RMarkéta komentáře u knih

I mně byla kniha zaslána, tímto chci autorovi poděkovat. Nečtu tenhle druh fantasy každý den, ale ani neříkám, že ho nečtu vůbec. Dost si vybírám. Proto mě kniha mile překvapila. Autor má svět dobře vymyšlen a totéž platí i o vystavěném příběhu. Fantazii má. S rychlou romantikou jsem neměla nejmenší problém a ani s násilím. To do tohoto světa patří, ale nesmí jít o prvoplánovitost. Jako prvotinu musím knihu pochválit. Nemám k ní žádnou výtku. Držím autorovi palce. Určitě si přečtu další díl. Počkám si na něj.

5 11.01.2021

Od patnáctky pro patnáctky. To opravdu sedí. Prvně jsem tento útlý román četla právě někdy v patnácti letech, tedy na konci základky a zhltla ho jako malinu. Letos jsem ho díky čtenářské výzvě četla znovu a opět ho zhltla. Tenkrát jsem byla hodně překvapená, že to napsala tak mladá holka. Dnes jsem měla ten samý dojem. Je to samozřejmě dívčí román, ale vůbec není naivní, jako by ta osoba už měla něco odžito.

5 06.01.2021

Hastrmani a čerti si opravdu rádi dělají z lidí žerty. Ať už peklo bylo nebo nebylo, bylo vymyšleno dobře. Totéž platí i o té chásce vodnické. Dobrý a poctivý člověk se nemá čeho bát a když je ještě trošičku chytrý, tak tím lépe. Milé pohádkové čtení a krapet ne úplně tradiční.

5 09.12.2020

Tentokrát jsem neměla úplně šťastnou ruku při výběru knihy. Bylo to takové nemastné a neslané. Pořád jsem si k této knize hledala cestu a nějak ji nemohla najít. Ale zase jsem se dozvěděla něco dalšího o životě Oty Pavla. Předmluva Arnošta Lustiga byla hezká a pravdivá.

5 13.10.2020

Tuto podivnou osůbku znám z vyprávění mé dobré známé jako Babičku Mary. Můj táta ji zase znal jako Bábu Vltavu. Každopádně je to legendární postava. Prý si dokonce, ke zvířectvu, které chovala, pořídila oslíka a na něm rozvážela chatařům poštu nebo i nákupy. Co vím jistě, že tato zvláštní a svérázná žena neměla jednoduchý život. Jsem ráda, že jsem si mohla její životopis přečíst, protože za přečtení stojí. Místa na Slapech, která dotvářejí kulisu příběhu mám prošlapané pěšky i na kole a taky i proplavané, takže to pro mě bylo i nostalgické počtení a já jsem tou knihou mohla krásně proplouvat.

5 17.07.2020

Po přečtení můžu z vlastní zkušenosti potvrdit, že tato knížka se opravdu vymyká. Je to taková milá kuriozitka, kde se sejdou tak nepravděpodobní hrdinové, že to ani svět neviděl a za vše můžou samozřejmě Češi, tedy vlastně jen jeden. Každá kapitola je doplněná geniálně jednoduchou ilustrací, která je hezky dotváří. Pavel Bobek musel být z tohoto díla opravdu nadšen. Já bych skákala dva metry do výšky.

5 10.03.2020

Tato kniha byla doporučena i mně jako povinná četba při studdiu psychologie. Kniha je napsaná čtivou formou, což bylo super. Léty prověřená praxe a zkušenosti z knihy přímo odkapávají. Možná, že bych řekla, že ji Irvin D. Yalom napsal až tak nějak otcovsky. To se mi líbilo. Vše je o důvěře a lidskosti, dodržování určitých pravidel a nezneužívat svého postavení.

