Rose-Mary komentáře u knih
Příjemně čtený dívčí román ze 70. let minulého století. Šestnáctiletá Kateřina se postupně smiřuje se svými dívčími problémy. S rodiči, kamarádkami, se kterými si nerozumí, se školou, kterou nechtěla studovat, na kterou ji přinutili rodiče. V neposlední řadě lépe poznává i svého přítele Dušana, kterého zpočátku měla za férového kluka.
Během prvního ročníku konzervatoře nachází zájem v tom, do čeho byla zpočátku tlačena. Je to citlivá a vnímavá dívka. Sbližuje se se svou maminkou, chápe i napohled přísného otce, poznává, že rodiče to s ní myslí dobře a mají ji rádi. Nakonec poznává, že Dušan nebyl ve skutečnosti natolik férový kluk, že rodiče měli i v tomto pravdu.
Kniha pro dnešní mladé dívky možná úsměvná, ale nás, dříve narozené, zanese do vzpomínek.
Novela od ukrajinského autora. Začátek se četl celkem dobře. Bylo zajímavé vžít se do nitra opuštěného toulavého psa, který popisoval své pocity: hlad, špínu, nepohodlí, zimu, znechucení lidmi, kteří mu ubližovali
Ujal se ho soucitný člověk, který ho přivedl domů. Byl to lékař, který uzdravil jeho poranění, dal mu dostatek jídla a domov.
Čím dál jsem četla, tím méně mne to bavilo. Profesor lékař prováděl nechutné experimenty. Zabýval se výzkumy mozků a naplánoval operaci svého psa, aby ho změnil na člověka. Podařila se mu nějaká karikatura, kterou popisoval, jak se měnila od provedené operace po další týdny. Popis samotného operačního zákroku mne znechutil, nemohla jsem to ani číst.
Ze psa Baryka se stalo něco jako poloviční nedokonalý člověk Barykov. Novela je sice úžasně napsaná, ale není to můj žánr, který bych si ráda přečetla. Dostala jsem se k ní pouze z nutnosti najít něco z požadovaného tématu do Čtenářské výzvy.
Myslela jsem si, že mne tento druh literatury nebude bavit. Nakonec jsem se začetla. I když mi to často nedávalo smysl, našly se tam příhody, které mne zaujaly. Čtyři přátelé, z nichž hlavním hrdinou byl Arthur Dent, přeživší obyvatel ze Země, se třemi dalšími. Ford, bývalý obyvatel planety Betelgeuze, Zafod, muž se dvěma hlavami a žena Trillian, která také byla kdysi obyvatelkou Země.
Děj se naplňuje, když byli přeneseni na samý konec galaxie, kde se nacházela jediná restaurace, kde mohli dostat najíst. Měli pořádný hlad. Bohužel, na místě, kde se octli se schylovalo k zániku celého vesmíru...
Tato kniha byla neméně zajímavá než ostatní Ransomovky, ale její místo, kde se příběh odehrával, bylo jinde než na jezeře v severní Anglii v kraji Lake District.
Děti dopluli s rodiči do kraje, kde se měnila krajina během dne s přílivem a odlivem. Loď je vysadila na ostrově uprostřed bažin, kde si postavili tábor. Rodiče museli odjet, neboť tatínek nedostal dovolenou po příjezdu z Číny, a jeho šéf z admirality ho potřeboval už brzy po jeho příjezdu.
Tatínek jim dal za úkol vypracovat mapu "Záhadných vod", území, které bylo obklopeno vodou a skládalo se z ostrovů a poloostrovů. Rodiče je překvapili, že na tuto výpravu pozvali i Nancy a Peggy Blackettovy, které za nimi druhého dne přijely.
Našli si tu kamaráda, později jich bylo v partě víc. Měli s sebou i nejmladší sestřičku Bridget. Prožili hodně dobrodružství, průzkumy, mapování, i válečný stav.
Kniha se mi také líbila, ale přesto mám nejraději příběhy Vlaštovek a Amazonek, které se odehrávají u nich doma na severu na jezeře, nebo při hledání zlata na Vysočině.
