RoBertino27 komentáře u knih
Tato "detektivka" tak trochu doplatila na provázání s tehdy ještě zdaleka ne majorem Zemanem, přitom si nemyslím, že by jedna či druhá varianta nebyla opravdu dobrá. Prvnímu dílu do té doby nejrozsáhlejšímu seriálu v ČSSR nelze upřít určitou schématičnost, kniha rozvíjí ještě některá mírně nejasná témata. Měl jsem tu výhodu, že jsem nejdřív viděl a poté četl a spokojenost po stránce řemeslné, obsahové i té koukatelné/čtivé zaručena.
Zcela otevřeně se přiznám, že knihu jsem začal shánět až poté, co jsem v pražském Divadle hudby viděl naprosto geniální hudební zpracování Jeffa Waynea s Richardem Burtonem v "hlavní roli" (namluvil part novináře). Pak se mi dostala do ruky zkrácená třídílná verze v časopise Pionýr (závěr 23. ročníku) a až poté varianta řady KOD nazvaná Válka světů a jiné příběhy z neskutečna. Wells mě nezklamal, na rozdíl od filmového zpracování s T. Cruisem (ty další jsem neviděl s výjimkou jevištního představení Wayneovy rockové opery), ale hudební ztvárnění pořád vede. Ostatně poslechněte si The Eve of The War a budete brzy takzvaně "doma".
Brožurka s výběrem, který nebývá obvyklý, ale do jisté míry je reprezentativní. Najdeme tu hvězdy zahraniční (Best, Charlton, Matthews), domácí (Masopust, Bican) i méně známé hráče, ale vše je příjemně sepsáno a seřazeno. Jen díky formátu publikace lze usuzovat, že jich mnoho pohromadě nevydrželo...
Průřez historií naší kopané, počínaje Koškem, přes Baumruka, Piláta, Fivébra, Jandu-Očka, Peška-Káďu, Pernera, Puče, Burgra, Ženíška, Pláničku, Košťálka, Nejedlého, až k novější generaci Bicana, Hledíka, Pluskala, Masopusta, L. Nováka, Popluhára a Kvašňáka. Nejde o klasické životopisy, ale různé příhody a příběhy, zachycující to podstatné na tom kterém hráči.
Po knize jsem sáhl jen díky výbornému stejnojmennému filmu s vynikajícím Karlem Markovicsem v hlavní roli. Ono oscilování od příběhu k dokumentu bych neviděl jako největší problém, spíš mi vadí přespříliš postav a jejich minimální "setřídění". Nicméně pro pochopení jedné etapy lidstva je Der Fälscher určitě velmi cenný.
Ke knížce jsem se vrátil po mnoha letech ze dvou důvodů. Jiří Žáček mě zaujal svou formou psaní a pak jsem znal koncept Okurkové sezóny z krátkého pojednání ve středoškolském časopise a chtěl jsem se přesvědčit na vlastní oči. Básně jsou lehké a vtipné, byť občas to zavání až dětskými veršíky (Horor z Horehroní). Jako velmi povedenou myšlenku hodnotím komentáře označené mimochodem: s ohledem na dobu původního vydání hláška: V zemích kde je hlas lidu zajedno ho není těžké přehlasovat zní až odbojářsky...
Parta úspěšných středoškoláků triumfujících na matematickofyzikální olympiádě pojme vskutku odvážný nápad: vyslat do vesmíru první kosmickou loď s psíkem Ajnštajnem na palubě. Musí však svůj plán bedlivě střežit před dospělými, protože by nejspíš považovali nadějné mladé mozky za stižené duševní poruchou. To přináší velmi dramatické situace a nutnou improvizaci, která nakonec nemusí být k ničemu... Ve své době mi ta myšlenka nepřišla vůbec tak praštěná, ale nejspíš to bylo dáno tím, že jsem nečetl plnou verzi, která je přeci jenom poněkud rozvleklejší a o chloupek méně stravitelná.
Kniha velice úspěšně navazuje na Novotného Na plný plyn. Opět tu exceluje František svým svérázným humorem a vypravěčským talentem, dozvídáme se nejen o závodních okruzích a bitvách na nich, ale rovněž o každodenní činnosti v pozici továrního zkušebního jezdce na běžných motocyklech. Jsou tu rozšířené příběhy, ale přesto ještě najdeme pár řádně nezmapovaných míst, jako například "Fanánek" a film. Sluší se dodat, že části této knížky vycházely v roce 1985 na pokračování ve formě malé knihovničky ve Světě Motorů.
Kdo se bojí hadů, dočká se ho hned na začátku. Pak už se můžeme v klidu věnovat sourozenecké dvojici v boji za přežití, nejdřív proti drsné přírodě a poté vzdorujíc zákeřným Lesním kapitánům. Inspirace dobrodružnými romány a tématem trosečnictví je evidentní, ovšem autor nabízí i několik neotřelých variant, běžně v podobných knihách nevídaných.
