Ramiel komentáře u knih
Juraj Červenák nás opět bere na projížďku s kapitánem Báthorym, který je znovu v sedle a ve formě. Mohamedánské hlavy odlétají od jeho meče po tuctech, zrádci ve vlastních řadách jsou koseni jeho pistolí a ani pekelné mocnosti si na něj nepřijdou. Tato kniha je opravdu ďábelská jízda, která slibuje zajímavé pokračování,
Tak můj první dojem po čtení Baklyho byl touto novelou potvrzen. Prostě se kopíruje Gemmellův Druss. Manželka zavražděná nájemnými zabijáky, dcera má magické nadání, hlavní hrdina "samotářský padesátník", který se vrací k zápasení a nepřátele pobijí po tuctech... Tohle je vykradení námětu se vším všudy.
Že by (hodně velká) inspirace Gemmellem? Bakly mi až příliš připomínal Drussa Velikého. I děj je velmi podobný tomu, co prožíval Druss v zemích kolem Drenaje. Takže nečte se to úplně špatně, ale originalita tomu chybí.
Druhý díl, tentokrát místo sluneční výhně pořád prší. Nevím, jestli mě někdy v souvislosti s počasím napadlo, že v Austrálii by taky mohla být zima. Takže i díky knize dál poznávám scenérie tohoto kontinentu. Síla přírody je tak přiléhavým názvem. Zejména pokud se do přírody vydají městem odkojené ženy, které kvůli svým neshodám nejsou schopny (ochotny) spolupracovat na své záchraně.
Aaron oproti minulému dílu není ani tak hybatelem, jako spíše pozorovatelem okolního dění. Pouze v závěru se opět projeví jako hrdina. Jen nevím, jestli se mi tohle opětovné hrdinství líbí. V prvním dílu neměl jinou možnost, tentokrát být hrdinou nemusel. A možná by se mi tak zdála jeho postava daleko uvěřitelnější.
Jedním slovem: Skvělé!
Více slovy: Takto si představuji detektivku. Precizně vystavěný děj od začátku do konce. Vždy ve správnou chvíli vytažený kostlivec z něčí minulosti, který otáčí kormidlem děje. A že nějaký ten škraloup mají všichni... A to vše v žáru australského slunce.
Čte se to dobře, ale osudy rodiny Heřmanů mi přijdou až příliš podobné, ne-li stejné jako rodu Prokopů v Husitské epopeji (ta však kromě kupčení obsahovala navíc i válčení a politikaření). Chápu, že každý autor má většinou nějakou svoji šablonu, na které vystavuje svůj příběh. Bohužel zde je ve značné míře okopírován příběh z předešlých knih.
Přečteno jedním dechem, až jsem se podivil, že už je konec (a nejen kvůli tomu, že kniha má relativně málo stran). Děj si od začátku do konce drží slušné tempo. Hlavní hrdinové, jak je u pana Niedla zvykem, jsou nepřemožitelní supermani, ale to prostě tak nějak k jeho historicko-trubadúrským knihám patří a není na škodu. Kdo by nechtěl být neohroženým Wolframem, že? Líbí se mi také, jak se prolíná královská linka, řešící královskou a říšskou politiku, s linkou zemanskou, která ukazuje na život nižších šlechticů a poddaných.
Když já tomu příběhu vůbec nevěřím. Jasně, ty nejšílenější zápletky kolikrát píše sám život, ale tento příběh je naprosto neuvěřitelný.
SPOILER
Audieho náhodné zapletení se do krádeže peněz, přežití průstřelu mozku, 10 let v base, kde si na něj najímají vrahy, vycvičení střelci nejsou schopni trefit Audiho na pláži... Adopce Miguela už je jen takovou třešinkou na dortu. Navíc jsem nějak nepochopil, proč Audie neuvedl vše už při procesu. Že měli Miguela jako páku? Toho přece měli i po těch 10 letech.
Děj je zasazen do roku 1613. Je to sice období bohaté na historické události a autor měl spoustu prostoru pro vykreslení reálií té doby. Rudolf a Matyáš Habsburští (vím, Rudolf už byl 2 roky po smrti), Vatikán, jezuitské poselstvo... Anotace vypadá hezky. Ale na tohle všechno zapomeňte. Děj je napsán tak, že si ho můžete zasadit do jakéhokoliv období (tedy mimo pravěk a mimo dobu, kdy byl vynalezen automobil) a jakékoliv země. Jediné, co upomíná na Čechy, je název knihy, protože v knize není popsáno nic, co by mohl čtenář identifikovat jako české. To všechno by až tak nevadilo, pokud by zápletka byla dobrá, ale ona bohužel není.
Obsahuje SPOILER!
Oproti předchozím dílům mi to přišlo méně dějově nápadité a spousta rozhovorů prvoplánově pouze vtipných bez většího přínosu pro děj. Minule na zabití Thora bylo zapotřebí spolupráce mnoha hrdinů a velkého plánování. Teď na zabití Fenriho, s kterým se nemůže skoro nikdo měřit, stačí pár chvil házení nožů a sekání mečem dvou druidů. To by jako nikdo ze severských bohů nezvládl?
