Romanka89
komentáře u knih
Zen žen: Obrazový průvodce životem moderní ženy
Lenka Geislerová
Příjemná kniha krátkých komixů ze života žen v jejich mnoha rolích jakožto partnerek, matek, dcer a kamarádek. Každá se v nekteré najdeme, každá v některé najdeme něco z našeho života. Na rodičovské ideální četba, každý den se dá zvládnou alespoň pár komixů. Doporučuji a asi mrknu i na další díla od Lely.
Zachráněný tučňáček
Tilda Kelly
Knížku jsme vybraly v knihovně, že ji budeme číst před spaním pětileté a dvouleté dceři. Myslela jsem že by starší mohla zaujmout, ale je to spíš pro starší, co už samy umějí číst, ještě nedokáže tak udržet pozornost u souvislého delšího příběhu, takže jsem ji spíš četla sama pro sebe a jako dítěti by se mi líbila a hezky se četla.
Matčina panenka
Abby Davies
I přes překombinovanou konečnou část knihy hodnotím velmi pozitivně. Dobře se četlo, děj ubíhal rychle a člověka zajímalo jak to dopadne, takže knihu jsem přečetla na moje poměry relativně rychle.
Od pohádky k pohádce
Neville Astley
Obě dcery (5 a 2 roky) mají rády prasátko Peppinu, takže tato knížka z knihovny byla jasná volba. Obsahuje tři příběhy.
Popelka
Stephanie Moss
Krátká verze Popelky pro malé děti, doplněná zvuky, které hezky doplňují příběh. Dcery 2 a 5 let si knihu vybraly v knihovně a oběma se moc líbila.
Už žádné plenky
Marion Cocklico
Už s první dcerou jsme si oblíbily knihy z této série, a s druhou pokračujeme. Tato je naše tuším sedmá a obě je mají moc rády, pro malé děti vyklápěcí okénka, jednoduchý text o důležitých činnostech, tady o chození na nočník. Na každé stránce dole jsou užitečné tipy pro rodiče.
Mimoni
Brian Lynch
Četla jsem dcerám před spaním (5 a 2 roky), myslím že ještě i starší je na takové čtení na pokračování malá, takže jsem si to ve výsledku četla spíš sama pro sebe :D ale Mimoně ve filmové podobě mají jinak rády obě.
Líný rodič
Tom Hodgkinson
Knih o kontaktní výchově, respektujícím rodičovství jsem přečetla už celkem dost, ve všech bylo v podstatě to samé (což ale není na škodu, opakování matka moudrosti), jen třeba jinak psané, někde čtivěji, někde méně, někde s více příklady z praxe atd. Tahle je však úplně jiná, je velmi čtivá, na nic si autor nehraje, nechce si hrát na dokonalého rodiče a dávat rady na dokonalou komunikaci s dětmi, jsou to autorovy zkušenosti a tipy jak žít s dětmi ale přitom neztratit sám sebe, své zájmy a koníčky. A že je normální touha rodiče se dětí chtít někdy "zbavit" a být sám a dělat si své věci, ale také je důležité si s dětmi umět vědomě hrát, nelpět na konzumu, třeba si hračky spolu vyrobit, hrát si s tím, co nám dává příroda, atd. Autor často odkazuje na díla filosofů Rousseau (Emil čili o vychování) a Locka (O výchově) což jako vystudovaná filosofka oceňuji a zmiňovaná díla si ráda přečtu. Ke konci knihy tipy na dětskou literaturu, která mě zaujala a určitě něco v knihovně půjčím. Za mě velmi podnětná kniha.
Sladké sny
Philip Hawthorn
Krásná knížka kterou jsme četly před spaním. Pětiletá dcera si ji moc oblíbila, že ač jsme ji měly půjčenou z knihovny, přeje si ji mít doma. U každé pohádky je na obrázku schovaná malá kačenka, což děti moc baví ji hledat.
Emilie přichází ke mně ve snu
Jindřich Štyrský
Krátká erotická surrealistická povídka doplněná erotickými kolážemi. Když se mi poštěstí a seženu jí ke koupi, bude čestným členem mé soukromé domácí knihovny.
Katka
Michael Třeštík
Knihu jsem měla dlouho v plánu, a po divadelním představení "My děti ze stanice ZOO" nastal nejlepší čas se začíst. Film jsem ještě neviděla, jen zatím dokumentární seriál "Když musíš, tak musíš" a film mám v plánu též. Vůbec nevím, co k tomu říci, asi mi to dalo jiný náhled na drogově závislé, není to tak jednoduché a tak černobílé, jak se může z pohledu běžného člověka zdát, za každým závislým je nějaký osud, nějaký důvod proč s drogami začal a proč není schopen se z toho kolotoče závislosti dostat. Katka byla krásná mladá holka. Takové knihy a filmy by měli být povinností pro všechny puberťáky, a třeba i na školách, aby člověk viděl, co s člověkem drogová závislost udělá a že dostat se z toho není žádná sranda.
Děti jsou taky lidi
Zdeňka Šíp Staňková
Naprosto skvělá kniha. Knih o respektujícím rodičovství už jsem přečetla troufám si říct mnoho, často se témata samozřejmě opakují a každá je napsaná trochu jinak, ale tahle je výjimečná v tom, že je proložená autentickými příběhy lidí, co zažívali v dětství a jaké to na nich zanechalo následky. I ten, co obhajuje tělesné tresty, snad musí pochopit, že trestání, vydírání, psychické týrání, ponižování a znevažování pocitů dětí není ta správná výchovná cesta. Některé knihy ze seznamu doporučené literatury jsem už četla, k některým se třeba ještě dostanu. Díky za tu knihu, za to, co Zdeňka dělá. Doporučuji i její videa na fb Děti jsou taky lidi.
