Rose-Mary komentáře u knih
Odjakživa jsem se zajímala o práce na letišti, o povolání pilotů a letušek. Proto jsem také zhltla všechny díly šestidílné série Zahradnice z předměstí, kde otec rodiny byl pilot a jedna z dcer v posledních dvou dílech letuškou. Příběh rodiny s otcem pilotem začínal sice už v osmdesátých letech minulého století, ale končil až v naší době. Autorka vylíčila práci pilota a letušek jako důstojné povolání, kde se podobné výstřelky leteckého personálu, jako před koncem knihy Letiště Babylon, vůbec nevyskytovaly.
I přesto jsem si tuto knihu koupila a ráda ji přečetla. Děj zahrnuje práci vedoucího směny pozemního personálu v období 24 hodin. Do těch hodin jednoho dne a noci je natěsnáno bezpočet příhod, úsměvných, vážných i hororových, které se nestaly všechny v těch 24 hodinách, ale všechny jsou podle spisovatelky pravdivé.
Se zájmem jsem si přečetla popis práce na letišti, pracovní režim zaměstnanců všech možných profesí. Když jsem se ale dostala k závěru knihy, k posledním hodinám, které trávil šéf směny na dlouhém letu do Dubaje, kde měli mít večírek s dalšími letci a stevardy z jiných letů, byla jsem znechucena scénami v letadle. Mohu říct, že začátek knihy byl o mnoho zajímavější a poutavější, než její závěr. Dávám přesto čtyři hvězdičky, neboť jsem se z knihy dost dozvěděla.
Tato kniha od Arthura Ransomea byla první, která se mi dostala do ruky. Byl to vánoční dárek v dětství, když mi bylo zhruba 12 let. Líbila se mi natolik, že jsem začala shánět v knihovně všechny jeho knihy, které do té doby vyšly. V Holubí poště byly často popisovány vzpomínky na dobrodružství Vlaštovek a Amazonek z loňského léta, z prázdnin před dvěma léty, i z posledních zimních prázdnin, kdy do své party přijali dva sourozence, Dicka a Dorotku Callumovy.
Na rozdíl od předchozích knih, Holubí pošta se neodehrává při plachtění na jezeře a při táboření na Ostrově divokých koček, ale na Vysočině při hledání zlata. Najít zlato měl být dárek od nich pro kapitána Flinta, takto pojmenovali svého dospělého přítele a strýčka Nancy a Peggy Blackettových, který byl v tyto dny na cestě domů z Jižní Ameriky. Rodiče Dicka a Dorotky a maminka Vlaštovek s nejmladší dcerkou Bridget, měli přijet až během dvou týdnů. Maminka Amazonek měla všech osm dětí na starosti, včetně malířů a tapetářů, kteří se vrhli na opravy celého domu.
Nancy a Peggy už dříve cvičily své tři holuby, aby donášeli domů zprávy. Navíc očekávali nějaké zvířátko, které poslal strýček Jim dřívější lodí, aby ho uložily v jeho pracovně v Jezerce. Děti zpočátku tábořily na zahradě Jezerky, paní Blackettová je chtěla mít na očích, když tu nemohli být jejich rodiče. Sama jim navrhla, aby se pustili do hledání zlata, že plachtit nemohou dřív, než do Cesmínového háje dorazí maminka Vlaštovek a teprve potom dostanou svoji loď. Navíc tu byl nějaký podezřelý člověk, který obcházel kolem domu a nakukoval dovnitř.
Děti navštívily starého horníka Lomaře Boba, a od něho se dozvěděly, že zlato, které chtěly hledat, není blízko domu na vřesovišti, ale na vzdálené Vysočině. Navíc zjistili, že ten podezřelý člověk zřejmě také pase po zlatu, neboť ho viděli rovněž jít za starým horníkem.
Paní Blackettová je nechtěla pustit tábořit daleko na Vysočinu. Přišla velká vedra, nebylo vody v potocích a neměli kde vybudovat svůj tábor. Nakonec je zachránili jejich holubi, které Dick naučil zvonit při příletu do holubníku. Podařilo se jim najít tábořiště u jednoho statku, kde se o ně měla starat a vařit jim paní Tysonová. Po třech dnech měli její péče dost, neboť měli málo času na hledání zlata a zdálo se jim, že jejich soupeř má na to lepší podmínky a oni jsou s nedostatkem času v nevýhodě. Měli obrovské štěstí, že Titty našla na Vysočině vodu. Když se jim podařilo vykopat studnu, mohli se utábořit na Vysočině blízko starých dolů, které chtěli prozkoumat…
Tento díl se mi moc líbil, samozřejmě dávám pět hvězdiček.
Rodina
Druhý díl ze série šestidílné rodinné ságy „Zahradnice z předměstí“, navazuje na první díl „Osudová setkání“. Tento díl začíná svatbou třicetileté Lorky a devatenáctiletého Petra, kteří jsou rodiči malého Petříka. Na cestě je další dítě, příští rok na prvního máje se narodí holčička Brigita.
