RoBertino27 komentáře u knih
Rozšířená varianta Dějin automobilových závodů z roku 1973; provází ji jistá záhada, proč vyšla pouze ve slovenštině, na druhou stranu však v době, kdy se objevila na pultech knihkupectví ještě nedělaly rozdíly mezi češtinou a slovenštinou zásadní problémy. Pro fanoušky motorsportu bezesporu základ, taková "bible", od níž se lze odrazit k podrobnějším a detailnějším knihám.
Faktograficky samozřejmě velmi precizně vyvedená kniha - a její poplatnost době? Jistě, politické aspekty tu hrály roli, protože si několik podržtašků muselo dokázat, že to dokážou. Ale tohle je kniha o fotbalu a ne politice - ostatně by mě zajímalo, zda by někdo byl schopen od roku 1989 do současnosti vyjmenovat plné názvy klubů - a ještě od sebe odlišit, zda jde o Bohemku, Bohemku nebo Bohemku... Každá doba má své mouchy a jedná se o otisk doby, s tím se těžko něco udělá.
Fanoušci Beatles a najmě George Harrisona si vyberou asi ty nejbodavější písně a pošlou je mým směrem. Bohužel jsem mohl číst i některé další publikace, a tato mi přijde jako takové napucované "best of" - a na řadové, obyčejné písně se zapomíná. Momentálně si nevybavuji, zda bylo někde zmíněno, že obálka je převzata z nejslavnějšího Harrisonova trojalba All Things Must Pass. Před necelými deseti lety toho moc nového vyhledat nešlo, v některých pasážích, postižen jinými materiály, jsem dokonce měl dojem, že jsou poněkud odbyté. Leč, jak jsem uvedl na počátku - kdo sám tvoří o Beatles různé materiály, nejspíš bude až příliš náročný...
Tichý Beatle - kytarista a příležitostný zpěvák, jenž se vedle Johna a Paula nemohl prosadit, dokázal v mnoha směrech svůj talent, zůstává však otázkou, jak jeho další tvorbu ovlivnila jeho indická "posedlost". Vzhledem k seznámení s problematikou, jíž věnoval část svého života, ho je nutno vnímat poněkud jinak, jako rozporuplnou osobnost, na jedné straně oddanou indické mytologii, na druhé pak muže, užívajícího si životních radovánek nezměrným způsobem.
Podobně jako u knihy Blackbird (Paul McCartney) jsou tu i některá nedotažená fakta, další jsou poplatné době, kdy kniha vznikala. Jenom podtitulek Tajný život George Harrisona je poněkud nadsazený, protože těch tajností příliš neměl.
V sousedství dalších knih a po téměř studiu historie skupiny bych osudy baskytaristy "Brouků" nehodnotil tak příkře. Rozporuplné představení jeho první ženy, o níž se nevyjadřuje nelichotivě jen on (stačí nahlédnout třeba do knihy Alistaira Taylora), stejně jako ostatních členů jeho skupiny - kterou mimochodem svým nerozvážným činem rozklížila právě Linda, osoba s nejmenším hudebním vzděláním - lze brát z mnoha hledisek. Domnívám se, že jen málokdo ze Středoevropanů má vyčerpávající informace a povědomí o osudech britských skupin - ne všemu se dá věřit a ani ne všechno lze do puntíku ověřit.
Proti Blackbirdovi mluví čas - co šlo stihnout do roku 1994 autor zvládl, ale od té doby se mnoho věcí změnilo, upřesnilo i vyjasnilo...
Zůstává otázkou, jak se ke knize postaví ti, kteří byli fanoušky Johna Lennona. Často se říkalo, že kdo má rád Paula, nemusí Johna a naopak. Snažil jsem se maximálně oprostit od této rovnice a být co nejvíc nestranný, ale právě některé dřívější eskapády a skutečnosti maličko úsudek dokázaly ovlivnit.
Nelze vstoupit třikrát do téže řeky, třebaže vodácká tématika se opět vrátila. Nicméně pořád si autor zachovává svůj styl a na rozdíl od některých odsuzujících PCW mi přišel tento počin jako celkem humorný... To je ale nejspíš otázka vkusu každého z nás. Dvě první knížky asi těžko něco překoná, ale v případě "těšení" rozhodně nejde o zásadní odstup.
Ač je to přes padesát let, kdy jsem tuto knížku nalezl v tehdy běžné knihovně pro děti a mládež, stále si vybavuji mnoho pasáží a přes evidentní poplatnost době si myslím, že v ní lze najít i zajímavé myšlenky.
Byly doby, kdy i ostří hoši jedva opustivší mateřskou školu sáhli po knize ryze určené pro děvčata. Oživlý medvěd Bambula čili Bambi je protiváhou poměrně nepříjemné tetičky i poněkud tristního prostředí samoty u Chudoples.
