RMarkéta komentáře u knih
Postavy neměly chybu, zlváště pak musím vypíchnout Sonyho, Angeliku a manželé Majerovi. To byla teda sebranka. Málem bych zapomněla na Denisku. Ta opět nezklamala. V jeden den se toho může semlít opravdu dost, až se člověk nestačí divit. Tenhle díl je velmi příjemně osvěžující. Můžou za to samozřejmě nové postavy. Díky nim se děje něco zajímavého a praštěného. Pobavila jsem se a ještě si odpočinula od tohoto bláznivého světa. Takže účel splněn.
Čert nikdy nespí a zahradník evidentně taky ne. Sama jsem se v knížce našla a poznala. Když se něco provádí s láskou, tak se o tom krásně s láskou povídá. Čapkovy fejetony jsou moc příjemné a skvělě ukazují jeho slovní zásobu. Čeština je krásný jazyk. Musela jsem se na některé výrazivo zeptat mé babičky a nebo využít služeb přítele googla na telefonu. Taky mě pobavily i humorné kresbičky, kterými je text trefně doplněn. Bezva letní čtení.
Je lepší, když necháme mrtvé odejít a necháme je být mrtvými, i když ta ztráta strašně bolí a je těžké se s tím vypořádat. K životu to prostě patří. Až ten okamžik nastane budu cítit vnitřní prázdnotu, bolest, zlost, beznaděj a všechno to ve mně bude bublat jako vroucí voda v hrnci. Můj mozek to odmítne pochopit. King si umí krásně pohrát se slovy a vše propracovat. Kniha mi přivodila pár děsivých snů. Škoda, že se děj v první půlce táhne jako žvýkačka. Jako by to byla jen taková předehra, ticho před bouří. Je i trošku předvídatelný. Ovšem, to je dobrý důkaz toho, že se při čtení používají šedé buňky mozkové a ty nepodléhají zahálce a nebo už mám něco málo načteno. Viděla jsem i film a mám ráda klip od Ramones.
Dle názvu knihy jsem očekávala, že půjde o příběhy právě z manželství. To přináší taky plno příhod a vždy není vše zalité sluncem. V dnešní době je tohle úplný balzám pro duši. Vše je psáno s laskavostí a velkou lidskostí. Sigfried nezklamal.
Kniha, ke které si musí čtenář dojít vlastní cestou a dozrát k ní, aby pochopil a cítil. Války jsou nesmysl. Zbytečně v nich umírají nevinné oběti. Války berou matkám děti. Místo a čas příběhu nejsou přesně určeny, ale stačí se podívat na dobu vzniku díla. Víme, co za dobu to bylo. Velmi silný a nadčasový příběh. Výborná ukázaka toho, jak se můžou střetnout dva principy, mužský a ženský a jejich pohled na svět. Při čtení mi často běhal mráz po zádech.
Doktorka Nora Davisová mi přišla taková trošku naivní. Ale proč ne. Ti Američané prostě takoví jsou. Měla jsem pár typů včetně samotné Nory. Přece jenom genetika se vás neptá. Rodová linie umí naložit. Autorka předkládá plno zavádějích informací. To ale ke hře se čtenářem patří. Moje typy se ale záhy ukázaly jako mylné. Levanduli mám ráda.
Příběh vyžaduje od čtenáře zvláštní rozpoložení a správné naladění s velkou dávkou vzpomínání, sentimentu a možná i toho sladkého snění, kterým se necháme unášet. Samozřejmě věk i vyzrálost zde hraje svou roli. Nám starším zbývají jen krásné vzpomínky. Ty jsou jediným rájem, z něhož nemůžeme být vyhnáni. Čím budeme starší, tím více se budeme věnovat vzpomínání. Jan Ratkin byl velmi citlivý a vnímavý. Sledujeme jeho přerod z chlapce v muže. To sebou přináší i střety a nepochopení. Pro takovou citlivou a vnímavou duši to bylo těžké. Celé vyprávění je o pocitech, náladách, prožitcích a myšlenkách.