Petr dokončuje dvouletou nástavbu studia „letecký mechanik“ a dostává místo v hangáru letiště v Tuřanech. Pak ho čeká nástup na vojnu. Naštěstí dostává umístění v Brně, kde žijí. Brzy po jeho odchodu Lorka zjišťuje, že je opět těhotná. Rok po Brigitě se má narodit třetí dítě. Situaci rodiny to velmi zkomplikuje.
Petr touží po povolání pilota. Svoji životní dráhu se mu podaří odstartovat právě na vojně. To mu sice zablokuje nárok dostat se domů z vojny o rok dříve, ale nakonec to oba manželé ustojí. Lorce se za dramatických okolností narodí další dcera, Laura. Petr se dostane domů dřív, a pokračuje v práci na letišti. Podává si přihlášku na vysokou školu obor Letecké inženýrství. Studovat bude při zaměstnání. Dva roky po Lauře se narodí třetí dcera, Elisa.
Příběh jejich rodiny je zkomplikován událostí, která má souvislost s jejich nejbližšími přáteli, sourozenci Elsou a Arnoldem Müllerovými. Petr s Lorkou přistoupí na „pomoc z čistého přátelství“, a poté oba sourozenci opouštějí Německo a odlétají do Spojených států, kde si zařídí soukromou ordinaci jako lékař a zdravotní sestra.
Před koncem dílu je Lorka opět těhotná a zároveň čekají návštěvu jejího bratra Pavla, který s rodinou emigroval do USA před deseti lety. Petr úspěšně zakončí studium a stává se pilotem civilních letadel.
Tomuto druhému dílu jsem sice dala jen tři hvězdičky, ale určitě by si zasloužil aspoň čtyři. V hodnocení se snažím být spíše střízlivá, většinou dávám o jeden stupeň níž, než by si podle mého kniha zasluhovala.
Třetí díl seriálu je vyprávění o dvou sestrách, Kláře a Gábině, které si nedají pokoj, aby do všeho nestrkaly nos. Tímto popuzují soukromého detektiva Davida Holzmana, který má soukromou detektivní kancelář, a už delší dobu se pokouší upoutat Kláru. Ta má však jiného přítele, místního gynekologa, a navíc má nějaké tajemství. Ráda se uchyluje na hřbitov ke hrobu svého zemřelého manžela. Tam si jednou všimne neznámého muže, klečícího u hřbitovní zdi. Kdo je to, a co tam pohledává?
V tomto dílu opět vystupuje záhadná blondýna ze druhého dílu. Kamila, nevlastní sestra dvojčat Kláry a Gábiny, se nechává slyšet, že opět přijede do Vlčic. Sestry udivuje, co tady míní dělat. Gábina, která chystá svatbu se sympatickým advokátem, se něco dozvídá. Vidí totiž Kamilu ve společnosti jednoho muže z jejich vesnice.
Příběh končí jakoby nedokončený. Myslela jsem, že autorka napíše ještě další pokračování. Zřejmě k tomu už nedošlo. Jako všechny předchozí, i tato kniha se mi líbila.
Od Barbary Cartlandové jsem četla bezpočet knih. Většinou se čtou dobře, mají zajímavý děj a jsou poměrně krátké, říkám jim „jednohubky“, tj. knihy, které se dají přečíst během několika hodin, když mají 140 až 180 stránek. Děj je napínavý, a žene čtenáře rychle ke konci.
O Sissi, Alžbětě, císařovně rakouské, jsem přečetla více knih od různých autorů. Mohu říct, že některé mne zaujaly mnohem víc, než právě tato od Barbary Cartland. Nečetla se zrovna lehce. Musela jsem ji několikrát odložit, když jsem byla unavená líčením politických událostí nebo dějinami habsburského rodu. Každý máme rád něco jiného. Já dávám přednost ději, který zaujme čtenáře od samého začátku a vytrvá až do konce. Mám takové dvě nebo tři oblíbené spisovatelky, jejichž knihy doslova hltám, a nenudím se ani na chviličku.
Život císařovny Alžběty byl od samého začátku knihy těžký a nezáviděníhodný. Přestože si vzala císaře Františka Josefa z čisté lásky ve svém, skoro ještě dětském věku, a on sám si ji vybral místo matkou jemu určené Alžbětiny sestry Heleny, dával přednost státnickým povinnostem, a na svoji mladou ženu měl jen málo času. Alžběta trpěla pod kuratelou své tchyně, přísné a závistivé arcivévodkyně Žofie, která chtěla svoji moc udržet přes svého syna. Sissi jí vůbec jako snacha nevyhovovala. Byla příliš svobodomyslná, milovala přírodu a zvířata. V paláci jen trpěla. Čerstvě narozené děti jí vždy byly odebrány zlou tchyní s tím, že ona, sama je ještě nevychované dítě, proto nemůže své děti vychovávat. Alžběta chřadla a její zdravotní stav se rok od roku horšil…
Knihu jsem dočetla až do konce, život císařovny jsem znala i z jiných knih a s filmového zpracování.
