Rawen616 komentáře u knih
Další parádní dějepis od pana Kovaříka. Druhá kniha z "rytířské" řady pokračuje přesně v duchu prvního dílu. Opět se na podrobném popisu několika bitev seznámíme jak s dobou, tak i historickými osobnostmi a vojenskými technikami. Bitvy jsou opět vybrány tak aby byly co nejatraktivnější - tažení proti Albigenským(Katarům), bitva rytířů s mongolskými nájedzníky u Lehnice, povstání Skotů atd. Pomyslným vrcholem knihy je určitě skvělá kapitola o Přemyslu Otakarovi II. Hvězdičku dolu dávám za slabší obrazový doprovod a také za poslední, oproti svižnému zbytku knihy, trochu utahanější část o Janu Lucemburském. Jinak ale nelze, než opět doporučit.
Jelikož jsem od Lema zatím četl jen Solaris a Nepřemožitelného, tak tohle mě teda hodně překvapilo. Soubor vtipných povídek kombinujících scifi, pohádky a příhody vesmírného "Pata a Mata". Opravdu pěkná přehlídka divokého slovíčkaření(překlad musel být zážitek) a zezačátku i celkem nápaditý svět ve kterém se povídky odehrávají. Bohužel někde v půli už mě to příliš nebavilo. Mám s tím podobný problém jako se Stopařovo průvodcem po galaxii. Zkrátka mi přišlo, že tam jsou ty hlášky a ujeté nápady tlačené hrozně na sílu. Jako kdyby snad nemohl existovat alespoň jeden odstavec bez nějakých třesko-prsko-meta-fázerových konjunkčních diododrecyklátorů apod. Na druhou stranu, je to sympaticky krátké.
Na Jodorowského překvapivě "realistická" temná fantasy. Nepřekvapivě je to samozřejmě plné utrpení, násilí, sexu(ovšem, jak už to u Joda bývá, ne samoúčelně!) a hrdinové jako obvykle procházejí velmi trnitou životní cestou, kdy jsou dohnáni až na samou mez toho co jsou schopni unést. Jak vidíte, Jodo se drží svých tradičních postupů které máme tak rádi. A jak je už u mistra obvyklé, opět si dal záležet na výběru umělce který ztvární jeho představy. Dongzi Liu má poměrně nezvyklý styl s nádechem asijské mangy, což ve spojení s krvavým příběhem v téměř ryze evropském středověkém prostředí vytváří zajímavý a velmi lahodný koktejl:-) Těším se na další díly. Vypadá to na poněkud ostřejší Hru o trůny.
Jak mám dvojici Preston & Child rád, tak tohle byla zatím asi nejslabší kniha, co jsem od nich četl. Respektive, dobré to bylo až někam kousek za půlku. Celou dobu se to totiž tváří jako čtivější variace na slavnou knihu Kmen Andromeda, kdy se s hlavní postavou seznamujete s výzkumným zařízením a smrtonosným virem a celou dobu tušíte nějaký blížící se průser. Jenže ono se to celé vyvrbí poněkud jinak. Kdyby se z toho téměř uplně vynechalo to pouštní dobrodružství a psychedelická část ve virtuální realitě, která jak kdyby tam přilétla z úplně jiné knihy, tak by to byl příjemný průměr. Takhle se to natáhlo na dost podivné béčko, kdy jsem ke konci už přeskakoval celé stránky, hlavně abych to měl za sebou.
Zatímco pětka ve filmu dopadla mizerně(byť měla potenciál a i její novelizace ukazovala, že by to nemuselo být tak zlé) tak šestý film patří k těm nejlepším a jeho novelizace je s ním plně srovnatelná. Sice nepřináší oproti filmu, až na drobné odchylky vůbec nic nového, ale je to velmi čtivý a dovedně napsaný příběh o spiknutí mezi Federací a Klingony nastolující celou řadu i dnes velmi aktuálních otázek o soužití kultur, pomoci lidem z ne zcela přátelského prostředí, xenofobii atd. A stejně jako ve filmu i tady je konec příjemně emotivní, neboť jde o oficiální rozloučení se starou posádkou.
Hohoho, slušné vánoční akční béčko:-) Populární film s Brucem Willisem vychází z této knihy, ale pár věcí je tu jinak. Tak především v knize se hlavní hrdina nejmenuje John McClane a je výrazně starší a drsnější(skvěle by se na něj hodil herec Stephen Lang z Avatara). Jinak se ale dočkáme většiny kultovních scén. Oproti filmu ale kniha slušně nabourává některá klišé. Tak především hlavní hrdina, Joe Leland, opravdu nezná slitování a nedělá mu potíže zastřelit ženu nebo někoho, kdo se v danou chvíli nemůže moc bránit. Fandíte mu, ale moc sympatií si asi nezíská. Další nečekanou věcí je konec, který má do happy endu daleko. Jak "hollywoodsky" kniha začne, tak nakonec skončí velmi "nehollywoodsky".To oceňuji. Překlad knihy byl mizerný a kostrbatý, obálka je příšerná, ale jsem rád, že jsem si mohl prapůvodní Smrtonosnou past přečíst.