Opět musím jednou velebit socialistické vydavatelství, když Dahlovu knihu se skvělými ilustracemi Jaroslava Maláka začlenilo do Mateřídoušky v letech 1971/72. Upřímně, těžko bych ji tehdy v záplavě Verneovek, poschovávaných Foglarovek a Mayovek objevil. Film už mě tak neohromil, snad jen Veruka Song, ale Dahlovo vyprávění bude pro mě spjato vždy s kolektivní četbou dětí na základní škole.
Kraftova kniha má snad všechno, co je třeba. Neohrožený a rozhodný hrdina, tedy pokud se zrovna nejedná o americkou dědičku, do níž se zamiluje. Správně drzý kluk kpt. Karl Algots, tajemný plující vrak, proradný padouch, romantika a životu nebezpečná oblast sargasových chaluh. Četl jsem variantu v edici KARAVANA a jsem dodnes rád, že ji mám a opět do ní mohu nostalgicky nahlédnout.
Samozřejmě jsem byl unešen dramatickým vývojem na Královské fregatě Bounty a Williamu Blighovi přál to nejhorší. Dokonce jsem se pokusil vypsat si do sešitu všechny členy posádky (neuspěl jsem) a nadšeně jsem shlédl dvě filmové adaptace (M. Brando a M. Gibson). Až po letech jsem se dozvěděl, jak to na Bounty bylo doopravdy a že pravda zkrátka není černobílá, ale dojem z této knihy mi to už vzít nedokázalo.
Nechci příliš sahat do svědomí autorovi anotace, ale takhle vyostřeně politický nádech kniha nemá. Trojice kamarádů se dozvídá o pořádání motocyklové Šestidenní. Náhodou jsou pak svědky podvodu týmu Leopard, ale musí složitě dokazovat, že se vůbec stal. Důraz je kladen především na dětské nahlížení celé situace a určité heroizování československého jezdce Oty Leskovce. Do jisté míry jde o zajímavý pohled do zákulisí světové soutěže, v níž slavilo Československo nejeden úspěch. Ono napětí a dramatičnost, které bylo přítomné v klukovském věku postupně vyprchalo, ale že jde o zajímavé téma se upřít nedá, ani po tolika letech.
Postrach Posázaví - to jsou Kopyto s Mňoukem a jejich legendární příhody. Ještě pamatuji, když jejich eskapády vycházely v časopise Pionýr, poté Větrník a zase Pionýr, než byl Švandrlík zbaven možnosti publikovat. Souborné vydání ukazuje, jak postupně slábly nápady, které později přešly ve vyslovenou degradaci dvojice, ale většina zdejších epizod je klasikou a mnoho fanoušků obyvatel městečka, kde žáci základní školy řádili, bude určitě spokojena.
Chvíli to vypadalo, že edice Magnet nám převede do psané formy všech 30 případů majora Zemana, nakonec se s bídou dostalo na jednu desítku. Vyznavači ohně prakticky souhlasí s televizním provedením, jen postavy jsou prokreslenější a autorovi se podařilo navodit tísnivou atmosféru nejistoty a strachu v době těsně po skončení války. Žádná agitka, ale poměrně syrové vylíčení poměrů v pohraniční oblasti v době, kdy jste ještě mohli čekat zákeřnou kulku do zad.
Nad věrohodností vyprávění Jaroslava Houšky není třeba dlouze pochybovat - byl skutečně u zdroje a třebaže mnohdy jeho líčení působí jako senzace, doba byla tehdy taková a co dnes vypadá nepochopitelně, byla tehdy skutečnost. Jako nepříliš povedený počin považuji skákání z jedné etapy do druhé - seřadit knihu časově a chronologicky by nebylo nic proti ničemu. Takhle se někteří čtenáři mohou orientovat poněkud obtížněji.
Zvolil jsem knihu pro nabrání informací o určitých hráčích, ale bohužel měl stihlo značné zklamání. Mýlit se je lidské, ale v zásadních faktech by se to stávat nemělo. Pokud v jedné kapitole najdete těch nepřesností několik, pak to zpochybňuje všechno ostatní, a to by se u literatury faktu stávat nemělo.
Příjemné povídání o berlínských dětech a mazaném způsobu jak dopadnout úspěšného zloděje. Četl jsem letitou Karavanu a první příběh, kde jsou děti menší, mi přišel povedenější - dospívající příhoda s artistickým triem mě zaujala o něco méně. Ale z paměti mi nevymizí Emil, Profesor, Gustav a malý Dienstag, Polly samozřejmě nevyjímaje.
Souhrnné vydání série článků vydávaných v novinách Gramorevue, bohužel ochuzená o velké množství obrázků, které v daném periodiku byly zveřejněny. Tato stať se pochopitelně stala i páteří následně vydané publikace Bigbít.
Mlčenlivý Vuk je jedním z případů, kdy jsem si velmi dobře pamatoval seriál a rozhodl se, jako ostatní zdejší uživatelé, porovnat provedení řady "My z konce světa" s knižní formou. Nechci tvrdit, že jsem línější číst, ale Jiří Máša, Josef Vytasil, Roman Čada i mladé Zuzana Bydžovská či Yvetta Kornová mě bavili víc.