Nově vydaná kniha od Jany Císařové, která vyšla před koncem roku 2022. Pořídila jsem si ji s předstihem přímo od autorky na její nabídku na sociální síti. Nikde jinde, kromě několika desítek knihoven v ČR, nejdou její knihy sehnat.
Bára pracuje na úřadě práce. Setkává se tam s různými typy lidí. Velmi snadno pozná, kdo má na sociální dávky skutečně nárok, a kdo k nim přišel nějakým nečestným způsobem. Je dost odvážná, aby si troufla rýpnout do mladíků, kteří se zdají na první pohled docela zdraví a svoji práce- neschopnost určitě jen předstírají.
Od jistého dne začíná mít nejasný pocit, že ji někdo sleduje. Po cestě domů slyší za sebou kroky. Z okna bytu vidí dole na chodníku nějakou temnou postavu. Kdykoli jde kolem veřejného parkoviště, pociťuje chvění a mrazení po celém těle. Už si začíná myslet, že se jí něco zdá, co není skutečné, když začnou přicházet anonymní telefonáty. Někdo jí volá nejdříve do práce a brzy poté domů na pevnou linku. Když hovor přijme, nikdo se nehlásí, ale cítí něčí těžký dech na druhém konci. U domu na chodníku vidí už skutečnou, ale dobře maskovanou mužskou postavu. Někdo na bicyklu jí zkříží cestu. Má jasno. „Někdo mne sleduje“
Jednou přijíždí večer domů vlakem od kamarádky a cestou z nádraží ji přepadne vysoký muž, kterému ve tmě nevidí do tváře. Odvleče ji pod pohrůžkou do parku a do blízkého lesa, kde ji znásilní. Má strach o holý život, proto se nijak moc nebrání, jen slovně.
Doma zjišťuje, že ten muž jí nijak víc neublížil. Naopak ji bezpečně vyvedl z hlubin parku, odkud by sama potmě cestu nenašla, bezpečně ji dovedl až před jejich činžák a neodešel, dokud za ní nezapadly vchodové dveře. První se vrhla pod sprchu. Poté zjistila, že na jejím těle není ani jediné škrábnutí, žádný znak, že se stala obětí násilného činu, žádný důkaz, že by se bránila. Proto se rozhodne nejít na policii, aby tu věc ohlásila. Má obavy, že by jí vůbec neuvěřili.
Její život se velmi zkomplikuje. Přicházejí další a další dilemata, kdy neví, jak se správně rozhodnout. Dostává se do neskutečných zápletek a není si jistá, zda se jí někdy podaří z nich vymotat.
V těchto dnech ji čtu znovu, za posledních více než padesát let, už poněkolikáté. Stále miluji své dětské knížky od Arthura Ransomea. Nevím přesně kolikátá byla tato, ale asi jedna z prvních. Pamatuji, že ve dvanácti letech jsem dostala na Vánoce Holubí poštu. To byla tenkrát šestá kniha, která vyšla od tohoto spisovatele. Zkoumala jsem, které knihy už předtím napsal. Našla jsem jich pět. Hned jsem se po nich ptala v knihovně. Paní knihovnice mi vytáhla Klub Lysek. Ta se odehrávala na jiném místě a pojednávala jen o dvou dětech, které jsem z Holubí pošty znala. Byli to Dick a Dorotka.
Třetí kniha, kterou se mi podařilo dostat, byla zřejmě právě tato, Zamrzlá loď kapitána Flinta. Tady vystupovaly už všechny děti, a bylo to tentokrát v zimě na zamrzlém jezeře. Kniha se velice dobře četla. Děti, zásluhou jejich velitelky, kapitána Nancy, která onemocněla příušnicemi těsně před koncem zimních prázdnin, získaly měsíc prázdnin navíc. Příušnice byly velmi infekční, musela se zachovat čtyřtýdenní karanténa.