Podle mého pokračuje sestupná tendence. Nějak jsem se nemohl začíst. Nedělalo mi problém knihu odložit. Ten mix hledání, bojů, útěků a filozofování mi nějak nesedl. Spousta zbytečných a opakujících se rozhovorů o smyslu života a revoluci knihu zbytečně natahovala. Nejspíš jsem měl po prvním "detektivním" dílu jiná očekávání.
Detektivka ze Země daleké budoucnosti. Prima jízda od začátku do konce.
Tento díl mi přišel takový, jako by ho autor sám psal na metu. Skákal pořád mezi různými druhy Takeshiho vědomí. Zápletka samotná ("archeologické vykopávky pomocí atomovky") mi taky přišla slabá. Takeshi i Tanja v rámci konfliktu šli zrovna s tím, kdo se jim víc hodil do krámu. Hra na svědomí v jejich případě proto nevyzněla příliš přesvědčivě. Stejně jako závěrečný boj proti celé jednotce Klínu.
Pocit z knihy shrnuje Royova invektiva vůči Harrymu, že: "Tomu jde jen o to, co chce on. Vždycky to byl soukromý vyšetřovatel, i když ještě nosil odznak." Vzhledem k těm činům je Harry prostě mstitel. Vrahy nezatýká, ale střílí podle předem velmi dobře promyšleného scénáře. A tím scénářem je skoro vždy zabití vraha v sebeobraně.
Nějak mě Harry v tomto díle štval. Hlavně tím, jak si hrál na osamělého kovboje. Být na místě Jerryho, tak chci jiného parťáka. No a budu se opakovat ve výtce k autorovi, jelikož je pachatel zastřelen. Ano, už zase. To jako vážně nemůže aspoň jednou Harry někoho úplně normálně zatknout? Jinak případ zajímavý, "milostná" linka s Julií měla vážně drsné a nečekané rozuzlení. Jen tedy Julie musela být docela dost psychicky narušená.
Vraždy motivované výjevy z Boschových obrazů se celkem logicky nabízejí. Bohužel tady v tomto podání to bylo trochu moc dělané na efekt. Nějak jsem nebyl schopen vidět to, co agent McCaleb. Důkazy, které měly usvědčovat Harryho, mi přišly příliš chabé. Zde se mohl autor snažit trochu více, protože Harry je postavou, u které bych mohl uvěřit, že vraždu spáchal. Jen podat nějaké věrohodnější důkazy než sovu a obraz pekla. V tomto případě jsem tomu bohužel nevěřil ani na chvíli. A je to možná škoda.
Komentář obsahuje SPOILER!
Děj této knihy až na poslední stránky perfektní. Detektivní práce vždycky na jedničku. Ale bohužel zatím všechny Connellyho knihy končí smrtí pachatele, nikoli jeho zatčením (jedinou výjimkou je Eleanor v Černé ozvěně, ale i v této knize jsou ostatní spolupachatelé zabiti). Zejména v této knize se mi zdálo zakončení v rámci pouličních bouří až příliš přitažené za vlasy.
Nejsem si úplně jistý, jak by ve skutečném světě mohl Harry v policejním sboru fungovat s tím, jak všechny posílá do míst, kam slunce nesvítí. Ale čte se to dobře.
Já ty příběhy Connellymu o Harrym neskutečně baštím. To se čte úplně samo. I když se mi některé věci nezdají, tak to autorovi odpustím. Jako třeba vybavovat si věci po 33 letech do detailu, u vraha bych tomu věřil, u vyšetřovatele už méně, ale u reportéra, který o tom jen píše do novin, vůbec ne. Nebo že s těžkým otřesem mozku sundat dva chlapy. A to nebudu zmiňovat vyšetřovací postupy... Ale papír snese všechno. A Harry je fajn, takže vzhůru na další jeho dobrodružství.
Harry zabil Panenkáře a vdova chce odškodnění, takže se tentokráte budeme spolu s Harrym účastnit soudního přelíčení. A aby toho nebylo málo, vkrádá se otázka, zda zabil skutečného vraha, nebo jen nevinnou oběť. Aby toho nebylo málo, rozjíždí se další vyšetřování vražd žen... Zajímavé je, že v roli poručíka je vždy s prominutím blbec. Nejprve Pounds, teď Rollenberger. Jako už je Connellyho zvykem, celkem dost popisuje trasu, kterou postavy projíždějí nebo procházejí. Nejprve jsem si říkal, že by mohl ubrat, nebo je kolikrát úplně vynechat. A pak mi došlo, že to je jen kvůli tomu, že neznám L.A., takže si u těch tras nemám co představit. Ale když třeba Vítězslav Jareš popisuje cestování Karla Krola po Praze, nebo František Niedl jízdu Michaela Daberta v okolí Lipna, tak mi to nevadí, protože přesně vím, o jaká místa se jedná, a naopak mi to pomáhá utvářet atmosféru místa. Takže předpokládám, že čtenáři znající reálie L.A. tuto popisnost uvítají.