Tato kniha je přesně voda na můj mlýn. Mohla jsem si oživit některé příběhy, které mi vždycky vyprávěla babička, když mě jako malou holčičku brávala na výlet do Prahy. Před balkónkem u Karlova mostu jsme se pokaždé zastavovaly. Dělám to pořád. Na chrám sv. Víta jsem se dívala se zvláštní posvátnou úctou. Zůstalo mi to do dnes. Byla to právě babička, kdo mě naučil Prahu milovat. Takže ji mám také v krvi, srdci a duši. Fotky jsou nádherné. Užívala jsem si je a tak by to mělo být. Děkuji panu Černému. Jen tak dál.
Asi všichni víme, že v historii se objevily dvě postavy,které dokázaly oživit mrtvou hmotu a stvořit z ní živou bytost. Jednou z nich byl Bůh a druhou geniální, ctižádostivý a tak trochu i posedlý, šílený vědec Viktor Frankenstein. O Viktorovi je právě tenhle příběh, který napsala žena, Mary Shelley. To mě příjemně překvapilo. Očekávala jsem mnohem větší hrůzu a děs, která by mi nedávala spát. V době vzniku to i hororová historka mohla být. O tom se přít nebudu. Na mě to ale v dnešní době spíše působí jako hra s odpovědností a jejími následky. V důsledku toho bylo zničeno mnoho lidí. Je to nahlédnutí do duše a hlavy vědce a jím stvořeného monstra, které chtělo být milováno a respektováno. Jedno takové monstrum ve filmu zahrál nezapomenutelný herec Boris Karloff.
Malá Strana je magická, pohádková, kouzelná a osobitá část Prahy, kde si vždycky připadám jako v jiném světě. Je nemožné si toto místo nezamilovat. Přitáhne se vás jako magnet. Vryje se vám pod kůži a už nikdy nepustí. Lidé tu odjakživa byli také velmi osobití a svérázní. Takovým lidem věnuje Neruda svou pozornost. Jejich povahy a mezilidské vztahy moc dobře znal a dokázal detailně vykreslit. Měla jsem jejich životy přímo naservírované na stříbrném podnose a chvilkami si připadala i jako obyčejný šmírák. S příběhy zde uvedenými je to ale jako na houpačce. První je poněkud delší, proto nějakou dobu trvá než se do knihy čtenář zakousne. Pokud to zvládne, tak už knihu z ruky nedá.
Četla jsem prvně už na základce, ale nedočetla jsem ho. Přišel mi až příliš popisný a nudný. Proto jsem se mu vyhýbala a v knihovně ho chodívala pouze oprašovat. Díky letošní výzvě jsem ale udělala obrat o třistašedesát stupňů a nebo to bylo salto mortale. Prostě jsem k němu musela duševně dozrát a mít něco už načteno. Některé knihy potřebují svůj pravý čas, aby je čtenář mohl otevřít a přečíst je a nebo čtenář potřebuje menší nakopnutí, kdo ví. Jinak si to nedokážu vysvětlit, protože jsem mu přišla na chuť. Užívala jsem si jeho poutavé a bohaté vyprávění, samozřejmě i tu úžasnou popisnost.Ten člověk musel mít pořádnou fantazii. Takové příběhy se nedájí jen tak vysedět. Musel být jak geniální, tak i bláznivý. Mezi tím je strašně tenká hranice. Můžu mu za to jedině poděkovat. Bez Tolkiena by se žádné dnešní fantasy neobešlo.
Humor pana Horníčka byl velmi laskavý a lidský. Uměl zaujmout čtenáře a posluchače vyprávěním o úplně běžných věcech. To v dnešní době dokáže opravdu málokdo a to je velká škoda. Mluvit inteligentně o všedních a obyčejných věcech s humorem a vtipem je skutečné umění. Hezky poskládaná kniha.
Jack London promítl do Martina Edena i část svého dobrodružného života. Velmi pěkně zobrazil i vývoj hlavní postavy a bohužel i její prozření. Úspěch totiž neznamená naplnění života nebo snů. Pozlátku se velmi těžko odolává. Slouží jenom k omámení smyslů a nebo taky jako hnací motor.