Strávili je bruslením po zamrzlém jezeře, procvičováními signalizace, výpravami do zamrzlé Arktidy a později objevy a cesty po zamrzlém jezeře. Hlavně ale plánováním konečné hlavní výpravy na Severní pól. Jednoho dne objevili zamrzlý obytný člun jejich dospělého přítele kapitána Flinta. Odjel na zimu někam do ciziny, do teplých krajů. Z jeho lodi si udělali novou základnu a dělali přípravy na polární výpravu. Kapitán Flint se vrátil domů právě v nejlepším, aby jim pomohl výpravu připravit a uskutečnit. Nancy se v tu dobu už uzdravovala, tak mu popsala všechno, co potřebují na výpravu zařídit. Jenže, jak to občas bývá, nevyšlo všechno tak, jak si naplánovali. Malé nedorozumění zapříčinilo velký zvrat událostí. Nancy tenkrát před svou nemocí prozradila Dickovi, jaké signalizace použije v den, kdy má výprava vyrazit k severnímu pólu. Během doby své nemoci na to zapomněla, a zmíněný signál použila k něčemu jinému. Tak se stalo, že Dick s Dorotkou se vydali k Severnímu pólu úplně sami, a to ještě v den velké a nebezpečné sněhové bouře…
Celý šestidílný cyklus rodinné ságy od autorky Jany Císařové jsem přečetla už podruhé. Vysněná cesta do oblak je pátým dílem ze série „Zahradnice z předměstí“. Tento díl vypráví opět ponejvíce o prostřední dceři Lori. Ve třetím dílu cyklu byla nešťastnou holčičkou, která se cítila odstrčená od svých sourozenců, a dlouho marně toužila po blízké osobě, po dobré kamarádce. Na jejich rodinných cestách, které díky otci pilotovi podnikali na volné letenky, si od raného dětství všímala práce letušek. Jejím snem bylo, aby se i ona stala letuškou.
Nyní se jí splnil sen z dětství. Zdárně dokončila kurz pro palubní průvodčí. Pro svůj sen musela mnoho obětovat: lásku, vážnou známost, vzdát se založení rodiny, jak jsme poznali v předchozích dílech.
V prvním roce práce u aerolinií poznává hodně evropských, a později i mimoevropských destinací. Při své milované práci poznává svou „životní lásku“, Čecho-Angličana kapitána Johna Silvera. John má mimořádný zájem oženit se s ní co nejdříve. Naštěstí Lori zavčas poznává, že jeho láska nebyla ničím jiným než sebeláskou a touhou vlastnit. Když dostane nůž na krk, rozhodne se pro kariéru ve vysněném povolání, a vzdá se vidiny života ve zlaté kleci v cizině v domě aristokratské rodiny.
Na konci tříletého období závazku práce pro ČSA přichází její osudový den, kdy je ve správnou dobu na správném místě. Setkává se s emirátským šejkem, personálním manažerem nově založené letecké společnosti, který v Evropě hledá vhodné adeptky na palubní průvodčí pro jejich aerolinie.
Líný manžel, holé neštěstí
Nina zdědí po rodičích rozlehlý dům, takový menší zámeček v Kašperských Horách. Rozvádí se s manželem po zjištění jeho nevěry. Navíc jeho milenka je těhotná. Zhroutí se jí svět. Přestože zastává odpovědnou a prestižní práci zástupkyně ředitele hotelového řetězce v Praze, vezme si neplacenou dovolenou na půl roku, aby si ujasnila, co bude dělat dál.
Jak tomu bývá u knih Aleny Jakoubkové, má dobré přítelkyně. Tři v Praze a jednu v Kašperských Horách, které se jí montují do života. Jedna se předhání s druhou, aby jí našly vhodného partnera. Nina je z toho otrávená, nikoho nechce, potřebuje klid.
Odjede na rodinné sídlo do Kašperských Hor. Kamarádka Tamara jí podsune myšlenku, aby zámeček přeměnila na penzion a sama ho spravovala. To se jí líbí, ale bude to stát spoustu peněz. S manželem se po rozvodu vypořádali po prodeji jejich domu, každý dostal polovinu. To jí ale nebude stačit. Potřebuje hypotéku. Částka, kterou jí na rekonstrukci stavitel vyčíslil, je obrovská.
Kamarádky jí namlouvají jednoho nápadníka za druhým. Do poloviny knihy se stále jen vaří, peče, smaží, nakupuje, konají se velká setkání a hostiny. Autorka je dobrá kuchařka a její recepty v románech pro ženy by jistě vydaly na samotnou kuchařskou knihu.
Nina se dočasně chopí práce v hostinci svého známého, jehož dcera se právě chystá porodit. Práce ji baví, ale už se těší, až začne přeměňovat jejich rodinné sídlo na penzion. Kamarádky nemají šanci jí někoho hodit na krk, dokud sama nepozná charismatického muže. Je to bankovní inženýr Marek, který jí vyřizuje u nich v bance hypotéku. Nina je hluchá a slepá k námitkám kamarádek, aby se krotila a odbyla Markovu téměř okamžitou žádost o ruku. V jednom muži se zklamala, nyní je to něco jiného. Jak jí tento muž dokáže zavařit, to pochopí velice brzy po překotné svatbě. Od této chvíle byl román velmi napínavý. Doporučuji přečíst, i když je to jako vždy, taková idylka pro chvíle odpočinku.
Další úžasná kniha od anglického spisovatele Arthura Ransomea.