5 18.06.2019

Jistě velmi zajímavá otázka vyskytující se v názvu této milé knížky. Taky mě tato otázka nenechala chladnou a knihu si přečetla. Z představy, že by měl mravenec ještě na zadku žihadlo mě jímá hrůza. Je to nebezpečná zbraň a já mám na tenhle bodavý hmyz alergickou reakci. Ale příroda to zřejmě chtěla jinak. Knížku tvoří malé a milé "bakalářské" příběhy jedné rodiny, které kraluje dedeček geolog. Takového dědečka bych přála všem vnoučatům a nejen jim, protože i dospěláci si zde najdou své. Obohatí si své znalosti a můžou svým děckám dopřát hezký výlet po naší malé zemi. Na výletě se dá zažít cokoliv. Rodina se sejde dohromady a užijí si spolu společné chvíle někde venku pěkně na čerstvém vzduchu. Knížka je doprovázena ilustracemi a fotkami. Určitě se neztratí ani ve škole při vyučování. Mohla by se hodit na zeměpis nebo třeba na občanskou nauku. Všechno je tu podáváno nenucenou a nenásilnou formou, takže má tato kniha o proti učebnici jistou výhodu.

5 14.08.2018

Atmosféra doby a vykreslení ženské věznice bylo skoro až hmatatelné. Měla jsem pocit, že se tam procházím také. I když už vím, co od Sarah Waters očekávat, tak musím velmi upřímně říct, že mě opět dostala. Spiritistické seance jsou velmi atraktivní téma na zpracování do příběhu. Paní spisovatelka je v tomhle směru dost šikovná. Vtáhne čtenáře do děje takovým způsobem, že ten se ani nestačí divit, co se vlastně děje a krásně ho tam vmanévruje jako zaoceánský parník do malého přístavu. Kniha se ze začátku může jevit jako nudná. I mě to málem odradilo od čtení. Ale všechno, co se tu pomalu rozehrává má smysl a ve finále to všechno do sebe krásně zapadne. Ten konec mě vždycky naštve.

5 29.05.2018

Na to, že jde o prvotinu, tak je to teda dost dobré. Sarah Waters si nasadila laťku hodně vysoko a naprosto s přehledem ji překonala. To teda smekám. Knížku stavím na pomyslný piedestal před Studnu osamění. Nic lepšího jsem s danou tématikou ještě nečetla. Horská dráha to teda fakt byla. S Nancy jsem vylétla do oblak, následně s rachotem sletěla do pekla a pak se zase vyhrabala k nebesům, kde jsem si uvědomila svou vlastní cenu. Dokonce jsem měla při čtení pocit, že cítím i špinavé ulice Londýna a ústřice. Takhle zaplést příběh a rozplést ho umí snad jedině Sarah Waters a já jí za to děkuju, že si ho můžu zas a znovu přečíst, protože mě hodně baví.

5 01.04.2018

Několikrát jsem tuto útlou knížečku chtěla odložit, protože mi vadily Stuchlého jazykové prostředky. Nemohla jsem se ubránit pocitu, že čtu více jak sto let starou hnihu. Já jsem taky stará konzerva a používám v mluvě taky archaické výrazivo, ale tohle na mě bylo už trochu moc. Taky to působilo až k smíchu a to asi nebyl autorův záměr. Prostředí dětského domova nebo výchovného ústavu je jistě dost atraktivní. Mně bylo v podsatě jedno, co se tam děje.

4 20.01.2020

Phryne Fisherová se nám pěkně rozjíždí a to je moc dobře. Jen tak dál. Je to prima relaxační čtění. Hezky se mi při ní odpočívá a moc pěkně cestuje do práce. Už se mi zase stalo, že jsem přejela o pár stanic dál. Ten čas při čtění Fisherky tak utíká, že ase ani nestačím divit. Ale je moc fajn nechat se v dnešní uspěchané době unést a na chvilku se zasnít. Dokonce jsem se několikrát přistihla, že Fisherce její životní styl tak trochu závidím a chtěla bych být jako ona. Už se těším na další díl. Seriál v ČT by taky neuškodil. Smekám před paní vydavatelkou a musím jí vyseknout hlubokou poklonu, že dokázala přijít s takovým nápadem, i když to asi nebylo lehké, však jsem taky na Startovači neotálela s přispěním a jsem za to ráda, že tu s námi Fisherka může mluvit česky.

