Ramiel komentáře u knih
Když je člověk namlsán Sběratelem kostí, tak ta očekávání jsou prostě vysoká. Tato kniha je ovšem nenaplňuje. Nějak jsem se do ní nemohl začíst. Navíc mi děj nepřišel nijak moc uvěřitelný. Stejně jako chování postav.
Servaz je superman. Protože to, co přežije on, by nikdo jiný nepřežil. A díky tomu jde moje hodnocení o hvězdu dolů. Protože to absolutně ubírá uvěřitelnosti příběhu. Navíc je to zřejmě autorovo schéma, že vždy nechá Servaze jít někam samotného... Jinak fajn detektivka.
Jako vždy velmi lehké, oddechové čtení. Pan Vondruška má takový "laskavý" styl psaní, a to i když popisuje válečné boje. Bohužel tato série nedosahuje kvalit Přemyslovské, ani Husitské epopeje. V této sérii jsou všechny knihy na jedno brdo. Ale je to prostě autorův styl, takže zase pokud bych chtěl nějaké náročnější čtivo, šáhnu po jiném autorovi.
Lehké, oddechové čtení na jeden, dva večery. Prévit byl zase prevít. Ale nevím, nějak to už nebylo ono... Té snahy o zábavnost možná bylo až moc. Stejně jako Prévitových ironických a sarkastických rozhovorů s nadřízenými a podezřelými.
Tahle série s Harrym je jedna z mých nejoblíbenějších. I přes značný počet dílů si pořád drží velmi vysokou úroveň. Jen ten závěr byl na mě možná až příliš v kovbojském duchu, ale bylo to příjemné čtení a těším se na další díl.
Lepší než první díl. Přesto ten styl psaní u série Flavie Albie není ani trochu čtivý. Za mě škoda, že se autorka nedržela více stylu, kterým napsala Falca.
Je to takové milé vyprávění. Ale všechno už tu bylo. Je to pořád dokola. Jen postav je zase o něco víc, jak přibývají nové generace. Tu má někdo úspěch, jiný krachuje, tu zase některá čeká parchanta... Je to takové už značně recyklované z knih minulých.
Zpočátku zajímavě se rozvíjející příběh v příjemném prostředí Prahy 19.století se zvrhl v nesmyslnou slátaninu žrádla, chlastu a sexu. Škoda.
Ta kniha se čte sama. Začal jsem a nemohl přestat (přečteno během několika hodin za dva večery). A vážně mě potěšilo zjištění, že se jedná o několikadílnou sérii. Už se těším na další díl.
Lovci monster zaznamenali u čtenářů velký úspěch, a tak je potřeba na značce pořádně vyrejžovat. Tahle kniha je víceméně jen prázdnou vatou. Málokterá z minipovídek mě bavila. A u některých povídek jsem si již od prvních řádků přál, aby jí byl už konec. Navíc povídku od Ringa prachsprostě zkopírovali z již dříve vydané knihy Paměti lovce monster. To jako nemohl napsat něco nového?
Líbí se mi, že v knize není žádná jasná a ostrá hrana, která by dělila postavy na hrdiny a padouchy. Je Anomander hrdina, nebo padouch? A co kapitán Paran, nebo pobočnice Lorn? Výtku bych měl ovšem ke stylu psaní. Ten mi moc nesedl. Děj se odehrává v jednom čase a sem tam se objeví nějaké vzpomínání na události minulé. To by celkem šlo. Ale autor skáče mezi postavami snad po každé stránce. A to časté střídání se mi moc nelíbí, spíš je někdy až rušivé. Takže celkově slušná fantasy kniha, ale že bych z ní byl nějak extra na větvi, to ne. Každopádně druhý díl si přečtu.
Já mám tyhle nenáročné oddychovky ze světa Lovců monster rád pro jejich zábavnost. A ani tato kniha od Ringa nezklamala a splnila má očekávání.
Bohužel autor prostě není dobrým spisovatelem. Jako by se nemohl rozhodnout, zda psát román, nebo literaturu faktu. Psát už od začátku knihy na koncích kapitol, jak skutečně dopadly vyobrazené postavy, s mnohými z nichž se setkáváme i v následujících kapitolách, je dle mého pro román neodpustitelné. Životní osudy případně mohl shrnout v doslovu ke knize. Přeskakování v časových liniích je v poslední době velice módní. Zde ovšem zcela zbytečné skákání v čase v řádech měsíců kazí dojem ze čtení. Škoda, že se tématu nechopil třeba Jiří Šulc.
