Ramiel komentáře u knih
Perfektní styl psaní, zápletka velmi povedená, děj krásně odsýpá. Jsem rád, že jsem na knihu narazil. A vzhledem k počtu pokračování budu mít teď na nějaký čas, co číst.
Ze začátku jsem si říkal, že to snad ani není Deaver. Vypadalo to až příliš jako klasická "přímočará" detektivka. Ale konec nezklamal. Opět překombinováno tak, že celkové vyznění knihy je více než rozpačité. Škoda, začátek byl fakt slibný.
Na můj vkus obsahuje kniha až moc zbytečně rozvláčných stránek, kdy Ryan hloubá nad "nesmrtelností brouka". A to, že z něj, analytika, udělal autor lusknutím prstu operativce, se mi taky úplně nezdálo jako dobrý nápad. Takže hodnotím jako průměrnou pohádku z prostředí zpravodajských služeb.
Tohle snad ani nebyl Sharp. Nekonal se žádný jeho velký hrdinský skutek, kterým by "sám" porazil Napoleona. Autor, aby mohl popsat celkové dění na bojišti, pasoval Sharpa do role pozorovatele ve štábu Viléma Oranžského. No a když autor potřeboval popsat dění na jiném místě bojiště, tak Sharpa nechal prostě princem vyhodit ze svých služeb, pak zase přijmout zpět, a pak zase vyhodit, a pak... Což bylo až příliš uměle vykonstruované. Ale celkově se kniha četla dobře. Ostatně jako všechny knihy v sérii.
Prvních cca 300 stran to byl vcelku slušný detektivní příběh. I když tam pořád bylo pár nelogických věcí, nad kterými jsem se pozastavil, dalo se nad nimi přivřít oči. Ale pak se to bohužel zase zvrhlo. Konec byl z mého pohledu uspěchaný a chování postav úplně mimo mé chápání.
Vcelku závidím všem, kterým tato kniha dávala smysl. Mně tedy ne. Biologická časovaná bomba, která hrozí, že zničí budoucnost celého lidstva, vyšuměla do ztracena. Možná se měl autor soustředit jen na pašování lidí a tu linku s chřipkou vůbec nezmiňovat. Tohle se prostě nepovedlo.
Zpočátku to vypadalo slibně, ale konec to zabil. Už jsem si říkal, že po nepovedeném předchozím dílu, který vůbec nedával smysl, se autor vrátil na dobrou cestu. Bohužel poslední kapitoly z toho zase udělaly málo chutnou bramboračku.
Na příběhu je poznat, že autor chtěl postihnout co možná nejvíce reálií z tehdejší doby. Feudální společnost, kastovní rozdíly, nevolnictví, otroctví, náboženská nesnášenlivost, inkviziční procesy, židovské pogromy, Maurové, války mezi králi, měšťanské svobody, kupectví, správa města... Bohužel to všechno chce demonstrovat na příběhu jednoho člověka. Těch vzestupů a pádů, štěstí i neštěstí je v knize prostě na jednoho hrdinu příliš. A proto je ten příběh pramálo uvěřitelný.
Je to tak nějak pořád na jedno brdo. Statečný rytíř bez bázně a hany, který se postaví s mečem v ruce proti bezpráví a zlovůli. A pořád se to báječně čte.
Atmosféra knih s komisařem Dupinem je pohlazení pro smysly. Ačkoliv vyšetřuje vcelku hrůzné vraždy, tak popis nádherné bretaňské krajiny, historie, výletních a kulinářských zážitků tuto hrůznost jednoznačně přebíjí. Kniha se bohužel čte tak dobře, že za jeden nebo dva večery je přečtená.
Já jsem knihou nadšený. Vzhledem k ostatním knihám od Františka Kotlety jsem očekával plno krve a násilí, kde na nějaké hlubší myšlenky není příliš prostor. Byl jsem proto mile překvapen, že tato kniha je jiná. Vcelku podařená detektivka. Motivy postav jsou postupně odkrývány, děj pěkně odsýpá a graduje. Doufám, že se nejednalo jen o jednohubku a že autor napíše další obdobně laděnou knihu jako je tato.
Oproti předcházejícím dílům slabší, méně uvěřitelné až někdy neuvěřitelné situace, zejména spojené s Kleinem. Hodně mi vadilo, že autor v tomto díle až příliš často používal konstrukci, kdy vyšetřovatelé něco odhalili, ale čtenář s tím byl seznámen až později. Takový styl psaní obecně nemám rád. Pozitivem je historicky zajímavě vykreslené období počátku 20. let 20. století v Prusku. I přes výše zmíněná negativa se jedná o nevšední příběh, který se dobře čte.
Řemeslně kniha na dobré úrovni a v podobě, na kterou jsou čtenáři zvyklí. Kvalitativně to už tak dobré z mého pohledu není. Je to spíše popisné dílo. Styl vyprávění jako vzpomínky starce nad hrobem se mi už zajídá. Používá ho v dnešní době stále více autorů historických románů. A pan Vondruška snad ve všech "epopejích". Co mi také vadí, jsou zmínky o osudech některých postav v budoucnosti. Proč bych měl vědět v dané chvíli románového děje, že zmíněná postava zemře v tom a tom roce, tam a tam a politiku a rodové svazky to ovlivní tak a tak, když ve zmiňovaném, roce je tato postava plná sil. Dle mého to ubírá ději značně na zajímavosti. Jako by nemohl vydržet a napsat to až v příslušném roce, kdy se to stane.
Opět vcelku podařená detektivka z 30.let. Možná více než samotné vyšetřování mě zaujalo historické pozadí a připomínka mnohonárodnostního složení obyvatelstva v Československu té doby. Už méně se mi líbily časové skoky ve vyprávění. Nejsem úplně fanouškem tohoto stylu.
Kniha velmi láká svou anotací. Doba počátku husitských válek a soupeření jednotlivých frakcí slibuje zajímavý příběh. Ten je psán velmi hezkým a "učesaným" jazykem. Bohužel až příliš prostoru dostaly filozoficky založené rozhovory a přemítání hlavních postav, které se pořád donekonečna opakují. A velmi rychle se to stane otravným. Z těchto nudných "disputací" občas zavane čerstvý vítr nového dění, když se hrdinové vydají do pražských ulic. A spíše jen mimochodem na pozadí zmiňované historické dění je tím nejlepším z celé knihy. Kniha stojí za přečtení, ale určitě nedosahuje kvalit Jména růže.
P.S. Zvláštní, že se zobrazuje 100% hodnocení 3 uživatelů, když byla kniha hodnocena 5 lidmi, Nina dala 3 a já dál 2 hvězdičky?!
Svět od Gemmela jako vyšitý, originalita pokulhává na obě nohy. Jména postav, tak i místopisné názvy jsou spíše nezapamatovatelnými jazykolamy. Ale kniha není nudná, takže tři hvězdy si zaslouží.
Zajímavý začátek se postupně zvrhnul do eroticko-sado-maso-nemaso-okultně-přisprostlého konce. Takže jako takový úlet od reality dobré počtení, ale není důvod se ke knize vracet.
Začátek byl velice slibný, až jsem si říkal, že se snad panu Vondruškovi podařilo napsat knihu jako z počátků tvorby. Bohužel postupem času a stránek šel děj rapidně dolů. Až mi nakonec předestřené chování a motivy postav z větší míry nedávaly smysl. Ale abych jen nehanil, tak tyto knihy beru jako takový příjemný odpočinek, protože jsou psány laskavě. P.S. srnec s laňkou k sobě nepatří, pane Vondruško.