Moc české autory nečtu. Až na scifisty a fantasáky většinou nemám důvěru k tomu, co je u nás v knihkupectví zařazeno v běžné české beletrii. Ale z nějakého důvodu mě Kar lákal. Možná designem a sympatickými malými rozměry a možná také popisem zápletky. Ta mi přišla dostatečně ujetá, aby mě navnadila zjistit, co to sakra může být. A možná proto, že jsem původem z Karlovarského kraje. A jsem opravdu překvapen, dokonce relativně mile. V malé knížce najdeme solidní "severský" temný thriller s docela hutnou atmosférou. Ta je(když nepočítám brutální vraždy) velmi dobře budována melancholickými popisy města, jehož sláva uvadá, ale které je tu jakoby jednou z důležitých postav. Dále podzimem v němž se to celé odehrává a pak také zlověstnými vedlejšími postavami, kdy tušíte nějaké spiknutí ale autorovi se docela dlouho daří udržovat nás v napětí, co se z toho a z koho všeho nakonec vyvine. Obával jsem se ukecaného pseudo-artového slovního průjmu ale dostal jsem vcelku poctivý kousek "severského" nebo spíše tedy "západočeského" thrilleru. I se všemi neduhy typickými pro tento žánr. Hrdina je v hajzlu, poldové jsou neschopní a celé je to hrozně ujeté...Každopádně, pan Urban mě zaujal.
Docela fest nechutná uchylárna. Je opravdu fascinující, co se Džundžimu Itóovi honí hlavou. Musí to být výborný společník na večírku, kde se vypráví děsivé historky. Fajn jsou i dva krátké dodatky. Zejména ten druhý o skalním zlomu v Amigaře.
PS: Viděl jsem i film. Komiks je lepší a hlavně jiný než film.
No, čistě dle mého soudu je tohle asi nejslabší "Fabianovka". Rozhodně se ale nedá říct, že by byla špatná. Řemeslo je to kvalitní a vzato kolem a kolem, co se týče té brutální akce, tak takový Kotleta si o něčem takovém může nechat jen zdát. U Fabiana tu střelbu a ošklivá zranění prostě cítíte a žádná nadsázka se nekoná.
Kniha obsahuje dvě novely. První a výrazně kratší z nich vyniká velmi dobrou atmosférou neodvratné apokalypsy, kdy musí hrdina ještě před definitivním koncem všeho vykonat jistou pomstu. Prostředí zničené Prahy, jako vždy intenzivní a poctivá akce a mrazivě depresivní vyznění celého příběhu, kdy neexistuje žádná naděje jsou jeho nejsilnější devizou.
Druhá novela, Černé slunce, je jakousi drsnější verzí Hvězdy. Hlavní hrdina je válečný veterán, co se utápí v drogách a v hlavě to nemá tak úplně v pořádku. A jednoho dne si usmyslí, že pomstí jistou dívku, dceru místního bosse, a s tím vyhladí i polovinu zločineckého osazenstva jakési futuristické metropole. S tímhle příběhem jsem měl dva problémy. Hlavní hrdina je hovado a zabíjí nejen ty špatné, ale nedělá mu problém zlikvidovat každého kdo mu stojí v cestě a ke konci už na nějaké civilní ztráty opravdu nehledí. Těžko můžu někomu takovému fandit. Nevadí mi antihrdina, ale tohle mu hrozně ubíralo body, protože jinak bych mu celkem i fandil. Druhou věcí je občas zbytečná nekorektnost. Ne neděste se, já mam nekorektnost rád, protože mi ti různí morální aktivisti lezou (jako asi každému) na nervy. Ale tady to chvílemi bylo takové nucené, jelikož narozdíl od Kotlety Fabian nepíše od začátku s onou nadsázkou. Akce je skvostná a z hrdinovo cesty pomsty by se mohl učit i komiksový Punisher, ale díky nesympatické hlavní postavě a občas podivně černobílému a až otravně macho podání si nemyslím, že bych chtěl Černé slunce číst víc, než jednou. Škoda.
Rozhodně doporučuji spíše Hvězdu(kde je hlavní hrdina taky macho a parchant ale pořád je to správňák) a nebo cokoliv z Robertovo military řady. Valkýry jsou experiment, který, dle mého soudu, tak uplně nevyšel.