Tato kniha od Arthura Ransomea byla první, která se mi dostala do ruky. Byl to vánoční dárek v dětství, když mi bylo zhruba 12 let. Líbila se mi natolik, že jsem začala shánět v knihovně všechny jeho knihy, které do té doby vyšly. V Holubí poště byly často popisovány vzpomínky na dobrodružství Vlaštovek a Amazonek z loňského léta, z prázdnin před dvěma léty, i z posledních zimních prázdnin, kdy do své party přijali dva sourozence, Dicka a Dorotku Callumovy.
Na rozdíl od předchozích knih, Holubí pošta se neodehrává při plachtění na jezeře a při táboření na Ostrově divokých koček, ale na Vysočině při hledání zlata. Najít zlato měl být dárek od nich pro kapitána Flinta, takto pojmenovali svého dospělého přítele a strýčka Nancy a Peggy Blackettových, který byl v tyto dny na cestě domů z Jižní Ameriky. Rodiče Dicka a Dorotky a maminka Vlaštovek s nejmladší dcerkou Bridget, měli přijet až během dvou týdnů. Maminka Amazonek měla všech osm dětí na starosti, včetně malířů a tapetářů, kteří se vrhli na opravy celého domu.
Nancy a Peggy už dříve cvičily své tři holuby, aby donášeli domů zprávy. Navíc očekávali nějaké zvířátko, které poslal strýček Jim dřívější lodí, aby ho uložily v jeho pracovně v Jezerce. Děti zpočátku tábořily na zahradě Jezerky, paní Blackettová je chtěla mít na očích, když tu nemohli být jejich rodiče. Sama jim navrhla, aby se pustili do hledání zlata, že plachtit nemohou dřív, než do Cesmínového háje dorazí maminka Vlaštovek a teprve potom dostanou svoji loď. Navíc tu byl nějaký podezřelý člověk, který obcházel kolem domu a nakukoval dovnitř.
Děti navštívily starého horníka Lomaře Boba, a od něho se dozvěděly, že zlato, které chtěly hledat, není blízko domu na vřesovišti, ale na vzdálené Vysočině. Navíc zjistili, že ten podezřelý člověk zřejmě také pase po zlatu, neboť ho viděli rovněž jít za starým horníkem.
Paní Blackettová je nechtěla pustit tábořit daleko na Vysočinu. Přišla velká vedra, nebylo vody v potocích a neměli kde vybudovat svůj tábor. Nakonec je zachránili jejich holubi, které Dick naučil zvonit při příletu do holubníku. Podařilo se jim najít tábořiště u jednoho statku, kde se o ně měla starat a vařit jim paní Tysonová. Po třech dnech měli její péče dost, neboť měli málo času na hledání zlata a zdálo se jim, že jejich soupeř má na to lepší podmínky a oni jsou s nedostatkem času v nevýhodě. Měli obrovské štěstí, že Titty našla na Vysočině vodu. Když se jim podařilo vykopat studnu, mohli se utábořit na Vysočině blízko starých dolů, které chtěli prozkoumat…
Tento díl se mi moc líbil, samozřejmě dávám pět hvězdiček.
Od Barbary Cartlandové jsem četla bezpočet knih. Většinou se čtou dobře, mají zajímavý děj a jsou poměrně krátké, říkám jim „jednohubky“, tj. knihy, které se dají přečíst během několika hodin, když mají 140 až 180 stránek. Děj je napínavý, a žene čtenáře rychle ke konci.
O Sissi, Alžbětě, císařovně rakouské, jsem přečetla více knih od různých autorů. Mohu říct, že některé mne zaujaly mnohem víc, než právě tato od Barbary Cartland. Nečetla se zrovna lehce. Musela jsem ji několikrát odložit, když jsem byla unavená líčením politických událostí nebo dějinami habsburského rodu. Každý máme rád něco jiného. Já dávám přednost ději, který zaujme čtenáře od samého začátku a vytrvá až do konce. Mám takové dvě nebo tři oblíbené spisovatelky, jejichž knihy doslova hltám, a nenudím se ani na chviličku.
