RoseDadas komentáře u knih

Až poetickým způsobem jsou v knize předloženy pocity a úvahy hlavní hrdinky. Po dočtení knihy je však obtížné shrnout do jedné věty, o čem vlastně byla, protože se dotýkala více témat, některá z nich byla rozvinuta více, jiná méně.

3 31.01.2020

Není to jedna z těch knih, od které byste se nemohli odtrhnout, ale něco do sebe přeci jen má. Kureishi dokáže psát chytlavě a zajímavě, nad jeho slovy je třeba se pozastavit a zamyslet. Dvacet kapitolek na sto dvaceti šesti stránkách uteče velmi rychle. Je pravda, že Vůbec nic, ve mně po dočtení zanechalo jakési prázdno, užila jsem si to, ale nemám potřebu se ke knize brzy vracet a číst znovu. Tím vás samozřejmě nechci odradit, jen poukazuji, že je to čtivo pro specifické čtenáře. Vyvarujte se však předčasnému odsouzení a zkuste knize dát šanci. Nebyl to ztracený čas a jsem moc ráda, že jsem mohla zabrousit do trochu odlišnějších, kontroverznějších vod.

3 16.07.2018

Já osobně mám strašně ráda cokoliv, kde hraje nějakou roli čas. Cestování časem, kontrast dvou období, láska napříč stoletími... to vše je pro mě velmi přitažlivé a když vidím, že se v knize něco takového objevuje, tak si ji musím okamžitě přečíst. Měsíční údolí mě v tomto nezklamalo a nabídlo mi přesně to, po čem jsem prahla. Ačkoli byly v knize přítomny fantaskní prvky, vůbec to nenarušovalo uvěřitelnost příběhu.

3 21.07.2017

Zákulisí Panství Downton nám poodkrylo náročnost natáčení takovéhoto historického dramatu. Pro mě byla tato kniha poučná a rozhodně zajímavá. Nad mnoha věcmi jsem se udivovala a obdivovala veškeré úsilí všech, kteří se podíleli na vzniku populárního britského seriálu. Kniha na mnoha místech zabíhá do detailů, to mi ale vůbec nevadilo, ba přímo naopak. Odkrývá nám hodně z historie tehdejší doby, což beru jako obrovské plus. Pro skalní fanoušky je nutností knihu mít. Díky knize jsem měla tu možnost vrátit se zpět na Downton a jeho rozsáhlé pozemky, obléci si spolu s rodinou noblesní šaty, usednout k famózní večeři, kterou připravilo služebnictvo pod schodištěm. Prostě a jednoduše, kdykoli se budu chtít cítit jako princezna, vezmu do ruky tuto knihu.

3 05.05.2017

4,5*
V pořadí dvacátá osmá autorčina kniha je psychologickým dramatem, kde o mrtvoly skutečně není nouze. Jedná se o napínavé čtení od začátku až do konce. Kudlanka udržuje čtenáře po celou dobu v napětí a téměř do poslední chvíle není stoprocentně jisté, kdo vraždí.

2 07.11.2023

Natasha Lester vyniká skutečně velkým vypravěčským talentem, který uhranul desetitisíce čtenářů po celém světě. Pro její díla jsou charakteristické dvě dějové linie, z nichž je každá z jiného časového období, a přesto se v určitém bodě protknou. V jejích knihách jsou často tematizovaná válečná léta a módní průmysl. Autorka si obvykle volí hrdinky s osobitým charakterem, dívky a ženy, které se jen tak ničeho nezaleknou a které by pro své milované obětovaly i vlastní život.

2 01.10.2023

3,5*
Americkou spisovatelku Marianu Zapatu znají všichni po celém světě jako autorku tzv. slow burn romancí, což jsou romány založené na postupném budování vztahu mezi postavami. Často je to ve stylu hate-to-love, mnohdy to celé vázne na zjištění, že jsou něco víc než jen kamarádi. Zkrátka a dobře, čtenář musí překonat cca 400 stran, aby se na posledních zhruba 30 stranách dočkal toho, že si hlavní protagonisté uvědomí, že chtějí být spolu a konečně si vyznají lásku.

U Zapaty nemůže být čtenář zklamaný nijak drtivě, protože přesně ví, do čeho se namáčí. Drahý Aarone je milá oddechovka, kterou přečtete jedním dechem.

2 03.09.2023

Děj knihy se odehrává v amerických horách na internátní střední škole plné upírů. Autorka v prvním díle odkryla fantaskní svět, jaké mají jeho obyvatelé mezi sebou vztahy, kdo je s kým nepřítel a jaká je zde nastavená hierarchie. K tomu přidejte přátelství až za hrob, boj o popularitu a zakázanou lásku. Tento koktejl je sice typické klišé, ale ono to sakra pořád funguje.