Píseň z pytlíku na zvratky
Nick Cave
Už jsem od něj četla všechny vydané texty i obě prózy, tohle byl takový mix obojího, krátké texty psané při jednom turné po Americe. Sonda do duše jednoho umělce.
Dědina
Petra Dvořáková
Příběhy o životě, o problémech, starostech a strastech obyčejných lidí na jedné malé dědině. Příběhy o vztazích v rodině, v partnerství, mezi sousedy. Autorku jsem si oblíbila a určitě sáhnu po dalších dílech.
Co má klokan ve vaku
Pavla Hanáčková
Moc hezká kniha o zvířecích maminkách a miminkách, kterou jsme četly před spaním s pětiletou dcerou, každý den dvě až tři zvířátka. Moc hezky napsaná i nakreslená.
(Ne)spokojený hlemýžď Slávek
Linda Liliková
Hezká kniha o emocích a jak s nimi pracovat, na konci každé pohádky o konkrétní emoci jsou tipy pro rodiče a jak s dětmi o tom, co prožívají, mluvit.
Když se naštve chameleon
Zdeňka Šíp Staňková
Moc hezká kniha o emocích a jak s nimi pracovat. Po každém příběhu o konkrétní emoci následuje dvoustrana pro rodiče. Krásné ilustrace, které zaujmou i ty menší děti, které ještě nevydrží poslouchat příběh. Čteme s dcerami 2 a 5 let.
Cesta
Cormac McCarthy
Ač kniha krátká co se týče počtu stránek, tak velmi silná. I když nemá v podstatě žádný děj, tak ty pocity, smutek, naděje, zoufalství jsou knihou prosyceny. Post-apo není můj žánr, ale kniha ve mě zanechala hluboký dojem.
Tajemství
Rhonda Byrne
(SPOILER) „Pokud jste si mysleli, že jste bezvýznamní a nemáte v tomto světě žádnou moc, zkuste se nad tím znovu zamyslet. Vaše mysl ve skutečnosti svět kolem Vás formuje.“ – aneb staré dobré: Každý svého štěstí strůjce; jaký si to uděláš takový to máš atd. atd. Ovšem často na to zapomínáme a čekáme, že štěstí, lásku, spokojenost nám zajistí někdo druhý. Kéž bych si něco takového uvědomovala třeba ve svých 15 letech, kdy jsem měla přesně takovou existenciální krizi a pokládala si otázky k čemu na tomto světě jsem? K čemu jsem dobrá, proč? K ničemu. Ale to asi k dospívání patří, člověk se musí najít. S ideou, že myšlenkami formujeme svůj život, v zásadě souhlasím. Když myslíme pozitivně, vyzařujeme určitou pozitivní energii i do okolí a to se nám vrací. Jsem milá na lidi, budou (většinou) milí i oni na mě a když ne, neberu si to osobně, každý má občas špatný den, ale nebudu na ně sama negativní. Je snadné své neúspěchy a prohry svádět na okolnosti, strašně snadné. Na druhou stranu kniha působí na můj vkus až moc sluníčkově (rádoby líbivá kniha, neustálé opakování toho samého dokola (dalo by se shrnout klidně na třetinu) – ale to prostě k americkým knihám patří, obrázky, potištěné celé stránky, krátké odstavce, různé druhy písma atd, což mě zpočátku odrazovalo a nepůsobilo na mě vůbec seriózně a vážně) a myslím, že není úplně zdravé a žádoucí negativní emoce a pocity ignorovat, potlačovat a dusit v sobě, i to patří k životu – abychom si uvědomovali dostatečně to pozitivní, musí někdy přijít i negativní pocit. Je to podle mě o tom, jak s tím negativním pracujeme, a s negativními emocemi, aby nás nepohltili abychom je přijali. Jinak několikrát jsem se v životě přesvědčila o tom, že když si něco představuji, vizualizuji, tak se mi to stane, proto mi kamarádka knihu doporučila, když jsme se o tom bavily. Funguje samozřejmě i opačně, každý to zná, když se nám nedaří, tak jsme naštvaní, frustrovaní, a nedaří se nám víc a víc a vše se víc a víc se*e a my jsme víc a víc naštvaní. Viděla jsem i film, a kdybych viděla jen film, tak to označím jako velký ezo blábol, protože lidé co ve filmu hovoří na mě působí jako sekta. Každopádně knihu jsem přečetla a myslím, že něco na tom určitě je, všichni známe jeden příklad za všechny a to placebo efekt. Že placebo funguje je dokázané, protože člověk věří ve vyléčení. Z knihy si určitě spoustu myšlenek vezmu k srdci.
Unicornie: Třpytky všude, kam se podíváš
Ana Punset
Knihu si vybrala pětiletá dcera v knihkupectví asi během dvou vteřin, jasná volba! Je to růžový, jsou tam třpytky, jednorožec a duha (která je mami teda uplně blbě). Cílovka nejsem ale četly jsme před spaním a četlo se hezky, dceru bavilo.