Reat
komentáře u knih
Devátý hrob
Stefan Ahnhem
Bichle rád nemám. Většinou mívám pocit, že je čtení nekonečné, že autor stejně nedokáže udržet mojí pozornost po celou dobu a hlavně mě v pak neposlední řadě, kdy už se mi zdá vše zdlouhavé, dost často přepadá touha otevřít jiný žánr, jinou knihu a moje myšlenky těkají směrem, která to bude a jak se ní vlastně těším. Tady….tady mě to ani nenapadlo. Ačkoliv je to pětsetistránkový monolit, tak jsem jej dal téměř bez zastavení, potažmo bez dechu. Kniha dějově předchází Oběti bez tváře a rozhodně si s ní v ničem nezadá. Je nejenom stejně úžasně návyková a zajímavá, ale i dost originální, a to včetně závěru, aniž by se v něm ovšem musel nutně odehrát nějaký „šokující“ dějový zvrat či kotrmelec. Už se těším na další případ Fabiana Riska, protože Ahnhem se stal mým velkým oblíbencem a rozhodně králem „Severské krimi“ ...........Já to fakt napsal….??????.
Básnik
Dominik Dán
V jednom z předchozích komentářů ke knížce od DD jsem podotkl, že je zde jistá podobnost s knížkami Chrise Cartera. Po přečtení Básníka (a kdo čte Cartera a četl i Básníka, tak potvrdí), že změnit zde jména a příběh ze Slovenka přesunout do San Franciska, máte zde Cartera jak vyšitého!!! Těžko říct, pro koho z nich je to větší pocta :-) Ale ke knížce: příběh přímo navazuje na předchozí Uzel, v hierarchii DD se tedy jedná o chronologicky druhý zářez, a je "skutečně neskutečné", jak Dán umí v pohodě přepnout z období porevolučního zmatku do doby socialismu, byť už tedy ne reálného a hutného, ale i tak prostě nechybí Bezpečnost, StB, podpultové koňaky, šmelení s masem a nedepilované dámské klíny. Sexu je zde více než ve všech Dánovkách dohromady a celý příběh je koncipován čistě jako Krauzův osobní, ale jinak naprosto standardní kvalitka pro pana spisovatele už typická. Prostě skvost....
Smrt v zádech
Harlan Coben
Hm. Za první půlku bych byl ochotný dát ne pět, ale snad sto hvězdiček, ale potom se mi zdálo, že se čtivost roztříštila o až moc velkou konverzačku, kdy jsem měl pocit, že snad knihu otočím až na poslední kapitoly, abych se dozvěděl, co je oním "šokujícím", "nečekaným" a já nevím jakým ještě koncem. Nakonec jsem vydržel číst a upřímně se prásknu...ano, rozsekalo to i mě. A to navíc, když si dám celkový děj do souvislostí a zjistím, že čtenář nemůže ani ceknout nic o nelogičnosti. Coben to napsal na výbornou, tudíž tady se to rovná pět hvězd. Máte je mít, pane!!!
Přiznat vinu
Martin Goffa
No jasně, že za den. Podle Goffy by se vlastně mohla klidně jmenovat nějaká hodně kvalitní droga, protože jednak je Vám po "jejím" požití fakt krásně a navíc je tak úžasně návyková....Další fantastický kus! Píšu "další", protože ačkoli je tohle můj první koment k jeho knize,
mám za sebou už celou sérii "Miko Syrový", díky níž se tento autor okamžitě zařadil k mým totálním oblíbencům. A v TOP kvalitě jede i tady, neboť téměř ihned jsem byl duší a myslí v příběhu, nemluvě o tom, že v Terenci jsem díky jeho počátečnímu statusu outsidera naprosto viděl. Příběh úžasně frčí, je plný napětí,čtivosti a hlavně lidskosti....bolesti,touhy,vzrušení,urputnosti a hlavně uvěřitelnosti. To je to, co Goffu odlišuje od ostatních a staví na piedestal vítěze.Totiž vpašování reálie ohledně vražd D.H. a pod. knize ten punc dává. Celou dobu jsem hltal stránky a ani nedýchal. Literární skvost, bez slabého místa. Tady je prostě každé hodnocení malé.
Chladnokrevně
Robert Bryndza
Jojo, za den...vcelku očekávaně, a dokonce i s neduhy, které jsem u pana Bryndzy taky už čekal, ale o těch se zmiňovat (poněkolikáté) nebudu.....jak tady uživatelka přede mnou trefně poznamenala: záložka o autorovi dost vysvětluje. :-) Ovšem příběh až na drobnou neduživost v podobě chatrného uvažování téměř všech postav je ok, a panu Bryndzovi nutno složit hold za to, že se pokusil o opět nevšední pohled a styl než ten, kterým se prezentoval minule, čímž se liší od jiných. A když něco člověk prostě přečte za den a baví se, byl by asi pokrytec nechválit a dobře neohodnotit. Takže já chválím a boduji na maximum.