4 14.03.2019

Jistě, jsou tady uvedeny extrémní případy dětí, ale na jakém jiném příkladu nabo případu vysvětlit a ukázat, co je špatně? Nikdo taky netvrdí, že se kniha musí brát dogmaticky. Je to náhled na určité stavy a procesy, které se můžou vyskytnout nebo se jich můžeme dospustit, ale nikdo netvrdí, že to či ono musí nastat. Nelze paušalizovat. Jde spíše o to dělat věci tak jak nejlépe umíme. Nejsme stroje. Jsme lidské bytosti. Jsem toho názoru, že děti potřebují pravidla, vymezení jasných hranic a taky určité povinnosti úměrné k jejich věku, které mohou zvládnout. Taky potřebují empatii a lásku a té by se jim mělo dostávat. Přečteno v rámci výuky vývojové psychologie. Běžný čtenář a běžný rodič po ní asi nesáhne, ale dá se bez problému přečíst

4 07.03.2019

Souhlasím, že tato kniha od Sarah Waters je nejvyspělejší. Paní spisovatelka se krásně vypsala a je to na knize znát, což je samozřejmě moc dobře. Jen tak dál. Opět se nám tu rozehraje zajímavý příběh, kdy postavy zakusí pocit štěstí, aby následně museli přelézt hromadu klacků mistrně naskládáných paní spisovatelkou a pak konečně našli vlastní cenu, samy sebe. Stejně jako v předešlých dílech se tu Sarah Waters věnuje tématu lesbické lásky (mimo Malého vetřelce). Stála jsem na straně Francis. Lily mi přišla jako malá vypočítavá mrcha. Nevím, co na ní Francis viděla. Finalé příběhu je takové rozplizlé, ale musím říct, že po tom všem sem přesně sedne. Nic bych nezkracovala a nic bych nepřidávala. Je tu všechno, co tu má být. Mám tenhle příběh ráda, i když mě Lily štve a já vím, že se při čtení díky ní rozčílím.

4 27.03.2018

Nejdříve jsem nabyla dojmu, že pan spisovatel je jen zamindrákovaný blbeček, kterému muselo být několikrát velmi bolestně ublíženo a on se rozhodl si vyřídit účty se všemi ostatními a spláchnul je v této knize, tím je ale udělal nesmrtelnými. Ale to byl zásadní omyl. Tenhle člověk použil klasickou metodu zrcadla a prostě ho jenom nastavil společnosti a prásknul do ní. Záleží jenom na tom, jak se to příjme.Vytáhnul z lidí to nejhorší a koncentroval to do této knihy. Nikdo z nás není svatý a každý z nás má v sobě něco temného. Lidi jsou schopní se chovat k ostatním hůř než zvířata a udělat si takové věci, při kterých zůstává až rozum stát. Hemží se to tady sexem a násilím, ale není to zase prvoplnávané. Vždycky to vyjde ze situace, která právě nastala, zkrátka z toho, co se zrovna děje. Trošku tu vykrádá Majora Zemana a přináší svůj pohled na věc. V českých dějinách by se od počátku věků našly i další nepěkné věci. Taky se nemůžu (nedokážu) rozhodnout, jestli tohle není jen marketingový kalkul nebo čistočistá fikce. Každopádně je to tah na branku. Nicméně, rozporuplné pocity z tohoto díla mám pořád.

4 21.03.2018

Způsob vyprávění je jistě zajímavý. Nejsem proti tomu. Spisovatel je přece takový malý stvořitel, takže si může zvolit z jaké strany bude příběh vyprávět. Je to hra se čtenářem a Sarah Waters si umí se čtenářem moc dobře pohrát. Tahle kniha je o vzpomínkách. Ty vyplývají ze situace v přítomnosti a pak se jde na začátek, kdy se to stalo nebo ne?

3 18.04.2018