2 28.12.2022

4,5*
Při čtení myšlenek různých lidí s HPO mnohdy běhá mráz po zádech. Nejhorší je, že nevíte, co přesně čekat. U některých kapitol je na konci pár řádku psaných s odstupem, kde je například napsáno, zda léčba zabrala. U jiných v průběhu čtení jen trnete hrůzou, protože tak nějak tušíte, že nebudou mít šťastný konec. A právě ta nejistota je něco, s čím se potýkají nejen "hraničáři", ale také jejich přátelé a rodinní příslušníci. Jeden den může být tím nejlepším dnem v životě, avšak záhy nastoupí den, kdy je slunce za mrakem a není jisté, zda ještě někdy vyjde.

Život na houpačce není odbornou literaturou, mnohdy nespisovnou formou jsou vyprávěny výseky ze života pacientů s HPO. Čtenář si tak připadá, jako když čte něčí deníček. Domnívám se, že i přestože jsou v dnešní době psychická onemocnění již přijímána poměrně s otevřenou myslí a neustále probíhá snaha o jejich detabuizaci, stále se najdou tací, kteří budou emoce druhých brát na lehkou váhu, nejhorší je, že řada těchto lidí se nachází ve zdravotních institucích, tedy v místech, kde by měla být "hraničářům" poskytnuta adekvátní pomoc.

2 23.10.2022

Kristině Waagnerové byl shůry dán obrovský vypravěčský talent, který využívá na 110 procent. Nepřestává překvapovat svou představivostí, s níž vytváří nejrůznější zápletky - nutno podotknout, že své hrdiny v žádném případě nešetří, její "krutost" nezná mezí. Na druhou stranu, její postavy nejsou žádné slabé třasořitky, co by se při první známce nebezpečí choulily někde v křoví, naopak, jsou to silné charaktery, a to jak na těle, tak i na duši. Nejsou ale dokonalé, mají své mouchy, v případě Isarell je to mimo jiné tvrdohlavost a impulzivnost. Nic není černé ani bílé, vše má nejrůznější odstíny barev, a ani ten, kdo stojí na druhé straně barikády, nemusí být nutně padouch. Celá řada postav se pohybuje na neostré hranici. A že je v knize těch postav opravdu hodně, sympatie čtenáře se mění každou chvíli.

Celá série Zlatá Grai je pro mě jedním obrovským překvapením letošního roku. Pokud máte rádi drsné fantasy, intriky, napětí a akci, jděte do ní, nebudete litovat.

2 29.08.2022

Když to shrnu, čtenářům se do rukou dostává kvalitní povídková sbírka, která představuje strašidelnou tvorbu ženských autorek. Mnohé povídky jsou psány pomalejším tempem, což některým nejspíš nebude příliš vyhovovat, ale tato vláčnost má své kouzlo. Pokud se chcete seznámit s tvorbou 19. a 20. století, poznat ženy, jejichž jména v hodinách literatury mnohdy ani nezazněla, pak rozhodně tuto antologii doporučuji.

2 21.05.2022

3,5*
Poslední dny Archieho Maxwella opět přináší sondu do jedné rodiny, která se potýká s otázkou sexuality jednoho z rodičů. Krom toho se v knize řeší sebevražedné sklony a šikana. Není toho zrovna málo na tak rozsahem malou knížku, logicky tak autorka nemohla jít do hloubky, jak by si osudy postav zasloužily. I přesto si ale myslím, že spisovatelka popisuje ožehavá témata s citem a s nesmírnou přirozeností.

Kniha je určena pro jedince starší dvanácti let, krom dospívajících si knihu užijí i dospělí. Díky příběhu se čtenář ponoří do problematik, jež hýbou dnešním světem a které trápí nejen mládež.

2 24.02.2022

Čtenářům se dostává do rukou již šestý díl z volné série o Strašidelných domech. Tentokrát se Darcy Coates skutečně překonala a Fantoma z Blackwoodu bych se nebála označit za zatím její nejlepší knihu. Tento díl je navíc něčím speciální, je prvním, který zahrnuje ilustrace, které jsou skutečně působivé. Výborně knihu doplňují a navozují přesně ty správné pocity strachu.

Darcy Coates vládne svému řemeslu naprosto bravurně, její styl psaní je rozpoznatelný, píše napínavě, skvěle zvládá postupnou gradaci děje a s nadpřirozenými prvky pracuje s obrovskou sebejistotou. Má vše promyšlené a její příběhy čtenáře nikdy neomrzí.

2 27.01.2022

Příběh rozhodně není vždy veselý, zaobírá se vážnými tématy, ztrátou a bolestí. Skrze myšlenkové pochody hlavní protagonistky narážíme na různé úvahy, přičemž mnoho podobných otázek jako Laurie si nejednou v určité fázi života kladla jistě většina z nás. Aby to nebyla jen "depka", tak díky opravdu milým kamarádům hlavního páru o humorné pasáže postaráno.