Druhý rok dobrodružných prázdnin party dětí, které si říkaly Vlaštovky a Amazonky. Po loňském roce, kdy se seznámili a prožili spolu pár dní plných vzrušení a dobrodružství na ostrově a s jejich dospělým přítelem kapitánem Flintem, se opět sourozenci Walkerovi a děvčata Blacketovy mají setkat a prožít další úžasné prázdniny.
Jenže tentokrát jim to nevychází. K děvčatům přijela na návštěvu přísná a protivná prateta, která vychovala jejich maminku a strýce Jima, kterému říkali Kapitán Flint, a na jeho hausbótu s nim prožili hodně legrace a vzrušení. Dívky musí zůstat doma, nesmí tábořit, dokonce mají zakázáno se se svými přáteli stýkat.
Co se ale stalo horšího. Vlaštovky hned třetí den prázdnin se svojí malou plachetnicí ztroskotají a musí svůj tábor přestěhovat z ostrova na souš. Naštěstí Titty s Rogerem na své výpravě objeví překrásné skryté údolí, pro které se nadchnou i starší sourozenci, a na dobu, než je jejich loď opravena, se tam mohou utábořit. Amazonky se snaží za nimi přijít, kdykoliv se jim podaří pratetě uniknout. Vymyslí úžasný plán na den jejího odjezdu. Od té doby je volný i kapitán Flint. Vlaštovka je v loděnici po nějakých deseti dnech opravena, a poté mohou jejich prázdniny skutečně začít.
Knihy od Evy Brabcové, jsou většinou humorné. Peklověkem nazývá autorka věk dam středního věku, který začal, nebo brzy začne končit na "sát". Ženy si tento věk uvědomují jako handicap, cítí se už málo přitažlivé. Některá si přesto snaží ubrat roky, aby aspoň na pohled vypadala mladší.
Její hlavní hrdinky se seznámily v čekárně gynekologického oddělení.
Při čekání na vyšetření se daly do řeči, aby jim ta nepříjemná doba rychleji utekla. Padnou si do noty a toto setkání není poslední. Stávají se z nich kamarádky. Příběh je jako vždy, u Evy Brabcové, vyprávěn humornou formou. Přestože jsou různé povahy a odlišných názorů, najdou hodně společného. Výsledkem je, že na kapitulaci je ještě dost času. Roků sice přibývá, ale pořád je z čeho se radovat. Společně to zvládnou lépe, než když byla každá sama.
Další kniha ze tří, které vypráví o dobrodružství dvou sester dvojčat, které žijí na malém městě a do všeho strkají nos. Obě žijí samy, i když o přítele žádná z nich nemá nouze, jsou to však jen takoví, kterým se dá brzy po příjemných chvílích říci „adié“.
Do Vlčic přijíždí záhadná mladá žena, pohledná blondýna, a usadí se ve staré opuštěné chatě u rybníka. Sestrám je divné, co tady dělá taková hezká třicítka s tělem a tváří modelky. Vyjde na povrch, že se zajímá o muže, ale ne o ty mladé, ale až od určitého věku. Co asi hledá, nebo lépe řečeno, koho hledá?
To by nebylo ani možné, aby to Klára s Gábinou nevypátraly. Kamila, záhadná blondýna, hledá v městečku svého biologického otce. Po smrti matky našla dopis, kde jí nějaký muž z Vlčic psal a zapřísahal ji, aby na něho zapomněla, když je ženatý a nikdy nesmí před ženou přiznat nevěru. Kamila žila jen s matkou a nikdy neměly dost peněz. Nyní pátrá po svém otci s tím, že bude po něm požadovat peníze, které jí dluží za výživné za celý její život.
Do pátrání se se sestrami zapojí samozřejmě i detektiv David Holzman, který pokukuje po Kláře. Ta už má vztah s lékařem Milošem, který také pomáhá. Nad muži středního věku ve Vlčicích visí velká pohroma, zvláště pro některé z nich. Kamila už má jich pár vybraných a chystá se nechat udělat testy dna. Celý případ nakonec vyřeší Klára s Gábinou, za pomoci Miloše. Vyřešení případu se jich samotných dotkne, ale jelikož měly vždy blízko k humoru, ani nyní se ho nevzdávají.
Další humorná knížka, která patří do série tří, vyprávějící o dvou všetečných sestrách, dvojčatech, které si nedají pokoj, aby nefušovaly do řemesla známému detektivovi a nesnažily se ho porazit, že každou záhadu dokážou vyřešit samy.
Tato knížka je první ze série volného vyprávění o dvou sestrách dvojčatech, Kláře a Gábině. Obě žijí samy bez partnera v malém městě, kde se všechno, co se stane, hned vyplave na povrch. Kniha má trochu detektivní nádech, neboť vypráví o záhadném zmizení mladé dívky, pekařky a cukrářky, která dodávala výtečné perníčky do Gábininy kavárny.