I přes celkem zajímavě pojaté upírství a solidní brutalitu (a také docela odvážné náznaky homosexuality a pedofilního vztahu mezi upíry - zejména když vezmeme v potaz kdy to vzniklo) mě to hrozně nebavilo a chvílemi doslova vyčerpávalo až pilo krev:-) Kniha je rozdělena na dvě části. Dočetl jsem, se značným sebezapřením, jen tu první. Počítam, že hodnocení bych asi stejně nezměnil. Nerad nechávám knihu nedočtenou, ale tady mne opravdu neláká vůbec nic abych to dočetl.
Kniha, k níž je nutné přistupovat bez zaujetí. Napsal jí obyčejný americký chlap, který se navíc netají svým až trochu fanatickým vlastenectvím a který rozhodně není žádný spisovatel. Ke cti mu ale slouží, že je naprosto upřímný a všechno co bychom mohli odsoudit si uvědomuje a přiznává to. Fascinovala ho válka, chtěl být nejlepší, bavilo ho zabíjet nepřátele a služba vlasti mu byla víc než rodina. Já ho neodsuzuji i když s nim ve většině věcí, co se mu líbily nesouhlasím. Jiná země, jiná mentalita, jiný názor. Je fajn, že pár kapitol v knize je i z pohledu Kylovi ženy. Dodává to tomu trochu hlubší rozměr. Za hrdinu ho ale rozhodně nepovažuju.
Dělám to nerad, ale třetí díl kapitánů je v mých očích výrazným krokem zpět oproti dvěma předchozím dílům. První díl byl spíš prologem a seznamovačkou s postavami a četl se celkem svižně. Druhý díl rozvinul poslání všech postav a ukázal více ze světa, kde se to celé odehrává a dočkali jsem se i několika soubojů a akce. No a třetí díl...popravdě vůbec nevím o čem byl. Přišlo mi, že to byl jen soubor dlouhých rozhovorů a děj se neposunul vůbec nikam. Astrobiologická výprava je stále na cestě a po cestě debatuje, Koordinátor sáhodlouze debatuje s kdekým a piráti také sáhodlouze debatují mezi sebou. Když se ještě přidaly kapitoly s milostnými dobrodružstvími, měl jsem už tendence tyhle části přeskakovat. Příliš mnoho postav, příliš mnoho dialogů a příliš málo děje. Uvidíme co bude dál. Ten svět se mi totiž jinak celkem líbí:-)
Luxusně nakreslený mýtus/pohádka/fantasy. Jodorowsky opět využívá všechny své obchodní značky: Hrdina či hrdinka musí trpět a u Jodorowského hrdinové trpí ostošest. Následně vždy podnikají jakousi cestu za sebepoznáním či osvícením. Nešetří se nikdo a nic a genocida není cizí pojem, stejně tak násilí a sex - ten je vždy buď extra vášnivý a nebo extra brutální. A navrch samozřejmě kopec mystiky, symboliky a odkazů do všech možných náboženství. A jak už je Jodorowského zvykem, opět si přizval ke ztvárnění svých zvrhlých monumentálních vizí skvělého kreslíře. Diosamante je podobně epická jako Metabaroni, leč bohužel je to oproti nim jen takový střípek, neboť kreslíř Gal tento příběh nedokončil. A je to opravdu škoda. I když můžeme navštívit jen kousek příběhu, stojí to za to. Minimálně po té vizuální stránce.
Stalenhagovy obrazy mají velmi specifickou atmosféru. Sleduju je už dlouho a proto jsem samozřejmě neodolal touze mít je doma v knižní podobě. Uvítal bych sice lepší papír, na druhou stranu je díky matnému papíru s nižší gramáží cena knihy opravdu příznivá. Krátké příběhy u každého z nich jen podtrhují zvláštní nostalgické pocity a vzpomínky na dětství, které ale nikdy neexistovalo.
