RMarkéta komentáře u knih

Líbilo a hodně. Jsem o pět let starší než Maruška Doležalová, takže směle můžu říct, že už taky něco málo pamatuju. Bez mučení přiznávám, že mě hodně ovlivnila nostalgie. Ta má totiž tu úžasnou magickou moc, kterou vás uchvátí. Devadesátek mohlo být více.

7 03.01.2019

Pro mně velmi zdlouhavé drama z hodně exotického prostředí. V Indii se při čtení knih ocitám opravdu málokdy, většinou zůstávám v Evropě, USA, přípradně se prolétnu vesmírem. Kniha se rozjíždí velmi pomalu. Měla jsem chvilkami pocit, že by to chtělo využít služeb nějakého solidního předčítače. Ovšem své tempo si drží až do konce, i když tu dojde k pořádnému zvratu, který slouží jako katalyzátor. Charaktery postav jsou jasně čitelné. Ransome mi ze začátku přišel jen jako znuděný floutek, ale pak mi byl nejsympatičtější a nejzajímavější, stejně jako teta Féba nebo mladičká Fern. Tyto osoby si na nic nehrají a ani se nijak nepřetvařují, protože to prostě nepotřebují. Knihu doporučuju číst v klidu a pohodě. Jedině s čistou hlavou pak správně zapůsobí a příběh člověka pohltí.

7 08.10.2018

Kniha se četla velmi rychle na to, že děj je pomalu plynoucí. To jsem nečekala. Přece jenom je to trochu bichlička. Vztah mezi Terezou a Carol byl zvláštní, možná až těžko pochopitelný. Carol byla fascinujcí žena, ale tak nějak neuchopitelná, neprůstřelná, nerozlousknutelná, pořád jako by se záměrně držela zpět a měla v sobě ukryté nějaké děsivé tajemství. Taková aura ji obklopuje od samého začátku, kdy ji Tereza poprvé spatřila a byla z ní dokonale unešená. Upřímně, byla bych z ní taky vedle jak ta jedle, protože by mě v tu chvíli vyhodila ze sedla. Cesta na západ mi přišla nesmyslná a teď pochybuju o jejím smyslu.

7 21.08.2018

Alkoholik je nemocný člověk, který skrz dno vypité láhve kouká smrti zpříma do očí a ta pak velmi trpělivě vyčkává a brousí si kosu. Totéž platí i pro fetky. Každý člověk má možnost volby, kam svůj život nasměruje a jestli si včas uvědomí, že je v jeho životě něco špatně, že má velký problém a že nastoupil cestu sebedestrukce a likviduje tím jak svou rodinu, tak i přátele.Tahle zoufalá zpověď není žádná vyfabulovaná fikce, ale každodenní realita. Já se divím, že to jeho tělo tolik vydrželo. Věřím, že se ten chlap už nikdy nenapije a bude bojovat. Musí. Jiná možnost už mu stejně nezbývá. Ta zubatá holka s kosou mu pořád hledí do tváře. Doporučuji tuto knihu do školních lavic jako prevenci.

7 31.07.2018

Dokumentární styl vyprávění příběhu mi vyhovoval, i když to děj malinko rozbijí. Mohla jsem si tak při čtení třídit myšlenky a informace o době, kdy se odehrál. Nejdříve jsem si mysela, že ji chce Felice jen využít pro svůj prospěch, tady vycestování z Německa. Byla to příšerná doba. Dokázala bych ji pochopit. Mě by to nevadilo. Příběh je opravdu hodně emotivní. Přestože příběh znám skrz na skrz, tak pokaždé dojdu k pasážím, kde musím přestat číst, pro uslzené oči nevidím a když si prohlédnu fotografie umístěné v zadní části knihy a čtu utržky korespondence, tak brečm zase. Film taky není špatný, ale kniha je o sto procent lepší, tak nějak mnohem lidštější a autentičtější. Tuto knihu jsem sháněla deset let a pak jsem si ji jednoho krásného dne v roce 2016 nadělila k narozkám. Nedám na ni dopustit. Střežím ji jako oko v hlavě. Je to můj největší úlovek a taky ukázka mojí trpělivosti. Není možné zapomenout na člověka, kterého opravdu milujeme.