Sestrám je její zmizení podezřelé a dozví se, že po Blance pátrá i detektivní očko, David Holzman. Nicméně, sestry se rozhodnou vzít pátraní po své kamarádce do svých rukou. To se detektivovi vůbec nelíbí. Při prohlídce jejího opuštěného domu narazí na mladého muže, který ji také hledá. Dozví se, že Radek je její přítel a rovněž má o ni strach.
Při jejich pátrání se dozvídají další věci. Vyplave na povrch, že Blančin otec, se kterým léta neudržovala vztah, ani spojení, byl mnoho let zavřený, a nyní mu dochází lhůta, kdy má být z vězení propuštěn. Že by Blančin útěk do neznáma souvisel s jeho možným návratem? Možná něco o něm věděla a cítila se ohrožená.
Nakonec všechno dobře dopadne, jak jinak, tak vždy končí knížky Aleny Jakoubkové.
Další moje velmi oblíbená spisovatelka, Jana Císařová, je autorkou třinácti knih. Tato její kniha povídek "Po nás nezbude nic", je zatím její předposlední.
Soubor povídek je řazen do několika oddílů. Prvním z nich jsou povídky autobiografické ze soukromého života autorky. Píše své zážitky z doby mateřské dovolené, z doby, kdy měla své syny ještě malé, z pozdějšího života přidává povídky cestopisné, jednu z doby, kdy působila jako delegátka pro cestovní kancelář ve Španělsku, další pak cestování po Neapolském zálivu. Nakonec přidává svůj pohled na současný svět, jak ho vidí, kam spěje.
V dalším oddíle představuje dvě humorné povídky ze sousedských vztahů. Potom tři povídky historické z doby přelomu 19. a 20. století a jednu ze 60. let minulého století.
Úplně nakonec se pouští do něčeho, o čem nikdy dřív nepsala. Zabrousí do fantazie a v ní uvádí pohádku pro dospělé, kde se realita mísí s nadpřirozenými jevy a jako poslední, nám popisuje život na jiné obydlené planetě, jak lidé odtamtud vidí život na naší planetě Zemi.
Hodnotím zajímavé postřehy z reálného života a dobrý smysl pro fantazii spojenou s vírou v Boha.
Jedna z mých oblíbených spisovatelek, její knihy mám moc ráda, doma v knihovně mám čtyři, všechny přečtené. "I doktor je jen chlap" je kniha povídek. Dle autorky, všechny jsou pravdivé, jak je napsal sám život. Líbily se mi, nejvíce z nich myslím ta první "Milenec". Pětačtyřicetiletá matka dospělé dcery se nemůže smířit s realitou, že její muž nemá už o ni jako o ženu zájem. Vymlouvá se na přemíru práce, kterou musí dokončit v zájmu rodiny. Přítel její dcery jí dohodí milence, mladého muže, svého kamaráda. Když pak její dcera Adéla se chce s ním rozejít, začíná její matku vydírat. Buď své dceři přikáže, aby svůj rozhod s ním zrušila, nebo jejímu muži prozradí její nevěru s Milanem.
Nakonec se manželka svému muži svěří se svým románkem a vysvětlí, proč to udělala, že ji trápil jeho nezájem o ni a absence intimního života. Muž je nejdříve rozhozen, ale když u jejich dveří zazvoní udavač, který mu chce o románku jeho ženy říct, vyrazí ho ze dveří a dceři její rozchod s ním schválí. Také manželku pochopí a ujistí ji, že to spolu zvládnou.
Povídka, která je i názvem knihy, "I doktor je jen chlap", ukazuje, jak odlišný názor mají muži v nejlepším věku, když sami si pořídí partnerku o generaci mladší, ale když toto udělá jejich vlastní dcera, šílí z toho. Martinovi, který si vybral za partnerku jednu z jejich sestřiček, o víc než dvacet roků mladší, dojde dech, když přijde jeho dcera oznámit mu, že čeká dítě se svým, o devět let starším partnerem. Bere ho jako muže o moc staršího a nebyl by se s tím smířil, kdyby mu i jeho partnerka neoznámila, že nejen že bude dědečkem, ale dokonce i otcem. Chvíli mu trvá, než realitu pochopí. Přiběh je laděn žertovným tónem.
Druhý díl dětské knihy Mayové a Sirény se odehrává o rok později, kdy se o příštích prázdninách sešly obě party dětí a teenagerů k dalším prázdninovým dobrodružstvím.
Ellen měla pro ně nachystáno velké překvapení a tajemství, kterým byla její, před dvěma měsíci narozená holčička Bridget. Pro sourozence Lawrencovy to byl šok, když s ní přijela první den jejich pobytu na ostrov, aby jim představila jejich lodního mazlíčka. Nikdo netušil, co se jí stalo koncem loňských prázdnin, poté, co oni odjeli domů.