Život císařovny Alžběty byl od samého začátku knihy těžký a nezáviděníhodný. Přestože si vzala císaře Františka Josefa z čisté lásky ve svém, skoro ještě dětském věku, a on sám si ji vybral místo matkou jemu určené Alžbětiny sestry Heleny, dával přednost státnickým povinnostem, a na svoji mladou ženu měl jen málo času. Alžběta trpěla pod kuratelou své tchyně, přísné a závistivé arcivévodkyně Žofie, která chtěla svoji moc udržet přes svého syna. Sissi jí vůbec jako snacha nevyhovovala. Byla příliš svobodomyslná, milovala přírodu a zvířata. V paláci jen trpěla. Čerstvě narozené děti jí vždy byly odebrány zlou tchyní s tím, že ona, sama je ještě nevychované dítě, proto nemůže své děti vychovávat. Alžběta chřadla a její zdravotní stav se rok od roku horšil…
Knihu jsem dočetla až do konce, život císařovny jsem znala i z jiných knih a s filmového zpracování.
Další kniha ze tří, které vypráví o dobrodružství dvou sester dvojčat, které žijí na malém městě a do všeho strkají nos. Obě žijí samy, i když o přítele žádná z nich nemá nouze, jsou to však jen takoví, kterým se dá brzy po příjemných chvílích říci „adié“.
Do Vlčic přijíždí záhadná mladá žena, pohledná blondýna, a usadí se ve staré opuštěné chatě u rybníka. Sestrám je divné, co tady dělá taková hezká třicítka s tělem a tváří modelky. Vyjde na povrch, že se zajímá o muže, ale ne o ty mladé, ale až od určitého věku. Co asi hledá, nebo lépe řečeno, koho hledá?
To by nebylo ani možné, aby to Klára s Gábinou nevypátraly. Kamila, záhadná blondýna, hledá v městečku svého biologického otce. Po smrti matky našla dopis, kde jí nějaký muž z Vlčic psal a zapřísahal ji, aby na něho zapomněla, když je ženatý a nikdy nesmí před ženou přiznat nevěru. Kamila žila jen s matkou a nikdy neměly dost peněz. Nyní pátrá po svém otci s tím, že bude po něm požadovat peníze, které jí dluží za výživné za celý její život.
Do pátrání se se sestrami zapojí samozřejmě i detektiv David Holzman, který pokukuje po Kláře. Ta už má vztah s lékařem Milošem, který také pomáhá. Nad muži středního věku ve Vlčicích visí velká pohroma, zvláště pro některé z nich. Kamila už má jich pár vybraných a chystá se nechat udělat testy dna. Celý případ nakonec vyřeší Klára s Gábinou, za pomoci Miloše. Vyřešení případu se jich samotných dotkne, ale jelikož měly vždy blízko k humoru, ani nyní se ho nevzdávají.
Další humorná knížka, která patří do série tří, vyprávějící o dvou všetečných sestrách, dvojčatech, které si nedají pokoj, aby nefušovaly do řemesla známému detektivovi a nesnažily se ho porazit, že každou záhadu dokážou vyřešit samy.
Tato knížka je první ze série volného vyprávění o dvou sestrách dvojčatech, Kláře a Gábině. Obě žijí samy bez partnera v malém městě, kde se všechno, co se stane, hned vyplave na povrch. Kniha má trochu detektivní nádech, neboť vypráví o záhadném zmizení mladé dívky, pekařky a cukrářky, která dodávala výtečné perníčky do Gábininy kavárny.
Sestrám je její zmizení podezřelé a dozví se, že po Blance pátrá i detektivní očko, David Holzman. Nicméně, sestry se rozhodnou vzít pátraní po své kamarádce do svých rukou. To se detektivovi vůbec nelíbí. Při prohlídce jejího opuštěného domu narazí na mladého muže, který ji také hledá. Dozví se, že Radek je její přítel a rovněž má o ni strach.
