reader.007 komentáře u knih
Pořád stejně dobré jako každý Vondruška, jen... No, není to prostě precizní Agatha Christie, takže i když mě okouzluje to historické prostředí a oceňuji nápaditost děje, stejně jako u ostatních jeho detektivek jedno malé nespokojené já pořád remcá, že některé indicie a události nejsou dostatečně vysvětlené, nebo se mi prostě zdají minimálně nedotažené.
Zase jedna z knížek ke které mne přivedla audioverze, tentokrát ale jen úryvek, takže jsem chtěla vědět "jak to bude dál".
Čtení je to Vondruškovsky příjemné, děj odsýpá, zápletky všech příběhů jsou jednoduché, ale zajímavé, takže jen jeden maličký detail: i když jinak nemám problém s historickými (ne)přesnostmi, nějak se neumím smířit s tím, že by v 16. století někdo použil výraz "Dej si bacha!" :-)
Nejen že to kvalitou obsahu strčí do kapsy všechny ty předražené pracovní sešity matiky, co mají děti dneska, ale díky uvedeným příkladům je to i bezvadný zdroj informací, co kolik stálo a kolik kdo vydělal.
Neilustrované vydání je jedním slovem čtenářská lahůdka, jako ostatně většina Pratchettových knih. To ilustrované... škoda mluvit. Prostě hanba Talpressu v exkluzivním obalu.
Nedivím se, že po tom Hollywood nadšeně hmátl. Už dávno jsem nečetla takovou vymývačku slzových kanálků, ovšem přiznávám bez mučení, že je to vymývačka velmi poutavá, nápaditá a že jsem ji po namátkovém otevření prostě nedokázala odložit. Ani když to znamenalo číst ji cca od 2. třetiny. Tak jsem si tu první třetinu dočetla jako poslední a musím říct, že matka hrdinek přišla o poslední zbytky pochopení které jsem k ní kdy chovala. Na film se určitě nepodívám, ale přečtení knihy nelituji.
Moc zábavné čtení, škoda jen, že na léčení hádavky a mlátilky nemáme s mužem nervy :-)
Nevím, kde tady kniha přišla k "dobrodružnému" žánru, protože je to neředěná a na jinak správňáckého až upjatého Foglara úplně netypická sranda, kterou miluje celá naše rodina. Kdykoliv u nás vyvstane dilema, co sebou vzít když bude třeba jen chvilička na předčítání (na dece, lavičce, šutru... prostě kdekoliv), jsou ředkvičkové a exkurzní trampoty Vodomila Bubáčka první na seznamu.
Přiznávám, že jsem zklamaná. V žádném případě komiksem samotným, ten je ve své genialitě prostě neohvězdičkovatelný a 5 jich dávám jen proto, že víc už bohužel nejde. Ale zpět k mému zklamání: já jsem se totiž těšila, že když už byla kniha vydána s takovou pompou (a tak draze), že v ní budou zahrnuty veškeré Lips Tullianovy příhody. A ono ne...
Po "Nejprotivnější holce" u mne autorka docela upadla, nicméně touto detektivkou pro děti se zase vyšvihla do první ligy. Vydedukovat pachatele mi dalo sice menší práci než partě hrdinů, i tak je to ale mimořádně zdařilá knížka pro děti a mileráda se s dcerou budu přetahovat o některý z dalších dílů.
Kromě té reklamy na Ritz mi celý příběh připadal jako vystřižený z Malé Velké Británie (seriál BBC): (stařena v růžové leží na sofa, láduje se bonbony a diktuje sekretářce) "Divukrásná hrdinka, příjezd do Paříže, bla bla, setkání, popis prostopášného markýze, bla bla, krásy Paříže, bla bla (Kolik máme stránek? Zatím 37 madam. No tak jedeme dál) bla bla bla bla, zloduch na obzoru, bla bla bla (Tak kolik teď? Jen 45 madam.) Zase zloduch, záchrana v poslední chvíli, pravá láska, bla bla, souboj, nemůžu si tě vzít, ale jako milenku tě budu ctít a milovat na věky věků, bla bla, odhalení. Lásku mnozí hledají, ale málokteří naleznou. KONEC."
Nemám ráda jakékoliv předělávky, považuji to za obyčejné parazitování na díle někoho jiného a tak mne nenadchla ani tato kniha. Její jediné pozitivum je, že jako audioknihu ji předčítá velmi příjemně Vladimír Brabec, jinak se všechny pověsti dají najít jinde a v lepším provedení.
