Ramiel komentáře u knih
Lehce, velmi lehce mi tato série připomíná Kroniky železného druida. Zejména vztahem mistr a učednice. A také Alexovým viděním v kouzelném spektru. Ale je to fajn nenáročné čtení na oddych.
Mé hodnocení je značně ovlivněno příběhy Falcona, které byly napsány poutavě a vtipně. Bohužel toto volné pokračování s Albií je pouze suchopárným popisem činností bez špetky vtipu a vypravěčského nadání. Ani se mi nechce věřit, že je psala stejná autorka.
Čte se to super, "samo" a rychle. Pěkný mix cynismu, ironie a nadsázky.
(Jen lidi neblázněte v komentářích s tím, že je to reálné. Třeba jen ty nakládačky, co hlavní hrdina vydrží, to fakt reálné není. A nereálných věcí je tam spousta, ale nechci spoilerovat.)
Jen se divím, jak vysoké hodnocení tato kniha má. Mě moc do noty nepadla. Tento příběh ze Středozemě (jasně, já vím... Skryté země) moc nepobavil. Autor vlastně nepřišel s ničím novým, což bych mu i odpustil. Co taky pořád vymýšlet. Ale ten těžkopádný popisný styl fakt ne.
Jako vždy u pana Niedla se knížka čte dobře. Bohužel děj této osmé knihy je už značně ohraný. Všechno už tu v podobném a v některých případech dokonce stejném duchu bylo.
Není to špatné čtení, ale už to není taková zábava jako v počátcích série. Každopádně překvapení na závěr nečeká jen Oberona (jak uvedeno v popisku ke knize), ale hlavně Attica. A toto překvapení slibuje celkem zajímavou linku pro příští knihu.
Nějak mi připadá, že tato kniha má velmi dobrou reklamu, ale přitom nenabízí skoro nic. Přes devět set stran textu, a přitom tak málo děje. Tolik opakujících se myšlenek a pocitů... Kéž bych se už naučil odložit jednou rozečtenou knihu.
Na mě to bylo až příliš patetické. Nějak se mi nedařilo do knihy začíst. Několikrát jsem ji odložil. (Bohužel pro mě patřím k těm, co už jednou rozečtenou knihu musí dočíst.)
Jednohubka, kterou pan Niedl dokázal, že má smysl pro nesmysl.
Možná trochu rozvláčnější, občas lehce se opakující dialogy mezi postavami, přesto vcelku příjemné čtení, jak jsem od autora zvyklý. A navíc s dějepisným přesahem.
Červenák prostě umí. A čte se to tak dobře, že za jeden večer lehce prodloužený do noci bylo hotovo. Až je pak člověk zklamán, že není kniha tlustší. No nic, nezbývá než se těšit do Plzně.
Vykreslení doby je stále na vysoké úrovni. Líbil se mi protiklad lidí, kteří v Hitlera vkládali své naděje, těch, kteří využili nových pořádků ke kariérnímu postupu, stejně jako těch, kterým Hitler jejich naděje bral.
Ale bohužel kriminální linka je s každou další knihou stále více nesmyslnější a slabší. Spousta stránek, které jsou jen výplňovou omáčkou asi jen proto, aby autor naplnil svých 600 stran. Navíc hlavní motivy jsou jako by přebrané z předešlých knih (zejména Mokrá ryba a Goldstein).
Přišlo mi zajímavé, číst o událostech roku 68 očima zahraničního autora. Bohužel u mě převládlo spíše zklamání. Je to "milostný" román, který jako by mimochodem má i historický přesah. Bohužel jsem před čtením této knihy četl knihu "Muž, který stál v cestě" od Ivana Fíly, která se drží skutečnosti. O to byl možná prožitek z této knihy menší, když se k závěru objevovalo tu více tu méně smyšleností. A moc jsem nepochopil, proč autor o některých událostech fabuluje, když skutečnost byla mnohem dramatičtější. Jako klad bych viděl zachycení nálad a nadějí ve společnosti.
Na informace bohatá kniha o světě špionáže za 2.světové války. Bohužel není vůbec psaná čtivou formou. Autor podává velmi suchopárně fakta, která získal studiem historických pramenů. I literatura faktu může být psaná lépe.
