Ramilia komentáře u knih
Knihu jsem si stáhla v elektronické podobě a prolétla jsem ji víceménně celou, nečetla jsem vše, jen vždy takové útržky. Zajímám se o tématiku 2. světové války, takže to pro mě bezesporu je zajímavý historický pohled (sice hodně zkreslený) do té doby.
Pročetla jsem si i citáty a tři mě opravdu velice zaujaly:
„Říkej lež dostatečně hlasitě a dostatečně dlouho a lidé tomu uvěří.“
„Obrovské masy lidí mnohem snáze uvěří velké lži než malé.“
„Je štěstím pro stát, když lidi nepřemýšlejí.“
Musím s Hitlerem souhlasit - ačkoliv jen pomyšlení, že souhlasím s tak příšernou osobou, mi nedělá dobře...
Dalším důvodem, proč se o knihu zajímám (kromě toho, že je to "zakázané ovoce") je ten, že se obávám, že se pomalu ale jistě totalita začíná plíživě vtírat do společenství, které se tváří jako demokratické. Ty různé zákazy, příkazy, nařízení; co jíst, co pít, nekouřit, pravidelně (téměř povinně) cvičit - to vše hlásali nacisté také. Například odstrašující obrázky na krabičkách cigaret v Austrálii - je to přeci pro dobro lidí, že jo... Je jen otázkou času totiž, než se to zvrtne, jako tehdy ve 30. letech.
Tuto knihu jsem si vybrala jako povinnou četbu k maturitě a úplně mě dostala! Ten pocit beznaděje, který se linul celým příběhem, ano, byly tam ostrůvky v podobě naděje a lásky, ale bohužel byly velice rychle uhašeny ministerstvy a Velkým bratrem.
Tak nějak mě asi ovlivnila více, než bych chtěla, jelikož se zamýšlím, zda-li nezačínám v dnešním okolním světě vidět paralely... některé vlády svou činností se krůček po krůčku začínají přibližovat a přiklánět ke sledování svých občanů, diktují jim, co mají jíst, pít, (ne)kouřit... aneb ve stylu "Tvé tělo patří státu". To mě na tom děsí.
Ještě dodám, že takto depresivní knihu jsem snad nečetla, ale o to víc ve mně zanechala svůj otisk. Po dvou letech od přečtení je to sakra co říct.
Přečetla jsem téměř jedním dechem, a přestože jsem tušila, jak dílo dopadne, přepadla mě na konci vlna lítosti... Byla jsem opravdu ráda, že jsme tuto knihu měli v povinné četbě k maturitě a že jsem si ji před dvěma lety vybrala. Chystám se i na další díla od Remarqua :)
Kniha se mi líbila. Hlavní hrdina má rád jazz, hraje na saxofon - no řekněte, kdo by takového kluka neměl rád :) s ostatníma klukama z party je sranda, jen holky jsou občas protivný...
Myšlenky v knize jsou rozhodně velmi zajímavé a k zamyšlení, ale... ALE! Nemůžu se prostě přenést přes ten přílišný, až skoro fanatický křesťanský pohled... Nerezonuje to se mnou, protože tyto věci vedou ke zbytečnému pocitu viny, dle mého názoru... Hlavně co se sexuality týče.
Silné dílo, bravurně vykreslená psychologie postav - jejich životní události a pocity, díky kterým vlastně mohli přihlížet, nebo aktivně provádět hrůzné činy. Obhajovali si to jako přínos pro zdravotnictví a odhalení hranic lidského těla.
Japonci byli (a možná ještě stále jsou?) krutí. Přestože dnes jsou převážně pracovití a kultivovaní, dle mého názoru se s tím úplně nesrovnali. Konečně díky tomuto dílu mi došlo, proč vlastně u nich se natáčí nejvíc filmů s gore tematikou, mučením, násilím... Protože je to dost možná způsob, jak se jako národ vyrovnávají s krutostí svých předků.
Super přehled všech možných vynálezů na světě, různých druhů vědy od logiky po statistiku a astrofyziku... prostě nádhera! Dokonce mi to i pomohlo lépe pochopit statistiku ke zkoušce na vysoké škole ;) (sice jen základy, ale o tom to je). Muselo to dát hodně moc práce... klobouk dolů před autory.
Nemohu tomu dát méně hvězdiček už jen z toho důvodu, že si velice dobře vzpomínám, jak mi v 15 letech poletovaly motýlkové v břiše, jak jsem přestávala dýchat s Bellou, jak jsem si přála potkat také svého Edwarda... Byla jsem tehdy cílová skupina, rozechvělá nezkušená puberťačka, ale zatraceně jsem si to užívala!
Miluju! Pohádky a postavy z pověstí zakomponované do fantasy-historického hábitu, žádné ploché rozdělení na dobro a zlo. Nechybí ani humor, napětí, erotika.
Mám dokonce i audioknihu, která je namluvená jako rozhlasová hra, což umocňuje zážitek z již tak skvělé knihy.