Do jejich party přibyl i dospělý přítel, kterého si loni tak moc přáli získat za kapitána Flinta. Sami mu dali jméno "Černý Jake," protože byl černovlasý, černooký, a oblékal se většinou do černého.
Prázdninová dobrodružství a plány museli řešit s ohledem na miminko, které měla Ellen na starosti a nemohla se s nimi letos na ostrově utábořit. Přesto zažili mnoho hezkého, podnikali výpravy, plachtili po jezeře, závodili v plavání kolem ostrova, dokonce navštívili pár mil vzdálené jezero Coniston, kde se daly najít stopy po jejich milovaných Vlaštovkách a Amazonkách a spisovateli, který o nich psal. Na některých cestách za dobrodružstvím je doprovázely i jejich maminky.
Obě dětské knihy jsem si ráda přečetla. Je to dětská verze románu pro dospělé "Královna rozbouřených moří" . V těchto knížkách je popisováno hodně her a zábav, kterých se mladí hrdinové zúčastnili, a které spisovatelka v knize pro dospělé vynechala.
První díl dětské knihy "Mayové a Sirény", začal dvěma inzeráty. První z nich si podali čtyři sourozenci Lawrencovi z Jižní Anglie, kteří milovali dětské knihy o Vlaštovkách a Amazonkách. Celá léta toužili se po jejich stopách vypravit, i když žili v jiném století. Když starší sourozenci Mark a Hedda dosáhli věku teenagerů a měli už dostatečné znalosti s plachtěním, rozhodla jejich maminka, že stráví příští prázdniny na jezeře Coniston nebo Windermere v kraji Lake District, kde trávili svá dobrodružství jejich románoví hrdinové.
Děti si podaly inzerát, kde hledaly spřízněné duše. Chyběly jim dvě sestry, které by se mohly ztotožnit s Amazonkami a bydlely přímo na některém ze dvou velkých jezer. Měli štěstí. Dvě sestry, které žily na břehu jezera Windermere, měly svou plachetnici, vlastnily i soukromý ostrov na jezeře, jejich inzerát objevily a odpověděly jim. Dokonce jim našly ubytování na jednom statku na břehu jezera.
Tak se stalo, že v srpnu přijeli sourozenci Lawrencovi s maminkou a všichni se setkali. Jejich prázdninová dobrodružství mohla začít.
Druhý inzerát si podal mladý muž, oxforský student, který měl před sebou poslední ročník univerzity s magisterskou zkouškou. Studoval přírodní vědy a za téma rigorózní práce si zvolil "Život v chráněné krajinné oblasti národního parku." Hledal ubytování u jezera, nejraději na hausbótu, kde by měl klid a nikdo ho při psaní své práce nerušil. Starý pan Bradford, vysloužilý námořník, který vlastnil hausbót zakotvený u východního břehu v tiché zátoce, mu odpověděl a nabídl mu ho na celé léto pronajat.
Pracovní prázdniny začaly i pro něho. Dlouho však v klidu nezůstal. Již první týden si všiml, že do jeho zátoky zajela plachetnice se čtyřmi dětmi a velmi si jeho loď prohlížely. Další dny se k nim přidala druhá plachetnice se dvěma děvčaty. Začali ho nehorázně obtěžovat.
Mayové - sourozenci Lawrencovi, a Sirény, to byly sestry Ellen a Dorotka, si přály prožívat stejná dobrodružství, jako jejich románoví hrdinové Vlaštovky a Amazonky. Podnikali výlety po jezeře, plachtili, žili na ostrově, ale chyběl jim dospělý přítel kapitán Flint. Ellen zjistila, že pro toto dobrodružství by se jim hodil onen mladý muž z hausbótu, kterého stále pronásledovali a dělali mu různé naschvály, aby ho přinutili začít se s nimi bavit.
Na konci knihy se jim to pro mnoha léčkách podařilo. Šestnáctiletá Ellen, která byla náramně sebevědomá, panovačná, to se svým chováním vůči mladému, o dost let staršímu muži přehnala, a nakonec na svoji přemrštěnou odvahu a aroganci doplatila.
Jak její příběh dále pokračoval, popisuje autorka v knize pro ženy "Královna rozbouřených moří."
Něco z mého sobotního studia. Stojí za zamyšlení.
Kniha o hledání jistot v nejistém světě. Odpovědi na otázky: „Kdo jsme? Proč žijeme? Kam jdeme? Má život vůbec nějaký smysl? Jsme na světě jen díky pouhé náhodě? Co jeto skutečná láska? Kam spějí dějiny?
Stoprocentně vyčerpávající a definitivní odpovědi nelze nalézt. To však neznamená, abychom se nepřestali snažit.