Nejsem mrtvá
Anne Frasier (p)
Bezkonkurenčně na první dobrou a bez přestávek přečteno za jeden (pracovní, takže psst) den. Toť první nesmírná deviza knihy. Tou druhou je určitá neotřelost příběhu...žena vězněná tři roky se záhy vrací na své místo u kriminálky, do života a do světa, přičemž ani do jednoho se jí to pořádně nepodaří. Klišé zde bohudík chybí, žádné románky s kolegy, žádné nečekané (rozuměj nesmyslné) zvraty také ne, takže jediné, co se dá maličko vytknout, je určitá až přílišná fantasknost příběhu. Dovolil bych si zaspoilerovat, takže prosím pozor pro neznalé................no těžko by nechali vyšetřovat, respektive ponechali ve vyšetřování vraždy osobu, které se našla v její motorkářské helmě hlava oběti!!!! Taková by byla první na ráně v seznamu podezřelých a putovala by rovnou do vazby...alespoň podle mě tedy. Ale budiž....když se od tohoto oprostíte, a také od toho, že zde se vše odehrává tak nějak mimochodem....zabití věznitele, útěk, znovunástup na kriminálku, setkání s ex a podobně, máte před sebou skvělou a zábavnou krimi. A to není málo....
Já jsem smrt
Chris Carter
Zvláštní. Ať se to čtenáři líbí nebo ne, Carter ho nikdy nenechá chladným. Když pominu to, že knížka se opět "četla sama", což je ale fakt, který už tak trošku drze u mistra čekáte, tak je tu další věc: Carter se prostě hluboce podívá čtenáři do nitra....sem tam duše, často i žaludku, ale hlavně do nitra srdce....a zeptá se ho. Na různé otázky....."Je Ti to líto?"..."Věříš?" ..."Jak by ses zachoval?".... "Dovedeš to pochopit?" Někdy fakt nevím, jak odpovědět. Celou dobu jsem se modlil, aby jedna linie v knize dopadla dobře (kdo četl, ví), proto je rozuzlení dost slušným kopancem. Každopádně opět, jako vždy a s jistotou: skvělé počtení.
Počátek
Dan Brown
"Kdyby psal počítač knihy, psal by je jako Dan Brown!" Tento výrok jednoho uznávaného českého knižního kritika nutno tesat do kamene, na Browna sedí jako pověstný zadek na hrnec. Největší devizu knihy, její čtivost, sráží až neúnosné množství informací.....kolikrát se dá skoro zapomenout, o čem kniha vlastně je, neboť téměř na každém kroku hlavních postav se něco vysvětluje, něco ozřejmuje, případně nad něčím alespoň dlouze rozplývá. Navíc je čtenář nucen k pocitu, že ony vsuvky (kterých je ovšem po sečtení víc jak půlka děje) jsou zde hlavně proto, že se to od Browna očekává. Kniha je tak spíše z půlky encyklopedie, a když ještě čtenář není přesvědčen o pravdivosti fakt, která čte, nutně se potom u těchto pasáží tak trošku nudí. A ještě jedna věc v mých očích sráží knihu do průměru.....hrdinové jiných autorů jako Robert Hunter, Erika Fosterová, Harry Hole a jiní pracují povětšinou jako policisté, vyšetřovatelé nebo vykonávají činnost přímo předurčující k tomu, že "prožijí" nějaký příběh.......chytání vraha, pátrání po zločincích a podobně. Ovšem Langdon je "obyčejný" harvardský profesor, který pokud si o sobě nemyslí, že je prokletý, musí být nutně obrněn hroší kůží, neboť s trochou nadsázky se dá říct, že kam šlápne, tam sedm let tráva neroste. Vždyť už pátou knihu po sobě se nachomýtne k něčemu, při čem nejenže mu jde o život, ale hrozí i "odhalení nevídaného spiknutí s dalekosáhlými následky pro lidstvo." Nevím, nevím, možná by to chtělo příště už změnu, pane Browne.