Co když se utopíme osloví příznivce romantických titulů, ale i ty, kteří v knihách hledají odpovědi či nějaké to zamyšlení. I když se může zdát, že je vše ztracené, že nic nemá smysl, vždy existuje naděje a Sarah Sprinz čtenářům ukazuje, že přestože ji nehledáme, ona si najde nás.

2 17.01.2022

Moje maličkost patří do skupinky nadšenců díla Darcy Coates, a proto mě čtení Tajemství sídla Craven Manor nezklamalo a užívala jsem si ho od začátku do konce. Kniha je druhým vydaným titulem z volné série Strašidelné domy. Máme tu opět tajemstvím opředené sídlo s podivným majitelem, zadluženého muže, jenž přijme nabídku stát se správcem na onom panství, a ducha, který v noci obchází okolo a klepe na dveře. Kdybych to měla srovnat s Duchem domu Ashburnů, tak Craven Manor mě oslovil více, ale obě knihy byly za mě skvělé. A v obou se objevovaly kočky! Příběhy, kde jsou zvířata nemůžou být přece špatné, to dá rozum.

2 17.12.2021

Popisy z pohledu násilníků nešetří brutalitou, vulgarismy a lidskost by se u nich dala hledat jen stěží. To autorka uměla vždy na výbornou. Příběh zahalují do temného závoje, především pak v druhé polovině je ta temnota natolik hustá, že čtenář má až úzkostné pocity, zda existuje nějaké východisko, nějaký záblesk světla.

Jak chutná strach je napínavé psychologické čtivo, s nímž čas bude utíkat opravdu rychlostí blesku. Doporučuji převážně dospělým čtenářům, kteří chtějí zakusit trochu toho dobrodružství, napětí a strachu.

2 18.11.2021

4,5*
Knihou Kůň Převalského jsem se poprvé obeznámila s autorčiným dílem a rozhodně to nebylo naposledy. Maja Lunde si dokáže mistrně pohrávat s jazykem a se způsobem vyjádření, díky tomu se v knize střetávají různé styly, jako je tomu například ve vyprávění z 19. století, kdy je Michailův příběh stylizován do podoby cestopisu. Isa zas píše dopisy svému kamarádovi Larsovi, jenž z Norska i s rodinou odešel, tudíž se jedná pouze o jednostrannou korespondenci. Kdo ví, jestli si dopisy Lars někdy přečte. Tím, že text není jednotvárný, si velmi dobře udržuje čtenářovu pozornost.

Maja Lunde má potenciál oslovit opravdu širokou veřejnost, proto se nelekejte, že její knihy bývají takové malé cihličky, a jděte do nich.

2 31.10.2021

Po obsahové stránce je příběh slabší, je vyprávěn strohým stylem, to aby se to nejvíce přibližovalo psímu vypravěči. Kniha je na první pohled nenáročná, psaná jednoduchým jazykem, zároveň je však místy těžká, co se týče naturalistických pasáží. Děj mohl být klidně více rozvinutější a jít o něco víc do hloubky.

Příběh mě dojal, šokoval a umocnil snahu pomáhat bezbranným tvorům. Asi bych knihu nedoporučila úplně malému čtenáři, spíše už o něco starším dětem právě kvůli zobrazované drsné realitě.

2 26.09.2021

Ze začátku mi trvalo zhruba prvních cca 40 stran, než jsem se do knihy pořádně začetla, ale poté jsem ji už neodložila, jak byla neuvěřitelně čtivá. Věděla jsem, co od knihy mohu očekávat, a tak jsem také k jejímu čtení přistupovala. Chtěla jsem něco romantického, pohodového se sympatickými postavami - to vše se mi v knize dostalo. Truly má určitý přesah, kdy se v knize nakousává vážná tematika fyzického napadení. Hodnotila bych ji jako lepší průměr.

2 07.08.2021

V pěti kapitolách je Praha představena z různých úhlů tak, jak ji zachytilo oko fotografa. Praha je navíc město velmi fotogenické, a tak se není čemu divit, že ať už snímky byly vyfoceny odkudkoliv, vždy se jednalo o krásu. Krom historického jádra přitahovaly nejrůznější umělce a fotografy pražské mosty coby technická chlouba. Na mnoha fotografiích tak mosty tvoří dominanty, které jsou někdy frekventovanější než tradiční pamětihodnosti. Jindy to byly každodenní činnosti jako například věšení prádla ve Zlaté uličce nebo práce ledařů na Šítkovské náplavce. Fotografie jsou většinou černobílé, některé pak kolorované. Jednotlivé fotky nejsou řazeny chronologicky, ale spíše tematicky podle daných městských částí. U popisku fotografie je vždy uvedeno jméno autora, pokud se nejednalo o neznámou osobu.

2 06.07.2021