Tak na tyto povídky si vzpomenu, až se zase budu toulat s foťakem po Kampě a Malé straně, kam mě to vždycky tahne ze všeho nejvíce. Jsou napsány s velkou lehostí. Vážně nevážně o obyčejných lidských věcech. Neruda by měl z paní spisovatelky velkou radost. Jindřiška Smetanová byla totiž jeho následovnicí. Prostě takový Neruda v sukních. Kampa je tady nádherně vykrselená. Přečteno za jedno sychravé odpoledne v pdf formátu.
Krásný a nesmrtelný příběh. Shakespearova slovní zásoba je až ohromující a to jeho užití jazyku taky. Kdyby jenom byli ti rodiče trošičku více tolerantnější.
Vážně, tah hodný mistra, vyprávět příběh takovým stylem jako to udělal King. Výborný nápad. To tedy opravdu smekám. Dolores je poctivá ženská, která neměla jednoduchý život a proto se s ním porvala, jak nejlépe uměla. Nikdy jsem si nemyslela, že mě kniha, která vypráví o nějaké postarší hospodyni bude tak bavit a budu mít problém se od odtrhnout, když se do ní zakousnu jako pitbul. Byla to právě Dolores, která mě při svém vyprávění dokázala udržet při čtení. Velmi mě překvapuje a patrně bude stále překvapovat, jak King dokonale zachytil myšlenkové pochody hlavní postavy. To se do ní musel snad převtělit nebo co. Viděna i filmová verze s výbornou Kathy Bates. King a Bates k sobě tak nějak zvláštním způsobem patří.
Kolem této knihy jsem vždycky našlapovala s velkým respektem a jako bych tak nějak čekala, že na mě něco vyskočí. Trvalo mi, než jsem se odhodlala ji vzít vůbec do ruky. Taky mám od útlého dětství problém s klauny. Tuto knihu považuji za třešínku na Kingově knižním dortu. Přesně takového ho mám ráda. Propracováné postavy, propracované místo příběhu a kulisy, propletené dvě dějové linky. Při počtu stránek se mi málem protočily panenky a poklesla čelist. Ve finále bych to ani zkrátit nechtěla. Všechno mělo svůj smysl a dokonale to do sebe zapadlo.
Není to jenoduché čtení. Čtenář musí být na tuto klasiku připraven. Musí k ní prostě dozrát. I mně to nějakou chvilku trvalo. Kniha od čtenáře vyžaduje plně se soustředit na to, co čte a přemýšlet nad tím, jinak se ta křehká niť přetrhne. Je tu plno zajímavých myšlenek a filosofování. To dává příběhu úplně jiný rozměr. Geniálně promyšlený svět. Pro fanoušky sci-fi žánru nutnost. Jde o jeden ze základních kamenů. Ráda se ke knize vracím, ale musím mít na ni tu pravou náladu a chuť se ponořit do písku a špíny, protože to se z knihy při čtení přímo sype na váš klín.
Na začátku se trošku kostrbatě seznámíme se sourozenci Helerovými, a chybička, Herelovými. Jsem si málem zlomila jazyk. Můj mozek si ta čtyři písmenka taky raději přehodil, aby se mi jejich příjmení lépe četlo. Chtěla jsem vědět, kdo z nich si vytáhl toho pověstného Černého Petra. Závěr mě překvapil. Trošku mi zatrnulo, protože jsem podobný příběh už kdysi hodně dávno vyslechla při táboráku někdy po půlnoci. Kdy se vyprávějí nerůznější hororové historky. Moje maminka a babička se hodně bála, když se kočárky s dětmi nechávaly před samoobsluhou, protože dovnitř se s nimi nemohlo. Autorka si vybrala velmi silné a závažné téma. Domácí násilí je pěkné svinstvo.
Kdo někdy měl za mazlíčka nebo za parťáka nějakého toho chlupatého čtvernožce, ať už mňoukajícího nebo štěkajícího, ten o tom ví své. Karel Čapek byl velmi dobrý vyprávěč a pozorovatel. Krásné a milé vyprávění. Kniha neztratila své kouzlo ani v dnešní bláznivé době.