7 04.06.2018

Nejdříve viděn Spielbergův film. U něho při závěrečné scéně brečím. Tak jsem byla moc zvědavá na knižní předlohu. Přečetla jsem ji při obědové pauze. Je to poměrně útlá knížka, která se čte velmi snadno. Možná, že to bylo i tím zvláštním řádkováním, ale spíše hlavně příběhem, protože ten čtenáře nepustí a nedá mu vydechnout. Moc hezky popsané přátelsctví mezi chlapcem a koněm. Michael Morpurgo měl moc dobrý nápad s podobou vyprávěče. To mě dostalo. Dojatá jsem byla od samého začátku do konce. Takových příběhů moc není. Je dobré, že jsou.

7 04.06.2018

Útlou knížku jsem si po letech znovu přečetla a musím říct, že mi krásně vylepšila náladu. Při čtení jsem se tvářila jako sluníčko a rozdávala úsměvy na všechny strany. Jak už to bývá, tak tu nejsou jen hezké věci zalité sluncem. Na reprízy seriálu se vždycky ráda podívám. Tenkrát byla prostě jiná doba.

7 04.04.2018

Příjemné počtení. Taková hezká vzpomínková knížka, která se dá přečíst za jedno odpoledne. Ten kraj okolo řeky Vltavy, který paní autorka zmiňuje, mám prošlapaný pešky i na kole. Léta letoucí jsme měli chatu na Hradišťku. Při čtení jsem měla pocit, že sedím s partou přátel na pivu a já poslouchám jejich vyprávění. Takové sedánky mám ráda. Kniha je doplněna o řadu fotek, básniček a samozřejmě písniček včetně not. Kniha akorát do ruky.

7 02.04.2018

Trošku jiný pohled na mou milovanou Šumavu. Nejsem sklamaná, ale ani nebudu tuto knihu vynášet do nebes. Beru ji jako další návod na výletování po Šumavě, tentokrát okořeněné o záhady a přízraky. Paní autorka je takový Standa Motl v sukních.

6 19.10.2020

Čteno po cestě do práce a z práce v MHD. Nora Sandová je opravdu sympatická postava. Takové hrdinky mám ráda. Novinařina je pro mě velmi atraktivní povolání, které není vždycky procházkou růžovým sadem. Tenhle příběh je dobře promíchaný guláš. Jen je třeba ho ještě trochu více dochutit. Takže, za mě je to spíše takový lepší průměr. Škoda.

6 06.03.2020

Tato útlá knížečka se mi dostala do ruky teprve nedávno, zřejmě to bylo nějakým zvláštním řízením osudu, protože náhody se přece nědějí. Musím přiznat, že mě příjemně překvapila. Plno míst, o kterých je v této knížce zmíňka jsem při letním výletování navštívila a navštěvuji od dětství. Energie z nich přímo tryská. Pocítila jsem to několikrát na vlastní kůži a hlavu. Co mě dostalo, je, že v této knížce jsou i nákresy s energetickými body a jejich geometrické linie a i další, třeba vzdálená místa napojení a propojení. Trošku mě z toho mrazilo v zádech, ale ne nepříjemně. Bylo to hodně zvláštní. Jako by si mě ta kniha přitáhla k sobě. Naši předci asi sakra moc dobře věděli, co dělají.

6 04.03.2020

Nejdříve viděn seriál. Nechápala jsem, co na něm moje maminka má. Jeden večer jsem si k televizi sedla taky a pak jsem se nemohla dočkat dalšího dílu a co dalšího dílu, další série. Je to sice takový dospělejší Harry Potter a Stmívání v jednom balení. Bez romantické a milostné linky to samozřejmě nejde. To si klidně přiznejme. Zakázaná láska, je zakázaná láska. Ta tomu dodává tu pravou šťávu. Prostředí Oxfordu, Benátek a Francie uchvacující, fascinující, prostě kouzelné. Chtěla jsem tam být taky. Pomalejší tempo vyprávění mi dokonale vyhovovalo, díky tomu jsem se do tohoto příběhu mohla naplno ponořit a nechat se jím unášet. Trošku mi vadila Teresa Palmer. Musela jsem si na ni zvyknout. Matthew Goode je natolik charismatický, že se mi z něho podlamovala kolena a tajil dech. Chemie mezi postavami funguje parádně. Atmosféra je fajn. Už se těším na další seriálovou řadu. Kniha je malinko jiná než seriál. Tady je vše vidět z pohledu Diany. Chování ostatních postav zase osvětluje seriál. Takže se kniha se seriálem výborně doplňuje. Diana má mé oblíbení povolání historičky. Užívala jsem si to listování ve starých knihách a tu knihovnu v Oxfordu. V knize se z nich cituje a to skvěle doplňuje příběh (např. William Blake - Tygr). Úplně jsem vrněla blahem. Moc hezky vymyšlený fantasy svět.