Útlounká a nenápadná publikace v sobě skrývá víc než bych čekala. Není to tím že by mne tolik nadchly pověsti a vyprávění v ní obsažené (i když některé opravdu nejsou špatné), ale jednoduše nelze neocenit obrovské množství práce, které si autor dal se sháněním podkladů a také (což dneska není úplně normou) s obsáhlými poznámkami které zabírají plnou desetinu celého obsahu a v nichž uvádí nejen zdroj příběhů, ale i historické souvislosti, nepřesnosti a faktické dodatky. Dost navíc mi připadaly dvě cikánské pohádky, přidané zřejmě proto, že je vyprávěla místní rodačka, ale nemající absolutně žádnou souvislost s krajem. Navíc neměly žádnou pointu ani vtip a i když autor uvádí že jeho cílem bylo uvést je autenticky, nechápu co je zaznamenáníhodného na vyprávění které by nápaditostí trumflo i tříleté dítě. Aby mne někdo nechtěl podezírat ze zaujatosti, děj jedné z nich, uvedený ve stejném stylu jakým byl vyprávěn, tj. v holých větách:
Cikánská žena se nemodlila. Bůh jí řekl ať se modlí. Ona řekla že to neumí. On jí řekl ať se to naučí. Ona se to naučila a stejně se nemodlila. Pak umřela. Protože se nemodlila. Protože kdo ctí Boha, tomu je dobře.
Roztomilá pohádka, navíc plná faktů a hesel z přírodopisu o kterých se může všem absolventům základní školní docházky leda zdát. Ale nebuďme skoupí - ono to zahrnuje i mnoho spolků které byly původně s přírodou spjaty, ovšem dnes si tak akorát sedí v klubovně a na "výpravu" vyrazí na biofarmu...
Je to taková čtivá drbárna, nápadně připomínající bulvár, ovšem s odstupem času hledím na důvěryhodnost informací poněkud skepticky, proto o bod méně než bych dala tak před 10 - 15ti lety.
Ze začátku to bylo docela vtipné, ale brzy začalo nudit. Koupit leda jako recesistický dárek, jinak škoda papíru, zvláště když autor neopomenul zvěčnit tu jména dvou nýmandů (jež by politicky korektnější příspěvek možná označil za "umělce") kteří, patrně pod tíhou vlastní malosti, pomočili hrob kritika Jindřicha Chalupeckého.
Je to jedna z mnoha vzpomínkových knížek, které jsem na téma holocaust četla a troufám si tvrdit že jedna z nejlepších. Nicméně jsem ráda, že jsem si ji přelouskala v těch 18ti nebo 19ti letech, protože teď jako matka už bych na to neměla žaludek ani nervy. Je také velice užitečné, že kniha nekončí s koncem války a líčí i to jak se "vítězové" chovali k navrátilcům z koncentračních táborů - zamlčování svěřeného majetku, zklamání že je vidí živé, otevřené vyhánění směr Izrael. Je znát že knihu napsala paní Huppertová/Elias jako terapii - tolik špíny, bolesti, zklamání a smutku jistě muselo ven...
Po těch letech, co jsem tuto knížku znovu otevřela, je to docela příjemné překvapení. Mnoho návodů je sice hůře proveditelných nebo už překonaných, přesto se v ní nachází hodně užitečných rad pro pobyt v přírodě nebo pro ukrácení dlouhé chvíle. No a největší překvapení je česká i anglická verze Kiplingovy básně IF.
Když pominu pitomou anotaci u vydání z roku 1957 která vyžvaní dopodrobna všechno, co je obsahem knihy, nezbývá mi než dodat, že jako pohádka to absolutně selhává. Navzdory postavám, které si lze oblíbit, nedojdou tyto zaslouženého štěstí ale hořkého konce. To by pro dětského čtenáře bylo poněkud zklamání a pochybuji, že by se pak dokázal povznést natolik, aby ocenil i několik nikoliv hloupých pasáží, byť drobet morbidních. Třeba:
"Mladí a šťastní lidé rádi zapomínají, co bylo předtím, a nemyslí na to, co bude potom. Jim stačí okamžení, ale potom bývá probuzení z vší té radosti tím žalostnější..."
A nebo:
"A věřte zkušenému: po mámě se člověku stýskat nepřestane, i kdyby byl už sebestarší a ta drahá zlatá máma byla léta a léta tam venku na hřbitově pod drnem zeleným... Važte si, děti, své mámy, dokud ji máte na živu!"
Dodatek: Moje dcera se knížky chopila zaujata půvabnými ilustracemi M. Fischerové - Kvěchové, proto si ji také nejprve prolistovala, aby si je prohlédla a protože tak zjistila, jak knížka dopadne, odložila ji nakonec nečtenou.
Tradičně roztomilé krátké detektivky, ovšem jakmile byla ze hry slečna Marplová, vnutili vydavatelé (bůhví proč) do této sbírky dvojici duchařin, které sice oceňuji jako mně dosud neznámé kousky, nicméně mi u nich chybí to logické vysvětlení celé záhady, jak je to u A.C. jindy typické.
Tak jsem se na radu nejmenované uživatelky (ahoj Naias ;-)) seznámila s dílem madam Cartlandové a dostalo se mi přesně toho slibovaného. Musím uznat, že zápletku umí baba vyšperkovat jen co je pravda a když pak došlo na patos, smála jsem se dokonce nahlas. Co ale bylo opravdu nejlepší, je rozuzlení v nefalšovaném Cimrmanově stylu (nejsem tvůj strýc, jsem tvůj otec), takže i když se s velkou pravděpodobností nevrhnu čistě na červenou knihovnu, od B.C. si časem ještě něco přelouskám