RanMori komentáře u knih
(SPOILER) Kniha podává dost zajímavých pohledů na svět, které navíc pěkně nastavují zrcadlo společnosti, a zvláště v dnešní době, kdy na každém rohu vyskakují díla umělé inteligence vydávající se za realitu, jen ještě víc potvrzují, jak strašně snadno se lidstvo nechá oblbnout. Celkový nápad není vůbec špatný.
Příběhově mi ale kniha nefungovala. Autor stejně věcně a stručně jako fakta o penězích a sociálních sítích popisuje i všechny scény, které mají pracovat s emocemi nebo i s erotikou. Mezi postavami tudíž neexistuje žádná dynamika, o chemii ani nemluvě, atmosféra téměř taky žádná. V některých chvílích mi přišlo, že postavy vůbec nepřemýšlejí, zatímco čtenáře opověď napadla hned na první dobrou.
Silně nadužívané cliffhangery (tím pádem opět nefunkční) tu už také zazněly, tohle silné koření se rychle přejí, když je na každé stránce, a popravdě i když první polovina knihy byla zajímavá tím pohledem na společnost a její chování, potom to začlo být už poněkud únavné, pořád dokola tytéž reakce a postup (protože lidstvo to asi jinak opravdu neumí). Dočetla jsem, protože mě zajímalo, kam to vlastně má celé směřovat, ale kromě eko masáže jsem dostala jen pocit značného vyšumění – proč to bylo vydáváné za plottwist, když to lze vyčíst už z anotace?? A pokud se celou dobu počítá s tím, že to čtenář ví (ač podle podání mi spíš přijde, že autorův plán byl čtenáře oblbnout právě tím, jak mu vyzradí to, jak je všechno lež a celou dobu se tváří jako ten, komu může věřit, a nakonec se ukáže, že se zase nechal obelhat - což by bylo bývalo bezva vyústění, které ale právě jaksi kvůli anotaci nefunguje), tak mi pak opravdu nějak uniká síla závěru.
Na tomhle snáři jsem kdysi začínala a věřila všemu, co se tam píše. O mnoho let později, kdy jsem se výkladům začala věnovat blížeji a pochopila, jak to v podvědomí vlastně opravdu funguje, mechaniku snu a jeho mluvu, pochopila jsem, proč a že je tenhle (a zdaleka NEJEN tenhle) snář plný absolutních nesmyslů, nepodložených sebemenší psychoanalýzou. Pokud chce někdo svému podvědomí opravdu porozumět, tak tohle není cesta. Ne, tohle ho odvede přesně opačným směrem.
Nápad dobrý a zpracování taky ne úplně špatné. Konec se možná až trochu křečovitě snažil šokovat, což v některých ohledech bylo už zbytečně nastavované.
Nějak se mi ale nechce pozdávat ta věc s bateriemi v obraze... i kdyby poznala, co je tam nakreslené, to jí z toho jako fakt měla dojít šifra zrovna téhle story? A ještě k tomu snad dovést k pachateli?? To teda opravdu těžko.
(SPOILER) Docela fajnová oddechovka. Nenáročná, dobře a rychle se čte. Velmi prostinká detektivní zápletka, ve které skoro o nic nejde, ale to je jen kulisa, aby se měly kolem čeho odehrávat ty ptačí proměny, na které je beztak čtenář zvědavý nejvíc. A že tyhle scénky jsou fakt komické a povedené (myslím, že u mě to vyhrála příhoda s čápem, ale i ten výlov orlem byl super...). Konec je milý a uspokojivý, chvíli už to vypadalo, že to dopadne... taky dobře? :D
Hodnocení musím srazit jen za to, s jakou neúctou se v knize občas pojednávalo o seniorech, tohle nešlo skousnout ani jako vtip.
Oceňuji důvtipné skrývání čísel na některých obrázcích, člověk opravdu musí poctivě brejlit :). 3x jsem zemřela (ačkoli nikdy "předepsanou" smrtí, spíš mi vždy došly HP), pak jsem si nakreslila plánek zámku (docela prča :D) a díky tomu se mi povedlo získat lepší představu, kde jsem vlastně už byla a kde ne. A poté jsem příběh tedy již zdárně dohrála. Není to špatné, jednoduchá pravidla, která člověk lehko uhlídá. Snad jen v místě s psincem mám dojem, že došlo k chybnému číselnému přesměrování.
Když jsem knihu uviděla, první co mě napadlo, bylo: 3 reklamy jen na obálce? Tak to smrdí průserem!
A taky že jo. Prvních asi 100 stran jsem se násilně nutila do pokračování, ale byla jsem zvědavá na tu proklamovanou bombu, tak jsem to nechtěla vzdát. Pak jsem se jakž takž už začetla. Lottie je opravdu protivná megera, ale ono se to mezi těmi ostatními ztratí - tam není sympatický nikdo. Štěkají po sobě úplně všichni. Proto mi bylo úplně fuk, co se s kým stane. Nemluvě o tom, že je tam postav jako máku, takže ani nevíte, kdo bude důležitý.
Děj je plytký, motivace chabé. 2 linky - kdo je vrah a kdo je utajené dítě. Vlastně si nejsem jistá úplně, co bylo tím mega zvratem myšleno. Možná ta identita utajovaného dítěte? A co se tím jako změnilo?? Celkově jsem nepochopila, proč s tím vůbec byly takové tajné čachry. Nebo odhalení vraha? No vzhledem k tomu, že podezřelí postupně z různých důvodů odpadali, moc těch variant už nezbývalo...
Podivuhodná je i anotace, která se vymyká zažitým zvykům - jinde většinou shrne max první čtvrtinu knihu, tady se na zmizení mladíků dostane až na samotném konci.