Není to špatné, ale kvalit Šóguna od Clavella nedosahuje. Kniha je psána stylem deníků otce Velasca a samuraje. Názorně ukazuje smýšlení Japonců. Bohužel stále dokola čteme o tom samém. Z pohledu Velasca, jak nejlépe využít Japonce jako cvičené opice při návštěvách v Mexiku a později Madridu a Římě. Z pohledu samuraje o stesku po domově a splnění mise za každou cenu, aby rodina neupadla v hanbu. V obou pohledech pak přemítání o křesťanství. A tak pořád dokola.
Docela by mě zajímalo, jestli by to takovýmto stylem popsala ve svém deníku žena?! Přece jen se mi to zdálo psané mužským pohledem.
Když o Claudiovi, Neronovi a Britannicovi už byly napsány stohy knih, takže čtení o této události u mě už od počátku ztrácí na zajímavosti. Navíc je to už x-tá kniha v sérii, která má bohužel sestupnou tendenci (i když možná pochopitelně, o čem taky pořád psát a neopakovat se). Dějová linka o Julii a Catonovi započatá v dřívější knihách dostane vysvětlení, které je ovšem tak nějak divné a málo uvěřitelné. No tak nezbývá než doufat, že přesun z Říma na hranice říše přinese v příštím dílu lepší čtení.
Glukhovsky má skvělé základní myšlenky. Ať už je to život v metru po jaderné válce, nebo jako zde v přelidněné Evropě, kde se nestárne. Bohužel však na těchto základech neumí vystavět opravdu kvalitní příběh. Chování postav bylo pro mě až příliš neuvěřitelné. Naivní Jan a úplně hloupá Annelie, těžko uvěřitelný pomstychtivý Schreyer... Barcelona je zprvu předkládána čtenáři jako místo, se kterým si zbytek Evropy neví rady, kam se bojí jak policisté, tak Nesmrtelní, a pak stačí "lusknout prsty" a je po problému s přistěhovalci. Místy se zdá, jako by autor prostě zapomněl, co psal o pár set stran dříve, a protiřečí si.
Snad u žádné jiné knihy se moje hodnocení neliší od průměru v databázi jako u této. Prostě mě to vůbec nebavilo. Dokonce jsem knihu odložil a přečetl jinou, než jsem se k ní zase vrátil. A to jen z toho důvodu, že žádnou knihu nenechám nedočtenou. Myšlenka postapokalyptického světa zničeného atomovkami, mutanty na povrchu a lidmi žijícími v metru vypadá slibně. Ale provedení je nudné. Arťom putuje metrem a bojuje převážně se svým strachem. Skutečná akce přijde až v posledních pár stránkách, ale to už dojem z knihy nezachrání. Nějak jsem nechápal, proč cesta mezi jednotlivými stanicemi trvá dlouhé hodiny, když průměrná vzdálenost mezi stanicemi je 1800m a nejdelší cca 6km. A těch nelogičností tam bylo mnohem mnohem víc.
Navíc mi to dost připomínalo Pistolníka od Kinga, který se taky dost nudně potloukal tunelem na svém putování.
V knize hraje opět větší roli politika. A dle mého je to jen dobře, protože kvalitativně řadím tuto knihu kousíček pod Mokrou rybu, zato vysoko nad Tichého zabijáka a Goldsteina. Vyšetřování vraždy zavede Gereona do Východního Pruska. Seznámíme se tak se vzestupem nacismu, který má v těchto končinách velkou podporu, jakož i s nenávistí, kterou cítí Němci k Polákům. Gereon je stále stejným sólistou. Jen nechápu, jak přes množství vypitého alkoholu mohl vůbec fungovat (jen doufám, že s ním má autor další plány a nenechá ho umřít na otravu krve nebo rakovinu plic). Charly to s ním nemá a nebude mít lehké. Ostatně v jejím případě je názorně ukázáno, jak těžké to měly ženy dříve, pokud se chtěly prosadit v práci a nebýt "jen" Hausfrau.
Rozuzlení případu u jezera bylo z mého pohledu asi nejslabší částí knihy. Takové až příliš "romantické". I tak to bylo skvělé čtení. A bohužel teď opět nastává čas čekání na další díl.