S Pendergastem jsem se před lety poprvé setkal u Relikvie. Tehdy jsem oceňoval hlavně sympaticky čtivý, trochu hollywoodsky béčkový, ale dobře podaný děj. Netrvalo dlouho a pustil jsem se do pokračování, které bylo sice slabší ale o to víc se mi zalíbil hlavní hrdina. A teď do třetice jsem si dal tuto dlouho sháněnou knihu a mohu prohlásit, že Pendergasta jsem si zamiloval. To je prostě skvělý pošuk a je radost číst scény kdy využívá své podivné dedukční a meditativní schopnosti vyšetřování, dává na odiv své aristokratické manýry a nebo se, když jde do tuhého, přepíná do chladnokrevného "hero" módu kdy se pouští do skoro sebevražedných akcí. Zátiší s vránami je další případ tohoto podivína, zasazený znovu do velmi dobře popsaného prostředí - tentokrát americký zapadákov. Příběh sice trochu zavání béčkem, a opět se, podobně jako v Relikvii či Relikviáři budeme prohánět temnými místy s mocným protivníkem v zádech...Ale nedá se nic dělat, je to skvělé napsané. Prostředí je stejně jako v předchozích dílech doslova hmatatelné, zápletka a tajemné zlo je poměrně dlouho skryto a náznaky nadpřirozena dokáží udržet čtenářovu pozornost. A je tam hlavně ten geniální pošuk:-) Výtečný oddechový thriller bez výrazných hluchých míst.
Pro mě naprostá královna mezi encyklopediemi (nejen) pro mládež a prototyp toho, jak by měla vypadat dokonalá učebnice dějepisu. Texty jsou přehledné, jednoduché a dobře zapamatovatelné, ale nejsilnější zbraní knihy jsou ilustrace a jejich množství. To je zkrátka něco neuvěřitelného. Autoři si dali šílenou práci aby snad ke každému kousku textu přidali alespoň malou ilustraci. Kniha vám tak zprostředkuje vizuální jízdu do starověku. Architektura, zbraně, účesy, oděvy, nádobí a běžné denní potřeby, mapy...to všechno a mnohem více detailně popsáno a zobrazeno.
Po čertech dobré ale rozhodně ne pro každého. Já mám to štěstí, že mě ponorková technika od dětství vždy trochu fascinovala. Proto jsem si vychutnával to neskutečné množství detailů a informací, jimiž nás autor zahrne. Kniha vlastně není klasickým románem se zápletkou a vyvrcholením. Sledujeme jen osudy jedné posádky jedné z mnoha německých ponorek během druhé světové války a kniha by se dala brát i jako literatura faktu.
Pokud nemáte rádi popisy, tak v knize si jich užijete habaděj. Jinde by mi to možná vadilo, ale tady to má své místo. Dozvíme se naprosto dokonale o tom jak probíhá denní rutina na ponorce. Jak fungují jednotlivé mechanismy a když dojde k nějaké akci, ať už je to bouře nebo setkání s anglickým torpédoborcem, který zasypává ponorku minami, tak si spolu s posádkou opravdu sugestivně prožijeme jak mořskou nemoc tak i čirou hrůzu z každé poblíž vybuchlé miny a každého zašustění nepřátelského sonaru.
O posádce se dozvíme hlavně to, že je to banda mladých "hovad" co většinu klidných chvil tráví hovory o zážitcích z bordelů (a nutno přiznat, že autor si rozhodně nebere servítky a ty hovory občas stojí za to) a nějakého Hitlera i s celou říší mají tak trochu v paži, protože chtějí hlavně přežít. Je otázkou jak moc to Buchheim idealizoval a jak moc se držel reality - posádky totiž bývaly většinou verbované právě ze zapálených mladých nacistů. Otázkou je, kolik z nich onen zápal hrálo kvůli kariérnímu postupu a kolik jich to opravdu "žralo". Je ale příjemné vidět Němce taky jako lidi a ne jen jako ty vždycky špatné.
Celkově jde o náročný ale velmi zajímavý a intenzivní zážitek. Tahle ponorka se rozhodně v hlubinách vaší hlavy jen tak neztratí.
Hodnocení mám u jednotlivých dílů. Jako celek to ušlo. Ale kdybych to nečetl, tak asi o nic nepřijdu.
Oddechové čtení na jedno-dvě deštivá odpoledne. Větší hodnotu to asi bude mít pro skalní fanoušky Hry o trůny. Kresba je takový ten čistý americký standard. Přehledná, ani ošklivá ale ani nijak zajímavá. Já osobně jí nazývám sterilní. Bez přetahů, bez stylizace, s jasnými digitálními barvami a jednoduchou linkou.
Opět krásná záležitost. V knize nejsou prakticky žádné fotografie, ale jen ilustrace. A jaké! Stovky a možná tisíce obrázků výzbroje a výstroje, jakou využívalo lidstvo v průběhu mnoha staletí. To vše doplněno stručným ale přehledným textem shrnujícím základní informace o každém zásadním konfliktu, který se od starověku do středověku udál. Kniha je tak velmi přátelská i k mládeži a přesto má co říct i dospělci. Celkový dojem z knihy a hlavně z její vizuální stránky byl natolik silný, až jsem zalitoval, že jsme neměli takovéhle učebnice dějepisu. Spolu s druhým dílem je to přesně to pravé do (nejen) "klukovské" knihovny.