Jediné, co mi tu chybělo, (jelikož jsem knihu četla v průběhu hraní hry Zaklínač 3) bylo vysvětlení, co jsou zač a jak fungují ta Znamení, případně více informací o původu Zaklínačů. Čekala jsem celou dobu, kdy něco takového přijde, a když to nikde nebylo, chvíli jsem váhala, jestli tohle je opravdu první díl ze ságy. :D Ovšem to jsou jen takové detaily, které ve výsledku vůbec nenarušily můj dojem a požitek z knihy.
Příjemná kniha, zajímavě napsané. Ukazuje také pohled na černochy před více než sto lety, to potom člověku dojde, proč jsou ještě stále dnes ty rasové nepokoje v USA, holt nějaké křivdy se ani po několik generací nedají zapomenout...
Huck mi byl docela sympatický, naproti tomu Tom mě neskutečně vytáčel - takový drzý domýšlivý floutek. Být Huckem tak ho mlátím pořád.
Pár posledních kapitol mě už pak vůbec nebavilo (od "záchranné mise"), připadalo mi to až moc přehnané. A už vůbec to pro mě nebylo vtipné. Proto dávám jen tři hvězdy. Kdyby byla větší škála hodnocení, dala bych 7 z 10.
Pro mě, jakožto skalního fanouška HP, je tato kniha nutnost. Zaujala mě i přes to, že popisuje jevy, místa a legendy pouze do 4. dílu. Některé úvahy týkající se budoucího děje mě pobavily, jiné se vyplnily.
Kytici jsem četla již jako malá holčička - tehdy jsem se u toho i hodně bála, ale zároveň mě to fascinovalo. Většinu balad jsem znala zpaměti, nejraději jsem měla asi Zlatý kolovrat a Polednici.
Sice velké básnické sbírky nemám příliš v oblibě, často se v nich ztrácím a nechytám se, ale panu Erbenovi se prostě povedlo úžasné dílo :)
Příliš dlouhá souvětí a rozsáhlá vyprávění mi bohužel "dovolily" přečíst knihu asi do poloviny, pak už jsem se v tom hodně ztrácela.
Pasáže se Smíškem a Pipinem jsou zaručeně nejzábavnější z celé knihy!
Celou trilogii jsem četla až poté, co jsem asi stokrát viděla všechny filmy - i přesto mě čtení převážně bavilo, některé věci se mi ujasnily. Nejhezčí pro mě asi byla pasáž s Tomem Bombadilem :)
Vyvrcholení knižní ságy, nikde nebyl nějaký dlouhý nudný moment, vše mělo šťávu. I přes to, jak to skončilo, jsem cítila velikou prázdnotu uvnitř... doufám, že Rowlingová ještě napíše nějaký další díl, něco jako Next Generation :D nebo o Pobertech :)
Díl, který se mi líbil nejméně ze všech... Harry se chová jako ublížený puberťák, i když ho z velké části chápu - vzhledem k tomu, kde a jak vyrůstal, navíc mě by taky štvalo, kdybych trčela v domově, kde se ke mně chovají jako k otravnému hmyzu, zatímco moji kamarádi se mi ani pořádně neozvou, ne tohle není to, proč se mi to nelíbí. Důvodem byl děj na Ministerstvu kouzel - jak se Harry nechal hloupě vylákat, a kvůli tomu přišel někdo o život... Přitom měl k dispozici plno způsobů, jak si ověřit pravdu, ne ale on byl prostě moc egoistický.
Vyžaduje to velikou dávku představivosti a fantazie, kterou asi nemám tak vyvinutou jako autor. Proto nejspíš nemohu na sto procent docenit všechny popisy vesmíru a techniky.
Jinak ale nemám příliš co vytknout, snad jen rozvleklé technické popisy, které mě trochu nudily a musela jsem se přemáhat, abych se přes ně dostala.
Velice zajímavý příběh, je to skvěle a čtivě napsáno. Ke konci jsem se už nemohla odtrhnout, jak to bylo napínavé.
Knihu jsem poprvé četla, když mi bylo 13, dalo by se říci, že to byla jedna z mých prvních fantasy knih. Úplně mě uchvátila! Celá Alagaesie, postavy, dialogy, jak se příběh rozvíjí... Tehdy jsem ji četla pořád a pořád dokola, nemohla jsem se jí nabažit :) Nikdy mě neomrzela.
Jediné, co mě velice zklamalo, byl film, říkám si, že si půjčili jen název :D
Nedávno jsem knihu četla znova, jelikož jsem si dokoupila poslední díl, tak jsem si to chtěla po několika letech osvěžit, bavilo mě to snad ještě víc! (je pravda, že první 3 strany tedy až tolik ne).
Knihu jsem koupila i mému příteli k narozeninám - upozorňuji, že je to milovník Tolkiena - a kniha ho po pár kapitolách taky chytla, nakonec si sám dokoupil zbývající tři díly.
A já osobně si nemyslím, že je to jen vykrádačka Tolkiena - to byste mohli říci pak o úplně každém fantasy, nebo jiném žánru... Jo, jsou tam taky elfové, trpaslíci, ale to je tak všechno :D to je jako byste říkali, že Vopršálek vykradl Vošoucha, jelikož se v jejich knihách vyskytují hasiči (vymyšlený příklad).