Pilotem F1 jsem si přál být aspoň osm let a prostředí tohoto "sportu" mě nepustilo. Juddova kniha se v oblasti závodů čte velmi dobře, ale o to méně přijatelné je "civilní" prostředí. I přes tento nedostatek se Monza četla dobře a už jsem se k ní dokázal vrátit.
Ze všech toků nejvíce, nejvíce, nejvíce, líbí se mi Lužnice, Lužnice, cé!
Ačkoliv to nebyla mnou čtená první knížka od Zdeňka Šmída, nesměla mě minout. Ne nadarmo se říká, že pokud vás cokoli hodně zaujme, tak používáte citáty a úryvky, neboť se stanou součástí vašeho já. U party kolem Kenyho, Bonga, Křižáka, Dany, Lídy, Lucie a dalších to platí do puntíku.
Ke knize jsem se dostal až v "pokročilém verneovském věku", to jest četl jsem ji po mnoha dalších, ale nepřišla mi nijak slabší či méně zajímavá. Naopak si myslím, že se řadí mezi ty, mající přesah před propast času. Nejen kvůli technice, ale pro chování lidí, ignorujících veškeré hodnoty.
Poznámku k povzdechu uživatele Pralev. Já četl vydání od SNDK z roku 1968 a žádný negativní zážitek týkající se pravopisu či překladu nemám.
Svižně ubíhající děj, poměrně solidně a přesvědčivě vystavěná zápletka, jen jsem se trochu ztrácel v technických pasážích. Také jsem tu nenašel nic, co by bylo v rozporu s dobou, v níž bylo dílo napsáno. Objektivně bych viděl hodnocení na 3.5 hvězdy, ale poloviny se tu nevedou :-).
Po přečtení jednoho z mnoha děl série Akta NUMA jsem pochopil, proč se filmové zpracování, byť zde hrál Matthew McConaughey, skončilo prvním a posledním filmem Sahara (2005). Jeho Dirk Pitt nezaujal a podobně chaotická mi přišla i tato kniha. NUMA na mě ještě čeká, ale první seznámení nebylo nejlepší.
Navzdory velmi rozšířenému názoru o plagiátorství Vlastislava Tomana týkající se Rychlých šípů (Toman nikdy nevyvracel, že ho Foglar inspiroval, ale rozhodně se nemůže mluvit o "vykrádání", jak se často neprávem říká), vytvořil žánrově podobný příběh o pětici tradičních hrdinů z časopisu ABC a jejich velké prázdninové dobrodružství. Ve své době mělo patřičnou míru napětí a tajemna - dnešní mladá generace zkažená všudypřítomnou technikou ji už jen těžko pochopí. To ale nijak nesnižuje její kvalitu.
Ke knize jsem se dostal ryzí náhodou na "doporučení" v publikaci Katastrofy děsící svět (Jan Tůma), bohužel jsem ji mohl jen rychle pročíst a zase musel vrátit. Je to opravdu velmi zvláštní a mnohdy až děsivý příběh jednoho technického díla, o němž jsem při rekreaci v Tatrách hodně slyšel, ale zdaleka ne tolik, kolik jsem se dočetl.
S ohledem na rok vydání se jedná o dílo přehledné a mající patřiční standard - ideální pro někoho, kdo se chce s životem a smrtí fašistického pohlavára prvotně seznámit. "Duce" je tu líčen bez jakýchkoli příkras a autoři se zabývají i širšími aspekty jeho vlády a pádu.
Podobně jako uživatelka Staráknížka jsem začal "dvojkou", čas ukáže, jestli to byla chyba nebo to na posouzení nemělo vliv. V každém případě mě zaujalo netradiční německé prostředí - konečně se odehrává něco jinde než na severu nebo v USA. Vzhledem k vztahu k dané lokalitě mám drobné výhrady ke schématickému výkladu Německé demokratické republiky, ale to je věc, se kterou se u postsocialistických zemí budeme setkávat nejspíš vždy...
Humor a nadsázka v kombinaci se skutečným životem, jenž píše vždy nejzajímavější řádky, to vše najdete v této rozsahem nevelké publikaci, jež je čtivým popisem toho, co se opravdu děje - a jenom dokazuje, že netřeba stovky stran, abychom se pobavili.
Filmy Gangster Ka i Gangster Ka - Afričan patřily mezi světlé zjevy české kinematografie. Proto jsem přivítal tento počin jednoho z našich nejlepších novinářů a doplnil si velké množství informací. Domnívám se, že tato praktika by mohla být pravidlem u mnoha dalších filmů.
Jeden z případů, kdy kniha jednoznačně zvítězila nad filmovým zpracováním, třebaže se tvůrci Tajemství ocelového města snažili (bohužel za cenu značného odklonu od předlohy). Nejde až tak o varovný podtón, už jako kluk jsem při prvním čtení zažíval ze samotného Ocelového města značnou tíseň. Jakkoli ji bude mnoho lidí považovat za naivní a dávno překonanou, řadím ji mezi nejlepší verneovky, které jsem četl.