Konzumní pohled na svět člověku namlouvá, že nejdůležitější je mít spoustu peněz na opatřování si stále nových věcí a vzrušujících zážitků. Až nakonec stáří a smrt člověku odhalí, že se stal obětí podvodu. Existuje nějaká pomoc pro nedokonalost našeho srdce? Ano, existuje.
Muž, který nezklame. Zemřel, abychom žili. Naděje na vzkříšení k věčnému životu byla, a je zakotvena v Ježíšově vzkříšení. Vzkříšený, živý Ježíš je ten muž, kterého potřebuje svět a každý z nás.
Bible nám zjevuje Boha, který nám dal život. To je náš Stvořitel. Nabízí nám tak odpověď na otázku: „Odkud jsme? Co však říká o tom, kam jdeme?“
Vše plyne, ale kam? A tak bychom mohli pokračovat dál a dál…
Kniha nepříliš známé autorky Jany Císařové, Osudová setkání, je prvním dílem šestidílného cyklu rodinné ságy „Zahradnice z předměstí“. V něm autorka popisuje život rodiny Bachmanovy od konce 60. let minulého století do začátku 21. století. Šestý díl cyklu „Letuškou v Emirátech“ končí v letech 2004 až 2005 a navíc v poslední kapitole končí vzpomínkami prostřední dcery, letušky Lory „po deseti letech“ - 2016 až 2017.
Osudová setkání jsou velmi čtivou knihou, v níž autorka teprve začíná představovat hlavní osoby rozsáhlé rodinné ságy. Lorka, která žije sama v růžovém domku naproti parku, své mládí ztratila před osmi lety, když pochovala svého snoubence Pavla tři dny před jejich svatbou. Nad hrobem mu slíbila, že se nikdy za jiného muže neprovdá. Je zahradnicí, svůj krásný malý domeček a rozlehlou zahradu, která ji živí, zdědila po svých adoptivních rodičích.
Léna, patnáctiletá dívka, která v dětství po nějakém těžkém úraze ztratila paměť, utíká z dětského domova a v nejtěžší chvíli svého života se setkává s Lorkou. Ta jí pomůže, a náhodným, téměř až zázračným způsobem, se dívce podaří s Lorčinou pomocí najít svůj ztracený domov a svou pravou identitu.
Jana, mladá svobodná maminka, přijíždí do Brna s šestitýdenní holčičkou hledat svého ztraceného přítele a otce svého dítěte, který je tam na vojně. Nezastihne ho, a hrou náhody se v parku na lavičce před Lorčiným domkem setkává s nádhernou a laskavou ženou. Lorka ji u sebe ubytuje na dva dny a od té doby, kdy poznala Janu a její miminko, začíná toužit po vlastním dítěti.
Petr, student v předmaturitním ročníku, v ten osudný den naštvaný, zklamaný a rozhozený po hádce s matkou, chce také utéct z domova. Na lavičce v parku ho najde Lorka, která mu nabídne útočiště před prudkým deštěm a bouří ve svém domku. Petr je frustrovaný ze své situace, kdy touží po věcech, které mají jeho spolužáci, a které mu rodiče nemohou, nebo nechtějí koupit. Lorka mu nabídne vzájemnou pomoc pro ně pro oba.
Kniha se mi moc líbila, stejně jako všech dalších pět dílů. Obdivuji autorku, kde nashromáždila tolik poznatků z oboru letectví, z práce pilotů a letušek, stejně tak jako poznatků z desítek evropských a světových destinací, kam nás s rozvětvenou rodinou Bachmanových ve svém vyprávění přivádí.
Eva Brabcová je další mojí oblíbenou spisovatelkou, jejíž knihy mám ráda. Nečetla jsem úplně všechny, ale doma ve své knihovně jich několik mám.
Obdivuji ji pro její humornou formu psaní většinou pravdivých příběhů ze života. Má ráda zvířata, zvláště psy, v každé její knize se nějaký zvířecí hrdina vyskytuje.
Papoušek v aspiku je další z humorných názvů jejích knih. Je volným pokračováním Papouška na smetaně. K této knize jsem se zatím nedostala, ale i tak mne tento další díl pobavil a rozesmál.
Vilma a její životní partner, veterinář Vladimír, se stěhují z města na venkov. Jejich novým bydlištěm je polorozpadlá chalupa, která nutně potřebuje rekonstrukci. Vilmě se staví do života hodně překážek a ta největší na ni čeká. Vladimír odjíždí na roční stáž do Anglie. Zůstává sama na všechny práce, které ji s rozpadající se chalupou čekají. Nakonec ale sama nezůstává. Má tady dobré přátele, a dočká se též příjezdu svého tatínka, který vidí povinnost své opuštěné dceři pomoci. To byl skutečně ten nejvhodnější pomocník, nejlepší ze všech, jakého potřebovala!
Hodně jsem se nasmála. V jakém stavu najde svoji chalupu a milovanou Vilmu Vladimír, který se předčasně vrací domů ze stáže v zahraničí?