Při jejich pátrání se dozvídají další věci. Vyplave na povrch, že Blančin otec, se kterým léta neudržovala vztah, ani spojení, byl mnoho let zavřený, a nyní mu dochází lhůta, kdy má být z vězení propuštěn. Že by Blančin útěk do neznáma souvisel s jeho možným návratem? Možná něco o něm věděla a cítila se ohrožená.
Nakonec všechno dobře dopadne, jak jinak, tak vždy končí knížky Aleny Jakoubkové.
Další moje velmi oblíbená spisovatelka, Jana Císařová, je autorkou třinácti knih. Tato její kniha povídek "Po nás nezbude nic", je zatím její předposlední.
Soubor povídek je řazen do několika oddílů. Prvním z nich jsou povídky autobiografické ze soukromého života autorky. Píše své zážitky z doby mateřské dovolené, z doby, kdy měla své syny ještě malé, z pozdějšího života přidává povídky cestopisné, jednu z doby, kdy působila jako delegátka pro cestovní kancelář ve Španělsku, další pak cestování po Neapolském zálivu. Nakonec přidává svůj pohled na současný svět, jak ho vidí, kam spěje.
V dalším oddíle představuje dvě humorné povídky ze sousedských vztahů. Potom tři povídky historické z doby přelomu 19. a 20. století a jednu ze 60. let minulého století.
Úplně nakonec se pouští do něčeho, o čem nikdy dřív nepsala. Zabrousí do fantazie a v ní uvádí pohádku pro dospělé, kde se realita mísí s nadpřirozenými jevy a jako poslední, nám popisuje život na jiné obydlené planetě, jak lidé odtamtud vidí život na naší planetě Zemi.
Hodnotím zajímavé postřehy z reálného života a dobrý smysl pro fantazii spojenou s vírou v Boha.
Eva Brabcová je další mojí oblíbenou spisovatelkou, jejíž knihy mám ráda. Nečetla jsem úplně všechny, ale doma ve své knihovně jich několik mám.
Obdivuji ji pro její humornou formu psaní většinou pravdivých příběhů ze života. Má ráda zvířata, zvláště psy, v každé její knize se nějaký zvířecí hrdina vyskytuje.
Papoušek v aspiku je další z humorných názvů jejích knih. Je volným pokračováním Papouška na smetaně. K této knize jsem se zatím nedostala, ale i tak mne tento další díl pobavil a rozesmál.
Vilma a její životní partner, veterinář Vladimír, se stěhují z města na venkov. Jejich novým bydlištěm je polorozpadlá chalupa, která nutně potřebuje rekonstrukci. Vilmě se staví do života hodně překážek a ta největší na ni čeká. Vladimír odjíždí na roční stáž do Anglie. Zůstává sama na všechny práce, které ji s rozpadající se chalupou čekají. Nakonec ale sama nezůstává. Má tady dobré přátele, a dočká se též příjezdu svého tatínka, který vidí povinnost své opuštěné dceři pomoci. To byl skutečně ten nejvhodnější pomocník, nejlepší ze všech, jakého potřebovala!
Hodně jsem se nasmála. V jakém stavu najde svoji chalupu a milovanou Vilmu Vladimír, který se předčasně vrací domů ze stáže v zahraničí?
Další kniha od Aleny Jakoubkové, kterou mohu označit za velmi hezkou a čtivou, vhodnou pro odpočinek a odreagování se.
Antonie neprožila zrovna krásné dětství. Z domu odešla již v patnácti, aby se zbavila kurately své matky, pod níž hodně trpěla. Dostala se na jazykové gymnázium do Prahy, po něm vystudovala vysokou školu. Živila se přivýdělkem jako překladatelka, dokonce dostala nabídku k psaní knih. Nechtěla se vrátit domů a najít si pracovní uplatnění v rodném městě, proto s radostí přijala místo učitelky na gymnáziu v Telči, kde měla učit angličtinu a španělštinu.