Cela číslo 17
Dominik Dán
...ani se Vám nestydím přiznat, že jsem se zamiloval. Do chlapa!!! Tedy abych to uvedl na pravou míru, spíš do jeho díla. Dominik Dán, ať je to ve skutečnosti kdo chce, píše tak fantasticky, že se ze čtení jeho knížek stává návyková záležitost. Tohle je moje třetí detektivka od něj, trošku jiná....jak už je tady poznamenáno od jiných, tady se prolíná jedna linie neprávem odsouzeného s druhou, totiž vyšetřování Krauze a jeho parťáka, aby je šťastná náhoda spojila v jednu a rozjela se taková jízda, že zapomenete na všechno kolem a už se vezete. Držíte palce, doufáte, bojíte se jak to dopadne.....a jak to dopadne?? Neblázněte, přečtěte si. Stojí to za to, věřte mi......"Knihkupectví L...r, prosím?" "Ahoj kámo, tady Míla...poslyš jsi dneska v práci?" "Jojo, jsem, chacháááá, to už jsi to přečet? Ty teda jedeš, děláš vůbec něco jinýho? Jasně, přijď si pro dalšího...Tak večer, čau. Jo a dlužíš mi konečně to pivo!!" No jo, no.....
Krev prvorozených
Juraj Červenák
Tady prostě není o čem....tohle je úžasné čtivo. Postavy stejně zábavné jako v Mrtvý na Pekelném vrchu, děj svižný,napínavý, dobové reálie velmi vzrušující. Tvorba Pana Spisovatele Červenáka mě tak trošku míjela, ale po přečtení těchto dvou veleděl se ihned zařadil mezi mnou milované a uctívané autory..... Už aby byl na světě další díl....Ode mě jasných a neoddiskutovatelných pět hvězdiček!!!!
Lovec čertů
Juraj Červenák
Cajk. Že mě bude nový "Stein a Barbarič" bavit, ačkoliv o těchto dvou tam prakticky (kromě tuším jedné či dvou vět) nebude ani vidu a slechu, mě vůbec nepřekvapilo. To už jsem byl mnohem více na větvi z toho, že ačkoliv jsem na "pátrání" při čtení naprosto tupý a vše potřebuji jak na stříbrném podnose, tady jsem poměrně jistě odhadl, kdo a co za tím vším stojí, za což se velice pyšně sám plácám po ramenou. Knížka frčí jak dobře namazaný stroj, nemá slabého místa a Bohdan Vás nutnojistě musí bavit. Až mě napadla kacířská myšlenka, jestli místo jedné společné nepsat ročně tři sólovky????? Já vím, já vím.....nebijte mě......
Pro hrst dukátů
Juraj Červenák
Že to bude za šest jsem věděl už ve chvíli, kdy jsem si knihu nesl domů z knihkupectví jako poklad. A ne, nezklamala. Někomu možná nebude sedět lehká změna v chování Jaroše, někomu podpantofláctví Barbariče, ale to jsou jen detaily, navíc postavy musí mít logicky nějaký vývoj. Jinak je vše při starém....čtivost a podmanivost Červenákova světa v Rudolfinské době je pořád stejně okouzlující a návyková, takže...no prostě v téhle divné současnosti je to jedna z mála jistot a radostí.
Muž z chatrče
Martin Goffa
Další skvělá detektivka, no jistě že jo. Navíc když se i poutavým vyprávěním trošku přiučíte a dozvíte se, že politika je prostě svinstvo a je to tady (byla a bude) jedna velká džungle. No jo, kauza LTO zametená dost nepochopitelně pod koberec tady před Vámi tak květnatě ožívá, že byste nejradši všechny z tý doby i dneska pozavírali, ne-li rovnou popravili :-) Terence mi přirostl k srdci úplně stejně jako Miko (jen ty kilometry na kole...brrr) a vážně se bojím chvíle, až dočtu i tuhle sérii a nebudu mít nic. Ale tím se teď nebudu zabývat....co tam máme dál?
Hustej nářez - komiks
František Kotleta (p)
Překrásné ilustrace od Jany Kiliánové vyjevující slaboduchý příběh, toť ve zkratce podstata tohoto komiksu. Fanouškem Kotlety nejsem a asi se ani nestanu, nicméně jsem v pohodě dočetl. A jelikož jsem se ani nenadchnul ani neurazil, je průměr férovým ohodnocením.