Bavilo mě to. Zhltl jsem to jedním dechem. Co víc si od knihy přát?
Po dlouhé době opět příběh, který vcelku dával hlavu a patu. Líbí se mi ta přívětivá atmosféra, která z knih pana Vondrušky čiší (i když by občas nějakou tu torturu zařadit mohl, tak knih plných brutality a krve je dost od jiných autorů). A jak je už u autora zvykem, tak po vcelku dlouhém pátrání a tápání vyšetřovatelů přišlo rychlé rozuzlení v závěru.
Kniha je napsaná podle jedné šablony, kdy pořád dokola u všech postav "naději střídá brutální pád" . A je jedno, zda v dějové lince v Americe, nebo v Evropě. Všechno násilí působí tak strašně prvoplánově, zřejmě s cílem co nejvíce šokovat. Ale šokující pro mě většinou znamená něco nečekaného, bohužel v této knize se neočekávaného neobjeví nic. A zakončení osudů dvou bývalých přátel v lese mi přišlo jako parodie z nějakého spaghetti westernu. Abych jen nehanil, líbilo se mi třeba vykreslení atmosféry koncentráku. Rozhodně to není špatná kniha. Ovšem tak vysoké hodnocení bych u ní nečekal. Ale každému se líbí něco jiného, tak proč ne. Jen nechápu, že zde spousta lidí knihu ohodnotí 4, nebo 5 hvězdami, když do komentáře napíšou, že nenaplnila jejich očekávání nebo si ji tak moc neužívali.
Kniha psána jednoduše, srozumitelně, se spoustou zajímavých nápadů, které mi ve finále přišly nedotažené. Potenciál měla kniha asi větší, ale je to vcelku dobré čtení na pár večerů.
Knihy od Silvy jsou sázkou na jistotu a člověk se pobaví. Ani se nechce věřit, že je to už 20. kniha s Gabrielem. Ale možná už je pomalu načase, aby zamířil do důchodu. Přece jen už to nevypadá moc věrohodně, že provádí akce v terénu sedmdesátník. Tématika raného křesťanství je určitě pro spisovatele zajímavá, jelikož zde může popustit uzdu fantazii a vytvářet konspirační teorie. Bohužel se mi úplně nepozdával styl výkladu, kdy se baví vysocí představitelé katolíků mezi sebou a přitom si vysvětlují základy věrouky. Chápu, že tím způsobem autor vysvětluje problematiku laickému čtenáři, ale dle mého to vypadá divně.
Velkým mínusem knihy je také bohužel nakladatelství HarperCollins. Poznámky pod čarou jsou spíše do literatury faktu, než detektivek a thrillerů, ale dejme tomu. Někdo jiný je třeba ocení. Co už asi ocení málokdo, je úplně šílené množství do očí bijících chyb v textu. S láskou vzpomínám na knihy v této sérii vydané od Domina.
Zápletka byla vcelku zajímavá. Ovšem zjevení se Barbariče v Plzni mi přišlo vyloženě na sílu, aby zde zase byli všichni tři hlavní hrdinové. (Ale těžko říct, jak jen ho do tohoto dílu dostat, aby to dávalo smysl.) I role císaře Rudolfa a arcivévody Maxmiliána mi přišly spíše podivné. Nejvíce mi ale vadilo chování císařových rádců, protože to nedávalo vůbec žádný smysl. S jejich možnostmi řešit věci tak, jak je napsáno v knize... ne, to ne. Dobře to vystihl ve svém komentáři Lester555. No a závěrečné zabroušení do neurochirurgie je snad hloupý vtip. Takže za mě průměrná kniha. Autor už určitě napsal lepší, mnohem lepší. Tak snad tato kniha není předzvěstí sestupné tendence.
Lehce, velmi lehce mi tato série připomíná Kroniky železného druida. Zejména vztahem mistr a učednice. A také Alexovým viděním v kouzelném spektru. Ale je to fajn nenáročné čtení na oddych.