Opouští Prahu a s ní i přítele, který to s ní myslel až moc vážně, čehož se děsila. Nechtěla se vázat, měla v paměti nešťastné manželství svých rodičů. V Telči si zařizuje svůj malý byt. Poznává mladou ženu Pavlu, stanou se z nich velké kamarádky. Antonie je doslova „adoptována“ do jejího domova a její rodiny. Zároveň v Telči již v prvních dnech poznává mladého hocha Roberta, který se do ní zamiluje a nabízí jí všelikou pomoc. Přichází den nového školního roku a Antonie zjišťuje, že Robert je její student v předmaturitním ročníku.
Začíná pro ni drama. Robert jí víc a víc projevuje lásku a doslova ji pronásleduje. Antonie se děsí vyzrazení, neboť byla by to ona, kdo by musel milované povolání opustit, kdyby ji podezírali, že má vztah se svým studentem. Její kamarádka a celá rodina ji přemlouvají, aby Roberta nahlásila řediteli nebo jeho otci za obtěžování. Antonie to nechce udělat. Je jí Roberta líto. Je synem bohatého a vlivného muže, ani on to nemá doma lehké. Chce mu dát šanci, aby odmaturoval a našel si svoji životní cestu.
Nepříjemnosti nedají na sebe čekat. Závistivá kolegyně ji udá řediteli. Antonie to zvládne a sám Robert jí pomůže dokázat, že jejich vztah je pouze přátelský a kamarádský. Podaří se mu zdárně odmaturovat, a po maturitě odlétá studovat do Ameriky. Uchytí se v show businessu, stává se seriálovým hercem. Ožení se s modelkou, která s ním čeká dítě.
Po mnoha letech se vrací domů do Česka jako vdovec s malým chlapcem. Znovu se setkává s Antonií. Jak asi nyní dopadne jejich další život? Jaká budoucnost oba čeká?
Knihu jsem dočetla celou, i když musím přiznat, že tento žánr není zrovna pro mne snadno čitelný. Mám raději lehkou, oddechovou četbu. Přesto však obdivuji ženu, která toho ve svém mladém životě tolik dokázala.
Asi před dvěma léty mne upoutala na Facebooku její ukázka z této knihy. Zaujal mne úryvek hned ze začátku, kde popisuje scénu z hlavního autobusového nádraží v Káthmándú: „A vtom ho uvidím. Nejkrásnějšího chlapa na zemi. A to na zemi, myslím doslova. V podřepu sedí na udusané hlíně vedle zabláceného kola, a něco šteluje na pneumatice…“
Domyslela jsem si, že se bude zřejmě jednat o romantický příběh z exotického prostředí. Knihu jsem si objednala. I když se mi dost špatně četla a moc jsem se musela soustředit, přečetla jsem ji celou. Dokonce jsem si objednala i její pokračování s názvem „Mé nepálské trable.“ I tu jsem dočetla. Oběma knihám dávám tři hvězdičky. I když to není můj šálek kávy, přinejmenším tolik si zaslouží.
Hrabě Julian z Ravenwoodu byl odmítnutý s žádosti o ruku slečny Sophy, vnučky lorda Dorringa, žijícího v sousedství jeho hrabství. Velmi rozhněvaný žádal o osobní rozhovor se Sophyí. Dívka byla do něho tajně zamilovaná od svých sedmnácti let, ale to se nesměl dozvědět. Byla přesvědčená, že on by si ji vzal jen z politických a osobních důvodů, zcela bez lásky. Lord Julian byl vdovec, jeho krásná žena Elizabeth s velmi špatnou pověstí, zemřela před třemi lety.
Sophy nakonec souhlasí se sňatkem, když jí Julian slíbí, že se jí tři měsíce po svatbě ani nedotkne. Věří, že za tu dobu by si mohli najít k sobě cestu a zamilovat se.
Děj se komplikuje se Sophyným tajemstvím, když se snaží vypátrat svůdce své mrtvé sestry. O Sophy se zajímá muž, který nemá dobrou pověst a Julian musí být neustále ve střehu.
Kniha se dobře četla, mám ráda historické romance s dobrým koncem.