Spříznění
Steve Robinson
Jo....tak popravdě nevím, jak začít. Buď ze sebe začnu rovnou chrlit superlativy, nebo pozvolna začnu tím, že jsem to nečekal, knížku si obstaral na zkoušku, což vysvětluje to, proč jsem "šikovně" začal pátým dílem. Navíc jsem se...coby zapřísáhlý atheista...několikrát před začtením pomodlil a pokřižoval, když jsem letmým prolistováním zjistil, že román střídá několik časových i dějových linií, což je věc, ze které se o mne většinou pokoušejí mrákoty. Nevím, jak to autor udělal (totiž vím...no prostě umí!!), ale tady se na ty flashbacky těšíte snad ještě víc než na vyprávění ze současnosti, tak jsou strhující, napínavé a zajímavé. Navíc děj nijak nepřetrhávají, není to bezhlavé hupsání sem a tam a čtenáři,snaž se, ať se vyznáš!! Děj se souměrný, uvěřitelný, bez nesmyslů a hovadin, kterými nás dokáží zásobovat mnozí renomovanější spisovatelé, a celé se to opravdu krásně čte. Ti, kdož mají rádi šokující zvraty, myslím tedy ty logické, normální, ne ty, ze kterých se Vám chce......no....zvracet, si tady přijdou na své. Doporučuji každému, a to velmi vřele. Joj, to byla předevčírem v tom knihkupectví ale trefa.....
Němé oběti
Tim Weaver
Knihy Tima Weavera mi tak trošku připomínají filmy Davida Lynche. Sice jim ani za mák nerozumíte a nechápete je, ale přesto se při jejich čtení/sledování královsky bavíte. NĚMÉ OBĚTI jsou můj druhý zářez od TW a i tady platí téměř stoprocentně to samé co u Zlomeného srdce...kolikrát se člověk zarazí a téměř nevěřícně zírá na stránky, ale pak pokrčí rameny a se stejnou chutí čte dál, protože je to prostě dobré. Vznáší se tu mlžný opar tajemna, napětí a strachu, ale podané je to s takovou bravurou, že je Vám při čtení prostě příjemně. Jedinou drobnou vadou na kráse je možná to, že Weaver až moc někdy příběhy nebo pointy natahuje, ale i tak je to autor, od kterého stoprocentně přečtu vše, co od něj vyšlo a vyjde. A takových u mě moc není.
Do posledního dechu
Robert Bryndza
Moje druhé dobrodružství Eriky Fosterové, a sdíleno se stejným nadšením jako to první (Temné hlubiny). Bryndza psát umí, to bezesporu. Vtáhne Vás velmi lehce do děje, jako by jste sami byli tam, kde se příběh odehrává, jako kdyby jste pátrání prožívali spolu s týmem Eriky, někde bokem, nebo nad nimi, neviditelní jako duch, ale byli prostě při tom.. Zde se i dost výrazně dotýká ožehavých témat dnešní doby....migrace, sociálních sítí, lidské sexuality a jiných. Navíc typologicky je čtení dost osvěžující, protože celou dobu víte, kdo je vrah, a jen sledujete, jak se vše vyvine. Knížka perfektní, čtená na jeden zátah, baví. Co víc si přát?
Sochař smrti
Chris Carter
Moje druhá přečtená knížka od Cartera, po dokonalém Popravčím, a i ona si zaslouží a dostane pět hvězd, i když ne tak plnotučných jako zmiňovaný Popravčí. Proč, když se to čte tak skvěle a návykově? No jistě....mechanik. Téměř v každém komentáři zde se ten údiv vyskytuje a já nebudu výjimka. Vůbec to nezapadá do kontextu....ale nebudu spoilerovat. Beru to jen jako drobounkou vadu na kráse jinak naprosto dokonalého čtení, kdy jste pohlcen děním a napnutý jak struna. Hunter je sympaťák každým coulem a už se těším na další shledání s ním.
Ohnivé znamení
Juraj Červenák
No co k tomu říct? Snad jen to, že už před vydáním to pro mě byla kniha roku a po jejím přečtení je mi fakt smutno, jako když Vám skončila v mládí škola v přírodě nebo dětský tábor....Chybí Vám nějakou dobu kamarádi, známí a prostředí....než zase najedete na svůj režim. A stejně tak jako se těšíte na příští prázdniny, až zase uvidíte své známé, já se těším na další knihu, až se zase setkám s Joachimem, Matějem a Bohdanem. Juraj Červenák (pokud si mohu troufnout hodnotit) se v psaní případů Steina a Barbariče vysloveně našel. Jedna z nejlepších knížek jaké jsem kdy četl, stejně jako v případě obou dvou předchozích dílů.
Smršť
Jozef Karika
Proti davu nepůjdu....do tří čtvrtin kniha dokonalá, ale ten závěr mě prostě zklamal. Nic proti filozofování, ale čeho je moc, toho je příliš. Přijde mi, jako kdyby se autor tak trochu ze závěru knihy "vylhal", nevěda kudy dál. Celkově ovšem pecka!!
