renefer komentáře u knih
Vždycky, když si řeknu, že si dám pauzu od této série, protože mě rozčilují ty hektolitry krve a nezničitelní Droodové, tak to autor ukončí tak, že hned sáhnu po dalším dílu :( Stejně se mi ale víc líbí Noční strana.
Teta Tvrdíková je super, takovou bych taky chtěla :) Jinak se mi tato série líbí čím dál tím víc, člověk se u toho opravdu pobaví, vůbec, když to poslouchá jako audioknihu.
Tahle série se mi zdá díl od dílu lepší a lepší. Sledujeme paralelně osudy dvou českých šlechticů, Wolframa a Beneše a přesto, že nejsou příbuzní, jsou oba stejného ražení a umí si poradit za každé situace. Nicméně myslím, že až taková drzost by jim v té době neprošla.
Krimi ze zajímavého prostředí Aljašky a jejich původních obyvatel. Kate je opravdu svérázná postavička, která se s ničím nepáře, docela se mi líbila. Autorce se podařilo vytvořit celkem zajímavou pleádu postav, jsem zvědavá na pokračování.
Buď jsem si na styl spisovatelky zvykla nebo se úroveň zvyšuje. Opravdu mě to bavilo poslouchat, dobře načtené od p. Žádníkové a vraha bych opravdu netypovala.
Tuhle spisovatelku miluji, ale tady převážila červená knihovna. Ještě navíc zcela nerealisticky postavená na osobě mužatky Kateřiny. No co už, historická část románu byla opět skvělá.
Tohle jsem četla opravdu dlouhooooo. Sice se pořád něco dělo a protože nečtu anotace, tak mě vražda matriarchy překvapila a nemůžu říct, že příjemně. Bylo to tak pěkně nastavené, matriarcha se svými intrikami a Eddie, nezávislý a vzpurný, bojující proti autoritám a najednou konec...Navíc jsem zjistila, že moje kniha končí na straně 160 ve chvíli, kdy zrychlení lidé útočí na sídlo Droodů a následující stránka je titulka a jedeme zase od znova:-( V zoufalství jsem se musela uchýlit ke stažení zbývající části z netu. Konec byl překvapivý. Ale pořád se mi tato série nedaří nějak uchopit, jako by autor sám nevěděl, pro koho vlastně píše, chvilku to působí dost pohádkově, až za hranu (hlava draka) a pak by se zase děti červenaly (možná v této době už ne:) - třeba při vymýšlení způsobů využití duplikátoru. Uvidíme, co dál.
Tento díl se mi zatím líbil nejvíc, neb měl hlavu a patu. Eddie se s bandou jemu podobných utká v takovém špiónském mortal kombat o informace po jednom z nejlepších špiónů všech dob. A zatím, co jsou teleportováni od jednoho úkolu k druhému, jeden z nich je postupně likviduje. Problém je, že Green neumí psát detektivky, takže pachatel je jasný už na druhý pohled, ale i tak se mi to líbilo.
Druhá kniha od této spisovatelky a popravdě nechápu nízké hodnocení. Takhle si představuji mrazivé severské krimi se vším všudy, určitě doporučuji.
Tak jsem přišla této spisovatelce celkem na chuť. Poslouchám jako audio při práci, člověk nemusí mít strach, že o něco přijde. Navíc je to perfektní relax, prokládám si tím totiž sérii od Cartera :)
Povedená severská krimi. Pochmurná atmosféra starých lesů a prastarých stromů spojená se severským náboženstvím. Žádné civilizované jednání nečekejte, vstupujete přímo do prastarých rituálů severu.
Vtipné i smutné povídky ze života židovské rodiny. Jako povinnou četbu jsem vynechala, ale viděla jsem v televizi, tak mi při čtení teď naskakovaly jednotlivé výjevy.
Taková lyrická detektivka v hlavní roli s opuštěným dítětem. Všichni kolem o ní básnili, tak jsem si ji přečetla, ale není to úplně můj šálek čaje. Básničky mi nepřišly nějak úchvatné, kromě té poslední :) Spíš mi z toho bylo tak nějak smutno a já jsem raději, když mě kniha pobaví a rozesměje.
Eddie mě trochu děsí, rozpoutá převrat, ale pak si není úplně jistý, jak z toho vybruslit a nemuset to, co způsobil, řešit. Takže já jsem fandila Matriarše, která je všechny uměla pěkně srovnat a i uzemnit nejobávanějšího bojovníka budoucnosti.
Carter neustále zvedá laťku brutality, některé pasáže knihy popisující smrt v přímém přenosu se mi četly opravdu špatně. Navíc se tak trochu ztrácí detektivní linka celého příběhu. Rozluštění pachatele se ukrývá v jakési minulé události, takže čtenář nemá šanci nějak se podílet na vyšetřování a tipovat si vraha.
Série s Johnem Taylorem se mi líbila víc. Tady mi chybělo nějaké stěžejní téma. Jako by autor nevěděl, co si s Eddiem počít. Pak se to nějak vyvrbilo, ale počkám si, jak to bude pokračovat.
Líbí se mi spojení reálných historických skutečností s fikcí do čtivého příběhu. Asi už se nikdy nedozvíme, jak to opravdu bylo, tak proč by se to nemohlo udát zrovna takhle?
Těžko se mi píše hodnocení. Nebyl to ani historický román, ani červená knihovna, ani filozofický traktát. Byla to taková směska, která mě popravdě moc nebavila. Některé myšlenky byly zajímavé a za to jednu hvězdu, jinak asi nic dalšího od této spisovatelky číst nebudu.
No tak to bylo zajímavé. V devadesátkách jsem některé z těch lidí od vidění znala a vím, že se něco říkalo, ale nikdy jsem to nijak neřešila a pak zmizeli v propadlišti dějin. Pan Kmenta to všechno pěkně propojil a uvedl do souvislostí.
Tak to bylo příjemné překvapení. Vůbec bych neřekla, že jde o autorčinu prvotinu. Zajímavý mix fantazy, detektivky a bylinkářského manuálu. Pokud máte slabost pro všechny tři výše uvedené, tak doporučuji přečíst, plus je i vyšší počet stran (aspoň pro mě).