Tato kniha od Joy Fieldingové se mi líbila nejvíc z těch, které jsem od ní četla. Četla jsem ji už někdy dřív, nyní podruhé, a bylo to stejně zajímavé.
Jane po nějaké těžké nehodě ztratí paměť a octne se sama uprostřed města oblečená do baloňáku, bez kabelky a bez dokladů. Snaží se vzpomenout kdo je, co se stalo. Nedaří se jí najít nic, ani nepotká nikoho, koho by znala, kdo by jí mohl pomoci. Posléze zjišťuje, že pod kabátem má šaty, které jsou od krve a v kapse hotovost deset tisíc dolarů.
Děj pokračuje a je víc a víc zamotaný. Kdo je ten muž, kterého jí představili jako jejího manžela? Jak se jí snaží pomoci, když jí je den ode dne hůř? Víc neprozradím, doporučuji každému si knihu přečíst.
(SPOILER) Zajímavé čtení z kruhů šlechtických rodin. Vévodkyně Beata Lacostová, bývalá baronesa z německého šlechtického rodu, se provdala za římského vévodu Orlanda Lacostu. Její manželství nebylo šťastné.
Vévoda byl zapletený do nelegální pašerácké činnosti dovozu kradených diamantů z Rhodesie. Své časté výlety do Jižní Afriky zdůvodňoval cestami na lov slonů. Tuto činnost s ním sdílela a na zisku se podílela jeho sestra, bývalá principessa Lacostová, provdaná za Angličana Bleanse.
O vévodu a jeho kriminální činnost se začal zajímat detektiv Scotland Yardu, Eduard Higgins, který byl bratrancem vévodkyně Beaty. Zároveň s jejím otcem, baronem Heraldem, přijeli do Říma. Měl se tam setkat s přítelem z doby války, s pilotem Robertem Helmbergem, kterému chtěl nabídnout zaměstnání letce na cestu do Afriky, aby zjistil, zda jeho podezření z pašerácké činnosti vévody Lacosty je pravdivé.
Vévoda se chystal odjet do Afriky „na lov slonů“ a tentokrát žádal svoji ženu Beatu, aby jela s ním. Příběh jejich cesty je plný dobrodružství, spisovatelka rovněž nešetřila vtipem, aby čtenáře zaujala. Došlo i na nečekané nebezpečné události, kde jim šlo doslova o život. Díky pilotovi Robertovi, který vroucně miloval Beatu, a jejich dalšímu členu týmu Axelovi, se Higginsovi podařilo odhalit pašeráckou činnost.
Po smrti starého hraběte z Rochsbergu zůstává jeho synovi Hansovi jen zadlužené panství. Otec všechen majetek prohýřil a syn nyní nemá už nárok na další půjčku. Od bankéře Ravenoporta se dozvídá, že on skoupil od otce všechny jejich pozemky. Jako náhradu za ně mu nabízí svou dceru Ruth za manželku.
Hans von Rochus může být zachráněn, jeho dědictví po otci bude nedotčené, celou tu obrovskou sumu peněz dostane věnem Ravenportova dcera. Hans ví, že taková nabídka se nedá odmítnout, je to záchrana jeho panství a zachování životního stylu na vysoké noze, na který byl zvyklý. Jenže Hans je zamilovaný do krásné Hildy, která je sice jeho příbuznou, ale rovněž je chudá a matka má pro ni vyhlédnutého bohatého ženicha.
Ruth souhlasí se zasnoubením s hrabětem z Rochsbergu, neboť ví, jak nezákonně přišel otec k jejich majetku. Oba snoubenci se k sobě chovají zdvořile a uctivě, ale každý z nich je přesvědčen, že ten druhý se pro společný život obětuje, protože mu nic jiného nezbývá. Mají vůbec naději, že v jejich manželství se objeví láska, nebo aspoň krásné přátelství?
Kniha se dobře četla, byla zajímavá. Mám ráda romantické příběhy, které dobře skončí.