Celkově se mi to hodně špatně četlo, kniha má mizerný rytmus vět (samé krátké věty za sebou).
Přišla jsem si nějaká pitomá, ale vidím, že nejsem jediná, komu se z těch hádanek přehřívaly závity :) Nicméně styl soubojů mi přišel hrozně nevyvážený, buď dáte příšeru na jednu ránu vy nebo ona vás, podle toho, za koho hrajete. Takový lukostřelec s 0 defensem je slušně v pr. Přitom jinak v GB mám souboje ráda, ale toto by potřebovalo ještě poladit.
(SPOILER) Vzhledem k tomu, že o zabití svého úhlavního nepřítele Gnaaga usilujete celých 11 knih, přijde mi až nevhodné ho nezabít vlastnoručně. Jen vytáhnout Sommerswerd a přečíst si, jak z něj prd zbylo. V ostatních případech si s ním aspoň opravdu zabojujete. Ale i tak, to poslední rozloučení, potažmo ten poslední odkaz pod známým číslem 350, na mě působil prostě odbytě. Jako už už to konečně je hotový, tak to nějak ukončíme a tvůj poslední úkol - ten primární v tomto díle - vykonáš už "instinktivně". A všichni žili šťastně až do smrti.
Ať chodím kudy chci, pořád se mi nedaří narazit na toho ikonického pavouka :D
Kniha mě překvapila, čekala jsem opět to humorné pojetí jako v předchozích dvou. Ale je to o depresích a úzkostech a o těžkých bojích s nimi. Je to autorčina zpověď a na dost místech mi bylo, jako by někdo vzal i můj deník a překreslil ho do komiksu. Je to hezké a i když neveselé čtení, přesto nakonec vyvolává příjemné pocity. A mnohá zamyšlení.
Sci-fi obecně moc nemusím, ale toto mě bavilo. Asi díky tomu, že i přes to množství mechanických i jiných popisů tam byl i malý přesah do psychologie a biologie, takže to bylo zároveň i takové poučné. A rozhodně k zamyšlení. K tomu velmi napínavé a chytlavé. Jediné, co mi trochu rušilo zážitek, byl styl pojetí vnitřních monologů - nebylo to moc dobře rozlišeno a někdy jsem poněkud tápala, co si myslí a co už říká a kdo.
I po přečtení zůstává kniha pod kůží, pořád se vracím k myšlenkám na to, jak by se člověk zachoval sám v takové situaci... třeba na tom konci... Z toho jsem poněkud rozpačitá, přijde mi jako otevřený či nejasný (zda všichni 3 splnili slovo), což by bylo OK, že to nebylo řečeno na pevno, ale proto nechápu ty poslední věty samotné - a rozčiluje mě to, protože to chci vědět xD
Přečteno asi 10x a nejméně ještě 10x přečteno bude :)
Psáno deníkovou formou, což mně osobně bylo příjemné. Sice je pravda, že autorka tak vyzradila hned na začátku, jak to celé skončí, ale vzhledem k tomu, že pro mě byl její příběh spíše podružný a šla jsem si hlavně pro info o Japonsku, tak mi to nikterak nevadilo :). Nicméně, když jsem si na konci vyhledala onen 11. březen, mělo to mnohem silnější emoční dopad.
Jako dítě jsem to četla opakovaně. Měla jsem potom chuť zajídat maso šťovíkem :)
Ze začátku to začne na člověka chrstat náhledové postavy jednu za druhou, až jsem začínala mít obavu, jestli to všechno uhlídám. Ale nakonec jich bylo "jen" 5, z nichž nejzajímavější pro mě byl Christopher. Čtení rozhodně napínavé, o překvápka a zvraty nebylo nouze, přestože 2 jsem odhadla už s docela velkým předstihem. Motivace hlavního záškodníka mi přišla poněkud slabší na to, aby se pustil do takové akce, ale nakonec jsem přistoupila na to, že každý holt prožívá věci ve své subjektivní intenzitě :). Všech 5 linek pěkně završených, každá má svůj vlastní spád. A cliffhangery jsou tu naprosto neodložitelné :)
Jo, tohle bylo hodně dobrý. O vzrušující napětí není nouze a párkrát jsem opravdu horečně otáčela stránku za stránkou, abych se konečně dozvěděla, jak to bylo. A přesto že to na zvraty nebylo nijak skoupé, nepůsobilo to překombinovaně. Jen mě trochu překvapilo, že to v jednom ohledu neskončilo dobře, ale i tak to k vykresleným charakterům vlastně sedlo. Rovněž oceňuji velmi věrně - bohužel - zachycený obraz současné společnosti a jejího chování na sociálních sítích.
Kniha mi byla velmi doporučena, ale i když koncept samotný špatný není, to provedení na mě nefungovalo. První část na ostrově dosti nudná, druhá s Damienem konečně pořádně napínavá. Ale pak přišel plottwist, kterej to úplně zabil. Všeho moc škodí. Jednou ano, ale dvakrát za jednu knihu vážně ne.
Toto je za mě takové nejslabší. Je to sice děleno na 2 části, ale nějak to tu postrádalo švih.
Jako dítě jsem měla co dělat, abych to dohrála. Dnes jsem měla nějaké štěstí, že jsem volila cesty tak, že jsem za chvíli byla v cíli a vyhla se skoro všem problémům :). U mě je to hlavně nostalgická záležitost, což dokazuje i fakt, že 1-5 díl jsou už taková salátová vydání :)
Tenkrát to byla pořádná pecka, nic jiného u nás nebylo k sehnání :)