repli2dev komentáře u knih
Kniha je to americká, ale je to na ní vidět opravdu jen místy, když se autor nechá sem tam unést a když používá už poněkud úsměvně jednoduchá přirovnání.
Oproti jiným knihám se nesnaží popisovat způsoby jak změnit své chování, které je prakticky jen důsledkem jistých našich vnitřních principů. Jde po principem, při čemž narušuje poměrně velkou a častou sadu předsudků – u kterých může být poměrně jednoduché se „kousnout“ a nedostat se přes ně… Bez jejich překonání, ale nelze moc dosáhnout lepší efektivity (= správnosti).
Oproti Pýše a předsudku měla poněkud menší spád, zejména ze začátku, přesto jde o výbornou knihu plnou perfektních pozorování, vynikajících schopnosti zachytit lidský charakter z pohledu jiného člověka a to včetně průběhu vývoje.
Zároveň se autorce podařilo do celé knihy zakomponovat vkusně a lehce společenskou kritiku až lehké moralizování.
Dějově pak hlavní zápletka pojednává o „drogové“ (smyslové, pocitové,…) epizodě „osudového“ zamilování jedné mladé slečny. Děj knihy (autorka) pak polemizují, že samotný pocit není nic bez rozumu, který z něj může stvořit cit.
Nemůžu nepřidat pár perfektních hlášek: „Představa, že životní štěstí závisí výhradně od jediné osoby, je sice svůdná, ale neodpovídá to“, „Chudoba se zde neprojevovala v ničem než duchovní sféře, tam zato ale výrazně.“.
Osobně mi přišel tento díl poněkud zbytečný, nakolik by mi nevadilo ponechat vznik Narnie neodhalený… zbytečné svázána do slov a konkrétních představ.
Narážky na biblické stvoření, autorovo poučování a trochu úporná snaha o vytřískání aspoň nějakého morální poučení skrze postavy příběhu.
Přesto se to čte celkem příjemně a čtení je takové oddychové.
Čtivé dílo se spoustou typicky Prattchetových narážek na. Jen mě oslovilo poněkud míň, přišlo mi v ke konci takové zmatenější a některé chování Bábi a Stařenky, mi přišlo takové samoúčelné.
Skvělé pokračování série s Vlahošem. Oproti prvním knihám série je o něco málo méně příběhově napínavá (první obrysy příběhu jsem začal registrovat kolem strany 200), ale přesto má neuvěřitelný tah a umí vybudovat napětí, že se něco stane... prostě tak jako když se objeví cokoliv nového.
Děj knihy je tak trochu odsunut do pozadí, ale čím dál víc podezírám Pratchetta, že je to záměrná kulisa pro to, co to znamená být čarodějkou - být všude, myslet na vše a všechny...
Ačkoliv jsem serii s Toničkou ze začátku nemusel, teď jsem jí vyloženě propadl :)
Domnívám se, že buď kniha nedosahuje takových kvalit jako stopařův průvodce po galaxii nebo jsem z tohoto druhu humoru nějak vyrostl. Místy zábavné, děj poněkud překombinovaný.
Strhující příběh o Russlovi, šílenství, matematice a snaze formalizovat matematiku uvnitř ní samotné. Dramatické, napínavé a velmi dobře zpracované, že autorům člověk odpustí drobné (umělecké) úpravy děje.
Bylo fajn vědět o čem se to tam vlastně baví i když mi přijde, že o tento rozměr bude část čtenářů ochuzena, protože knížka se nesnaží logiku vysvětlovat.
Perfektní kresby, velmi dobré zvládnutí 3 paralelních linií.
Dobře strukturovaná příručka o pořádání zážitkových akcí se zaměřením jak na faktické organizační záležitosti, tak programy, tak na vztah obojího ke skupinové dynamice.
Kniha o krocení vášněmi a agresivitou přetékající ještě ne úplně civilizované město… s fotbalem v hlavní roli.
Špetka frašky, spousta narážek na klišé i mágstvo.
Četlo se vcelku příjemně, ale zaujalo mě spíše méně.
Kniha obsahující prakticky dotažené zážitkové výukové programy i s dostatkem metodiky pro její uvádění (aspoň z méhlo pohledu), rozhodně velkým plusem je mimořádně dobré ozdrojování a autorovi drobné vystoupení z role s komentáři typu „autor pevně doufá, že budoucnost bude jiná, než to, co doposud v těchto scénkách zhlédl“.
Tahle kniha mě příliš neoslovila… některé pasáže celkem mě vtáhly, ale pak jsem se dostal spíš do toho, že mě hlavní postavy spíš jen tak tahaly a nějak to celé vyřešili a nic mi to celkem nedalo.
Příjemná poklidná knížka o všemožných rituálech, které si ve velkém množství případů ani neuvědomujeme.
Knížka je silná právě tím, že nám ukazuje jak jsou realizace stejných rituálů vlastně strašně různé a že lidé tyto realizace od nepaměti přizpůsobují tomu, co zrovna potřebují, někdy nevědomě, jindy zcela vědomě a ke své vlastní spokojenosti.
Propojená směs úvah a zamyšlení, ve kterých se autor nejvíc snaží provokovat naše zažité modely, vidění sebe, světa, církve, Boha.
Úvahy jsou velmi rozmanité a část z nich mě nezaujala (a z některých jsem měl pocit, že autorovi posloužili více než čtenáři). Nicméně těch co stály za to… a vyprovokovali k odložení knihy a následnému dalšímu uvažování.
Tahle hra je sice krátká, ale o to divnější, jak na tak malém prostoru vykreslí autor takovou depresi. Lehce rozpačité bylo baronovo filozofování, ze kterého jsem netušil, zda ho brát vážně, nebo si z něho sám autor dělá legraci… stejně jako s celou zápletkou, která jako by stavěla anglické „domestic novels“ do lehce jiného světla.
Knížka se dvěma rovinami. V první se mágové Neviditelné univerzity pouštějí do pochybného experimentu, který se jim poněkud vymyká jejich očekáváním a předsudkům.
Druhá rovina slouží jako takový ucelený příběh Země z pohledu vzniku života a nás. Zapojuje do toho fyziku, biologii, chemii… uceluje současné vědecké představy do lži-dospělým, protože ze lží-dětem už jsme jaksi vyrostli :P
Příjemně čtivé a příběhovité. Lehce překračující ty pasáže příběhu, které současná věda příliš nechápe… Myslím, že tahle z Prattechetových knížek zastará asi nejrychleji, ale přesto je zajímavé si ji přečíst a vidět ten příběh, který je ale stejně vytvořen až dodatečně, jak podotýká sám Prattchet.
Větší odstup od ostatních je poněkud poznat, Anton více přemítá a filozofuje… Akce je poněkud méně, zato drama se celkem slušně daří rozjet.
Důstojné pokračování :-)
Tenhle díl s Mrakoplašem mě nějak neoslovil, ale Pratchettovina to je :-)
Má druhá knížka od Gaimana a mám lehký pocit, že je tak nějak posedlý lidmi, kteří pronásledují nájemní vrazi…
Myšlenka podlondýna i samotný příběh jsou celkově přitažlivé, i když závěr pro mě byl poněkud očekávaný.
Každopádně příjemná oddychová četba.
Tahle knížka ve mě vyvolala rozporuplné dojmy, protože svým tématem a provedením je inherentně budovatelská a lehce na můj vkus přeoptimističtělá.
Na straně druhé bych knihu zařadil do noetických, obzvláště tím jak Čapek líčí různorodost vidění druhých, interpretace jejich činů, motivací atp… a také podivně prolínající se svět fantazií a realit hlavního hrdiny.