6 07.01.2020

Po této knižce jsem začala bilancovat, protože ji beru jako závěr kultovní série. Ona to kultovní série opravdu je. Ohlížím se přes rameno a zjišťuju, kam jsem s knihou a v knize především, došla. Byla to cesta plná dobrodružství. Teď všechno do sebe krásně zapadlo. Všechny dotazy byly zodpovězeny. Moc hezky zakončeno.

6 05.11.2019

Do třetice všeho dobrého a zlého nebo Světleho a Temného. To záleží na tom, jak si to přebereme. Tady to platí dvojnásob. Lukjaněnko mě nezklamal. I tu lehkou překombinovanost jsem mu odpustila a užívala si polemik a filosofování, které k této knižní sérii neodmyslitelně patří. Je to prostě takový bonus, který skrze postavu Antona dostaneme. Chápu jeho protichůdné pocity a dokážu se s ním stotožnit. Ta psychologie je úžasná. To se mi moc líbí. Umožňuje mi to si příběh užít a že toho tady bylo dost. Dostala jsem přesně to, co jsem si přála.

6 16.10.2019

Z Kolumbie se mi zatím do ruky dostala jen dobrá káva a nezapomenutelný a neodbytný telenovelový boom, který mě taky samozřejmě zasáhl. Nějak jsem se mu před lety nedokázala ubránit. To přiznávám bez mučení. Přesně takových cestopisů jako je tento si moc vážím. Ze začátku mi vadilo, že celá kniha je z křídového papíru. Příjemné počtení doplněné hezkými fotkami.

6 18.07.2019

Krátké a rychle počtení obohacené pěknými fotkami. Některé příběhy jsou úsměvné, drsné, strašidelné a poučné. Lituji, ale Šumava se nenachází v Novohradských horách. To jsou dvě naprosto odlišné veličiny. Třeba Bučina je zaniklá obec kousek od Kvildy a to je nejšumavější Šumava. Vím, kam jezdím každé léto už od děstských let.

6 18.06.2019

Tato kniha není opravdu určená pro běžného čtenáře, ten o ni možná ani nezavadí, pokud se přímo nepodívá na obálku nebo nezabloudí do oddělení psycholgie. Já jsem se k ní právě díky studiu psychologie dostala a používám jí taky jako takovou příručku, učebnici. Mám v ní spoustu věcí zvýrazněných zvýrazňovačem, podtrháno a různé poznámky na boku stránek. Takže dostala holka trochu na frak. Název knihy je vážně trefný. Masku rádi nosíme z nějakého důvodu všichni a emoce jsou taková mapa naší psychiky pro nás samotné i pro "čmuchaly" a psycholog je čmuchal.

6 25.10.2018

Chlapec ukusoval z tvarohového koláče a chtěl, aby ten koláč zůstal celý. Tak to funguje snad jedině v pohádkách, ale realita je někde jinde. Psáno o vážných věcech s lehkostí. Nemazal se s tím. Nějak to dopadne. Padni, komu padni. Předobrazem Ilony a Mileny je jedna a tatáž osoba, ze které si pan spisovatel vybral ty "nejlepší" vlastnosti a stvořil tak dvě naprosto odlišné ženy. Tu osobu znám osobně. Chodím s ní každý pátek na víno do jedné malebné vinárny na Vinohradech nedaleko Vinohradského pavilonu.

6 27.08.2018

Opět zamotané a řádně zauzlované klubíčko. Závěr je jistě předvídatelný, ale prokousat se k němu, je cesta poněkud spletitá a zapeklitá. Takhle kouzlit s příběhem umí asi jen Sarah Waters. Tohle jsem s jiným spisovatelem nezažila. Po prvním přečtení jsem si říkala, že je to až překombinované, ale není. Všechno je dávkováno přesně. Zahryznout se a nepustit. Kniha vyžaduje dobrou pozornost, za ni se ale náležitě odvděčí.

6 11.04.2018

Název ke knize sedí jako zadek na hrnec. Příjemné trampské počtení. Povltavská stezka skrývá mnoho pokladů, které jsou vidět nejen očima ale především srdcem. Tenhle kraj mám prošlapaný. Ráda se tam vracím. Tahle kniha mi to umožňuje kdykoliv. Kniha opět obsahuje tramské písničky i legendární písničku o Máně, co zradila partu a proto jí svíčka ráno dohoří. Jsem netušila, že si jí prozpěvují i trampové. Taky je tu plno fotek.

6 04.04.2018