Zpočátku mne kniha nijak moc nebavila, nemohla jsem se začíst. Rozhovory mezi Beth a Heidi byly dost nudné, pořád se omílalo totéž. Beth byla rozvedená, ale vypadalo to, jakoby nebyla. Heidi mne občas štvala, že se snažila Beth vnucovat své myšlenky a plány.
Nakonec se její vnucený plán na dovolenou v Řecku ukázal jako to nejlepší, co mohla pro Beth udělat. Obě si dovolenou užívaly. Beth se vrátila o deset let zpátky, kdy tady spolu byly a prožila velkou lásku s Řekem Alexem. Náhoda je zavedla opět na ostrov Korfus, a další náhoda ji přivedla zpět k novému setkání s Alexem. Její kamarádka Heidi se svými lesbickými sklony si tu našla také lásku „na první pohled“. Byla jí Alexova sestřenice Elektra, což obě kamarádky zpočátku nevěděly.
V druhé části se mi kniha zalíbila a rychle jsem ji dočetla. Nakonec to byl hezký romantický příběh lásky dvou lidí z různých zemí s neuzavřeným koncem, ale plný naděje do budoucnosti pro oba.
Autobiografická kniha Jany Císařové o její víře, osobních, pracovních a zájmových aktivitách. Jak jí Pán Bůh pomohl překonat těžké, někdy až nepřekonatelné životní události. Jak překonala těžkou zákeřnou nemoc, odkud vzala odvahu a sílu pustit se do psaní knih.
Krátká, ale výstižná knížka s pravdivými životními příběhy. Moje oblíbená autorka dalších knih, románů pro ženy.
Jestli jsem v komentáři ke předchozímu dílu Lisy Reganové „Nečekané přiznání“ napsala, že tato kniha mne zdaleka tak nenadchla, jako díl předchozí, u této, v pořadí páté knihy z cyklu o Josie Quinnové, to platí dvojnásob. Od samého začátku jsem se při čtení nudila. Byly tam sice vraždy, ne jenom jedna, a další násilné činy na více osobách. Jenže vyšetřování mělo strašně pomalý ráz. Nic se nedařilo. Noah, Josiin nejbližší přítel a kolega ve vyšetřování, zůstal úplně mimo, neboť šlo o vraždu jeho nejbližší osoby, matky.
Mezi oběťmi i podezřelými bylo tolik osob, že mi dalo zabrat, abych si všechna ta jména zapamatovala. Kdo měl to všechno na svědomí, mne nenapadlo ani náhodou. Proto jsem v poslední části knihy, kdy se všechno jako o překot začalo ukazovat a řešit, byla velmi překvapená. Neméně překvapená jsem byla z toho, kdo zavraždil Noahovu matku Colette. Za mne s bídou dávám tři hvězdičky.
Velmi krásná a čtivá knížka od sympatické autorky. Příběh velké lásky, která si vzala svou oběť. Bylo mi líto Anny, která měla tak nechápavé rodiče, zvláště otce, kterého povaha už dosahovala nenormálních rozměrů. Přes svůj věk a náročné studium na lékařské fakultě, ji nebrali jako dospělou osobu s nárokem rozhodovat o sobě a o svém štěstí.
Vašek byl bohatý sympatický muž, neřekla bych do něho, že to od začátku myslel s Annou vážně. Kvůli němu se vzdala rodinného domu, od otce se nechala zavrhnout. Vašek ji zahrnul přepychem, poskytl jí zázemí. Zazlívám mu, že se s ní neoženil, když očekávali dítě. Ještě horší vinu měl, že nemyslel na to, aby jejich dcerku i Annu zabezpečil, pro případ, kdyby se s ním něco stalo. Přestože byl mladý, byl ale vyložený kaskadér, miloval vrcholný adrenalin
Anna byla nadmíru silná žena, která přežila tragédii, aniž by něco ze svých plánů, cílů a předsevzetí ztratila. Klobouk dolů před takovou povahou. Její konečné štěstí jsem jí moc přála.
Knížka poměrně útlá, ale velmi zajímavá a čtivá.