozjede. Poklidná detektivka, na které oceňuji zasazení do rakousko-uherské předválečné Prahy a Vídně.
Krátký zajímavý příběh vytvořený na základě historické události z Prahy počátku 20.st.
Možná by neškodilo uvést, že samotná novela tvoří pouze polovinu uváděných 57 stran. Zbytek tvoří ukázky z dalších 3 knih od vydavatele.
Oproti prvnímu dílu byla upozaděna politika a přibylo Gereonových konfliktů. Zápletka parádní, takové detektivky si nechám líbit. Jen pasáže z pohledu Marquarda pro mě byly nudné. Takže doufám, že i příští kniha bude alespoň takto dobrá.
Ačkoli je to fiktivní detektivka, je vcelku zajímavé si přečíst, jakým způsobem vnímá přelom 20. a 30. let německý spisovatel. A je fakt, že toto období jako pozadí pro detektivku je jako stvořené. Mocenské soupeření socialistů, komunistů a nacistů, nesmíření se s porážkou ve válce a snahy představitelů Reichswehru o posílení armády navzdory limitu 100 000 vojáků, organizovaný zločin, ruští uprchlíci. Líbí se mi vykreslení postav. Gereon ani třeba Bruno pro mě nejsou ani kladní ani záporní hrdinové. Oba jdou doslova přes mrtvoly.
Rudolfinská Praha vykreslená jako Babylon před zničením ve víru intrik boje o moc a peníze. Proradná šlechta, loupeživé bandy, rabi Löw a skoro Golem/Gonen... Chyběl mi snad už jen magistr Kelly. Druhý díl série pro mě lepší prvního. Jen se přiznám, že ke konci jsem fandil Berkům a jejich pomstě. Akorát mi v knize trošku neseděl Steinův dvojí metr. Jarošovo doznání o vraždě nevinné ženy přešel pokáním. O Bercích oproti tomu mluví jako o vrazích žen a dětí. Přitom komtesa, Domenico a jeho přátelé si dle mého nic jiného nezasloužili.
Po předchozích sériích (Bohatýr, Bivoj, Rogan, Báthory), které jsem od autora četl, bylo pro mě překvapením, že se nejedná o fantasy, ale historický román. A vpravdě velmi dobrý historický román. Zajímavé pro mě bylo rovněž zjištění, že hlavní hrdinové nejsou až takoví "klaďasové". Povedená trojice... jen co je pravda. A rozhodně ne svatá. Drsňák Stein, který nemá rád, když se mu staví na odpor podřízení, ačkoliv sám poslouchá své nadřízené jen se sebezapřením a odmluvami. Městský hejsek Barbarič, který je více opilý, než střízlivý. A na závěr sadista Jaroš.
Chtělo by se napsat nenáročné čtení, ale vzhledem k velkému množství postav a neustálému skákání z jednoho místa na druhé, to nebyla až taková zábava. Navíc autor vydává čtyři knihy ročně a je to znát, protože jsou jako přes kopírák a vlastně se v nich už neobjevuje nic nového navíc. Možná snad jen vyhrnutých suknic bylo více než obvykle.
Dominion je nejspíš stejně zábavná kniha jako první díl Drake. Ale právě proto, že se jedná o druhý díl, tak už člověk víceméně ví, co může od jednotlivých postav očekávat. Nestává se mi moc často, aby hlavní postavy byly tak nesympatické. Kdyby v knížce nebyl zmíněn jejich věk, tak bych řekl, že Trixie a Don jsou v pubertě a pěkně s nimi hormony mlátí. Navíc v pohádkách je hloupý Honza většinou ten nejchytřejší a nejmazanější vykuk. Hloupý Don je prostě jen hloupý. Takže fandím Spálenému muži, ať převezme otěže. Prostě méně vzdychání a více cynismu.
Bezva jednohubka. Přečteno za dva večery. Nevím, nakolik se autor inspiroval Constantinem, ale vlastně je mi to úplně fuk, protože i Drake má své kouzlo (přestože/protože je vlastně přesný opak Constantina). A hvězdu navíc za to, že i Spálený muž je fascinován andělským zadkem Trixie natolik, že nevnímá nic jiného.
Pro mě nejlepší díl série (zčásti i proto, že konečně autor nevykrádá zápletky ze svých předešlých knih). Příjemné, nenáročné čtivo na pár zimních večerů s jasným, přímým dějem a černobílým rozdělením světa i postav na "dobré a špatné".